Vzhůru k výškám - Ildikó Von Kürthy

Dnes v 18:44 | Simix |  *Přečteno*

Ahoj u dalšího článku...

Po delší době tu píši článek o nějakých knížkách, které jsem za poslední dobu přečetla.
Přesněji řečeno napíšu recenzi na jednu z těch knih a příště bych napsala další. Pokud nezapomenu, nebo tak něco...
Cože je to tedy vlastně za knihy?
První knihou je Vzhůru k výškám od Ildiko Von Kurthy, což je tak nějak čtení pro ženy, o kterém se dnes ještě více zmíním.
Druhou knihou, kterou jsem dočetla dnes ve vlaku je jedna z knih do mé povinné četby k maturitě. Jmenuje se Stařec a moře od Hamingwaye. Docela zajímavá a zvláštní četba. O tom bych se snad rozepdala někdy příště.

Jen tak bokem bych ještě ráda zmínila, že jsem tento týden viděla po delší době jeden film. Doporučil mi ho spolužák a nebýt jeho, asi bych se na něj dodnes nepodívala. Ne, že bych nechtěla, ale můj notebook vypověděl službu, což už píšu
po několikáté, já vím. Z toho důvodu bych si ho nemohla pustit. Nový notebook je ale už na cestě. Ten pocit, když si zvyknete na jeden a budete mít jiný a pak si budete muset zvykat na ten. Pokud od něčeho zapomenu heslo, které si ten starý notebook pamatoval, tak to bude docela pecka, ale bude to mít jiné klady. Bude to zkrátka new a hezké a tak :D Chápete :) Člověk musí investovat své vydělané penízky z léta, ale ještě mi toho docela dost zbyde. Člověk musí vědět jak na to.
V maturitním ročníku je to strašně moc financí. Zvlášť, když člověka čeká maturitní ples. A to ještě nemám ani šaty. :D
Ale snad najdu nějaké, co se mi budou líbit. To by byla paráda :)
Hodně jsem odbočila. Zkrátka ve středu večer, když jsme přijela na intr, jsem se se spolužákem na jeho notebooku koukli na ten film. Jmenoval se Purpurový vrh (Crimson Peak). Koukali jsme na něj v angličtině s cz titulkami. Byl to opravdu krásný film. Dá se říct, že horor, ale až tak děsívé mi to nepřipadalo. Znám i lepší filmy, ale bylo to opravdu dobré. Hlavně konec byl teda masakr! O tom bych ale třeba napsala v jiném článku. Teď už bych se neměla příliš rozepisovat a odbočovat, pokud nechci, aby byl článek příliš dlouhý.

 

Podzim!

Úterý v 19:56 | Simix |  *Vlastní témata*

Zdravím Vás
. . . . . . . . . . . . . . .

Timber| A Chill Mix


Zapínám teplou mikinu až ke krku, sbíhám schody a vybíhám do chladného vánku, který s sebou bere i pár suchých lístečku, které se už neudrží na okolních stromech. Zavírám za sebou branku a vybíhám vstříc podzimu v různých odstínech hnědé, ale samozřejmě i v jiných barvách.
Dýchám vzduch, který je přibývajícími dny chladnější a chladnější. Procházím ulicí plnou domků. Spatřím nějakou stařenku, jak sbírá na své zahradě jablka. Na jiné zahradě spatřím tři malé kluky, kteří kopou do míče. Jinak je všude ticho a prázdno.
Dojdu na konec ulice a přecházím silnici do prostoru s mnoha stromy. Pohltí mě různé odstíny podzimu. Žlutá, hnědá, červená i zelená se najde. Jdu listím, občas se mi nějaký lísteček přichytí na nohavici. Zamířím si to k lavičce, po které p
rávě přeběhla veverka a sedám si. Sleduji lisí. Slyším zpívat ptáčky. Zkrátka vnímám to dění všude kolem. Vnímám podzim! Začínám ho mít radši, než kdy předtím. Možná je škoda vnímat podzim depresivně. Proč ho nevnímat ve smyslu relaxace? Aspoň trošku. Odpočinek po aktivním a nabytém létě? Pak příjde ospalá zima a po ní mladé a probouzející se jaro, ale proč předbíhat? Podzim, každá chvilka se musí vychutnat. Ať už jde o jakékoliv období. Vytahuji mobil, dávám si do uší sluchátka a pouštím si hudbu. Usoudím, že písničky typu Cold Wather, Summer, No Money, Kill Em With Kidness a další podobné, bude lepší nechat stranou a pouštím si Podzim, jeden ze čtyř houslových koncertů od Vivaldiho. Listí pomalu usedá měkkce na zem a já zhluboka dýchám. Rozhodnu se vstát a projít se. Pomalu kráčím listím a stále poslouchám hudbu. Kolem mě projde nějaký pán s pejskem. Pejsek se u mě zastaví, očichá mi kalhoty a utíká dál.
Vítr se pomalu zvedá. Listí poletuje dokola a začnou padat dešťové kapky. Začíná mi být zima a já obracím své kroky a vracím se domů. Jdu rázně a svižně. V rychlosti vytahuji sluchátka z uší a i s mobilem uklízím do kapsy. Déšť houstne, natahuji ruce k nebi a začnu tančit a poskakovat jak blázen. Po chvilce si to však rozmýšlím a utíkám rychle domů do sucha. Tam si sundávám mokré věci, obleču si suché. Dávám vařit vodu na horkou čokoládu a pak zachumlaná do deky ji popíjím a čtu knížku.

Byl to docela dlouhý týden.

23. září 2016 v 22:16 | Simix |  *Mini Diary*
Achoj kamaradi,

píšu Vám z tabletu, tak neočekávejte zázraky, můj notebook začíná vypovídat službu. Večer jsem psala na babičině a dědově notebooku otevřený dopis na čestinu a dopis na angličtinu. Vždy jsem takovéto věci psala ručně, ale paní učitelky si usmislily to mít psané na počítači. No, dokud je barva, je tu ta možnost.
V období, kdy notebook potřebuju na určité věci do školy víc, než kdy předtím. Poslední dobou ho ani na nic jiného moc nevyužívám, především tento týden. Na facebook teď moc nechodím a ani nemám nějak velké nutkání a na blogu také nejsem moc aktivní. Myslím, že jsme si ale už vsichni zvykli. Pečená a vařená tu už opravdu nejsem... jak se (někdy) říká.

V úterý naše třida navštívila v rámci pedagogiky Prahu. Byl to docela fajn trip. Prošla jsem se zase po víc jak půl roce po Praze, což je samozřejmě (pro většinu, někoho) fajn :)
Navštívili jsme pedagogické muzeum, lépe řečeno Muzeum Jana Ámose Komenského, kde jsme dostali sešity s otázkami a procházením celé výstavy jsme si je vyplňovaly. Výstava byla především o takových tabulích s textem a informacemi. Člověk si až tolik nic neprohlédl, hlavně četl četl a psal odpovědí, což bylo celou náplní prohlídky. Nakonec jsme si tam koupili učebnici Dějiny pedagogikym zkontrolovali odpovědi a přes zahrady parlamentu a senátu, a také přes staroměstské náměstí jsme došli k... nevím, zkrátka na misto mezi Václavským náměstím a místem, kde je Palládium, zrovna nevím, jak se to tam jmenuje. Bylo kolem dvanácté hodiny a původně se z Prahy mělo jet až ve dvě, ale holky to ukecaly na hodinu dřív, tak na rozchod byla bohužel jen půl hodina. Se spolužačkou jsme se v Palladiu stavily do mekáče, kde jsme potkaly i pár dalšich našich spolužaček. Škoda, že nebylo víc času, abychom se trochu víc v klidu najedli a třeba se ještě někam prošly. Musely jsme jít hledat cesru na nádraží. Mou, vcelku dobrou, orientací (no jak kde) jsme hlavní nadraží (samozřejmě) našly. Byly jsme tam dokonce mezi prvními. Po chvilce odpočinku na intru mě čekala brigáda v Kopretině - charitativní organizace, kde se vede několik kroužků pro malé děti - předškolní. Já vedu kroužek anglictiny a dramaťáčku. Dramaťáček v úterý a angličtinu ve čtvrtek po škole. Je to poze na 45 minut, takže ne až tak náročné. Náročný bylo ale docela úterý, kdy prckové nevydrželi u činnosti, ale já jim to nemám za zlé, jen tam bylo několik maminek, tak jsem byla trochu nervoznější. Ve čtvrtek to šlo ale pěkně, maminky tam nebyly a děti se dokonce vice snažily.

Snažím se pilně připravovat do školy a myslet pozitivně... tímto způsobem se mi opravdu dařilo, ale včera -čtvrtek- jsem byla asi už nějaká vyčerpaná, protože jsem byla docela mrzutá. Dost pravděpodobně kvůli úkolu z IKT, který se mi moc nedařil a měla jsem obavy, že nestihnu další věci. Možná k tomu napomohla i "dívčí chvilka", kterou tento týden mám. Už jsem ani nezvladla spravně spočítat příklady, z kterých jsme dnes psali. Myslím, že jsem ale nedopadla zle, ostatní se ale tvářili po pisemce tragicky. Po sprše, horké čokoládě a teplíčku v postýlce s učebnici občanky mi bylo pak fajn. Z občanky měla totiž zkoušet. Vyzkoušela tři spolužačky, myslím, že jsem to neuměla tak, abych podala výkon jako ony, tak naštěstí, že jsem nebyla zkoušená :D

No a tím bych to pro dnešek ukončila.

Mějte se!
Vaše Simix
 


Podzimní outfity 2016

17. září 2016 v 22:00 | Simix |  ¤ My videos ¤

Ahoj...

Mám tu video, o kterém jsem se již zmiňovala. Pokud tedy pamatujete.
Jsou to podzimní outfity.
Každý outfit jsem natočila v jiný den.
Začala jsem na konci letních prázdnin, takže bylo docela ještě dost poměrně teplo.
Dnešním dnem jsem své dílo dokončila.
První a poslední outfity natočil bratr, druhý natáčel děda. Třetí jsem natočila sama.

Snad se Vám bude video líbit.
Já jsem osobně docela spokojená.
Kdybych video nedělala postupně, ale najednou, dalo by mi to hodně nervů a času.
Celý den by byl v ... pryč. :D



Lajkujte, komentujte, sdílejte :D :D

SIMIX



Devatenáctka!

16. září 2016 v 19:20 | Simix

* * *
"Bývaly chvíle, kdy mi někdo občas řekl osmnáctko, dnes však přišla ta chvíle, kdy mi někdo řekl devatenáctko! Časy se mění."
* * *



Jinak

Vás vítám u dalšího mého článku!

Zkrátka včerejším dnem se ze mě stala slečna, které je čerstvě devatenáct let. Čekají ji maturita a v tom lepším případě i nějaká vysoká škola. Zní to celkem neuvěřitelně. Málo kdo by řekl, že mi je osmnáct, natož devatenáct. Občas se chovám jak malá puberťačka, ale na jednu stranu má jedna moje spolubydlící na intru, která mi řekla, užij si svých posledních náct/teen, pravdu. A neřekla to jen ona. Prý mám zůstat taková, jaká jsem. Časy a zkušenosti lidi sice mění, ale jak mi připsala spolužačka do narozeninového psaníčka, které mi dala v cukrárně, kam mě pozvala, než jsem jela domů, tak...
"Kdo nebyl dítětem, nikdy se nemůže stát dospělým." - Ch. Chaplin.

A stejně, nějaký rozum mám, puberťačka jako taková nejsem :D

Moje bývalá spolubdlící z intru z minulého roku, mi dnes řekla devatenáctko a dodala, že s přibývajícím věkem vypadám mladší a mladší... no potěší, samozřejmě. Je pravdou, že za takových třicet let to potěší člověka určitě víc.

Ačkoli narozeniny netrvají věčně a přání a dárky přijímáte většinou v onen narozeninový den, je pěkné, když dostanete ještě nějaké dárky a přání dodatečně. I obyčejná kofola od kamaráda, kterého náhodně potkáte u Kauflandu při cestě domů, potěší. (Měla bych mu taky konečně dát ten dárek, co pro něj mám už asi týden k jeho narozeninám! :D)

Vlastně už pár týdnů před mými narozeninami jsem byla zvědavá, kdo a jak mi popřeje, ale v ten den, 15. září, jsem měla takovou suchou náladu. Možná to bylo tím, že mě v noci rušila auta kvůli otevřenému oknu, které bych nejraději zavřela, ale nechtěla jsem se pak dohadovat se spolubydlící. A nebyla to bohužel jediná noc, ale snad až bude chladněji, tak necháme okno zavřené. Jinak je to fajnová holčina.
Ten den jsem šla do školy o něco dříve a stavila jsem se v Penny pro nějaké bonbony. Prvně jsem se obávala, že jich bude málo a nakonec mi ještě jeden celý balíček zbyl na intru.



Dočkala jsem se přání osobně, i přání na facebooku, ale první dvě hodiny jsem byla nějaká přešlá a druhou hodinu se mě dokonce spolužačka ptala: "Simčo? Ty máš narozeniny? O narozeninách přece nesmíš být smutná." Já... nedokážu vysvětlit co mi bylo. Málem jsem se i rozbrečela, ale snažila jsem si vtlačit do hlavy pozitivní myšlenky. Možná jsem prvně čekala něco víc? Ani nevím. Co bych měla jako čekat? Spolusedící se mě snažil povzbudit tím, že mě drbala na zádech. Rok si to tak už děláme pod smyslem, že je to uklidňující. Docela. Celé léto jsem to dělala B., s kterým jsem si podešlí době psali. Vidím to tak, že náš vztah už nebude pokračovat. Dál se k tomu nebudu yjadřovat, ale je to skoro úplně stejné jako minulý rok.
Třetí hodinu se mi nálada docela zlepšila. Další hodinu, o angličtině, mi zazpívali i Happy Brithday, ačkoli jsem prvně moc nechtěla. :D
O hudebce jsem zase měla trochu nervy z klavíru, neříkal nám ani známky, ale možná je lepší nevědět a proto jsem se ani neptala. Byla jsem pak i klidnější. Hlavně možná proto, že jsem to měla za sebou. Pak jsme hráli na flétnu a chodili při tom po aule, což mi přišlo nejdřív crazy a docela i funny, že jsem nějakou chvíli nebyla schopná hrát.

Po škole jsem se chvíli stavila na intr a připravila jsem se na takovou drobnou brigádičku, která mi spadla do klína skoro až sama. Byl to můj první den tam. Kdybych to napsala jinak, v den mých narozenin, čili včera, jsem tam teprve nastoupila. Měla jsem malinké děti učit angličtinu. Ta bude probíhat každý čtvrtek. V úterý budu vést zase kroužek dramatického kroužku, opět s malými dětmi. Prvně jsem se trochu obávala, ale věděla jsem, že to nebude vůbec zlé, že jsou to jen počáteční obavy z něčeho docela nového. Vzpomněla jsem si, jak to bylo na jaře s praxemi. Na začátku obavy byly, ale pak jsem byla spokojená. Když jsem tam přišla, přivítala mě paní, která tam pracuje a zrovna tam byla. Říkejme ji třeba "učitelka". Myslela jsem, že tam bude ta, u které jsem to všechno zařizovala, ale ta tam bude asi jiné dny. Čtyřicet pět minut jsem byla se třemi tříletými dětmi zavřená v takovém pokojíču. Byly to dvě holčičky a jeden chlapeček. Dětí mělo být o něco více, ale byly nemocné. Začala jsem je nějak po polehoučku učit anglické ahoj a představení se. Sranda bylo docela to, když jsem se jich zeptala po nějaké chvíli opakování na anglické ahoj a oni řekly ahoj česky. Nakonec jsem usoudila, že se s nimi budu nomálně česky zatím povídat o věcech, co mají rádi. Zvířátka, pohádky,... Mezi to jsem občas zapojila ty anglické fráze, které jsem si připravila pro dnešní den. Třeba jsem to anglické ahoj zapojila do jejich hry s panďuláčky. Vzala jsem jednoho a postavila ho ke druhému se slovy Hallo! Pak dalšího a dalšího. Ty děti to napjatě sledovaly. Ale děti v tomto věku je docela složité něco učit. Pořád odbíhají k hračkám a nevěnují tomu moc pozornosti, ačkoli se je to snažíte naučit hrou. Pak tam přišla ta paní "učitelka" a zeptala se mě, jak to jde. Moc dobře věděla, že děti budou odbíhat k hračkám a trochu je napomenula a řekla jim, aby si sedli na židličku. Osobně mi nepřijde úplně rozumné je nutit sedět. Chlapeček, který se ze začátku bál zopakovat po mě jediné slovíčko anglicky, to nakonec zvládat o něco lépe, než děvčátka.
Ta paní "učitelka" si zatím povídala ve vedlejší místnosti s maminkami. Později otevřela jiná paní "učitelka" se slovy, že se vystřídaly a zda budeme končit, že 45 minut máme odbytých. Ani mi to nepřišlo, uteklo to rychle a dokonce mě to naplnilo i docela energii. Někomu to může připadat zvláštní. Pak si se mnou povídali maminky o tom, jak to šlo, co jsem je učila. Byly milé. Jsem docela zvědavá na následující dny.


Po chvilce, co jsem se vrátila na intr, mi dala spolubydlící dárek k narozeninám. Lak na nehty a přáníčko, které jsem si tam vystavila na poličku. Napsala mi tam to, co jsem zmiňovala na začátku- že si mám užít posledních náct. Podepsala se jako nesnesitelná spolubydlící, což mě docela pobavilo. Chvilku po tom mi zavolal kamarád, přítel spolužačky, o které jsem se na začátku zmiňovala také (ta co mě pozvala do cukrárny), jestli s nimi nechci jet nakupovat. Na jednu stranu jsem docela i chtěla. Na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem si zrovna lehla. Plánovala jsem odpovídat lidem na facebooku na přání k narozeninám, což s zní asi docela nudně, že? A také jsem si nechtěla nechat propadnou večeři. Nakonec jsme se dohodli tak, že se sejdeme tak za hodinku, po večeři. A jelo se do Pardubic. Cestou tam jsem docela řešila čas návratu, abych se třeba nevrátila pozdě, neměla problém, nebo abych se stihla trochu naučit na písemku, ale jakmile jsme přijeli k obchodnímu domu, tohle všechno šlo stranou a já si řekla, že si udělám krásný narozeninový den. Furt samé povinnosti, nachvilku je odtáhnout stranou.
Jeli jsme tam autem, řídil ten kamarád. Jelo se tam hlavně proto, že chtěl, abych mu vybrala nové oblečení. Vůbec mi do toho skoro nekecal a dal mi 5 000,-. Strašně divný pocit, vybírat někomu oblečení, když ani pořádně nevíte, jaký má vkus a zda se mu to, co mu vyberete, bude líbit. A držet cizí peníze v ruce mi bylo také blbé, ale nebýt letní brigády- práce na poště, kde jsem měla zodpovědnost za větší peníze, jsem si je vzala na starost. Cítila jsem se dominantní, což je také divný pocit, protože nejsem zvyklá někomu rozkazovat, ale on chtěl, abych mu říkala, co se mi líbí a co si má vyzkoušet. Nakonec jsem si i já sama vybrala tričko (za své peníze), když už jsem měla ty narozeniny, udělala jsem si trochu radost. Problémem bylo, najít kalhoty, které by mu byly. Ještě horší, že chtěl co nejvíce věcí a chtěl utratit všech 5 000,- a žádných, že si nechá zbylých ticís korun, nebo že něco koupí své přítelkyni, jak jsem mu říkala. Ta byla později právě mrzutá a bolela ji zraněná noha. Já pozdějí už byla docela unavená a přestávalo mě to bavit a opět se vracely myšlenky na povinnosti. Na učení. Nakonec nám koupil ale BubbleTea. Pak ale odběhl ještě do nějakého obchodu. Fakt horší než nějaká shopaholická pipina. Když jsme jeli zpátky, venku byla už tma. Jízda byla ale super. Svítil měsíček, světla ve městech, hrála nám hudba a houpalo se to sem a tam :D No nic.
Vyhodili mě před intrem, blboun ještě zatroubil se slovy, zda už u nás spí. Trochu jsem na něj vyjela, proč troubí.
Když jsem přišla na pokoj, spolubydlící byla pryč, z vedlejšího pokoje holky taky... Přišli později z venku a tak jsem byla klidnější, že jsem přijela o něco později, než jsem řekla paní vychovatelce a žádný problém nebyl. Dala jsem si sprchu a říkala jsem si, že nakonec ten narozeninový den byl krásný. Zabalila jsem si pár věcí, abych toho na následující den neměla moc, vrátila se spolubydlící. Odpověděla jsem na další přání na FB, připravila do školy a pak jsem si šla lehnout s tím, že jsem si nastavila budíka na dřív, že se budu učit. Učit to, co jsem kvůli menšímu výletu nestihla no. Nakonec jsem se ale cítila plná energie a nechtělo se mi ležet, že jsem si vzala sešit do umýárny a učila 2x jsem si přečetla látku, z které se mělo psát. Budíka jsem nastavila na déle.
Ráno jsem se na to jen letmo podívala a když se dnes psala písemka, rozepsala jsem se tak, že paní profesorka vybírala písemky a já stále psala. Moje spolusedící (spolužačka, s kterou jsem byla v těch Pardubicích) na tom byla daleko hůř, moc toho nenapsala.


Tím bych ukončila tento poměrně dlouhý článek o mých narozeninách!

SIMIX


Další články


Kam dál