Sbohem 2017, vítej 2018!

31. prosince 2017 v 21:45 | Simix |  *Vlastní témata*

Pamatuji si, že v tento den, přesně před rokem, jsem vytáhla jednu kamarádku ven a procházely jsme se v té zimě, ve tmě, všechny obchody zavřený a tak jsme si sedly na benzínce. Koupily jsme si v automatu čokoládu a já si koupila svůj první čaj ARIZONU. Doprovodila jsem ji domů a pak se vracela domů s tím, že si o půlnoci přiťukneme. Pak jsem vmističce spálila papírek se svými přání do nastávajícího roku 2017 a plná emocí šla spát. I teď jsem plná emocí, ale možná trochu jiných. Pamatuji si i silvestra 2015. Byli jsme s babičkou a bráchou an náměstí a sledovali ohňostroj a přišel za mnou B., s kterým jsem nějakou dobu předtím chodila. Byla jsem v šoku.

V tomto článku bych Vám chtěla popřát Krásný Nový Rok. Hodně úspěchů, rasosti, štěstí, zdraví, lásky... i peněz. Buďte poziivní, veselí. Usmívejte se. Buďtě šťastní!

Hodně štěstí, hodně zdraví,
dělej věci, co tě baví.
Usmívej se a měj radost,
nenech přece vyhrát starost.
Nový rok nechť je veselý,
od pondělí do pondělí.
Krásný nový rok ti přeji,
ať láska a radost hřejí.


I jako minulý rok jsem si připravila psaní. Předtím to byla spíše přání na kousku papírku, ale splnila se. Teď je to spíše dopis. Nevím, zda sem budu psát, co si přeji. Není toho moc, jsou to obyčejné a přitom vzácné a docela těžko získatelné věci, někdy. Asi to psát nebudu. Děláte něco podobného?

Shrnutí roku 2017
Nebudu lhát, když napíšu, že si nepamatuji vše do detailů. To není potřeba. Jako... píši si deníček, ale nebudu v něm hledat...

V lednu v roce 2017 mě čekaly mé druhé praxe ve školní družině na dva týdny. V jiné družině, než předtím. Brzy jsem si zvykla. Já si oblíbila děti a ony mě. I paní učitelku, která mě měla na starosti. Slíbila jsem jim, že je přijdu zase někdy navštívit...
Nevím, jestli to bylo v lednu, ale přijel Š. V. a zůstal na víkend, ale byl tam tajně a tak jsem ho nechala spát v mini posilce dole. Přišlo se na to, ale celkově to byl fajn víkend.

Únor 2017 - Na začátku února jsme měli maturitní ples. Bylo to 3.? 2.? Nejsem si už přesně jistá. Připravovaly jsme už lehce den předem, což byl myslím čtvrtek a další den ráno se dodělávalo. Nafukovaly se balónky. Černé, zlaté a měla jsem za to, že i stříbrné/šedé, ale nějak si je nevybavuju. Napuštěné héliem jsme dávaly nad stůl zachycené o květinu. Byly jsme i pro pizzu. Pamatuji si onen den, jak jsem šla s intru ke kadeřnici. Byla mladá a měla tam kamarádku, která měla mokrí vlasy a rozčesávala si je a byla s nimi docela sranda. S účesem jsem se šla na intr nalíčit a pak vyzvednout na vlakové nádraží Š. V., trochu jsme se prošli a na itru jsem se pak převlékla. Maturitní ples jsme si naprosto všichni užili. Byl pro nás legendární. Jako jsou asi i lepší maturitní plesy, ale tohle byl jen náš. Než to všechno vypuklo, tak jsme trochu zkoušeli předtančení, které jsme trénovaly nějaké ty pátky. Trénovaly jsme i nástup. Většinou jsme se nesešli všichni, takže jsme si říkali, že to prostě neuděláme, ale nakonec to dopadlo dobře. Třeba půlnoční překvapení jsme zvolili až těsně týden předtím. To se nevyvedlo podle plánu, ale využili jsme i improvizaci a udělali jsme si z toho celkově srandu, takže užitý!
Š. V. mi pak po tom, co jsme z plesu odešli řekl, co ke mně cítí.
14. únor byl zvláštní den. Celý den jsem si říkala, že by bylo hezké nějaké překvapení od Š, ačkoli je až v Praze, byl Valentýn. Přišla jsem si ale docela naivní. Šla jsem ze školy do Penny, koupila si něco dobrého a šla na intr. Volal mi a chtěl, abych se procházela. On se prý taky procházel. Říkala jsem si, že by třeba někde mohl být a překvapit mě, ale skoro po hodině jsem mu do telefonu řekla, že jdu na večeři a přestaal jsem doufat a pak se to stalo. Stál za mnou s růží a zbytek večera jsme strávili spolu. Řekl mi, že mě pronásledoval, když jsem šla do Penny, i na intr a pak i z intru. Procházeli jsme se, ztratili se a pak zase objevili cestu... přes pole plné sněhu a hlíny.

Březen 2017 - 9. března měl ples Š. V. a já si byla prvně jistá tím, že na něj nepůjdu. Následující den jsem hodlala jít do školy a nechtěla jsem si přidělávat starosti. Ve škole nám však bylo řečeno, že ten další den je zkrácená výuka a tak jsem se svojí spolubydlící D. jela do Prahy. U rodiny V. jsme se všichni připravili a jeli na místo maturitního plesu. Užila jsem si to. Poznala jeho kamarády a psolužáky. Přišli mi moc fajn, ačkoli jsem je viděla jednou jedinkrát. Autobusem jsme se pak přemisťovali všichni do hospody, kde byla after párty a tam jsem se roztančila. Ne jen já. Ten den/noc jsem toho moc nenaspala. Toužil jsem pak už jen po spánku, ale to se nesplnilo. Následující den jsem měla doma průšvih, že jsem vůbec někam jela. On mě uklidňoval.

Duben 2017 - Nastaly přijímací zkoušky na Vysoké školy. Do Prahy a do Českých Budějovic. Skládalo se to z několiak kol a všechny jsem úspěšně splnila. Talentové zkoušky- tělocvik, hudebka, výtvarka, případně dramaťák. Nepřišlo mi to ani moc těžké. Teda v Praze talentové zkoušky z prvu. Toj sem měla trému. Bylo to jako nějaký casting někam :D :D heh. Můj postoj k Š. V. se začal měnit. Vlastně už od té oné noci. On doufal, že se po maturitě budeme víc vídat, ale ve mně se všechno nějak zbořilo a měla jsem jiné plány, nebo spíše cíle a úkoly, které jsem musela a chtěla splnit. No ale každopádně jeden ten den, co jsem měla talentové zkoušky v Praze jsme se viděli. Druhí kolo v Praze jsem dělala dokonce myslím někdy po maturitě, chtěli i maturitní vysvědčení, myslím. To jsme se s Š. ale už neviděli. Ani jsem neměla moc zájem. No ale dostala jsem se na obě školy.

Květen 2017 - Pokud se nemýlím, to byly didaktické testy, zkrátka písemná část maturit. Plno lidí ze třídy bylo na nervy a zapomínali si u bufetu věci a já jim je nosila. Byla jsem v klidu. Z písemných jsem neměla vlastně skoro žádný stres. Možná trochu jen u didaktického testu z angličtiny. Sloh z češtiny jsem dala dokonce na 100% a to mi doma bylo řečeno, že popis obrázku byl prý sebevražda, podle toho, co prý říkali v televizi. Docela mě to období maturit i bavilo. Bylo teplo, jezdila jsem hezky oblečená a bylo to prostě jiné. V jeden z těchto dnů mě Fiki/ Hanče, nakazila K-popem. Ve vlaku písničky, fotky. Dřív mě to nikdy nebralo, když mi to ukazovala. Pak mi jen naposílala videoklipy a chtěla vědět, kdo se mi líbí nejvíce a co se mi líbí nejvíce a já se do toho potopila.

Červen 2017 - Poslední zvonění. Vybárání peněz v dešti. Pasování třeťáků. Svaťák. Učení a K-pop. Hanča mě do toho namočila až po uši. Naštěstí jsme měli na učení víc jak týden.
Prvních pár dní pršelo a já se učila vevnitř. Zvýrazňovala a začala být na nervy už na začátku. Učila jsem se to totiž špatně. Moc mechanicky a nazpaměť větu po větě, ale to bych se zbláznila. Konečně jsem našla způsob toho správného učení. Jinak bych se to ani nestíhala naučit. Číst, číst a zvýrazňovat a pak si to všechno jen říct. Ne se učit větu po větě. Největší blbost. Učila jsem se od rána do večera, abych pravdu řekla a půl hodinky jsem si dělal přestávku na to, abych poznávala K-pop a to, do čeho mě namočila ta Hanča (spolužačka ze střední). GOT7. První, které jsem poznala, poslouchala a dokonce si na písničku Never ever, kterou jsem se naučila brzy nazpaměť, ačkoli je většina korejsky, vytvořila i vlastní choreografii. Nastahovala jsem si do mobilu písničky. Další dny bylo venku i moc hezky a začala jsem se učit venku. Vystřídala jsem plno míst na zahradě, kde jsem se učila. Opalovala jsem se u toho. Zvláštní bylo, když nějací žáci a studenti chodili do školy a ze školy a já se válela na zahradě. Ačkoli s učením, což byl kolkrát opruz a kolikrát to šlo dobře. Po několika hodinách učení nastalo focení přírody na instagram, natáčení musiccaly a sledování nebe při poslechu GOT7. Sledovala jsem letadla a říkala si, kam asi letí a jakým směrem je asi Koreja. Byla jsem tím naprosto vyšinutá a na netu jsem si našla i světový čas, abych věděla, kolik tam mají hodin. Hanča snad ani netušila, co mi provedla :D Během svaťáku mě bratr vytáhl i na projížďku na kole, protože jsem byla docela i nervu a doma jsem i brečela, že to nezvládnu, ale to babička nechtěla slyšet. Snažial jsem si učení rozvrhnout tak, abych ho zvládla. Měla jsem pocit, že to, co jsem si přečetla, už zase nevím. Začala jsem být ale víc v klidu. Tolik času v přírodě jsem snad ještě nikdy nestrávila. Teda... na zahradě :D
Maturitu jsem zvládla skoro levou zadní. Bylo mi řečeno, že u maturity trochu radí, ale já tomu nevěřila. Opravdu radili. bylo to fajn. Obavy jsem měla víc jak rok předem.



Léto 2017 - Moje léto se skládalo z autoškoly, brigády na poště a z koupaliště. Nic víc se nestíhalo. Vlastně ano. Na poště jsem poznala kamaráda brigádníka kolegu T. J. a začal mě zvát do cukráren, na piknik, výlet a do kina. Pak ale přestal. Nevím proč. Možná vicítil, že já z toho nic víc asi nevidím. Smazal si mě z přátel a nikdy víc jsem o něm neslyšela. Nástupem na vysokou školu se naše cesty a čas stejně rozdělily.
Léto pro mě bylo velice namáhavé. Bývala jsem unavená. vstávala v pět, po brigádě měla autoškolu. Prvně teoretické hodiny a pak i jízdy. Chodil i můj kamarád/spolužák ze SŠ Š. V. (jiný než výše zmiňpvaný). Byly to nervy, ale pán, který to učil byl na mě docela i hodný, Druhé jízdy pro mě byly peklo. Neuměla jsem ani točit volantem a málem bych sjela i do rybníka. První jízda byla zajímavá. Přes silnici přešel i páv. To mi volant ještě přidržoval. Ne ten páv, ale ten vyučující. Pochopitelně. Časem viděl, že bývám uanvená, pověděla jsem mu o brigádě a tak povídal o svých brigádách v mládí a taky mi říkal, co pomáhá proti stresu. Kolikrát jsem cítila úzkost, když jsem měla mít jízdy, protože mi to nebylo příjemné, ale na druhou stranu nemůžu říct, že bych měla špatného učitele. Náhodou byl docela fajn. Jinak.. brigádu na poště jsem měla i minulé léto, takže jsem už věděla co a jak. Některé kolegy a kolegyně jsem už znala, jiné poznala. Měla jsem dobrého parťáka a vlastně i par%tačku- střídali se. Občas jsem byla protivná, protože mi byl buď hic, což ještě šlo a nebo jsem byla mokrá od deště a ještě tahat těžký batoh s poštou. Nejhorší dny jsou ty, co se roznášejí i letáky. Roznášet důchody mi nevadilo. Lidé na rajonu, kde jsem chodila a asi budu chodit i příští léto, byli fajn. Dýška, krátké pokecy, dobroty. Co víc si přát. Někteří si mě dokonce pamatovali z minulého léta, což potěšilo. Z pošty mám hodně zážitků. Třeba jsem se omylem zavřela v dodávce a nebýt kolegy, asi bych se dlouho dostávala ven. Pes mi kousl do špičky u boty. Dopis mi spadl do kanálu a snažila jsem se tam prorvat ruku a vytáhnout ho. Povedlo se, ale ruku jsem měla odřenou a dopis byl promočený. I tak jsem ho vložila do schránky. Jeden den mi vletěl do oka i kamínek. Udělal se mi nad okem strup a jednou jsem si ho při dávání důchodu seškrábla a pán mi běžel pro ubrousky, aby mi prý neupadlo oko :D :D Koťátka. Někteří lidi prostě.. aww. :3 A taak... Občas jsem si zapla data a psala si s tím kolegou brigádníkem
T. J., který roznášel poštu jinde a nebo s kamarádem, což byl syn "vedoucí" na poště. To byla ale náhoda, že jsou to příbuzní, poznala jsem ho na koupališti. Nebo prostě s dalšími lidmi.

Měla jsem i dovolenou. Asi na týden a tu jsme strávili s bráchou u taťky. Podívali jsme se na Konopiště, Slapy a taky jsme byli na Faktortepu, kde bylo několik místonsotí, kde se překonávali logické a i tělesné úkoly a překážky. Byla jsem zaškolena lehce v amwayi, což je takové domácí podnikání, ale ta paní, kamarádka taťky, mě pak stále obtěžovala s tím, že chce nové kontakty, ale nikdo neměl zájem a já měla dost jiných věcí nad halvu a tak jednou babička zakročila a já to ukončila. Ta paní mi totiž na naše náklady objednala domů nějaké výrobky, abych je rozprodala. Komu ale? Nevypadalo to, že by byli nějací zájemci. Na tohle je třeba více času a kontkatů se zájmem o dané výrobky.

Září 2017 - Brigádu jsem ukončila někdy na začátku září, protože na vysokou školu se nastupovalo až 2. řijna.
S autoškolou se mi táhlo déle, protože když jsem měla zkoušky poprvé, testy jsem dala, ale jízdy ne. Ten kamarád jo, ačkoli s vyučujícím vůbec nevycházel a dokonce se hádali. Prý.
Ten den jsem měla narozeniny. Ten den, co jsem první jízdy o zkouškách nedala, ale kdo mě nepřekvapil?
Přišla jsem domů a na lavičce bylo nalepeno Happy B-Day Simix. Myslela jsem, že to připravil bratránek D.. Tam byl vzkaz, ať jdu za barák. za barákem byla taštička se vzkazem, ať se podívám k plotu. Tam byl brácha se psem, ale za ním stál Š. V. (ten prvně zmiňovaný) a já byla zaskočena. Bohužel, city mé k němu byly už vychladlé a tak jsem si řekla: "Proboha, co tu dělá?" Hlavně i kvůli tomu, že od nás ho vidí neradi. Bratránek D. asi ne, protože mu s tím nápisem prý dokonce pomáhal.
Na druhou stranu, uvědomila jsem si, že jen on mě dokázal takhle překvapit. Vlastně ne, ještě někdo, ale k tomu člověku cítím ještě mnohem méně, než k Š., že mě to spíš přijde jako otravování. Š. mě takhle prvně překvapil na toho Valentýna a teď takhle. Obvolal prý v městě, kde jsem dělaal autoškolu lidi, kteří autoškolu vyučují a douvolal se k tomu, u kterého jsem se učila já. Ten den jsem nasedala do auta, když jsem slyšela jak vyučující říka: "Zrovna nasedá do auta + termín zkoušek." Věděla jsem, že mluví o mně, ale nevěděla jsem s kým. Radši jsme se na nic neptala. A ten den, na mé narozeniny, mi to Š. objasnil. Volal on, aby si ověřil, kdy mám zkoušky, aby pro mě stihl připravit překvapení. On měl být mým dárkem, protože nic jiného nepřivzl. Kdybych k němu cítila to, co dřív, dárek by to byl. Jako kdysi. Babička ho viděla, vyhodila. Já stejně s kamarádem Š. V. - spolužák ze SŠ měla sraz. Šli jsme na čaj a rozloučili se, protože jsme se na hodně dlouhou dobu neměli vidět. On měl namířeno na vysokou a mě čekala taky. Byl to nejlepší spolužák na SŠ. No.. měli jsme jen dva no, ale on byl nejlepší. Ať už má orientaci jakoukoli. Po rozloučení s ním jsem se setkala ještě s druhým Š. V. a doprovodila jsem ho na konec města, kde si chytl stopa. Do té doby jsme trochu mluvili. O tom, jak oba chceme cestovat, co jsme zažili... Nikdy na něj nezapomenu, ale prostě k němu už nic necítm. Promiň, Šímo. No a pak jsem měla sraz ještě s T. J., který mě v ten den, na mí narozeniny, pozval do kina. Přinesl mi kytku... To bylo vlastně asi naposledy, co jsem ho viděla.
Někdy v září byl dokonce zápis. Do Prahy jsem ho kvůli autoškole, brigádě a doktorce nestihla, havně jsem se o něm dověděla pozdě a tak na mě čekaly ČB. Nakonec dobře, protože jinak bych se asi pořádně netozhodla, kam chci víc.

Ke konci září jsme měli Seznamovák. Na Vranovské pláži. Babička mě tam odvezla. Byly jsme tam moc brzo, stejně jako ještě jedna holčina, s kterou jsem se seznámila a zjistila, že se narodila ve stejný den i rok, jako já. Bavily jsme se, dokud nepřijel autobus s první várkou dalších lidí. To už jsme seděly skupinka holek u stolku a seznamovaly jsme se. Všechny nějaký ten alkohol. Do té doby jsem měla od alkoholu spíše odpor. Seznamovák mě v tomto trochu změnil. Každou chvilku jsem odbíhala, abych zjistila, jestli na chatce je už někdo, kdo tam měl být se mnou. Až po nějaké době jsem se seznámila se dvěma holčinama. Mýma nastávajícíma spolužačkama. Obě byly fajn, ale jedna, která vyapdala jako Rebelka byla najednou jako moje dlouholetá kamarádka. Obě střelený, rozumněly jsme si a dost se bavily a když se nás někdo zetal, jestli se známe už z dřívějška, tak jsme jen řekly: "Ne, půl hodiny." :D :D
Seznamovák byl úžasný. Poznala jsem fakt hodně lidí. Za vytknutí stojí jen počasí- strašná kosa a déšť a finance- drahý obědy, jinak jsme měli už předem zapalcenou polopenzi. Dopoledne se hrály seznamovací hry, po celý den byl nějaký program. Např. degustace vína, které jsem se nezúčastnila,
výlet na zámek Vranov, kterého jsem se zúčastnila a pokecala s novými kamarády a kamarádkami. Dál byla třeba zumba, bumperball, swingjump- na to jsme s P. jenom koukaly. Ta nová kamarádka z chatky. Na seznamováku byly tři dny v kuse párty, kterých jsem se účastnila a tančila jak blázen. Díky tomu poznala pár dalších lidí. Lepilo se tam na mě několik kluků a tak dál. S P. a ještě jednou kamarádkou M. jsme se poznaly s bubeníky, kteří vystupovaly pro nás, pro ty, co byli na seznamováku a my na tom vystoupení ani nebyly a prostě náhodně jsme je poznaly. :D Poznala jsem velké množství lidí a popravdě jsem se na ně opět těšila. Akorát jsem se musela doma rozehřát a prospat. Těšila jsem se už na vysokoškolský život, ale měla jsem obavy z neznámého. Doufala jsem, že se v neznámem a větším městě zorientuju.

Říjen až prosinec 2017 - Orientace v novém městě proběhla lépe, než jsem čekala. naučila jsem se jezdit MHDčkem :D Poznala pár dalších lidí, hlavně spolužačky. Zaběhla se v dění ve škole a většina předmětů mi začala připadat docela dost fajn a byla jsem ráda za školu, kterou jsem si vybrala. První dva týdny jsem nemohla zjistit a najít, kde mám volitelný předmět - jógu. Jeden týden jsem to hledala s P.. Nenašly jsme to a už bychom to stejně nestíhaly a tak jsme vytáhly kamaráda J. a M. do čajovny (shisha bar). Další týden jsem místo konání jógy hledala s jinou spolužačkou a zase marně. Psala jsem té vyučující omluvné maily, kde mi pak ujasnila, kde se jóga koná a od té doby jsem na ní vzorně chodila :D Celkově do školy.
Každý týden, především v úterý, jsme byli i na nějaké té párty. Trsala jsem zase jako blázen. Zase se na mě lepili nějací kluci, ale ochranou pro mě byli ti a ty, které jsem už znala ze seznamováku. Potkávala jsem jich plno. Ne jen na párty, ale i ve škole a prostě jsem byla nadšená a happy. S holkama ze třídy jsme občas po škole, nebo o volnu mezi předměty někam zašly. Kolikrát v MHD a ne jen v MHD jsem si říkala, že můj život je snad jen sen. Prostě něco nového a neuvěřitelného. Okouzlená.
Před Vánoci jsem několikrát, pokaždé s různými lidmi, navštívila Vánoční trhy na náměstí. I s jedním klučinou, který ani nevím, kde a jak mě objevil. Nějakou dobu jsme si psali a snažil se mě někam vytáhnout, až jsem jednou šla.
Měl tam i vystoupení Pavel Callta. Chtěla jsem s ním fotku a nějaké jako mám no :D Další den, na tom samém podiu jsme měli vystoupení se sborem. Taky mě kamarádka M. vzala na focení, zatím jsem ty fotky neviděla.
S jedním klučinou ze seznamováku A. jsem začala trávit více času. Koukali jsme spolu na filmy a navštěvovala jsem ho a jeho spolubydlící a byla tam sranda. Řekli jsme si, že půjdeme spolu na brigádu do TESCA, ale on se na to vykašlal. Od té doby jsme se přestali tolik vídat a já začala místo na párty chodit do Tesca a nebo víc času trávit na koleji se spolubydlícími. S jednou jsem byla v Kočičí kavárně. S druhou jsme se začaly hodně bavit a přijde mi taková přirozeně vtipná. Co řekne, udělá, to mě pobaví. Stejně tak to mám u strašího bratránka D.
Jo, taky mě asi měsíc držel kašel. Ještě někdy v listopadu to začalo tak, že jsem byla celkově taková oslabená, bolelo mě celé tělo a pak jsem byla nemocná. Pak se to zlepšilo a byl na pír dní klid, ale pak se mi vrátil zase kašel a dlouho nepustil. Hodně lidí mi říkalo, že je to na nemocnici. Já si ale říkala, že nebude dobré stonat, ale že musím chodit do školy a na brigádě mě to po dvou dnech obav, kdy jsem se tam skoro až bála jít, začalo bavit. Pracovníci tam jsou docela fajn a poznala jsem tam kamarda/kolegu J., začal si tam se mnou povídat a radit mi. Na konci jeho směny si ke mně chodi nakoupit... jakože namarkovat.
Týden před Vánoci jsme plnili nějaké ty zápočty a v novém roce nás v lednu čekají další zkoušky. S kašlem, stále s kašlem. Mému zdraví nedopřálo plavání, asi ani ponocování a chladné noci.

Jak jde vidět, za ten rok, i samotný půlrok, se toho stalo u mě hodně. Co u Vás?

Toť ode mě vše...
KRÁSNÝ NOVÝ ROK!!
 

Žít život jako snít sen.

16. prosince 2017 v 18:12 | Simix |  *Mini Diary*
Ani nevím, jak mám začít psát. Tím, že jsem zase delší dobu nic nenapsala? Tím, že mi to, co se mi poslední dobou děje, mi přijde přece jen stále jako sen? Moje pocity, emoce a myšlenky jsou rozbouřené.

Ačkoli jsem člověk, který se skoro nikdy nenudí a má toho hodně, začala jsem minulý týden využívat svůj volný čas rozumně. Po nějakém tom týdnu vyřizování jsem nastoupila na brigádu do Tesca. Když to přišlo, měla jsem obavy z neznámého a že něco pokazím. Pohledy některých nebyly příjemné, ale jde jen o zvyk. Později mi ten přístup přišel i mnohem přátelštější. Jeden den jsem byla zaučovaná a poznal jsem dvě slečny brigádnice, ne-li tři. Říkaly mi, co a jak. Před tím mi dala ale vedoucí jakési školení a seznámila mě s důležitými informacemi. Druhý den jsem už skorovšechno dělala sama, ale naštěstí je možnost pomoci a rady. Kvůli brigádě jsem nejela jeden víkend domů. Asi třetí den jsem tam poznala jednoho klučinu, který mi taky chvílema radil a hlavně jsme si povídali. Příjde mi jako fajn kluk. Chvílema je to brigáda na nervy, když se objeví nějaký nepříjemný zákazník, ale chvílema je to i moc fajn. Když to ubíhá hezky od ruky a zákazníci se usmívají a třeba i něco prohodí. Díky za takové lidi. Když jsem dělala brigádu na poště, měla jsem štěstí vlastně jen na ty fajn lidi a proto jsem si tuto práci, ačkoli někdy byla velice náročná, (tahat těžké věci za každého počasí) měla docela ráda. Kolegové byli jako kamarádi. A v Tescu je tomu v nějakých případech také tak.


5. 12. 2017 byl v ČB Pavel Callta. Po škole jsem měla s jedním klučinou sraz a šli jsme spolu na náměstí. nejsem zvyklá potkávat známé lidi osobně a tak jsem strašně moc chtěla s Pavlem fotku. Vtipné bylo to, když jsem mu pak podala ruku a řekla "Veselé Vánoce" a on mi na to řekl "Ahoj".
Následující den 6. 12. 2017 jsem spolu s dalšími stála na tom samém pódiu a měli jsme tam vystoupení se sborem. Po nějakém tom roce jsem si připomněla, jaké to je zpívat ve sboru.... a tak dál... nebudu tu psát vše.
7. 12. jsem byla poprvé v tom Tescu a 8. 12. jsme v rámci Dějin výtvarného umění jeli do Prahy do Rudolfina a byli jsme i vkavárnách a ve Veletržním paláci a více jsme se sblížili s panem vyučujícím. Milý chlapík. Dal mi bombony na kašel, půjčil knížku a tak.
V sobotu 9. 12. jsem šla ven s jedním klučinou, už docela dlouho mě chtěl poznat.

Ještě před pár dny jsem trávila čas po škole jinak... teď je to brigáda a zatím toho nějak moc nelituju. Možná jsem se už vydováděla.

Už skoro měsíc mám kašel. Spíš to ten měsíc už bude, ale poslední dva týdny to mám hodně špatný. V noci kvůli tomu nemohu spát. Dávím se, dusím se. Skoro všechny spolužačky mi říkaly, ať si s tím někam zajdu a já se zmohla jenom na lékarnu. Dokonce v Tescu mi jedna paní, které jsem markovala zboží, říkala, že bych potřebovala postýlku. Koordinátorka zase říkala: "Nějaká nemocná." Na to jsem odpověděla: "Malinko." A ona se otázala: "Malinko?" Kašel jak starý kuřák, který má plíce na odpis, ale jinak v pohodě. Plavání tomu jistě neprospělo, ačkoli jsem tento týden kvůli tomu neplavala a chladné večery po cestě domů, tomu také možná trochu přidaly. Po dvou týdnech na cestě domů mi ve vlaku jeden starý pán říkal, že bych s tím měla něco dělat. Když vám do toho takto hovoří i cizí lidé, asi to není žádná sranda. Ten pán byl jinak strašně fajn, přisedl si ke mně a povídal aspoň hodinu o jejich psech a kočce. Sama jsem si říkala, že s tím kašlem musím už vážně někam zajít a jen co jsem přijela domů, bylo stejně rozhodnuto. Další den ráno v sobotu jsem šla na pohotovost. Mám antibiotika. Nejsem zvyklá bžt nemocná, ale naopak něco dělat. Docela mě vyděsilo, že budu brát antibiotika, protože zkoušky, zápočty, Vánoce, brigáda, hory... Nemůžu si dovolit být nemocná, ale co už. Kvůli tomu svýmu "nemůžu si dovolit" jsem to zanedbávala už docela dlouho. Zdraví je přece důležité. Vlastně to nejdůležitější. Nebo ne?

Měla jsem v plánu kapánek jiné články, ale touž déle a nějak jsem se k tomu nedostala, tak snad brzy. Teď jen aktuálně o mém životě :)

Tak se mějte...

Kde se bere tolik komentářů ze zahraničí u obyčejného článku slečny z ČR?

2. prosince 2017 v 18:00 | Simix |  *řečičky a věcičky*
Prvně jsem si říkala, že budu psát článek o tom, jak jsem se během tohoto týdne dokázala naladit z podzimní nálady do/na zimní. Už možná jen tím, že mi přišla od AVONU objednávka- vánoční dárky pro blízké a ve čtvrtek jsem ještě něco málo dokupovala. Navíc sněžilo. Sněžilo, většina roztála, ale někde sníh ještě je. Nějaké okamžiky to bylo až nepříjemné. Mokré a studené, padalo to na řasy a do očí a člověk musel mít po cestě na MHD sklopenou hlavu. MHD pak přeplněné, protože kdo by v tomto počasí chodil, natož jezdil na kole? Do nedávna v ČB jezdili lidé totiž ještě na kole. Proto o tom píšu. Je hezké sledovat to sněžení z okna z tepla. Ach lidi, teď to zní, jako bych zimu neměla ráda. To víte, že ano. Takovou tu atmosféru. Ačkoli mám zatím pocit, že se mi tento rok zamlouval více podzim. Posledních pár týdnů jsem vkuse nachlazená a mám kašel. Možná mi to právě pohled na zimu i trochu ovlivňuje. Bylo pár dnů, co to bylo fajn a pak to zase začalo. Nikdy jsem nebývala takhle nemocná. Nikdy. Pravděpodobně je to z plavání, které máme, ale nechápu to, že když jsme měli přes zimu plavání na střední škole, nemocná jsem nebývala. Možná tu platí to, co se říká -> Čím starší, tím náchylnější. Tím ale nechci říct, že bych byla stará, samozřejmě. Tento týden jsme se na chvilku stihly s holkama podívat i na vánoční trhy na náměstí v ČB o přestávce mezi dvěma předměty. Na punč a tak. To k nalazení do té zimní, případně Vánoční atmosféry trochu pomůže.



Pak jsem se ale rozhodla, že o tomto tento článek nebude. Chci psát o něčem, co mi přijde zvláštní už déle jak rok, ale nějak jsem to neřešila. Na stránce www.blog.cz se mi ukazovalo, že můj blog navštívilo za pouhý den přes 100 lidí a jeden článek vidělo 98 lidí, takže jsem si říkala, jestli můj blog třeba taky nedostal šanci a nebyl vybrán mezi nějaké top blogy, nebo tak něco, ale nene. Je pravdou, že ty statistiky nemusejí být úplně pravdivé, ale kdo ví. Rozklikla jsem si tedy článek, co měl tolik zobrazení a v komentářích mi došlo, o co jde. Opět. U článku je přes 800 komentářů, ale všechny jsou psáný azbukou, případně anglicky a ani nevím jakými dalšími jazyky. A já nechápu proč. Proč mi to tam ty lidi píšou? Kdo to píše? Proč? Jak na ten článek a můj blog přišli? Je to nějaký vir? Mám tam nějaký odkaz nebo něco, čím se ten článek sdílel po světe, něbo co? Jde o obyčejný krátký článek z léta 2016.
Poslední dobou nejsem na blogu příliš aktivní, proto bych se divila, kdyby takováto návštěvnost byla normálně sama od sebe. Dřív byla opravdu veliká, ale to jsem byla na blogu několik hodin denně. Takže toto mě překvapilo. Zkrátka tomu vůbec nerozumím, také se vám to stává? Nebo nevíte, co by to mohlo znamenat?
Schválně, mrkněte se na to: http://novinky-simix.blog.cz/1607/a-stejne-tomu-nemohu-stale-uverit.
Ruštinu jsem se nikdy neučila, ale zkusila jsem si jeden komentář přeložit na googlu a bylo tam psáno něco o tom, že daný člověk měl nějaký problém se uchytit, něco o maturitě a že děkuje za přijetí a blablabla, co to je sakra za omyl? Ne, vážně! Co to je? Co to má znamenat? Nechápu to :D



Víc od tohoto článku asi nečekejte. Sama jsem čekala, že to pojmu nějak lépe a napíšu to trochu jinak. Ale aspoň takhle od někoho třeba zjistím, co by toto mohlo znamenat.

Děkuji a mějte se hezky!!
SIMIX
 


Nové video s myšlenkama

26. listopadu 2017 v 15:15 | Simix |  ¤ My videos ¤
Poslední dobou dost přemýšlím o tom, kde a jak se cítím příjemně a dobře, čemu se ráda věnuji,co se mi vlastně líbí, kde ráda trávím čas apod.
O tom přímo psát dneska nechci, jde především o to zmíněné slovo PŘEMÝŠLÍM a celkově myšlenky. Před pár dny jsem zveřejnila video, které se týká právě myšlenek. Říkala jsem si, že je dobrý nápad nějaké takové video natočit. Na druhou stranu i to, že plno lidí si může říkat, že mé mylšenky jsou blíznivé, šílené, případně dětinské, netuším jaké všechny možné. Zkrátka myšlenky patří do té jedné jediné hlavy a netřeba je vysvětlovat. Jsou jen vaše... I přes to všechno jsem to video vytvořila a zveřejnila.

Častokrát se topím v myšlenkách, mám hlavu plnou myšlenek. Nějaké mylšenky a pocity, co mi proběhly hlavou nedávno, jsem využila právě ve videu.
K nápadu mě myslím přivedl takový notes, sešit, deník, který jsem si nedávno koupila se spolužačkou v papírnictví. Na deskách toho notesu je napsáno: Každá cesta má smysl... lapač nápadů, kreseb a myšlenek. Několik myšlenek a nápadů, které jsem si do tohoto deníku napsala, se vyskytuje ve videu.


Míváte podobné myšlenky?

Mějte se!
S.

Jak se správně naladit na další roční období?

19. listopadu 2017 v 13:06 | Simix |  *Vlastní témata*
Každé roční období v sobě ukrývá negativa i pozitiva a každému se víc libí jiné období. Nebo možná ne? Já třeba posledních pár roků mám ráda všechna.
O tomto všem jsme si psali, nebo já psala, ve článcích před několika roky, pamatujete?

Záprory ročních období | Klady ročních období

V tomto článku bych se spíš chtěla zaměřit na to, jak je někdy těžké se pocitově... zkrátka se naladit na období, co přišlo, nebo přichází. Na tu atmosféru. Plno lidí to neřeší a plno dalších to má hodně pdoobně, jako já. U některých to přijde samo už jen tím, jak to vypadá všude kolem u jiných to jde pomaleji.

Tento článek bych možná ani nepsala, ale sama si to chci trochu v hlavě urovnat. Jsem se zasekla někde v podzimu a možná by bylo dobré se už odrazit a naladit na zimu a pomalu i Vánoce. Přece mi jen něco říká, že je ještě docela brzy, ale dnes u nás dokonce sněžilo. Navíc v plno městech, obchodech už je mžné vidět vánoční dekorace a zboží. Je to většinou uspěchané, ale člověka to docela nutí myslet na Vánoce, ale v mém případě, má jakýsi blok. V myšelnkách si otvírám obrázky padajícího barevného listí, podzimní oblečení, různé svetříky a jiné kusy, teplé nápoje jako třeba horkou čokoládu, čaj, kakao, cappuccino,... po nějaké hezké podzimní procházce pak v teple u nějakého takového nápoje něco číst.
Zkrátka něco takového:






Jak už jsem psala v nějakém předchozím článku nedávno, s podzimem si spojuju i nějaké to mystično, strašidelno...


No zkrátka tak ... a k podzimu mám přiřazený i určitý styl hudby:


A nějak ten podzim ještě nemůžu dostat z hlavy. Ačkoli tento týden jsem už začala přemýšlet nad vánočními dárky pro blízké a už jsem něco i objednala. Brácha mě v pátek vytáhl i nějaké dárky nakupovat. Na náměstí byly i trhy řemesel/řemelné trhy. Se spolužačkama jsme si ve středu kupovaly punč na náměstí u stánku a dnes ráno dokonce sněžilo... prostě takové to znamení zimy a Vánoc, což by mi možná mohlo trochu pomoci se naladit na tuto atmosféru, ale nějak se v myšlenkách nechci pustit ještě toho podzimu. Asi nejsem ještě dostatečně nabažená, nasycená...
Podzi mi připomíná i seriál The Walking Dead, horory, vlastně možná i film If I stay... ani si teď nejsem jistá proč, je tam podzim? Spíš zima, ne? Už nevím, neviděla jsem to dlouho.

Taky mám chuť fotit podzimní fotky na instagram a stejně mám pocit, že tam ještě něco podzimního chybí. A to jsem tam dneska už přidala fotku zasněženýho okna, no pardon?

Jak to máte Vy s naladěním? Jste ještě v podzimu nebo již v zimě?


Chtěla jsem v tomto článku hned pokračovat se zimními obrázky a s tím, co mám ráda na zimě a jaké písně si s tímto obdobím spojuji, ale myslím, že to přece jenom nechám na později :) Ono to ještě přijde :) Nechám ten podzim ještě chvilku "spát". Ono to naladění na zimu a Vánoce ještě přijde... ještě tak týden to nechám ...
Smějící se Nevinný

Možná se docela osvobodím tím, že napíšu tento článek, že se vypíšu... ať už zima nebo podzim... je to krásné... je třeba si na tom najít to krásné, jinak bychom museli být pořád v depkách :)

Vaše podzimně naladěná Simix!


Další články


Kam dál