Dance.

Neděle v 20:20 | Simix |  ¤ My videos ¤
Zatím mě to pořád nepřešlo. Víte co myslím, ne? Pokud jste četli poslední dva články, tak myslím, že spíše ano.
K-pop stále v mé hlavě. "Už" měsíc a víc jak dva týdny k tomu. Některé z vás možná zklamu, jiné možná potěším, ale v budoucích článcích nebudu psát asi úplně o ničem jiném. Jako samozřejmě to zpestřím i jinými články. Po delší době mám totiž nějaké ty nápady, co se psaní na blog týče. A pokud mi to čas dovolí, napsala bych toho co nejvíce dneska a pak jenom přednastavila :D

Začínám tímto článkem... a to článkem, který se týká mého nového videa.
 

I wanna fly, my mind flies.

6. června 2017 v 20:20 | Simix |  *Mini Diary*

(BTS - Young Forever - audio)

Já vím, že tu nejsem příliš aktivní, ale na jednu stranu mi to docela i chybí. Blogování. Není to teda pro mě již prioritou, ale to neznamená, že bych sem nechtěla vůbec psát apod. Vaše komentáře kolikrát dokáží člověka potěšit a nebo dokonce dojmout. Až dnes jsem četla třeba kometáře u předposledního článku (pokudnepočítáme tento), který jsem psala 21. dubna 2017 a na ty komentáře se dá skoro jenom děkovat.

Nějak nevím, co psát.
Včera jsem byla na přijímacích zkouškách (testech) a za pár dní bych se měla dovědět, jak jsem dopadla. Pokud postoupím, budu tam mít příští týden ještě talenotvé zkoušky. Zkrátka, je to na dvě části. Jedny talenotvé zkoušky jsem už měla, ale to bylo jinam a na oné škole mě příští týden čekají ještě testy. Což znamená, že je to také na dvě části. Doufám ale v to, že na obou místech nebudu muset být v jeden den, protože se to tam lehce kreje, tak uvidím. Nějak se to bude muset když tak zařídit.



Poslední týden a pár dní k tomu jsem i lehce nemocná. Už je to ale rozhodně lepší. Po maturitě jsem se byla 2x podívat do mateřské školy (alternativa Začít spolu), abych věděla, jak to tam chodí a asi jsem on děcek něco chytla. V onen týden jsme měli i ukončení maturit, posezení v restaruaci, kde jsme se s H. příliš nezdržely, protože jsme jely do kina, kde s námi byl i bratr. Byli jsme na Pirátech z Karibiku - Salazarova pomsta (což bylo 25. 5. ve čtvrtek ve 3D). Kdo to neviděl, dle mého názoru je to podobné jako předchozí díly a dost jsme se u toho nasmáli. Opravdu sranda! Já se totiž nasmála u všech dílů. Nechybí tomu nějaká dramatičnost a ani humor. Kdybych to měla ohodnotit, tak asi 8,5/10. Přibližně. Pokud jste to viděli, co na to říkáte?
No a v pátek měl bratr jakýsi ples, na který jsem se přišla podívat. V ten den mě začalo bolet v krku a obávala jsem se, aby to nebyla angína. Naštěstí nebyla, ale ještě teď se mě to lehce drží, ale je to mnohem lepší a myslím, že do dalších dvou dnů budu už v pohodě úplně.

Až budu mít po přijímačkách, čeká mě dalších pár věci a to autoškola a brigáda, opět na poště.

(Troye Sivan - fools)

Včera jsme byli s bratránkem nafotit nějaké fotky do přírody. Co mě ale docela štve, že mi stále nějak stávkuje youtube a nejdou mi zveřejňovat videa. Kdo ví, co s tím je a kdo ví, jak dlouho bude.

Jak nejsem příliš aktivní, tak minulý článek si moc lidí nepřečetlo. Teda nevím, jestli přečetlo nebo ne, ale spíš ho moc lidí neokomentovalo. To je přesnější. Jejda, teď nechci, aby to vyznělo, jako by mě štvalo, že tam je málo komentářů, tak to vůbec nemyslím. :D
Jde jen o to, že by mě zajímalo, kdo všechno poslouchá tento hudební styl. Dřív jsem narazila na pár blogů, které byly zaměřené na K-pop, ale v tu dobu mi byl K-pop šumák. Nelíbilo se mi to. Ale jak už jsem poznala, věci se dost mění.
V minulém článku jde o to, jak jsem se do K-popu zamilovala a především do GOT7 a BTS. Až tolik by mi nevadilo, kdybyste si někdo ten článek chtěl ještě přečíst. Spíš teda nějaké fans of K-pop and this boys!




Dnes jsem se přidala do jedné FB skupiny, co se BTS týče. Nečekala jsem to, ale v České republice je docela dost holek, co tuto hudbu poslouchá. Já osobně znám tři a přes fb jednu - a to přes tu jednu, co znám osobně. Lépe řečeno přes H., který mě do toho vtáhla!!
Jedna holčina, vlastně i víc holek (fans) na té stránce psalo, že přece jen K-pop není úplně všechno, že i K-pop jednou člověku poleze na mozek a je třeba občas ta "normální" hudba (nějak tak to psala, ale přímo necituji), že člověk nebude úplně šťastný, když bude snít o těch klucích, kteří nás stejně ani neznají a žijí několikset kilomentrů daleko (jsme pro ně jedny z tisíce, z miliónů,...).
Poslední dobou nevydržím příliš dlouho posloucht nic jiného, než je. Během května se můj playlist v mobile stihl přeměnit. Vymazala jsem většinu, co jsem tam měla a nahradila za GOT7 a BTS. Pár původních tam ještě zůstalo. Pomalu se ale "obávám", že se toho přeposlouchám. Přece jen, člověk má schopnost toho, že ho plno věcí omrzí a vletína něco nového, čerstvého, neokoukaného... Jako obdivuju H., která v tom je už asi 6 roků. Kdo ví, jestli mě to vydří, ale člověk se vyvíjí, mění a poznává nové. Ale tak.. těch písniček mají docela dost a časem budou nové...
Vždy, když někam jdu, nebo jedu se těším na to, až dám do uší sluchátka. :D (sakra práce se mnou!)

Jo a....už jsem se zmiňovala, že jsem se lehce začala učit korejštinu? Podle mě jsou ale asijské jazyky velice složité, takže aspň povrchově bych se to chtěla naučit. Zároveň bych si mohla obnovit Francouzštinu (chodila jsem poslední dva roky na ZŠ na kroužek a skoro nic si nepamatuji!), dále bych chtěla udržovat a rozvíjet němčinu, když jsem ji několik těch roků ve škole měla a zlepšovat angličtinu.
Kdysi dávno jsem uměla i pár chorvatských a italských slovíček, ale to jen na dobu, kdy jsme tam byli na dovolené a to už je dáávno. Jak to máte s jazyky Vy? :)




Nenapsala jsem nic až tak důležitého, jenom to, jak to teď mám, ale mám nápad na další článek. Podobný jsemtu už jistě psala. A to nějaké ty cíle, sny, přání... chápete ne? :D

Lehce podobný článek tomu minulému... akorát tamten byl delší a víc o K-popu.

Jdu se mrknout na vaše blogy ♥

Vaše SIMIX ♥

Maturita, K-pop,...

25. května 2017 v 0:45 | Simix
SONG k článku
(stačí kliknout)

Myslím, že bych o sobě mohla dát zase jednou vědět i tady! Popravdě, nemám až takovou potřebu, ale myslím na to... myslím na to, že sem napíšu a co sem napíšu.

Tento měsíc byl poměrně složitý. Velký podíl na tom měla právě maturita.
Co se týče písemné části maturity, přišla mi v pohodě a ani jsem se kvůli tomu nějak nestresovala. Čeština - didaktický test - jak možná někteří víte, byla poměrně těžká, ale věřila jsem, že to tak hrozné nebude. Zkrátka jsem byla poměrně v klidu a pozitivní, co se této části maturity týče. Což se docela i divím. Ale bylo to takové pohodové období docela. Docela mě to bavilo. A ze slohovky z češtiny mám 1OO%!! :D

28. 4. 2017 jsme měli poslední zvonění. Když jsem jela do školy, dokonce sněžilo. Natáčela jsem video a už nějakou dobu bych ráda zveřejnila, ale nějak nebyla možnost a pak svaťák. Takže se to ještě trochu protáhne, ale začala jsem pracovat na více videích, uvidí se, jak to s nimi dotáhnu do konce. Napsala bych víc, ale pokud výdje video, bude plno věcí jasných.

Od začátku měsíce mám zaplněnou hlavu i něčím pro mě novým. Za což můžu strašně moc poděkovat spolužačce... Děkuji Hani!! Však ty víš. Vtáhla mě do K-popu a já do toho spadla po hlavě. Začalo to prohlížením si fotek korejských zpěváků v jejím mobile a pak poslechem nějakých písniček. To už tu bylo i dřív. Někdy v prváku, ve druháku? Ale prostě mě to nějak extra nenadchlo. Od jiné kamarádky jsem měla v mobile asi dvě písničky, ale nic to pro mě neznamenalo, ale teď? OMG! Help me, please! Nevím, jak dlouho mi to vydrží, ale od začátku měsíce je to dost silné. Nevím, zda si někdo pamatuje, jak jsem v deváté třídě a v prváku ujížděla na 1D. "Nedávno" se rozpadli a já to postřehla až po nějaké době... tím chci říct, že jsem je měla několik roků opravdu dost ráda a dokonce bráchu to štvalo, protože jsem o nich pravděpodobně dost básnila, ale nevydrželo mi to ... opustilo mě to ještě dříve, než se rozpadli. Ještě dříve, než odešel Zayn. Ne že bych je od té doby vůbec neposlouchala, ale nebyla jsem do nich tak zažraná. Zkrátka jak mě to popadlo, tak mě to pomalu opouštělo. Toto, jak je čerstvé, tak mi to přijde silnější, ale kdo ví. Třeba to bude zase 'chvilková' záležitost. To bychom si mohli povědět za pár roků třeba. Hanča už je poslouchá několik roků a stále je věrná fanynka. Ale já si v tom přijdu teď ponořená tak moc, že kdyby to ze mě lehounce opadlo, až tolik by to nevadilo... Možná už je to dokocne o něco lepší, než bylo, ale stále je to silné. Však to není ještě ani víc jak měsíc, co jsem se stala fanynkou K-popu. Tak uvidíme... To ještě než jsem znala 1D, jsem si říkala, co je to za kluky, že jsou skoro všude a nějak mě prostě nezaujali, dokud mi je na základce nepustila spolužačka... A podobně to je právě i teď.

Ještě ted den mi Hanča poslala na FB nějaké videoklipy, abych ji u každé skupiny, které poslouchá i ona i její kamardka napsala, jací zpěváci se mi líbí nejvíce. Musela jsem si to neustále stopovat a vracet a pečlivě vybírat, abych posoudila. Nikdy bych nečekala, že se mi budou líbit asiati, ale podle časů jsem ji pak napsala, kdo se mi líbí nejvíce. Na to mi napsala kdo se líbí nejvíce jí a kdo její kamardce a tak nějak jsme si je rozdělily... ach, jak pubertální, ale tak co? Fanynky! :D Prvně poslala NOT TODAY od BTS, druhou NEVER EVER od GOT7 a pak nějaké písničky od EXO, B.A.P. na přání její kamarádky PENTAGON, abych ji vzkázala, kdo se mi nejvíce líbí z nich a sama jsem objevila i INFINITE. Kdyby nezačal svaťák a období, kdy byl čas na přípravu k maturitě asi bych to všechno projela, ale položila jsem se do učení. Učila jsem se od rána do večera s tím, že jsem si po několika hodinách dělala na půl hodiny poauzu a to takovou, že jsem sledovala na YOUTUBE právě to, do čeho mě vtáhla Hanča. Řekla jsem si, postupně budu sledovat videa všech těch skupin, abych je lépe poznala a zasekla jsem se na prvních dvou... hlavně na GOT7. Na doporučení Hanči jsem se regostrovala i na pinterestu -> tady. A díky vyhledávání fotorafií členů skupin jsem si zapamatovala i jména. Teda jak jsem psala... zasekla jsem se u GOT7 a BTS, takže si pamatuju všechny členy GOT7 a víc jak polovinu z BTS. A abych pravdu řekla, neláká mě poznávat další ty skupiny, protože žeru tyhle dvě a stačí mi to. Jsem jimi unešená!! Začala jsem sledovat lyric verzi na písničku NEVER EVER. Typické pro tyto skupiny je, že zpívají korejsky, ale v jejich písničkách se objevují zároveň anglická slova a fráze. A co je chvalihodné, že u zpěvu i tančí. Naučila jsem se nějaké korejské částu písní od GOT7, druhou věcí je, že nevím, co to znamená. V té lyric verzi NEVER EVER, kterou jsem poslouchala byl text písně zapsán symboly, slovy, která se dala přečíst a anglicky. Začala jsem na tu písničku vymýšlet i choreografii.





Svaťák jsme měli skoro měsíc. Mé půlhodinové přestávky obsahovaly třeba i protažení na zahradě, nebo proběhnutí. Počasí nebylo nejlepší. Dny se ale oteplily a mé učení a i tančení se přesunulo ven. Opálila jsem se. Také jsem změnila způsob učení. Prvních pár dní jsem se učila velice pomalu. Jenda otázka mi zabrala i čtyři hodiny, protože jsem se to učila mechanicky, po větách, zvýrazňovala. Usoudila jsem, že je to nesmysl a ztráta času. Bych se bláznila. Začala jsem si to číst a pak si to zkoušela říct. To celkově zabralo dvě hodiny, což bylo mnohem lepší a v tom případě byly půlhodinové pauzy i častěji :D Měla jsem pocit, že si skoro nic nepamatuju. Měla jsem dny, kdy se mi chtělo nehorázně brečet. Kvůli učení, že to asi nestihnu a že to třeba nedám a kvůli mým pitomým a naivním myšlenkám. Jak jsem se pobláznila do těch korejksých skupin, začala jsem zkoumat, kolik tam mají hodin a jaký je zkrátka časový posun, co asi zrovna dělají. Začala jsem sledovat nebe a přírodu. Co se týče toho nebe, zkoumala jsem, na jakou světovou stranu letadla letí a jestli třeba neletí na východ. Začala jsem si představovat, jak probíhá cyklus dne a noci po planetě. Např. V New Yorku šest hodin odpoledne, u nás půlnoc v Tokyu/Seoul sedm hodin ráno. Dost mě drtilo, že oni zrovna vstávají a my jdeme spát. Já vím, že to zní bláznivě. Že toto je něco normální, co většinou člověk ani nevnímá, pokud nemusí, ale mně to několik dní leželo v hlavě. (http://www.eprehledy.cz/svetovy_cas.php)
Taky jsem během tohodle měsíce zjistila, že najednou nevím, co je smyslem mého života... jako ano, odmaturovat, dostat se na vysokou, udělat řidičák, uspěšně zvládnout vysokou apod., ale co víc? Bude to jenom tak? Můj snílkovský a možná i naivní mozek si říkal. Povede se mi cestovat, proletět se třeba v horkovzdušeném balóně a to všechno ještě dřív, než budu mít vlastní rodinu? Protože pak bude mojí prioritou rodina a zabeznečení rodiny, správný chod rodiny. Teda pokud nějakou rodinu mít budu, že? Jenže, co když nebudu mít dostatek peněz do té doby, než bych to mohla uskutečnit... a až bych měla peníze, bylo by třeba už pozdě. A prostě takovéhle myšlenky se mi honily v hlavě. Co mě ale trochu uklidnilo, je to, že jsem zjistila, že některé spolužačky to mají podobně v tom, že najednou neví, co se životem, že najednou neví, co je jejich smyslem. Možná je to krize maturitního věku, nebo jak to pojmenovat :D Heh.

Nakonec jsem se všechno krásně stihla naučit a maturita nakonec byla easy. Myslela jsem, že maturita je něco víc těžšího, ale udělali ji i lidé, kteří se na to moc nepřipravovali. Učitelé dost radili, nebylo to takové to zkoušení, na které jsme byli zvyklí. Nebyla jsem ani moc nervózní. Jako samozřejmě jsem měla docela viditelné obavy, že mě lidi kolem utěšovali, ale jinak jsem byla docela v pohodě. To jsem na tom byla hůř týden a několik dní k tomu předtím, kdy jsem měla ptaktickou maturitu z hudebky a nakonec jsem to zvládla. Flétnu, klavír, zpěv, dirigování, rytmiku...

Období kdy jsem si nacvičila chůzi na podpatkách :D

Nakonec jsem zkrátka zvládla celou maturitu, ale když hlásili známky, byla jsem asi mimo, nebo mě zmátly body ze slohových prací, které byly řečené na začátku, protože si nepamatuji známky. Ale vím, že jsem to udělala, protože mě učitelky chválily a jsem si jistá, že nebylo řečeno to, že bych to neudělala. Nemám z ničeho myslím ani čtyřku. Jako maturita byl jeden velký zážitek a když se na to zpětně podívám, nebylo to tolik zlé.
Zítra jedu na ukončení maturit, sednout si s holkama do hospody a večer po dlouhé době kino... s bráchou a Hančou :D Na nové Piráty z Karibiku.
Tak snad se to všechno krásně stihne. Vysvědčení dostaneme až na začátku června... bohužel. Brala bych už hned zítra. Do té doby si budu muset přečíst nějakou literaturu ohledně pedagogiky na přijímačky, které mě ještě čekají.

Také se těším na svatbu spolužačky. Chce mě za svědka. Dneska jsem byla s tetou v její práci- ve školce, abych trochu omrkla, jak to tam chodí. V pátek jdu zase a v pátek má i brácha nějaký rozlučný ples... je deváťák. Bude to mít skoro jako my maturitní ples. V devítce jsme měli akorát rozlučák aneb párty v hasičárně.

Nakonec přece jenom nějaký ten smysl a plány, jak si život trochu spestřit, mám. Tak uvidíme jak to všechno dál půjde.
Akorát je ještě něco, co mě v mé hlavě opustilo... ale o tom psát nebudu.

Další song -> klik

GOT7


Jinyoung | Yugyeom | Jaebum | Mark | BamBam | Youngjae | Jackson





Zkrátka pardon, ale já je žeru! Jsou to takový mladí (v mém věku a o něco starší) blázni, kteří mají mezi sebou úžasný vztah. Chovají se k sobě, jako by byli teplí, ale na jednu stranu jim člověk může závidět to, jak se mají rádi. :)
A umí i parkour :D :D Dva z nich určitě.
Čím déle je sleduji, tím mám radši všechny členy a ne jen ti, co se mi líbili ze začátku.

BTS

Jungkook. | Suga | Rap monster | Jin | Hoseok (J-Hope) | Taehyung | Jimin



Byli na Billboard Music Awards v Americe před pár dny :)
https://www.youtube.com/watch?v=6EvCdwx5Fgk - přijde mi, že umějí líp anglicky, než někteří členové GOT7.
Jako WTF toto? :D -> https://www.youtube.com/watch?v=Dm5V0uArTZQ


Tak se mějte!
S.
 


Život je samé překvapení.

21. dubna 2017 v 18:32 | Simix |  *Vlastní témata*



Setkáme se s plno překvapujícímí okamžiky, co ovlivní náš život. Od aprílového počasí přes těhotnou spolužačku až po informaci, která se týka osoby, která je vašemu srdci velice blízká. Plno z těchto věcí by člověk neočekával a navíc..ach ano, přišly tak náhle. Nečekaně. Jiné věci člověk třeba i tušil. Ale pouze tušil, nevěděl, zda tomu tak opravdu je a nakonec se nějak doví, že je to reálné. Ne výplod fantazie, ale skutečnost. Člověk nikdy přesně neví, co se může stát, pokud samozřejmě neumí číst budoucnost. Někdy člověk nemůže uvěřit skutečnému a naopak uvěří výmyslu.
Některá z těchto překvapení přechází v radost a jiná ve zklamání či něčemu podobnému. Dřív by se člověk kvůli tomuto zklamání klidně i rozplakal, ale jakoby ho všechny ty situce dělaly pevnějším, silnějším, odolnějším, obrněnějším, otupělejším. A možná ne, kdo ví? Možná to předem tušil, očekávál, počítal s tím, že by se to "nečekané" mohlo stát a tak ho to až tolik nezaskočilo. Ačkoli.. zklamání přišlo tak i tak. Zklamání z toho, že se to opravdu stalo. Ať už jde o něco velkého nebo drobného, záleží i na tom, jak je to pro člověka důležité a co je jeho prioritou.


#WeHeartIt

Někdo, kdo chtěl, aby jste mu maximálně věřili a spolehli se na něj ve zlém, ale vy přesto jste si udělali rezervu a přece jenom to nebyla chyba. Ačkoli říká, že vám sděluje vše, nikdy si nemůžete být jistí. A pak se nějakým způsobem dozvíte něco, co vám jaksi "zapomněl" zmínit. Čemu a komu teď věřit? Nebuďme naivní.
Každý má svou pravdu. Čemu a komu pak člověk může věřit? To se týka všech, všech nás...
Můžeme věřit sami sobě? To by bylo asi hodě špatné, kdyby ne.

Život je samé překvapení.

A teď si možná říkáte, co se tu snaží vyjádřit? To není tak důležité, co přesně. Každý si v tom vemte to svoje. Zkuste se do toho nějak vžít a tak.
Možná je to trošku chaotické, ale tak myšlenky jsou docela chaotické. Jsou rychlé, neuspořádané a střídají se.
Celý život je chaos a jak jsme si říkali o hodině občanské nauky, chaos vede k sebevraždám. Musíme jen umět s tím chaosem pracovat.

#MyslenkyVPodobeTextu

Simix

Talentové zkoušky

12. dubna 2017 v 20:49 | Simix |  *Mini Diary*
Období maturit, talentových a přijímacích zkoušek celkově nastal!!

Napíšu Vám, jak to u mě probíhalo. Rozepsala bych se i víc, ale byly vy to i zbytečné detaily, tak jsem se to pokusila nějak osekat. Přesto myslím, že je toho ohromné množství! Sami uvidíte.

Dne 10.4. 2017, jsem byla v Praze na talentových zkouškách z hudebky a z výtvrky. Možná není až tak nutné psát, na jakou školu. Kdo ví, ten ví.
Měla jsem se dostavit v osm na talentovky z výtvatky. Když jsem viděla jiné holky, jak se učí, říkala jsem si, jestli jsem jediná, která nemá studijní materiál, který byl školou doporučen. Jako měla jsem studijní materiál, ale to, co jsem si našla na internetu, na co jsem si vzpomněla nebo na co jsem narazila. Nízká pravděpodobnost, že by tam bylo zrovna něco z toho. A taky že nebylo. Vůbec nic. Všechno to byla typovačka. Byl to test na a,b,c. Jedna otázka byla o seřazení tří děl podle stáří. Otázek bylo dohromady deset, každá za jeden bod. Prvně, než se začal psát test, jsme se musely prokázat naší totožnost a podepsat se. Bylo nám řečeno, co nás čeká, rozdali nám test. Během testu byla promítaná prezentace, která byla součástí. Test byl na 15 minut. Druhá část zkoušky byla kresba, kterou jsme tvořily z druhé strany testu do takového prázdného rámečku. Na té straně byl připevněný papírek, na který jsme se prvně, ještě před testem, podepsaly, napsaly formu studia a obor studia, na který se hlásíme atd.
Co se týče té kresby. Rozdali nám každému kousek slupky od brambor a obdelníček černé čtvrtky. To jsme si naaranžovaly a nakreslily. Na to bylo 35 minut. Pak jsme byly volné, ale jen dočasně.


Následovala totiž hudební výchova. Prvně to vypadalo, že na nás zapomněli, ale pak se tak nějak zjistilo, že jsme měly být asi jinde. Z učebny, u které jsme čekaly, několikrát vykoukl nějaký pán, pak vyšel a zeptal se, co chceme a zda čekáme na talentovky z výtvarky. Když jsme pověděly, jak to je, řekl, že on s námi teda nepočítá a že nás snad najde ten, kdo má. Po chvilce se na nás ptal jiný pán a ten první řekl: "Tak už našel."
Ten nás společně s jeho kolegynní vzali do té učebny, kde jsme čekaly. Říkaly jsme si, zda tam budeme hrát na hudební nástroje a zpívat všichni hromadně, ale to nám přišlo jako nesmysl. A taky, že byl. Tam nám jenom dali vědět, co nás bude čekat. Pak jsme byly zavedené do prostoru, který připomínal půdu. Tím nechci říct, doslova půdu, ale že jsme byly v prostoru, kde byly klenuté/šikmé zdi. Pokud se tedy nemýlím, nějak si to přesně teď už nevybavuji, ale rozhodně jsme byly v jednom z nevyšších pater. Tam jsme byly rozděleny na tři skupiny. Každá skupina měla svou mísnost, kde probíhalo naše zkoušení. V každé mísnosti byla komise o třech osobách. Měla jsem docela trému, na to, že na hudebku jsem se tak nějak připravovala a říkala jsem si, že bych ji mohla zvládnut nejlépe. Na zbytek jsem se totiž tolik nepřipravila. Nepociťovala jsem však jen svou nervozitu, ale soucítila jsem i s ostatními. Zjistila jsem, že ty holky tam, co byly ve stejné situaci jako já, jsou docela fajné a v pohodě. S jednou jsem si i dost povídala. Přisedla si ke mně už na výtvarce. Pár vět jsem prohodila i s dalšími. To přišlo hlavně až dnes (ve středu).
Ukázalo se, že komise nechce, abychom jim hrály všechno a celé. Když jsem přišla na řadu, chtěly vědět, zda umím na nějaké nástroje, tak jsem jim to pověděla (klavír, kytara, flétna + že jsem chodila dva roky na p. sbor). Prvně chtěly zahrát na klavír. Začátek skladby, kterou jsem zvolila a kterou budu hrát i u maturity, jsem začala dobře, ale můj mozek myslel hlavně na to, abych to nepodělala, místo toho aby se soustředil na to, aby jsem to zahrála v pohodě. Na konci druhého řádku jsem se přemáčkla, ale řekli, že jim to stačí na to, aby posoudili kvalitu hry a pokročilost. Pak chtěli, abych jim zahrála na kytaru. Zahrála jsem a zazpívala Stánky. Začala jsem vybrnkáváním a refrén jsem hrála normálně.
Trošku se mi klepaly ruce, takže vybrnkávání bylo docela hard :D Pak po mě chtěli ale nějakou lidovou písničku. Jsem jim řekla, že si žádnou nepamatuji a že nemám na žádnou lidovku noty. Řekli mi, ať zazpívám Prší prší a ať začnu s akordem D, zbytek akordů byl na mně, to jsem ale zvládla. Zkoušeli i rytmickou paměť, ale to, co tam ta jedna paní vytleskávala bylo docela obtížné a už jsem si nepamatovala pořádně začátek. Pak jsem ještě zpívala podle klavíru a měla jsem zhudebnit jednu říkanku. Ze začátku to nebylo podle představ- vysoko a složité. Tak jsem tam práskla takový hluboký hlas, kterým běžně ani nezpívám, protože to neumím a nějak jsem to zvládla. Heh! :D
Pak jsem jim chtěla zahrát ještě na flétnu, ale to už mě posílali radši pryč :D
Po třech lidech vždy vyhlašovali výsledky. Celkově jsem získala 9 bodů z 15. Pak jsem se vydala pryč. Cesta pryč byla docela hustá. Skoro všechny jsme se vrátily tam, odkud jsme vyšly. Ta chodba byla do kruhu a pokud si někdo nevšiml dveří s nápisem unikový východ, chodil pořád dokolečka.


V Praze se mnou byla babička, takže jsem ji pak našla, jak luští sudoku a doprovodila jsem ji na nádraží. Já ještě v Praze byla. Za prvé jsem se měla s někým vidět a za druhé jsem si ve tři měla (nebo to samzřejmě bylo na nás) jít pro výsledky z výtvarky. Prvně jsem nevěděla, kde přesně se ty výsledky mají vyhlašovat. Jen to, že někde ve třetím patře na kadedře výtvarné výchovy, ale společně s jednou holkou jsme to pak našly.
Výsledky prý už měly, přesto jsme ještě musely čekat. Zvaly si nás k sobě postupně, ale dost chaoticky. Nebyl v tom řád. Asistenti- studenti, se nás ptali na jména, nebo od jakého písmena je naše přijmení a podle toho nás tam pouštěli. Já naštěstí byla mezi prvníma. Než jsem ale vešla do místnosti, kde mi řekli moje výsledky, na mě ten jeden asistent pokukoval (z papíru na mě a ze mě zase na papír a znova a znova :D - vtipné), tak jsem se jen usmívala.
Na to, že jsem se na tu výtvarku nepřipravila tak, jak jsem měla, získala jsem 9 bodů z 15. Dali mi můj opravený test, ať si to projedu a že mi dají klidně i správné výsledky. Jako brala bych je, ale nechtěla jsem tam být zase nějak dlouho, tak jsem si to jakože prohlédla. Za test jsem dostala 6 bodů z 10. K obrázku na druhé straně mi řekli, že se jim líbilo moje stínování, ale že je nezaujal celkový obrázel. Za obrázek jsem dostala 3 body z 5. A pak jsem už mohla jít do víru Prahy a setkat se s tím, s kým bylo v plánu (Š.).

Plno z Vás jistě psalo v úterý slohovou práci. Asi je to docela k podivu, ale nebyla jsem nervózní.
Ještě než to propuklo, jsem si byla koupit koupací čepici na talentovky z tělocviku na další den, protože nevím, kam jsm si dala starou. Také jsem si došla na oběd. Měla jsem pocity, jako by šlo o běžný sloh, co jsme psali ve škole. Vybrala jsem si popis obrázku od Josefa Lady, protože mi to přišlo nejjednodušší. Také mě ale docela zaujalo vyprávění s tou apokalypsou. Prvně jsem nevěděla jak začít, pak jsem se ale hezky rozepsala. Když už jsem popsala tak nějak všechno, nevěděla jsem jak dál. Neměla jsem ještě ani 250 slov a už nebylo co popisovat. To je asi problém popisů, ale stejně mi to přišlo nejjednodušší. Nakonec jsem ještě něco sesmolila. 250 slov mám, pospis to byl, tak uvidíme. Když jsem vešla ze třídy, v kroužku už ostatní řešili své slohy a ptali se mě, jaký z toho mám pocity a co jsem psala. Nějak jsem nečekala, nebo mi možná nedošlo, že si o tom budou všichni povídat a že toho bude plný všechno... média. Ale tak mělo mě to napadnout. Je to docela jasňačka. Pak mi volal Š., takže jsem s ním ten sloh pořešila no :D Pak i cestou na nádraží. Měla jsem namířeno opět do Prahy, kde mě měl vyzvednout taťka a do dalšího dne jsem měla být u něj, protože brzo ráno mě vzal na další část talentovek - tělocvik. Ještě v telefonu jsem Š. řekla, že jedu do Prahy a tak na mě počkal na nádraží a chvíli jsme spolu byli, dokud jsem se nesešla s taťkou. S taťkou jsme byli pak v mékáči na stejném místě, jako jsem byla předtím se Š. Akorát předtím jsem nic neměla a s ťaťkou jsme si dali něco k jídlu.


(Další část článku je zkopírováno tak nějak to, co jsem psala spolužačce, tak abych to nemusela celé spát znova).
Tělák.. zase delší povídaní. :D
Takže taťka mě hodil autem do Brandýse, kde se to konalo. V budově, kde se to mělo konat, jsem nemohla nic najít, tak jsem se zeptala nějaké učitelky ze školky, kde je učebna "teď už nevím". Ta budova byla pedagogická fakulta, ale byla tam v přízemí školka..se dá chápat. Ta učitelka mě poslala ven, musela jsem celou budovu obejít a vejít dveřmi z boku, tam už ostatní byly.
V takové velké aule nás seznámili s tím,co se bude dít a rozdělili nás do skupin na A,B,C,D ... Já byla B... skupina A,B šli do tělocvičny. Skupina C a D šli ven k Labi běhat.. taková cyklostezka.
No, skupina A začala s gymnastikou a B s driblingem, to se se mnou začaly bavit děvčata, s kterými jsem se viděla už to pondělí, ale v to pondělí jsme se ještě moc nebavily. To až teď dost. V pondělí jsem se bavila s tou, co byla podobná Klárce, jenže ta dneska z nějakého důvodu nedorazila. Všude jsem ji vyhlížela. Ale tak ona v pondělí říkala, že neví, jak by se odtamtud pak dostala. Možná měla problém se tam i dostat.
Naše skupina měla ten dribling a přihrávky o zeď obouruč trčením (jsem nevěděla přesně ani co to znamená) :D
Prvně jsme si to měly zkusit... a to už takový bělovlasý týpek z komise (kde byla ještě nějaká baba a mladý týpek) říkal, že to jedna holka dělala špatně, přitom nám to přišlo v pohodě. Takže jsme vlastně pak ani nevěděly, jak to přesně má být. Hned po tom následovalo to házení o zeď. Skoro u všech se jim něco nelíbilo. Hromada lidí za to dostala nula bodů. A já taky, ale nic jsem si z toho zatím nedělala. Pak se A a B prohodili. Prvně jsme si to zkusily. Už to vpadalo, že jsem jediná, kdo neumí kotrmelec dozadu,ale byly tam další dvě takové. Jinak většinou uměly. Z minulé skupiny dostalo dost lidí za gymnastiku taky nulu. Z naší skupiny nikdo. Maximum za gymnastiku byly 4 body a za míčovky taky. Já za gymnastiku měla jeden. Problém byl to, že kdo měl z čehokoli z tělocviku dvě nuly, skočil úplně. To jsme se toho dost děsily, když jsme to viděly.
Naše dvě skupiny pak šly běhat. Zrovna pršelo :D Jeden učitel stál na pětistém metru a tam nám řekl čas, musely jsme ho oběhnout a běžet zpátky... takže kilák. Přišlo mi to doost málo, jak jsem zvyklá běhat u nás ve škole víc. Doběhla jsem třetí asi ze 30 nebo kolik nás bylo, ale tam nešlo o pořadí, stačilo doběhnout v limitu... do 5:20 myslím. Napsala jsem to nepřesně, protože si teď nejsem jistá. Já měla cca 3:30. Takže pohodka :D Měla jsem docela zmrzlý kolena :D Všechny holky měly leginy.. jen já a ještě dvě kraťasy :D originalitka.
Jedna docela při těle to měla pod 6 minut, byla to její druhá nula, takže šla pryč. A jedna odešla, protože dostala nějaký astmatický záchvat nebo co. Zkrátka se ji udělalo špatně :( Za běh byly 4 body, pokud nebylo zaběhnuto do limitu, tak nula. Buď a nebo.
No a pak jsme měly hodinu a půl čas, takže jsme jedly, bavily se, chodily na záchod :D :D ...dalších pár slov jen lehce promazáno... (jsem - - - a jedna holčina taky.. a zrovna se mělo plavat ... naštěstí - - - nechyběly 😂)
Nikdy jsem nepotřebovala tak moc občanku jako poslední tři dny   Za tenhle den dvakrát... aby věděli, že za sebe nemám nějakou náhradu- atletku, co mi udělá talentovky   Zkrátk ověření identity. Kupodivu jsem neměla ani nějak moc velkou trému, malinkou..akorát jsem se klepala kosou :D Byly jsme rozděleni asi do 12-14 skupinek po 4.. nebo nějak tak. A já s tou holkou byla až v jedenácté. Musely jsme mít ty koupací čepice a já přes tu čepici nic neslyšela :D skoro nic... ale už i normálně slyším někdy špatně :D
Nějací mladí "plavčíci" ,teda prý to byli nějací studenti, ale to je jedno. No tak nám prostě měřili čas. Mělo se uplavat 100 m za 2:20. Mohly jsme skočit do vody buď po nohách, nebo šipku. Skočila jsem šipku. Jsem si říkala, že udělám asi trochu placáček, ale ono ne   Takže super. Plavala som styl prsa. Jako kraul by byl rychlejší, ale ten mi moc nejde. Mála jsem pocit, že plavu pomalu, ale když jsem se podívala vedle sebe, tak tam nikdo nebyl. Byly víc vzadu. pavala jsem v druhé dráze (dráha? Je to dráha?). Jedna byla možná předemnou. Ani nevím, kolikátá jsem doplavala. Možná první nebo spíš druhá. No možná i třetí. Byla jsem ráda, že dýchám. Na druhé straně bazénu stály nějaké dvě studentky/plavčice a hlídaly, abychom se nějak nechytaly nebo nešlapaly na dno, ale hlavně povzbuzovaly. Mi ta jedna říkala: "Pojď, to dáš, poslední bazén." Já kývla hlavou jako že jo, protože jsem cítila, že mám ještě docela dost síly. Akorát jsem se snažila šetřit plíce, protože ty už začínaly pomalu stávkovat. Jsem prvně plavala prsa s ponořováním hlavy, ale pak jsem ji kvůli dechu nechala
nahoře. To na mě plavčík, měřící čas volal, ať ji ponořím, že to bude lepší, ale neudělala jsem to.
  (jsem prvně plavala prsa s ponořováním hlavy a pak jsem kvůli dechu nechala hlavu nahoře.. na mě ten plavčík, co mi m Jsem se otočila a plavala poslední bazén a jen jsem slyšela, jak ten plavčík, co mi měřil čas na mě křičí: Ať přidám, že už mi zbývá pár metrů a že to ještě stíhám. Tak jsem zabrala. Tadyta podpora byla opravdu dobrá a myslím, že tohle byl nejlepší z těch plavčíků, co měřil čas. :D Ale tak nemohu soudit. Jen chci říct, že povzbuzoval dobře.
A dala jsem to za 2:06, takže krása. Ta kamarádka.. nechce se mi furt psát "ta holka"... ta měla 9 minut pod limitem, takže dostala nulu. Což je škoda. To už měla druhou. První za ty míčovky. Jedna holka to dokonce vzdala už někdy v půlce , myslím. Jinak to plavání a běhání většina dala. Některý holky na ty talentovky ani nedorazily. Asi pět holek. nevím přesně. Buď to vzdaly a nebo z nějakého důvodu nemohly. Chudáci   všichni jsme tam se sebou soucítily..   Ty holky tam byly zkrátka fajn. na to,že je skoro vůbec neznám, jsem si je docela oblíbila   Všechny jsme byly "otroky" talentovek   
Plavání bylo za 4 body a nebo za 0, pokud byl člověk pod limitem. Já to zvládla. Takže 4. Akorát se mi pak klepaly nohy a měla jsem je takové oslabené, ale jinak naprostá pohodka a klidně bych si dala ještě jeden bazén.   Jsem se tam trošku zakuckala a nějaký týpek, asi nějaký profeor, trenér, učitel, nebo nevím.. ať jim to tam nevypiju, že teď budou muset zavolat někoho, aby jim tu vodu doplnil/dopustil.   Jsem tu vodu spíš vdechla :D
No a to bylo vlastně vše, celkově jsem měla 8 bodů z patnácti. Z toho to některé holky neudělaly, některé měly méně než já a některé měly i víc. Logicky :D
Opravdu dlouhý článek, ale tak.. je to po delší době něco deníčkového :D
A co Vy?
Mějte se!
Snap: simix_kraj | Insta | FB | ask.fm | musically: simix_kr | YT | E-mail: krajsim@seznam.cz
SIMIX





Další články


Kam dál