Maturitní ples

7. února 2017 v 16:49 | Simix |  *Mini Diary*

3. 2. 2017 !! Před tímto datem, několik dnů, týdnů a dokonce měsíců, bylo u nás ve třídě několik dohadů a neshod.
Nebavilo mě to a po praxích jsem se kvůli tomu netěšila ani moc do školy. Řešilo se toho plno okolo maturitního plesu. Trochu to vypadalo, že se pomalu na ničem pořádném neshodneme. Ne jen já, ale plno z nás toho mělo už tak nějak plné zuby. To plánování a dohadování bylo skoro nekonečné... dokud nepřišel ten očekáváný den, náš maturitní ples.
Maturitní ples byl úplným opakem toho, co se dělo před ním. Oproti tomu dlouhému dohadování byl ples jako zlatá moucha, která proletěla pouze kolem. Byl naprosto parádní a já nestíhala pohltit všechny okamžiky, jak bych si možná představovala. Všechny ty věci, momenty i detaily a maličkosti. Opravdu to uteklo strašně rychle a hromada z nás to ještě pořádně nevstřebala. Od plesu uplynuly už tak tři dny a stále je to tématem našich dnů. Myslím, že dokonce týdne tomu nebude úplně jinak. Učitelé nám naštěstí dávají trochu možnost se vzpamatovat a nechat emoce usadit, ale to už je u konce. Bohužel, maturita se nám pomalu blíží...nebo bych měla napsat rychlostí blesku?

Každopádně 3. 2. 2017 - pátek, byl pro nás velkým dnem. Už den předtím jsme místo školy připravovali tu parádu. Nafukovali balonky, rozvěšovali je, vystavovali dary pro tombolu, zdobili stoly a všechno, co k tomu patří. Například nad stoly jsme měli "zlaté" balonky nafouklé héliem a upevněné za květinu. Celkově se plno z nás obávalo, že plno balonků nevydrží, ale vydržely!! Všechno jsme měli sladěné do černo-stříbrno-zalté. (No... místo té zlaté a stříbrné si dosaďte spíše šedivou a takovou jakousi žlutou- okrovou) :D Na zdi, kousek od fotokoutku, jsme měli nalepené fotky s větami o nás, které jsme o sobě navzájem sepsali. Myslím, že to byl dost dobrý nápad.
Následující den dopoledne to bylo velice podobné. Před polednem plno z nás odjelo, aby se začali chystat na to, co mělo přijít večer. Já s dalšími třemi spolužačkami byla stále tam, kde se měl konat náš maturitní ples a dodělávaly jsme pár drobností. Koupily jsme si i pizzu.
Od půl jedné jsem měla kadeřnici. Byla dost mladá a měla tam nějakou kamarádku, která si nemohla rozčesat vlasy, takže to tam různě komentovaly a byla docela i sranda. Během půl hodiny jsem měla účes hotový a nebyl ani moc drahý.
Na intru jsem udělala ještě pár nezbytností a vyzvedla jednoho "človíčka" na nádraží :D Kapánek jsme se prošli a pak jsem se začala chystat. Naše třída měla být na místě konání už v 17:00. Holky se tam tak nějak líčily a připravovaly, ale to já už měla za sebou. Normálně, ani na tanečních jsem neměla tak parádní účes jako na maturák!! :D Heh.
Stihli jsme si vyzkoušet předtančení, které jsme nacvičovali už několik měsíců předem, ale pokaždé jsme se nesešli všichni a měli jsme obavy, že to prostě nedáme nijak dohromady a nakonec myslím, že jsme se to parádně naučili, a že je zbytečné, aby to bylo naprosto dokonalé, hlavně si to užít. Taky jsme si vyzkoušeli nástup a půlnoční překvapení. teda myslím :D Od šesti se začali dovnitř pouštět lidi. Náš program měl začít od sedmi, ale o půl hodiny se to protáhlo.

Ze začátku jsem byla dost nervózní. Začali jsme předtančením, které podle mě nedopadlo vůbec zle. Akorát ná to přišlo dost krátké a já si ani po dotančení pořádně neuvědomovala, že předtančení máme už za sebou. Z důvodu, že téma našeho plesu byl Velký Gatsby, jsme na předtančení byli oblečené (a oblečen, protože jeden spolužák chyběl) do šatů na párty z 20. let. :D Pak jsme se utíkali převléct do plesových šatů a během toho vystoupilo pár tanečních skupin. Pak byl proslov dvou našich spolužaček. Řekly to opravdu krásně a dokonce měly stejnou barvu šatů, takže krásně sladěné. Ale tak.. detail :D A pak následoval náš nástup. Stále jsem byla docela nervózní, ale podle mě to byla jinak paráda.
Pak jsme si po červením kobeci chodili prošerpy. Než jsme vyšli, byla o nás řečena nějaká věta a pak začala hrát písnička, kterou jsme si vybrali a šlo se. Jsem si ani pořádně neuvědomila, kdy začala moje písnička a vyšla jsem tak nějak .. nějak :D Ani nevím jak.
Šla jsem na tuhle písničku:


U třídní učitelky, když mi dávala šerpu, jsem se tak nějak zamteně otáčela, jak jsem byla nervózní, ale nebyla jsem sama. Zařadila jsem se stále ještě nervózní za ostatními, kdo už byl ošerpován. To už mě nervozita pomalu opouštěla. Následoval přípitek a sbírání mincí, které po nás lidé házeli během toho, co jsme si šli pro šerpu. Házeli po nás i zahraniční mince a možná už i neplátící :D Pak následovala tak nějak volná zábava, nebo jak to nazvat. Zatančila jsem si s taťkou. Místo ploužáku jsme si dali přímo blues. Nemohla jsem si vzpomenout přesně na kroky, ale taťka mě roztancoval a pak už to šlo v pohodě. Chtěl si se mnou zatancovat i kamarád a tančila jsem i s "človíčkem" (když už jsem ho tak pojmenovala na začátku, proč ne, že? :D)
Užívala jsem si to. Naprosto. I přes drobné odchylky, nebo jak to říct. Snažila jsem se věnovat všem. Kamarádům, lidem ze třídy, babičce, bráchovi, mamce, taťkovi,...
Všimla jsem si tam spousty lidí, které znám, ale pak mě třeba mrzelo, že jsem si dřív nevšimla i pár dalších lidí, které znám. Pak až z fotek a videí, ale tak co už, že? Bylo mi představeno i pár nových lidí. Byla jsem pozvaná i na nějaké to pití. :D Ačkoli to bylo několik hodin, přijde mi to jako chvilka. Hodně jsem tančila. Se spolužačkou a jejím přítelem udělala i nějakou tu fotku ve fotokoutku a ták.
Blížila se půlnoc. Před půlnočním překvapením jsme zašlapávali šerpy. Myslím, že asi ani nemám svojí šerpu. Po zašlapávání každý svou šerpu někam položil a málo kdo si asi pamatoval v tom spěchu kam a chystal se na půlnoční překvapení. Byly jsme v černém a někteří měli takové baletní sukýnky. Na sobě jsme měli svíticí pásky a barvy. Bohužel seto docela odlepovalo. Nestíhali jsme se ani pořádně převléct a už jsme museli jít. Padaly mi legíny a to bylo docela funny, protože mi je tam při vystoupení spolužačka vytahovala nahoru. V tu dobu jsem ale nic neřešila. Bylo mi všechno jedno a jen jsem si užívala. Prvně jsme baletili aneb Labutí jezero, pak byly i nějaké zvedačky a tak. A pak měla nastat část, kdy jsme po skupinkách měli nějakou choreografii na nějakou rychlejší hudbu, jenže ta baletní hudba se jaksi protáhla a my museli imrpovizovat. Ale byla to sranda. Na celé půlnoční překvapení jsme napojili makarénu a zapojili pár dalších lidí. A pak už byla zase volná zábava.. tak nějak později i after party, která měla být původně do šesti hodin ráno. Byla jsem jedna z mála, kdo tam vydržel nejdéle, asi do čtyř do rána a ještě jsme tam se spolužačkou dokonce trochu poklízely. Ani chvilku jsem nespala, ale celkově to bylo všechno tak neuvěřitelné a ještě teď si to všechno snažím uspořádat v hlavě. Jsem docela dojatá :D Ach jo.. tak dlouho jsme se připravovali na ples a už to je pryč.
Bylo to fakt úžasné!!

A mám i video... akorát mě trochu mrzí, že tam není i video z nástupu a šerpování, které má natočené spolužačka, ale nevadí.
Ve třídě mi video chválili. Jsem ráda, že se líbí :3



Užijte si plesy, které teď čekají a budou čekat Vás. :)
Případně, snad jste si plesy, které už byly, užili.
A kdo byl na našem.. doufám, že se vám fakt megabrutálně líbil :D
SIMIX

 

January.

19. ledna 2017 v 17:33 | Simix |  *Mini Diary*

Zdravím Vás, moji milý čtenáři,


už nějaký ten týden tu máme nový rok, leden a já od 31. prosince nic pořádného nenapsala.
Neptejte se, jak je to možné. Sama pořádně nevím. Nejsou nápady a nějak na to prostě a jednoduše kašlu.
Na blog jsem však úplně nezapomněla. Občas jsem si řekla, že jsem dlouho nic nenapsala, ale neměla jsem se k tomu, abych se do toho pustila. (Představte si takové to máchnutí rukou ve smyslu "to je jedno".) Dneska se jedna spolužačka po delší době, s kterou jsme se dřív bavily o mých článcích a videích, opět zmínila o tom, že se zase musí podívat na můj blog a co bych mohla natočit za videa. Je to taková chodící inspirace! :D
Napadlo mě tedy, abych se Vám konečně zase ozvala a trochu prozradila, co mě během těch pár týdnů potkalo.

Naposledy jsem psala poslední den v roce 2016, kdy jsem zveřejnila i video. Takže, když se to tak vezme, není to zase až tak dlouho. (Na druhou stranu, když si člověk uvědomí, že to bylo "už" minulý rok, zní to jako dost dlouhá doba.)

Abych začala hezky pěkně od začátku, navážu tak trochu na minulý článek. Na Silvestr! Doufám, že jste si ho pořádně a bezpečně užili. Já jsem nakonec docela spokojená. Vytáhla jsem tak na dvě hodinky ven kamarádku, abych neseděla jen doma. O půl jedenácté jsem byla však zpátky doma (protože déle nemohla) a odpovídala na přání do nového roku apod. Takže žádná velká akce. Před půlnocí jsem si napsala na takový zelený papírek, co si na nový rok přeji a usmyslela jsem si, že ho spálím, aby to mělo své kouzlo a přání se mi opravdu splnila :D Bráchovi se můj nápad nelíbil a chtěla jsem to udělat někde v poklidu, kde by to nikomu neškodilo a já si to bezpečně zapálila. Nebyla jsem si ale jistá, kde to udělám. O půlnoci jsme si doma přiťukli a tak nějak bratr prozradil můj plán a nakonec jsem papírek spálila v kuchyni nad miskou. Babička mi dala sirky :D
Nechyběly kometnáře ve smyslu, že to strašně smrdí, ale jinak všechno bylo v pohodě a mám docela i pocit, že se to docela i plní a doufám, že splní i to další, co tam bylo. Už si ani pořádně nepamatuji, jak jsem to psala, ale vím co.

Po prázdninách jsem měla na dva týdny praxe ve školní družině a můžu říct, že to byla paráda. Vychovatelky byly milé a má cvičná vychovatelka opravdu dost sympatická. Když jsme řešily, co jsme za ten den zvládly a co bychom mohly dělat den následujicí, zakecaly jsme se třeba i na hodinu a to i o jiných věcech. Skoro jako kamarádka. Děti si mě oblíbily skoro hned a já je také. Objímaly mě, hladily po rameni a po zádech, chtěly si se mnou hrát, chodit za ruku na vycházky, povědět mi různé věci apod. Klasika. Bylo by hodně těžké všechno sem vypsat. Ty zážitky a pocity z toho budou především a jen ve mně. Bylo mi jedno, jestli mi děti vykají nebo tykají. Od nás ze třídy měl někdo problém, když mu tykaly a jiní i naopak. Každý den jsem měla nějaký výstup, nějakou hru, povídání o něčem, nebo nějakou činnost... celkově :D Byla jsem se podívat i do školní klubu, na taneční a keramický kroužek a také na kroužek vaření. Přišla za mnou i kontrola ze školy, jak si vedu pedagogický deník s přípravami a rozbory, a zda na praxe chodím.
Děti mě nechtěly pak skoro ani pustit, když jsem měla končit. Pamatuji si, jak pro mě bylo dřív loučení strašně těžké, ale beru to už nějak v pohodě. Jde o zvyk a navíc v životě je to běžné a normální. První týden praxí jsem si koupila dokonce nový mobil, protože ten minulý na tom byl dost špatně. S tímto jsem dost spokojená. Mám Huawei y5 II v bílé barvě.

No a tento týden jsem opět nastoupila do školy. Opravdu se mi nechtělo. Nějak jsem si zvykla být doma a praxe mě dost bavily. Učit se mi nechtělo, nic se mi nechtělo. A blížící maturita? Ach ne.
Ještě ten den, co jsem ukončila praxe, jsem jela na intr a najednou se vše změnilo, když jsem otevřela dveře tichého pokoje. Spolubydlící tam nebyla. Na intru skoro nikdo nebyl- hromada lidí nemcná, byl tam klídek a pohodička. Dokonce jsem se nemusela ani tolik nutit do přípravy do školy a celkově nemám tak velkou nechuť k učení, což je docela fajn. :)
Nakonec myslím, že i tu maturitu bych mohla zvládnout. Tak uvidíme.
Akorát co člověku leze na mozek, je neustálé řešení maturitního plesu, který se již rychle blíží.

Tento týden mi utekl docela dost rychle... ne že by už končil, ale zítra bude už pátek.
A tak dál a tak dál ... vlastně už skoro nic :D


Snad se máte krásně.
A pokud ne, tak se tak mějte!! :)
Uvidíme... kdy napíšu další článek... možná za dlouho :D
SIMIX

xX Šťastný nový rok, lidi Xx

31. prosince 2016 v 18:24 | Simix |  ¤ My videos ¤
Ahoj přátelé,

jak vidíte, s blogem jsem opět moc daleko nepokročila. Poslední tři dny jsem byla na horách, kde jsem neměla přístup k internetu. Kdo ví, jestli bych něco přidala, kdyby internet byl. Možná jo. Poslední dobou na blog ani tolik nemyslím. Není to jako dřív, kdy jsem si ve škole na papír připravovala, co bych mohla napsat. Časy se mění, priority a myšlenky také. V mé hlavě jsou teď jinačí věci, než blog. Přesně ty věci, o kterých jsem se minule zmiňovala, ale i ty, které jsem nezmínila úplně. Ani nápady vlastně nejsou. Nějak se mi do toho ani nechtělo. Jsou období, kdy člověka něco baví a po čase po tom ani nevzdechne. No... možná podle toho, o co jde. Pozná jiné věci, po kterých začne toužit. Dřív po nich netoužil, protože o nich nevěděl. Možná se plno věcí opět obrátí a vrátí v nějakých částech ke starému.

Dnes jsem se vrátila z hor a konečně jsem vydala i jedno video. Úplně obyčejné, ale dala jsem lidem vědět, že ještě žiju! (i po tom, co jsem se slušně rozbila na lyžích) :D Doufám, že až bude po takových větších věcech, které mě teď budou čekat, se třeba k natáčení a blogu i vrátím. Podle toho, jak bude čas a jaké budou (opět) priority! Samozřejmě.


Doufám, že si užijete posledních pár hodin v tomto roce krásně!! Zavzpomínejte na to, co se vám v tomto roce událo a co jste dokázali. Zasmějte se nad tím, kde jste zachybovali, co jste pokazili, kde jste kolísali a jděte dál!! Poplačte si klidně nad tím, co bylo krásné a už nebude, ale každopádně hooodně štěstí do nového roku. Žijte dáál! A hlavně, aby se vám v příštím roce dařilo a potkalo vás plno dalších krásných věcí, situací a zážitků!! :)
Jak budete slavit Silvestra? Já vlastně nakonec ani nijak extra.
Tak se mějte!!

SIMIX
 


Ideální Vánoce?

23. prosince 2016 v 22:11 | Simix |  *Vlastní témata*

AHOJ a VESELÉ VÁNOCE!

Když jsem začala psát tento článek, ještě jsem netušila, o čem bude. Napsala jsem pár vět o ideálních Vánocích a pak mě napadlo napsat opačnou verzi. Tudíž co se dočtete? Pár vět o krásných Vánocích a vánoční náladě a naproti tomu pár vět ... no, to si přečtěte už Vy, ale myslím, že už tušíte! :)


Smysl života.

17. prosince 2016 v 16:58 | Simix |  *Vlastní témata*

- Ahoj - |

Dneska mám pro Vás článek, který mě napadl v pátek ve škole. Stála jsem u okna a koukala, co se děje venku. Trošku si vzpomněla na prvák, kdy jsem z oken tohoto patra koukala poprvé, a pak, když jsem usedla za školní lavici jsem na papír sepsala to, co napíši teď sem (jen s pár změnami).



Koukám z okna z nejvyššího patra středoškolské budovy, kterou navštěvuji. Přede mnou se rozprostírá široká ulice plná zaparkovných aut, ale vidím i několik aut, která do této ulice odbočují. V poměrně rušné ulici je i několik jdoucích lidí. Každý z nich má nějaký cíl, místo, kam mají namířeno. I jedoucí pán na kole, který má řidítka ověšená nákupními taškami. Jiný pán, který kouří na balkóně sice nemá nikam namířeno, ale též patří mezi tu žijící skupinu lidí, která vykonává tytéž, nebo alespoň podobné činnosti.
To je dění, které vidím při pohledu na ulici, která je ukončená na jednom konci vlakovým nádražím a na tom druhém naší školou. Ulice, kterou jsem prošla už tolikrát, že ji vidím i se zavřenýma očima.

Kladu si otázku o smyslu života. V takovém světě, životě, ve kterém žijeme, patří většinou do našich cílů třeba krásný dům, drahé auto, dobře placená práce, zdravá a šťastná rodina, úžasná dovolená, získání maturity, vysokoškolské vzdělání, najít si vhodného partnera pro život, takové to základní uspokojování potřeb a další podobné věci. Všichni jsme závislí, ačkoli to plno z nás nedokáže uznat. Ale ano, jsme! Na vodě, kyslíku, energii- elektřina a další energii, na společnosti určité skupiny lidí, na přírodě - dřevo, plodiny,... apod. Co kdybychom o nějaké tyto potřebné věci, které jsou součástí života, takovou samozřejmostí, přišli? Myslím, že by se priority, a celkově smysl našeho života, většiny z nás změnily. Druhou otázkou je, jak dlouho bychom takhle dokázali žít? Lidi závislí na civilizaci? Jako bychom ztroskotali. Nastal by boj o přežití.

Co kdyby se vyprázdnilo plno ulic, protože by plno z nás zahynulo? Dokonce i ta široká ulice před školou, o které jsem psala na začátku. Co kdyby nastala nějaká apokalypsa? Potřeba přežít by se možná prohloubila. Už takhle je smrt docela častá, ale co kdyby šlo o přežití? Chtěli byste raději žít a nebo zemřít? Co kdyby to už nebylo jako dřív?
Je život, který žijeme, správný a naplněný? Nebo je to jen nudný průběh něčeho, co nemáme ani pevně v rukách? Změnilo by se to, kdyby se to něco změnilo? So many questions!!


Jen takové zamyšlení.
Dost mě ovlivňuje TWD :D
Tak se mějte!
SIMIX

Další články


Kam dál