Život je samé překvapení.

21. dubna 2017 v 18:32 | Simix |  *Vlastní témata*



https://www.youtube.com/watch?v=tflS1T_YF78

#NewSongOfZayn

Setkáme se s plno překvapujícímí okamžiky, co ovlivní náš život. Od aprílového počasí přes těhotnou spolužačku až po informaci, která se týka osoby, která je vašemu srdci velice blízká. Plno z těchto věcí by člověk neočekával a navíc..ach ano, přišly tak náhle. Nečekaně. Jiné věci člověk třeba i tušil. Ale pouze tušil, nevěděl, zda tomu tak opravdu je a nakonec se nějak doví, že je to reálné. Ne výplod fantazie, ale skutečnost. Člověk nikdy přesně neví, co se může stát, pokud samozřejmě neumí číst budoucnost. Někdy člověk nemůže uvěřit skutečnému a naopak uvěří výmyslu.
Některá z těchto překvapení přechází v radost a jiná ve zklamání či něčemu podobnému. Dřív by se člověk kvůli tomuto zklamání klidně i rozplakal, ale jakoby ho všechny ty situce dělaly pevnějším, silnějším, odolnějším, obrněnějším, otupělejším. A možná ne, kdo ví? Možná to předem tušil, očekávál, počítal s tím, že by se to "nečekané" mohlo stát a tak ho to až tolik nezaskočilo. Ačkoli.. zklamání přišlo tak i tak. Zklamání z toho, že se to opravdu stalo. Ať už jde o něco velkého nebo drobného, záleží i na tom, jak je to pro člověka důležité a co je jeho prioritou.


#WeHeartIt

Někdo, kdo chtěl, aby jste mu maximálně věřili a spolehli se na něj ve zlém, ale vy přesto jste si udělali rezervu a přece jenom to nebyla chyba. Ačkoli říká, že vám sděluje vše, nikdy si nemůžete být jistí. A pak se nějakým způsobem dozvíte něco, co vám jaksi "zapomněl" zmínit. Čemu a komu teď věřit? Nebuďme naivní.
Každý má svou pravdu. Čemu a komu pak člověk může věřit? To se týka všech, všech nás...
Můžeme věřit sami sobě? To by bylo asi hodě špatné, kdyby ne.

Život je samé překvapení.

A teď si možná říkáte, co se tu snaží vyjádřit? To není tak důležité, co přesně. Každý si v tom vemte to svoje. Zkuste se do toho nějak vžít a tak.
Možná je to trošku chaotické, ale tak myšlenky jsou docela chaotické. Jsou rychlé, neuspořádané a střídají se.
Celý život je chaos a jak jsme si říkali o hodině občanské nauky, chaos vede k sebevraždám. Musíme jen umět s tím chaosem pracovat.

#MyslenkyVPodobeTextu

Simix
 

Talentové zkoušky

12. dubna 2017 v 20:49 | Simix |  *Mini Diary*
Období maturit, talentových a přijímacích zkoušek celkově nastal!!

Napíšu Vám, jak to u mě probíhalo. Rozepsala bych se i víc, ale byly vy to i zbytečné detaily, tak jsem se to pokusila nějak osekat. Přesto myslím, že je toho ohromné množství! Sami uvidíte.

Dne 10.4. 2017, jsem byla v Praze na talentových zkouškách z hudebky a z výtvrky. Možná není až tak nutné psát, na jakou školu. Kdo ví, ten ví.
Měla jsem se dostavit v osm na talentovky z výtvatky. Když jsem viděla jiné holky, jak se učí, říkala jsem si, jestli jsem jediná, která nemá studijní materiál, který byl školou doporučen. Jako měla jsem studijní materiál, ale to, co jsem si našla na internetu, na co jsem si vzpomněla nebo na co jsem narazila. Nízká pravděpodobnost, že by tam bylo zrovna něco z toho. A taky že nebylo. Vůbec nic. Všechno to byla typovačka. Byl to test na a,b,c. Jedna otázka byla o seřazení tří děl podle stáří. Otázek bylo dohromady deset, každá za jeden bod. Prvně, než se začal psát test, jsme se musely prokázat naší totožnost a podepsat se. Bylo nám řečeno, co nás čeká, rozdali nám test. Během testu byla promítaná prezentace, která byla součástí. Test byl na 15 minut. Druhá část zkoušky byla kresba, kterou jsme tvořily z druhé strany testu do takového prázdného rámečku. Na té straně byl připevněný papírek, na který jsme se prvně, ještě před testem, podepsaly, napsaly formu studia a obor studia, na který se hlásíme atd.
Co se týče té kresby. Rozdali nám každému kousek slupky od brambor a obdelníček černé čtvrtky. To jsme si naaranžovaly a nakreslily. Na to bylo 35 minut. Pak jsme byly volné, ale jen dočasně.


Následovala totiž hudební výchova. Prvně to vypadalo, že na nás zapomněli, ale pak se tak nějak zjistilo, že jsme měly být asi jinde. Z učebny, u které jsme čekaly, několikrát vykoukl nějaký pán, pak vyšel a zeptal se, co chceme a zda čekáme na talentovky z výtvarky. Když jsme pověděly, jak to je, řekl, že on s námi teda nepočítá a že nás snad najde ten, kdo má. Po chvilce se na nás ptal jiný pán a ten první řekl: "Tak už našel."
Ten nás společně s jeho kolegynní vzali do té učebny, kde jsme čekaly. Říkaly jsme si, zda tam budeme hrát na hudební nástroje a zpívat všichni hromadně, ale to nám přišlo jako nesmysl. A taky, že byl. Tam nám jenom dali vědět, co nás bude čekat. Pak jsme byly zavedené do prostoru, který připomínal půdu. Tím nechci říct, doslova půdu, ale že jsme byly v prostoru, kde byly klenuté/šikmé zdi. Pokud se tedy nemýlím, nějak si to přesně teď už nevybavuji, ale rozhodně jsme byly v jednom z nevyšších pater. Tam jsme byly rozděleny na tři skupiny. Každá skupina měla svou mísnost, kde probíhalo naše zkoušení. V každé mísnosti byla komise o třech osobách. Měla jsem docela trému, na to, že na hudebku jsem se tak nějak připravovala a říkala jsem si, že bych ji mohla zvládnut nejlépe. Na zbytek jsem se totiž tolik nepřipravila. Nepociťovala jsem však jen svou nervozitu, ale soucítila jsem i s ostatními. Zjistila jsem, že ty holky tam, co byly ve stejné situaci jako já, jsou docela fajné a v pohodě. S jednou jsem si i dost povídala. Přisedla si ke mně už na výtvarce. Pár vět jsem prohodila i s dalšími. To přišlo hlavně až dnes (ve středu).
Ukázalo se, že komise nechce, abychom jim hrály všechno a celé. Když jsem přišla na řadu, chtěly vědět, zda umím na nějaké nástroje, tak jsem jim to pověděla (klavír, kytara, flétna + že jsem chodila dva roky na p. sbor). Prvně chtěly zahrát na klavír. Začátek skladby, kterou jsem zvolila a kterou budu hrát i u maturity, jsem začala dobře, ale můj mozek myslel hlavně na to, abych to nepodělala, místo toho aby se soustředil na to, aby jsem to zahrála v pohodě. Na konci druhého řádku jsem se přemáčkla, ale řekli, že jim to stačí na to, aby posoudili kvalitu hry a pokročilost. Pak chtěli, abych jim zahrála na kytaru. Zahrála jsem a zazpívala Stánky. Začala jsem vybrnkáváním a refrén jsem hrála normálně.
Trošku se mi klepaly ruce, takže vybrnkávání bylo docela hard :D Pak po mě chtěli ale nějakou lidovou písničku. Jsem jim řekla, že si žádnou nepamatuji a že nemám na žádnou lidovku noty. Řekli mi, ať zazpívám Prší prší a ať začnu s akordem D, zbytek akordů byl na mně, to jsem ale zvládla. Zkoušeli i rytmickou paměť, ale to, co tam ta jedna paní vytleskávala bylo docela obtížné a už jsem si nepamatovala pořádně začátek. Pak jsem ještě zpívala podle klavíru a měla jsem zhudebnit jednu říkanku. Ze začátku to nebylo podle představ- vysoko a složité. Tak jsem tam práskla takový hluboký hlas, kterým běžně ani nezpívám, protože to neumím a nějak jsem to zvládla. Heh! :D
Pak jsem jim chtěla zahrát ještě na flétnu, ale to už mě posílali radši pryč :D
Po třech lidech vždy vyhlašovali výsledky. Celkově jsem získala 9 bodů z 15. Pak jsem se vydala pryč. Cesta pryč byla docela hustá. Skoro všechny jsme se vrátily tam, odkud jsme vyšly. Ta chodba byla do kruhu a pokud si někdo nevšiml dveří s nápisem unikový východ, chodil pořád dokolečka.


V Praze se mnou byla babička, takže jsem ji pak našla, jak luští sudoku a doprovodila jsem ji na nádraží. Já ještě v Praze byla. Za prvé jsem se měla s někým vidět a za druhé jsem si ve tři měla (nebo to samzřejmě bylo na nás) jít pro výsledky z výtvarky. Prvně jsem nevěděla, kde přesně se ty výsledky mají vyhlašovat. Jen to, že někde ve třetím patře na kadedře výtvarné výchovy, ale společně s jednou holkou jsme to pak našly.
Výsledky prý už měly, přesto jsme ještě musely čekat. Zvaly si nás k sobě postupně, ale dost chaoticky. Nebyl v tom řád. Asistenti- studenti, se nás ptali na jména, nebo od jakého písmena je naše přijmení a podle toho nás tam pouštěli. Já naštěstí byla mezi prvníma. Než jsem ale vešla do místnosti, kde mi řekli moje výsledky, na mě ten jeden asistent pokukoval (z papíru na mě a ze mě zase na papír a znova a znova :D - vtipné), tak jsem se jen usmívala.
Na to, že jsem se na tu výtvarku nepřipravila tak, jak jsem měla, získala jsem 9 bodů z 15. Dali mi můj opravený test, ať si to projedu a že mi dají klidně i správné výsledky. Jako brala bych je, ale nechtěla jsem tam být zase nějak dlouho, tak jsem si to jakože prohlédla. Za test jsem dostala 6 bodů z 10. K obrázku na druhé straně mi řekli, že se jim líbilo moje stínování, ale že je nezaujal celkový obrázel. Za obrázek jsem dostala 3 body z 5. A pak jsem už mohla jít do víru Prahy a setkat se s tím, s kým bylo v plánu (Š.).

Plno z Vás jistě psalo v úterý slohovou práci. Asi je to docela k podivu, ale nebyla jsem nervózní.
Ještě než to propuklo, jsem si byla koupit koupací čepici na talentovky z tělocviku na další den, protože nevím, kam jsm si dala starou. Také jsem si došla na oběd. Měla jsem pocity, jako by šlo o běžný sloh, co jsme psali ve škole. Vybrala jsem si popis obrázku od Josefa Lady, protože mi to přišlo nejjednodušší. Také mě ale docela zaujalo vyprávění s tou apokalypsou. Prvně jsem nevěděla jak začít, pak jsem se ale hezky rozepsala. Když už jsem popsala tak nějak všechno, nevěděla jsem jak dál. Neměla jsem ještě ani 250 slov a už nebylo co popisovat. To je asi problém popisů, ale stejně mi to přišlo nejjednodušší. Nakonec jsem ještě něco sesmolila. 250 slov mám, pospis to byl, tak uvidíme. Když jsem vešla ze třídy, v kroužku už ostatní řešili své slohy a ptali se mě, jaký z toho mám pocity a co jsem psala. Nějak jsem nečekala, nebo mi možná nedošlo, že si o tom budou všichni povídat a že toho bude plný všechno... média. Ale tak mělo mě to napadnout. Je to docela jasňačka. Pak mi volal Š., takže jsem s ním ten sloh pořešila no :D Pak i cestou na nádraží. Měla jsem namířeno opět do Prahy, kde mě měl vyzvednout taťka a do dalšího dne jsem měla být u něj, protože brzo ráno mě vzal na další část talentovek - tělocvik. Ještě v telefonu jsem Š. řekla, že jedu do Prahy a tak na mě počkal na nádraží a chvíli jsme spolu byli, dokud jsem se nesešla s taťkou. S taťkou jsme byli pak v mékáči na stejném místě, jako jsem byla předtím se Š. Akorát předtím jsem nic neměla a s ťaťkou jsme si dali něco k jídlu.


(Další část článku je zkopírováno tak nějak to, co jsem psala spolužačce, tak abych to nemusela celé spát znova).
Tělák.. zase delší povídaní. :D
Takže taťka mě hodil autem do Brandýse, kde se to konalo. V budově, kde se to mělo konat, jsem nemohla nic najít, tak jsem se zeptala nějaké učitelky ze školky, kde je učebna "teď už nevím". Ta budova byla pedagogická fakulta, ale byla tam v přízemí školka..se dá chápat. Ta učitelka mě poslala ven, musela jsem celou budovu obejít a vejít dveřmi z boku, tam už ostatní byly.
V takové velké aule nás seznámili s tím,co se bude dít a rozdělili nás do skupin na A,B,C,D ... Já byla B... skupina A,B šli do tělocvičny. Skupina C a D šli ven k Labi běhat.. taková cyklostezka.
No, skupina A začala s gymnastikou a B s driblingem, to se se mnou začaly bavit děvčata, s kterými jsem se viděla už to pondělí, ale v to pondělí jsme se ještě moc nebavily. To až teď dost. V pondělí jsem se bavila s tou, co byla podobná Klárce, jenže ta dneska z nějakého důvodu nedorazila. Všude jsem ji vyhlížela. Ale tak ona v pondělí říkala, že neví, jak by se odtamtud pak dostala. Možná měla problém se tam i dostat.
Naše skupina měla ten dribling a přihrávky o zeď obouruč trčením (jsem nevěděla přesně ani co to znamená) :D
Prvně jsme si to měly zkusit... a to už takový bělovlasý týpek z komise (kde byla ještě nějaká baba a mladý týpek) říkal, že to jedna holka dělala špatně, přitom nám to přišlo v pohodě. Takže jsme vlastně pak ani nevěděly, jak to přesně má být. Hned po tom následovalo to házení o zeď. Skoro u všech se jim něco nelíbilo. Hromada lidí za to dostala nula bodů. A já taky, ale nic jsem si z toho zatím nedělala. Pak se A a B prohodili. Prvně jsme si to zkusily. Už to vpadalo, že jsem jediná, kdo neumí kotrmelec dozadu,ale byly tam další dvě takové. Jinak většinou uměly. Z minulé skupiny dostalo dost lidí za gymnastiku taky nulu. Z naší skupiny nikdo. Maximum za gymnastiku byly 4 body a za míčovky taky. Já za gymnastiku měla jeden. Problém byl to, že kdo měl z čehokoli z tělocviku dvě nuly, skočil úplně. To jsme se toho dost děsily, když jsme to viděly.
Naše dvě skupiny pak šly běhat. Zrovna pršelo :D Jeden učitel stál na pětistém metru a tam nám řekl čas, musely jsme ho oběhnout a běžet zpátky... takže kilák. Přišlo mi to doost málo, jak jsem zvyklá běhat u nás ve škole víc. Doběhla jsem třetí asi ze 30 nebo kolik nás bylo, ale tam nešlo o pořadí, stačilo doběhnout v limitu... do 5:20 myslím. Napsala jsem to nepřesně, protože si teď nejsem jistá. Já měla cca 3:30. Takže pohodka :D Měla jsem docela zmrzlý kolena :D Všechny holky měly leginy.. jen já a ještě dvě kraťasy :D originalitka.
Jedna docela při těle to měla pod 6 minut, byla to její druhá nula, takže šla pryč. A jedna odešla, protože dostala nějaký astmatický záchvat nebo co. Zkrátka se ji udělalo špatně :( Za běh byly 4 body, pokud nebylo zaběhnuto do limitu, tak nula. Buď a nebo.
No a pak jsme měly hodinu a půl čas, takže jsme jedly, bavily se, chodily na záchod :D :D ...dalších pár slov jen lehce promazáno... (jsem - - - a jedna holčina taky.. a zrovna se mělo plavat ... naštěstí - - - nechyběly 😂)
Nikdy jsem nepotřebovala tak moc občanku jako poslední tři dny   Za tenhle den dvakrát... aby věděli, že za sebe nemám nějakou náhradu- atletku, co mi udělá talentovky   Zkrátk ověření identity. Kupodivu jsem neměla ani nějak moc velkou trému, malinkou..akorát jsem se klepala kosou :D Byly jsme rozděleni asi do 12-14 skupinek po 4.. nebo nějak tak. A já s tou holkou byla až v jedenácté. Musely jsme mít ty koupací čepice a já přes tu čepici nic neslyšela :D skoro nic... ale už i normálně slyším někdy špatně :D
Nějací mladí "plavčíci" ,teda prý to byli nějací studenti, ale to je jedno. No tak nám prostě měřili čas. Mělo se uplavat 100 m za 2:20. Mohly jsme skočit do vody buď po nohách, nebo šipku. Skočila jsem šipku. Jsem si říkala, že udělám asi trochu placáček, ale ono ne   Takže super. Plavala som styl prsa. Jako kraul by byl rychlejší, ale ten mi moc nejde. Mála jsem pocit, že plavu pomalu, ale když jsem se podívala vedle sebe, tak tam nikdo nebyl. Byly víc vzadu. pavala jsem v druhé dráze (dráha? Je to dráha?). Jedna byla možná předemnou. Ani nevím, kolikátá jsem doplavala. Možná první nebo spíš druhá. No možná i třetí. Byla jsem ráda, že dýchám. Na druhé straně bazénu stály nějaké dvě studentky/plavčice a hlídaly, abychom se nějak nechytaly nebo nešlapaly na dno, ale hlavně povzbuzovaly. Mi ta jedna říkala: "Pojď, to dáš, poslední bazén." Já kývla hlavou jako že jo, protože jsem cítila, že mám ještě docela dost síly. Akorát jsem se snažila šetřit plíce, protože ty už začínaly pomalu stávkovat. Jsem prvně plavala prsa s ponořováním hlavy, ale pak jsem ji kvůli dechu nechala
nahoře. To na mě plavčík, měřící čas volal, ať ji ponořím, že to bude lepší, ale neudělala jsem to.
  (jsem prvně plavala prsa s ponořováním hlavy a pak jsem kvůli dechu nechala hlavu nahoře.. na mě ten plavčík, co mi m Jsem se otočila a plavala poslední bazén a jen jsem slyšela, jak ten plavčík, co mi měřil čas na mě křičí: Ať přidám, že už mi zbývá pár metrů a že to ještě stíhám. Tak jsem zabrala. Tadyta podpora byla opravdu dobrá a myslím, že tohle byl nejlepší z těch plavčíků, co měřil čas. :D Ale tak nemohu soudit. Jen chci říct, že povzbuzoval dobře.
A dala jsem to za 2:06, takže krása. Ta kamarádka.. nechce se mi furt psát "ta holka"... ta měla 9 minut pod limitem, takže dostala nulu. Což je škoda. To už měla druhou. První za ty míčovky. Jedna holka to dokonce vzdala už někdy v půlce , myslím. Jinak to plavání a běhání většina dala. Některý holky na ty talentovky ani nedorazily. Asi pět holek. nevím přesně. Buď to vzdaly a nebo z nějakého důvodu nemohly. Chudáci   všichni jsme tam se sebou soucítily..   Ty holky tam byly zkrátka fajn. na to,že je skoro vůbec neznám, jsem si je docela oblíbila   Všechny jsme byly "otroky" talentovek   
Plavání bylo za 4 body a nebo za 0, pokud byl člověk pod limitem. Já to zvládla. Takže 4. Akorát se mi pak klepaly nohy a měla jsem je takové oslabené, ale jinak naprostá pohodka a klidně bych si dala ještě jeden bazén.   Jsem se tam trošku zakuckala a nějaký týpek, asi nějaký profeor, trenér, učitel, nebo nevím.. ať jim to tam nevypiju, že teď budou muset zavolat někoho, aby jim tu vodu doplnil/dopustil.   Jsem tu vodu spíš vdechla :D
No a to bylo vlastně vše, celkově jsem měla 8 bodů z patnácti. Z toho to některé holky neudělaly, některé měly méně než já a některé měly i víc. Logicky :D
Opravdu dlouhý článek, ale tak.. je to po delší době něco deníčkového :D
A co Vy?
Mějte se!
Snap: simix_kraj | Insta | FB | ask.fm | musically: simix_kr | YT | E-mail: krajsim@seznam.cz
SIMIX





Mělčiny/The Shallows (2016)

9. dubna 2017 v 15:15 | Simix |  *filmy a seriály*

The Shallows | Mělčiny
Drama / Thriller / Horor
USA, 2016, 87 min


Abych pravdu řekla, poslední dobou na filmy moc nekoukám. Za posledních pár roků to bylo asi jenom 5 filmů.
V pátek večer jsem však díky jednomu článku, který naleznete > TADY <, narazila na film, který mě zaujal.
Jméno tohoto filmu, jak je možno vidět už v nadpise, je Mělčiny (v originále The Shallows) a já bych chtěla tento film doporučit dál! :)

Prvně, když jsem ten článek četla, mě chytilo to, že v tom filmu je moře, pláž,... prostě něco krásného. Později však přichází něco, co není moc pro citlivé/slabé osoby. Možná by stačilo jedno slovo. Žralok.

Bylo by asi docela hloupé psát, o čem to je, protože bych možná hodně vyzradila, ale zároveň je třeba na tento film nějak namotivovat. Navíc, pokud přidám trailer, ten sám o sobě prozradí dost.. na jednu stranu vás může nalákat k filmu, nebo naopak od filmu odradit.
Vybírala jsem trailer, který by vás mohla spíše nalákat, ale je to těžké a každému se líbí něco jiného.


https://www.youtube.com/watch?v=RfRtOfTVfFo

Koukala jsem na film s tím, že to není horor, ale akčňák. Zjistila jsem,že je to všechno v jednom.
Ještě teď mi běhá husina po zádech, když vidím ten trailer.
Byly tam okamžiky plné šoků, napětí a očekávání. Musím ale říct, že to bylo luxusní!
Ale jak už jsem psala, každému se líbí něco jiného a vám to tak připadat nemusí.
Ale to krásné moře aj. Jééj. :D

Zkuste se na to podívat a napsat mi svůj názor.

Tak se mějte!
SIMIX
 


"Všeho" chuť

7. dubna 2017 v 21:21 | Simix |  *řečičky a věcičky*

Název článku "Všeho chuť" se mi zcela líbí. Přemýšlím, zda-li by se tak neměla jmenovat nějaká rubrika. Celkově přemýšlím nad tím, že mám rubrik poměrně hodně a že by to chtělo nějak sfouknout do méně rubrik. Pravděpodobně by to dalo práci. Nebo nevím. Když bych nějaké články v rubrikách třeba promazala... no, to by v nějakých případech byla škoda, proč se nepobavit na pár starých nevyspělých článcích, že? Nebo že bych zkrátka nějak rubriky s podobným tématem sloučila dohromady? Hm? Dilema. No, uvidím. Možná to tak nechám.


Poslední dobou mám chuť na cestování a na moře, na nějaké pořádné video a fotky od moře. Tak třeba časem, když si na to vydělám nebo tak :D
Od té doby, co jsem začala sledovat One Man Show a viděla jsem Yes man, tak mě přepadla zase chuť k cestování.


* * *

Chtěla bych Vám poděkovat za Vaše pekné kometnáře u mého posledního článku a za názory na video.
Vůbec se nebudu zlobit, když to video budete sdílet dál apod. https://www.youtube.com/watch?v=LI2TdKhjRsY&t=4s
Ještě jsem asi nebyla s jiným videem tak spokojená, jako s tímto. Nedostatky tam jistě jsou, ale myslím, že má starší videa jsou taková.. horší. Nechci říct, že by byla špatná, ale já myslím, že mě chápete. Možná je to jen tím, že je to nové video a ještě mi nepřijde tak okoukané. Zatím takové čerstvé... nové.

Proč se vlastně tento článek jmenuje všehochuť? Protože tu nakombinuji více věcí.
Nebude to jen o čtení mých dojmů, pocitů a zážitků. No zážitků spíš ani ne... třeba jindy. :) Ne, že bych jich neměla dost, to mám, ale sem je psát nebudu.



Zajímavosti z čsopisu BRAINSTORM
Prvně bych Vám asi napsala, co je tento časopis zač. Je to časopis, který jsme dostávali ve škole a mám doma asi dvě vydání (ten druhý nemohu nějak najít). Je to časopis určen pro mladé lidi, studenty, ve kterém můžete objevit plno zajímavých věcí o cestování, studium a práce v zahraničí apod. Nebo aspoň vydání, které mám před sebou, to tak má. Musím přiznat, že já ho celý nepřečetla, ačkoli jsem to měla v plánu už několikrát, ale nějak jsem si na to nenašla čas.
Čtu povinnou četnu, řtu učebnici psychologie, co mi půjčil jeden pan učitel, abych mu tomohla vrátit, dělám jiné věci do školy, neustále něco píšu (akorát ne na blog), hraju na hudební nástroje,sleduji seriál a trávím čas třeba i venku, s bratrem apod. Přečetla jsem si začátek tohoto časopisu. Do toho začátku patřilo pár zajímavostí a ty bych Vám sem chtěla napsat.

  • V roce 1386 bylo ve Francii odsouzeno k smrti oběšením prase. Důvodem byla údajná vražda dítěte.

  • Z historických dat vyplývá, že blesk uhodí do muže se 6x větší pravděpodobností než do ženy.

  • Coca-cola by bez přidaných barviv měla zelenou barvu.

  • Guinessova kniha rekordů drží rekoct za nejčastěji kradenou knihu z veřejných knihoven.

  • Komiks Kačera Donalda byl zakázaný ve Finsku, protože hlavní postavanenosí kalhoty.

  • Slon je jediný savec, který nedokáže skákat.

Velice inteligentní rozhovory na téma SLONI


Až najdu ten druhý časopis, fakt amohou pokračovat.

Dále bych chtěla zveřejnit jeden krásný komentář, kterého jsem si všimla až dneska:


Děkuji za tak pěkný komentář, potěšil mě.
Žiju poměrně dobře... a zkrátka.. žiju! :D
Jo.. maturita už klepe na dveře! :O :)
Až bude po maturitě, ráda bych byla zase více aktivní, tak uvidíme :)

A co dál? Myslím, že by nebyl problém ještě vymyslet něco, co bych napsala.
Možná bych mohla zmínit to, že jsem skončila na intru a on dubna dojíždím. Je to opět něco jinačího. Dřív jsem sice dojížděla, ale člověk si zvkyknul pak zase na něco jiného a zatím si to docela užívám. :)

Snad se Vám dnešní článek líbil.
Tak se mějte!
SIMIX

New video! Jarní outfity.

2. dubna 2017 v 19:38 | Simix |  ¤ My videos ¤


S teplým počasím ke mě přišla i nálada a chuť natáčet videa. A je to tu! Spolu se střihem by to zabralo cca 2 dny.
Záběry s prvním outfitem jsou docela dlouhé, ale abych pravdu řekla, jsem s tím začátkem, a celkově s těmi záběry s prvním outfitem, spokojená. Doufám, že i Vy budete!
První dva outfity mi natočil bratánek, na dalších dvou jsem zapracovala sama. Podařilo se mi přemluvit i jednoho člověka, aby předvedl svůj outfit.. jak si můžete všimnout. Dny byly opravdu krásné a myslím, že byl dobrý nápad něco takového natočit. Nějak si uvědomuji, že mě nejvíc bav natíčet právě takováto videa.
A jaká se líbí Vám?


Odkaz na video: https://www.youtube.com/watch?v=LI2TdKhjRsY

A teď šup uděla něco do školy! :D :D
Mějte se!

SIMIX

Další články


Kam dál