štěně

19. března 2011 v 18:28 |  *Příběh*
Jedna dívka Mia si k narozeninám strašně moc přála štěňátko. Její babička už měla koťátko a hrozně ráda si s ním hrála, ale chtěla svoje vlastní zvíře, o které by se starala sama. Přála si pejska, který b jí měl rád a ona měla ráda jeho. Rodiče jí ho, ale nechtěli koupit, že pes prý stojí moc peněz. Mia byla smutná. Babičinýmu koťátku vžd donesla něco na zub, a i když jí rodiče neslíbili psa mu koupila masovou konzervu pro kočky. Babička viděla Miu, jak je utrápená a chtěla to změnit. Rozmluvila rodičům, že by jí to štěňátko měli koupit. Ale, stejně to bylo složité.
Když byl den, co měla Mia narozeniny dostala od babičky deníček s obrázkem koťátka a pejska a s tužkou, na které byly také tyto zvířátka. Od rodičů dostala nové rádio. měla z něho sice radost, ale pěkně se naštvala, že prý nejsou peníze a koupí jí rádio.
Mia nemluvila s rodiči celý týden. Chodila jen do školy a ze školy k babičce a za koťátkem co babička měla. Mia byla smutná čím dál víc, že si nemá s kým popovídat. Nemá sourozence ani svého domacího mazlíka.
Za okny padal už sníh a za tři týdny měli být Vánoce, štědrý den. Babička Mie slíbila, že na Vánoce psa dostane a Mia se uklidnila a byla veselá a natěšením bez sebe. Nemohla ani dospat. Jenže když se dočkala štědrýho dne, žádného psa nedostala, babička jí naslibuje, aby Mia byla šťastná a pak stejně je smutná. Pak se nebavila Mia ani s babičkou. Ubýhal dnem za dnem a Mia nejedla, nepila, zhubla a sklesla a to jen kvůli malým hafanovi. S nikým se nebavila. Jednoho dne jí maminka napsala na papír dopis, protože jí to už štvalo jak se jí dcera strácí před očima.
Napsala:"Omlouváme se, že jsme ti psa nekoupili, ale je to nebezpečné, protože tatínek má na psy alergii, sice ne na všechny druhy psů, ale má. Když to tatínek povolí, koupíme ho." Mia si dopis přečetla a slzy jí kapaly na papír. Dočetla dopis, otevřela dveře a vletěla rodičum v slzách do náruče. "Omlouvám se, ale opravdu moc bych si toho psa přála!" Mia se dala zase dohromady, naplnila mnoho sil, nosila babičině kočce pořád jídlo a všechno bylo jako dřív, ale stále se trápila, že toho psa nemá. Uběhlo už čtvrt roku a psa ještě nedostala. Stále se trápila, ale myslela na tátovo dobro. Začala se usmívat, jako že jí to už netrápí. Ale nevypadalo to moc šťastně. byla celá červená od stálýho pláče. "Já se snad na to vyseru," řekl si tatínek a řekl mamince i babičce, že Miu překvapí. Naplánovali maxi plán a dobře ho promysleli, aby o něm Mia nevěděla. Další den ráno šla Mia do školy. Hned po jejím odchodu, zajeli do psího útulku s mladými štěňaty a vybrali jí tam hezkého, ne moc drahého hafánka. Babička zatím zůstala doma, až se Mia vrátí ze školy, aby jí zabavila. Mia přišla brzy a divila se, že je u nich babička a nejsou tam rodiče. Když se Mia babičky zeptala, kde jsou, řekla jí, že šli nakupovat. to byla dokonce i pravda a aspoň se babička neprozradila, protože neumí lhát. Mia se tedy šla učit. babička stihla Miiným rodičům zavolat, že už přišla. Dohodli se, že babička půjde k sobě domů a Miu nechá doma samotnou. Mie bylo už čtrnáct let, tak proč jí hlídat, Mii rodiče odvezli štěně do babičina bytu a babička se tam o psa začala starat, ale bylo to těžké, protože tam měla kočku a to byli honičky. Rodiče pak hned přijeli domů a měli průšvich. Mia se jich zeptala, co koupili dobrého a oni nic neměli. Naštěstí věděli, že tu byla bybaička a řekli, že babička se přijela na Miu podívat jak se má a protobabičce nakoupili, protože by to sama nestihla a předchvílí jí nákup prý odvezli. Uffff to měli štěstí, pro Miino štěstí.
Mia měla mít za pár dní svátek tak se rozhodli,že jí ho dají k svátku. "Hepčíííí," začal Miin táta pčšíkát. Mia myslela, že tatínek někde prochladnul, ale to nebyla pravda, to byla tátova alergie.
Maminka proto taťkovi zajela do lékárny pro prášky a ty byli tak silné, že když kolem tatínka prošel nějaký hafan, že nezačal hned pčšíkat a dusit se. O pár dnů déle měla Mia svátek a ani nepočítala, že by něco dostala, protože k svátku, většinou nic nedostávala. Přišla k nim i babička a měla piknikový košík, proto Mia myslela, že půjdou na piknik, a že to bude její dárek, ale ne. Z košíku vykoukl malinkaty černohndobílý psíček. "Júúúúj" to bylo radosti. "A já si říkala, proč taťka tak pčíká". Pojmenovala ho PŘEKVÁPKO, protože jí tak překvapil, byl nádherný. \od té doby ho myla, venčila ho, spala s ním , mazlili se spolu, povídala si sním (???) a krmila ho, prostě si spolu užívali.
ten den co ho dostala, padla rodičům, i babičce kolem krku. "Díkec" !!!
Všechny zážitky s Překvápkem si zapisovala do deníčku už od té chvíle co Překvápka dostala.
Maminka na tatínka, než Mia psa dostala pořád pomrkávala, bylo to trochu nápadný, ale o co se jednalo, to Mia nevděla, teď byla štěstm bez sebe. Mia Překvápka ukazovala všem svým kamarádkám a známým. Hrála s ním frizbie, hazenou a podobné hry. byla to nerozlučná dvojka.
Někdy Miu už přestávalo bavit se o nšj starat, ale když si vzpomněla jak hodně ho chtěla a jakou nadělala rodičům práci se o něj starala neustále.
Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Makkakonka Makkakonka | Web | 4. ledna 2015 v 18:56 | Reagovat

Opět je to pěkný příběh se super námětem..
Chyb je tu jako maku, ale nevadí.. :D
Mia je krásné jméno..
Překvápko.. Nevím, jestli bych takhle pojmenovala pejska.. K povídce se ale hodí :)

2 Simix Simix | Web | 4. ledna 2015 v 21:35 | Reagovat

[1]: Tak se jmenuje kamarádky fenka ...
Jinak děkuji :)
Ani nevím, co jsme tam psala, ale dnes nebudu číst :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama