Květen 2013

37. část

11. května 2013 v 18:05 | Simix |  *Příběh*
Ráno jsem se probudila s pocitem, že se i dnes mohu vidět s Tomem z očí do očí ... od té doby, co se probral, mám lepší náladu. Nasnídala jsem se. Začala jsem vzpomínat na celé prázdniny, které se už blížili ke konci, ještě jeden týden a jde se zase do školy. Rozpomínala jsem se na chvilky s Tomem. Na pouť, procházky, spor s Leošem ... při těchto vzpomínkách se mi draly slzy do očí.
Uslyšela jsem kroky, a proto jsem si slzy rychle setřela. Byla to mamka. Kdo jiný, když taťka je dnes v práci. Mamce se bříško už zaoblilo, dokonce se už ví, jestli to bude holčička, nebo chlapeček, ale mě ani taťkovi to zatím nechce říct. Prý je to překvapení na pozdější dobu. Mě je celkem jedno, co to bude, hlavně, že to bude zdravé a hodné. To je přeci jasné. Přemýšlela jsem, co budu dělat, než pojedu za Tomem do nemocnice. Tentokrát budu muset jet autobusem, protože Tomova maminka má angínu a musí zůstat doma. Slíbila jsem, že ji budu o všem informovat. Šla jsem zatím do pokoje a začetla jsem se do knihy, kterou jsem měla stále rozečtenou. Musela jsem, ale pořád myslet na Toma a tak jsem zvolala své nejlepší kamarádce Katce, že bychom mohly jít spolu ven. Zvedla to, s rozespalostí v hlase.
"Ahoj, neprobudila jsem tě?" zeptala jsem se ji.
"Ahoj, asi ne," zívla do mobilu.
"Dobře, hele, nechtěla by jsi se mnou někam zajít?" položila jsem ji další otázku.
"No, klidně, ale dneska jdu se Samem do kina, takže v kolik hodin a kam by jsi chtěla jít?" řekla unaveně.
"Nevím kam, mohly bychom se sejít hned a pak se dohodneme, co ty na to?" nabídla jsme ji.
"Tak se k nám stav, budu čekat," a zavěsila.
Dala jsem si mobil do kapsy a šla. Řekla jsem mamce, kam jdu, aby o mě neměla starosti a už jsem byla pryč ze dveří. Nespěchala jsem. Šla jsem v klidu. Zase jsem si vzpomněla na Tomovu nehodu, ale až budu s Katkou, snad budu myslet na lepší věci. Když jsem se blížila ke kamarádce, přišlo mi, že je u jejich domu, nějaký zloděj. Běžela jsem tam, vzala lopatu, která byla kousek ode mě a majzla jsem toho hajzla přes hlavu. Přestože jsem ho nechtěla zabít, mohl mi něco udělat, takže to byla taková obrana. Se zaduněním se sesunul na zem. Otočila jsem ho, abych mu viděla do obličeje. Strnula jsem leknutím. Byl to Samuel. Kateřiny kluk. S otevřenou pusou, jsem si klekla vedle něj a snažila jsem se ho probrat. Profackovala jsem ho- nic. Hýbala jsem s ním- nic Lekla jsme se, že je mrtvý, a proto jsem mu změřila puls. Najednou se otevřely dveře a vykoukla Kateřina, která se zeptala: "Co to bylo za rachot?" Jakmile spatřila polomrtvého Sama, zpanikařila. "Myslela jsem, že to je zloděj, praštila jsem ho," řekla jsem vyplašeně.
Chtěla jsem zavolat záchranku, ale Kateřina na něj vylila vodu z petlahve, kterou držela v ruce.
Znovu jsem ho profackovala. Na moment jsme obě myslely, že se probere, protože zachrápal.
Ale uklidnilo náš to a dovlekly jsme ho do domu. Položily jsme ho na křeslo. Doufaly jsme, že se probere. Že ho mu nebudeme muset zavolat záchranku. Sedly jsme si před křeslo.
"Co tě to napadlo?!" vykřikla na mě.
"Já, já, promiň ... chtěla jsem pomoct," vykoktala jsem.
"Že praštíš mého kluka lopatou, tím nijak nepomůžeš," řekla naštvaně.
"Myslela jsem, že je to zloděj," řekla jsem celá rozklepaná.
Samuel na křesle začal chrápat a to nás nakonec rozesmálo.
"No, teď jsou v bezvědomí oba naši kluci," řekla s úsměvem Katka, ale pak zvážněla, protože si uvědomila, že mě tím mohla naštvat. Došlo ji, že mě může naštvat tím, že se baví o mým klukovi, jako by bylo v pohodě, že je v bezvědomí v nemocnici, ale protože i její kluk mohl být v nemocnici mojí vinnou, nijak jsem to nehrotila.
"No, víš, Tomáš se už včera probral," řekla jsem s úsměvem.
"Vážně?" vypískla a objala mě. Vylekalo nás žuchnutí. Samuel totiž spadl z postele. Otevřel oči a probral se. "Au, moje hlava," sahal na svou bouli na hlavě.
"Dojdu ti pro nějaký obklad," řekla Katka a já zůstala v místnosti samotná se Samem.
"Promiň," řekla jsem.
"Proč? To ty?" zeptal se nechápavě.
"Jo, fakt sorry," a sklopila jsem hlavu.
"Okej, žiju!" řekl s úsměvem.
Když se Kateřina vrátila, dala mu na ránu led zabalený v ručníku.
Všichni tři jsme prožily šok. Smluvili jsme se na tom, že půjdeme za Tomem do nemocnice všichni tři a Samuel si nechá rovnou zkontrolovat u doktora hlavu :D