Září 2014

Nevím ...

28. září 2014 v 19:11 | Simix |  *řečičky a věcičky*

Ahoj ...
Napište si, co chcete za článek ...
Měla bych sice zhodnotit nějaké zaspané blogy, ale moc se mi do toho nechce,
pořád to odkládám...
A tak nevím, co mám vložit ...
Jako je toho docela dost, co mě napadá ... ale nějak se mi do toho prostě nechce ...
Třeba když uvidím, co chcete a že chcete ... něco se tu objeví...
Co chcete? A chcete něco? :)
Pravděpodobně ale teď pár dnů zase článek stejně nebude,
tak zatím můžete psát návrhy ...
Pokud jste pozorní, víte, co jsem teď měla v plánu přidávat, tak si něco z toho vyberte :)
Ale zkrátka kvůli škole v týdnu nemývám moc čas ...
Ani obíhat, však už víte a znáte to :)
Dneska ještě budu sestříhávat nové video,
když to nebudu stíhat tak až někdy dýl ...
Netuším kdy ...
Zatím ahoj :)




I když je to k pláči, já se asi budu smát :D

27. září 2014 v 17:57 | Simix |  *Mini Diary*

Zdravím :)

Trošku starší písniča, ale dont care ! Don't care everything :DD
No nic ... prostě něco mi příjde docela k smíchu, s prominutím, ale k tomu se dostanu za chvilku :)
Dnešní den byl už od rána hrozný! Oh shit! To nebudu moc rozepisovat ... rodinné věci, špatné probuzení, .. atd. Měla jsem jít umýt nádobí a pak vařit, ale ani jsem nedovařila, protože se stala histerická událost... ale už cajk. Zkrátka je to... bylo CRAZY! :D A já jsem taky crazy, takže ... (nepochopíte) :)
Ale teď už je to dobrý :D Nevím, jestli za to může to, co mi teď příjde celkem k smíchu :D
Možná jsem kráva, ale co ... don't care :D Bože :D Možná mi opravdu začne být všechno jedno... třeba budu flegmatik :D
Vlastně příjde mi, že za většinu věcí můžu já ... ale tak .. why not! Většinu lidí prostě štvu, aniž bych chtěla, koukám ... Patříte mezi ně i Vy?
Jsem docela cíťa ... Dost mě trápí nějaké věci ... ale tohle mě upřímně pobavilo:
KLIKNI SEM .... SEM .... a SEM ... a koukni, z čeho fakt docela nemůžu :D
Pravděpodobně si říkáte že jsem divná ... ale popravdě... každý je v něčem divný :)
Prostě mi ale docela nedává logiku, co ten dotyčný.. v tomto případě dotyčná ... napsala :D
Jako promiň/te, ale vážně.. co si o tom myslíte Vy?
No a pak mám stého odběratele (ťuk,ťuk) - KLIK a moc děkuju Sabbí ... je to moje sbéčko, které nebylo dlouho na blogu ... (stýská se mi :( )
Takže ... fakt si neberu nějaký lidi, co mi píšou nebo říkají, že se jim má videa nelíbí, že jsou trapná a nejsou dobrá ...
Je pravda, že se slavným youtuberům nevyrovnám ... Natáčejí déle a mají více zkušeností .. to já ne, ale časem se budu zlepšovat ... Nikdy třeba nebudu tak dobrá jako oni ... ale těší mě, že se nějakým lidem má videa opravdu líbí ... Buďte upřímní ať už líbí nebo ne ... Važím si každého názoru ... ať už to bude hejt nebo ne. Asi jsem divná, ale baví mě odpovídat na hejty, tak jen do toho, pokud někomu na mě něco vadí :DD DON'T CARE :DD
Mám Vás ráda


Padám 2. díl

26. září 2014 v 15:15 | Simix |  *Příběh*
Taťka dopil kávu, dočetl noviny a dal mamce pusu. "Tak se mějte, rodinko. Letím do práce," řekl a zmizel ve dveřích. "Já jdu do školy," řekla jsem, když jsem dojedla a sklidila po sobě. "Vezmi sebou Andyho, prosím," řekla mi mamka a postrčila bráchu, aby si vzal školní tašku. Já si vzala svojí. Rozloučili jsme se s mamkou a šli jsme. "… no a najednou se kolem mě objevilo plno čertů," vyprávěl mi po cestě Andy svůj sen a já ho začala vnímat až ke konci, protože jsem přemýšlela nad tím svým. Přemýšlela jsem i nad svým životem. Je moc zvláštní. Když jsme došli ke škole, rozdělili jsme se. Andy šel za svými spolužáky z prváku, co stáli v hloučku u školy a já šla přímo do školy. Učím se dobře a učitelé mě mají rádi, ale někteří spolužáci moc ne.
V prváku jsem měla samé jedničky. Jsem zvědavá, jaké to bude ve druháku. Moje nejlepší kamarádka Laura, která mě zná už od základní školy mě má ale ráda. Jsem prý strašně hodná a ona mi pomáhá. Můj bratr je zase v celku zlobivý. Učitelky dohání do blázince a spolužáci ho zbožňují. Už měl pár problémů. Nechodil do školy a místo toho chodil s partou kamarádů do lesa kouřit a pít alkohol. Chtěli ho už vyloučit, ale rodiče to ještě nějak usmlouvali a slíbili, že jejich syn už bude dělat jen to co má a já ho mám hlídat. Někdy mi přijde, že rodiče mají radši Andyho, než mě. Někdy si vlastně přijdu, že nejsem jejich a že nepatřím do tohoto světa. Vešla jsem do učebny, kde jsme měli mít zrovna matematiku a sedla jsem si do prázdné první lavice, kde sedávám s Laurou, která jako vždy ještě nebyla ve škole, protože chodí na poslední chvíli. Já se snažím být vzorná a dělat všechno tak, jak mám. Ozval se zvonek a Laura v rychlosti blesku vtrhla do učebny, než vešel profesor matematiky. Netrvalo to moc dlouho a vstoupil. Všichni povstali, aby pozdravili profesora. Stejně tak já. Pokynul, ať si sedneme a začal listovat ve svém šedém notesu. "Někoho si vyzkoušíme u tabule z nerovnic," řekl. Obávala jsem se, že půjdu já, ale věc dopadla jinak. "Šakalková k tabuli," řekl profesor. Laura neochotně vstala a pošeptala mi, ať ji radím. Zhrozila jsem se. Radit se nemá, ale ona je má nejlepší kamarádka. Co mám dělat, abych něco neudělala špatně? Nechci mít problémy jako bratr, i když třeba jen za napovídání spolužačce.

Pokračko?

Simix :)


Jsou skvělý! Boží!

25. září 2014 v 15:15 | Simix |  *Hudba*
Holááá, <3
Takhle večer v neděli jsme poslouchala ty úžasný děcka.
Samy uznejte, že zpívají úžasně :)
Původně jsem narazila nejdřív na jednu jedenáctiletou holčinu, která zpívala úplně božatě a porotci ji žrali ... ale pak jsem narazila na něco, kde toho je víc ... Jsou tam děti .. zpívají božatě :3
Zvlášť docela obdivuji kluky :3
A tu malou holčičku ... (čas - 20:48), podívejte na ni, je ňuňatá :3
A nebo 23:56, ale všichni jsou skvělý :)
Ale nechápu, proč jsou někteří schovaný, nebo tak něco?

Docela je obdivuju, já neuměla zpívat do osmé třídy .. bála jsme se zpívat nahlas a vůbec jsem nedávala výšky ... to jsem začala zvládat až když jsme v osmičce začala chodit do sboru .. Stačilo pár dní. Nejdřív jsem šla do druhého hlasu, protože jsme zpívala potichu a nízko ...
Ale pozdějí postřehla, že zpívám i hlasitěji a vysoko a tak mě přesunula do prvního. Od té doby chytám dobře výšky. Ale musím uznat, že zpívám někdy falešně. Proto tyhle děti opravdu obdivuju :)
A občas se mi klepe hlas ... Jsou dobří :) Vůbec na nich nejde vidět tréma ... já bych se tam docela rozklepala ... klepal by se mi hlas. Ten se mi někdy klepe i na spec. hudebce :)

Simix :)


Pocity před/při/po natáčení# 1

24. září 2014 v 15:15 | Simix |  ¤ My videos ¤
Ahoj přátelé,
u předminulého článku jsem se Vás ptala, jestli by jste chtěli, abych napsala k nějakému mému videu, jak jsem se cítila před, při a po natáčení... moc lidí mi teda neodpovědělo, ale rozhodla jsem se, že to bude dobrý nápad. A pak uvidíme ...
Třeba bych popovídala i o dalších starších videích, kdyby se Vám to líbilo a nebo bych mohla pokrčovat s nejnovějšími co budou ... Co myslíte?
Dnes bych Vám ráda napsala o nejnovějším videu, který mám zatím uložené jako neveřejné.
O čem video je?
Je to Ice bucket chalenge, která se týká choroby ALS a příspěvků na jejich charitu .. jenže se to rozuteklo tím směrem, že většina lidí spíš asi nepřispěje .. i když další většina ano.

Nominovali mě hoši z TotalboysTV... tak jsem si řekla, když už mě nominovali ...
A já dál nominovala Anette380 ...

Padám 1. díl

23. září 2014 v 15:15 | Simix |  *Příběh*
Včerejší sen byl stejný, jako ty minulé. Nechápu to. Vím, že se spoustě lidem zdá o tom, že padají, ale tento sen mě nechce opustit. Zdá se mi to každý den, vlastně noc. Ale v každém snu začínám padat z jiné výšky. V prvním snu, který se mi začal zdát po té nehodě, na kterou si nepamatuji, jsem padala z pevné země do temnoty. Probudila jsem se hned, jak mi ta tma začala být nepříjemná. V dalším snu jsem padala z temnoty do šera, z šera do modra a začaly se objevovat i mraky. Padala jsem z vesmíru? Každopádně to už byl aspoň desátý sen v tomto smyslu. Musím vstát a už na to nemyslet. Oblékla jsem se a sešla dolů. V kuchyni už byla mamka. "Ahoj drahoušku. Copak si dáš ke snídani?" zeptala se mě svým milým a klidným hlasem. "Ahoj mami, já si dám jogurt," řekla jsem a šla jsem k lednici. "Nechceš udělat kakao?" položila mi další otázku. "Ne ne, díky moc," usmála jsem se na ní a vytáhla jsem z lednice smetanový jogurt. Vzala jsem si housku a sedla jsem si ke stolu, kde seděl už můj mladší bráška a jedl topinku. "Dobré ráno kamaráde," řekla jsem s úsměvem. "Hm," zabručel bratr. "Copak?" zeptala jsem se ho. "Nic. Zdálo se mi o čertech," řekl naštvaně. "Já padala," řekla jsem mu. "Už zase? Řekl taťka, který právě vešel do kuchyně s novinami v ruce. Mamka mu podala kávu a přisedl si k nám. "Ano, ten sen se opakuje pořád od té doby, co jsem spadla z toho stromu," řekla jsem. Vůbec si nepamatuju, že bych spadla, ale když mě našli, ležela jsem pod stromem a vedle mě ležela zlomená větev. Můj život je takový zvláštní. Ztrácejí se vzpomínky. Nebo vůbec netuším, co se děje. Moje mamka si prý nepamatuje, že by mě někdy porodila a taťka si nepamatuje, že by mě mamka někdy čekala. Nevěděl, že byla těhotná. A já do doby, kdy mě našli ležet pod stromem, si nic nepamatuji. Kolem mě stáli dva dospělí a jeden malý kluk … vzali si mě k sobě. Bylo jim zázrakem, že se mi nic vážného nestalo. Říkali, že jsou moji rodiče. Od té doby s nimi bydlím.

Líbí první díl? Zatím není moc zajímavý, ale mám pokračovat? :)

Simix :)



Tak, jak by to asi mohlo vypadat?

21. září 2014 v 19:05 | Simix |  *Seznamy činností*
Už ani nevím, jak Vás pozdravit, aby to bylo oslovující a originální, snad chápete ...

Hoja hoja hoj, píšu Vám ahoj Smějící se

Každopádně ... myslela jsem, že dnes nebudu mít na nic čas, ale osvědčil se mi celodenní otravujicí budík (už po druhé) ...
Co tím myslím?
Nastavila jsem si ho na osmou hodinu ... možná jsem blázen, vstávat o víkendu v osm, ale není to ještě tak brzy ...
(Ale když si vzpomenu na lidi, co se vychloubají, že vstávají až ve dvě ... O.o Oh shit! :D)
O půl deváté mi zvoní další budík, který ohlašuje, že se mám učit a připravit si do školy ... mám to tak z důvodu, že jsem to moc nestíhala, což je už celkem zbytečné, když mě jeden budík probudil v 8, ale toto je jakoby takový seznam, co mi ohlašuje, co mám dělat dál, abych vše stíhala a na nic nezapomněla ...
Je lepší si věci udělat dřív a mít to hotové a pak mít zbývající čas, než nestíhat a pak skoro nic nemít. Kvůli tomu chodím dlouho spát a především ve školní dny a pak se mi nechce vstávat ... Tak komu by se chtělo ... ale dřív to bylo lepší. Chodívala jsme spát o něco dřív ... no vlastně, jak kdy :D
No a tak během dne mi zvoní asi pět "budíků", které ohlašují, do čeho se mám pustit dál ... Akorát je nevychytané to, že ještě zrovna dělám nějakou věc a už mi zvoní mobil, abych dělala něco jiného ... Taže asi je tolik "budíků" zbytečný .. stačí ten jeden a neflákat se ...
Snad chápete, jak to všechno zvládáte Vy?
V sobotu (včera) jsme si udělala takový menší lehárko, ale spát jsem šla zase bůh ví kdy .. (nemyslím zase nějak moc dlouho, ale tak nějak po půlnoci) :)

No ale především jsem chtěla napsat, co hodlám dělat dál na blogu ...
Už nějakou dobu nemám žádné rozepsané články, ale mám ten jeden příběh, o kterém jsem se už na konci prázdnin zmiňovala. Akorát je ve wordu a je potřeba ho naházet sem, ale na to jsem ještě neměla tak nějak čas ...
Takže co by jste mohli snad tento týden očekávat? (pokud teda ještě teď sesmolím nějaké články a přednastavím je) ...
  • 1. díl příběhu Padám
  • Hodnocení blogů (ke kterému jsem se zatím moc neměla)
A nic víc mě nenapadá ... O.o :O
No, mohla bych třeba napsat:
  • Článek o nějakém mém videu - pocity před natáčením, pocity při natáčení a pocity po natáčení ... Nebo tak nějak, co vy na to?
Nebo nějaký článek na přání? :D

Prozatím vše :)
Hoja hoja, hoj...



Že by se chrome zase začal kamarádit s blogem?

18. září 2014 v 22:55 | Simix |  *řečičky a věcičky*
Ahoj,
nechci to zakřiknout, ale už se zase můžu přihlásit na blog přes google chrome ... dnes jsem se nestihla na blog přihlásit přes explorer, protože stejně trávím na chrome ... a tak jsem se chtěla aspoň podívat na Vaše komentíky ... které mě mimochodem, mile potěšily a děkuji za ně :)
(Například od Butty, ale i od jiných) :))
No a tak jsem se zkusila přihlásit, abych mohla napsat komentík, pod svým jménem a adresou blogu ... (mohla jsem to tam i vyplnit, ale chtěla jsme to zkusit) a tradáá :D
Vůbec nevím, proč to předtím nešlo a už to zase jde. Ani nevím, na jak dlouho to bude ... nevím co s tím bylo nebo je ...
Jak to máte Vy? :)
Zatím ahoj :)
Bohužel oběhnout Vás dnes nestihnu, ale zase se blíží víkend, takže se těšte na mé komentíky k Vaším článečkům ... ahoja :)

Simix


Divné otázky (TAG)

17. září 2014 v 20:43 | Simix |  *TAGy*
Hoja joha, zdravím všechny, 2m2esdl.gif image by Lowinka
byla jsem od Vall nominovaná do tohoto TAGU Divné otázky, které mi nepříjdou moc divné :D
Nevěděla jsem, co přidat za článek, přestože se mi někdo zapsal na hodnocení blogu ... už je to déle ...
Ale chci něco rychlejšího... ve školní dny nemám moc času a spát chodím až tak po půlnoci ... :(
Tak píšu toto. Ke všemu Vája chtěla, abych to naspala formou článku, ne videa ...
To mi vůbec nevadí, protože připravených videí mám hodně ... akorát to sestříhat a zveřejnit a ke všemu čekám, až na nejnovějších bude více zhlédnutí a pak ten čas no ...
Takže v celém článku otázky:


Narozeinový článek

15. září 2014 v 17:57 | Simix |  *Oslavy na blogu*

AHOJ pixel

Vítám Vás u tohoto speciálního článku. Proč spciální? Ano, asi proto, že mám narozeniny, a proto bych Vám chtěla dát něco neobvyklého. A tím myslím nevšední článek. Nevím, jak bude dlouhý, ale můžete se obávat, že hodně!
ALE ... nemusíte číst všechno ... Bude to na Vás :) Napíšu sem obsah,co v článku můžete očekávat a můžete zkouknout je to, co Vás bude zajímat. Ale pokud máte dobrou náladu, jste zvědavý a chcete vědět všechno, co je v tomto článku budu jenom ráda. Takže kdo hodlá strávit nějaký ten čásek v narozeninovém článku, můžete si pustit nějaké písničky ke čtení (nějaké v článku na začátku) ... snad se bude líbit a užijte si to :D

OBSAH ČLÁNKU:

  1. Před 17ti lety
  2. Moje 17. narozeniny
  3. Co bych chtěla změnit a splnit?
  4. Rozloučení, poděkování,...
  5. A nakonec má nejnověší básnička ... mohla by být lepší :)

Ano, vím... aneb I'm busy

12. září 2014 v 18:48 | Simix |  *Mini Diary*
Zdravím všechny návštěvníky mého blogu... 2m2esdl.gif image by Lowinka


Do článků jsem vkládala plno obrázků, ale nešly mi uložit, tak jsem je sem dala pomocí odkazu ... Snad cajk :)
Proč to nešlo? Že by Explorer? Netuším, ale pojďme k docela dlouhému článku, kde najdete :D

Takže dnes ...

8. září 2014 v 21:36 | Simix |  *Mini Diary*
Zdravím, zdravím ...
Koukla jsem na internetu na různé fóbie a možná o tom výjde i článek ... ale tak, dá se věřit všemu na internetu?
A kdo ví, kdo to vymyslel, ale neva ...
Ověřila jsem si své fóbie ... si tak říkám ... jaká pak bude má budoucnost, pokud budu mít tyto fóbie a najdu vůbec práci?
No nic ... celou tu dobu jsem dokolečka poslouchala tuto písničku :)
¤ ¤ ¤
¤ ¤ ¤
Také jsem si uvědomila, že jak se mi nešlo přihlásit na blog,
tak jsem Vám sem nedala ani moje nejnovější video, ale někteří už asi viděli :)
* * *
* * *
(Pak bych to mohla šoupnout zase nahoru do INFO, ale dnes už asi nestihnu,
ani oběhnout nestihnu, omlouvám se) :(
Jaký byl pro mě dnešek?
(celý článek)
- - -

Má aktuální básnička

8. září 2014 v 21:10 | Simix |  *Básně*
Zdravím :)
Pár z Vás chtělo nové básničky, tak jdu nějaké vymslet za pochodu :D

Jednou jsem se ztratila,
nevěděla kudy kam.
Cestou jsem se vrátila,
a koho já nepotkám?

Předemnou je stařeček,
hned se na mě podívá.
"Máš pro mě rohlíček?"
Smutně mi povídá.

Rohlíček já neměla,
však jen krajíc chleba.
Já se ráda dělila,
hlad měl starý děda.

Děděček pak povídá:
"Ztratila ses panenko?"
A chleba dál ujídá,
drobil jaksi malinko.

"Ano dědo děděčku,"
řekla jsem já rychle.
Zvedl svojí hlavičku,
hlava jako krychle.

"Nesmíš se bát,
musíš jít k městu,
tudy se dát,
pak najdeš cestu."

Děkuju mu moc,
jsem mu moc vděčná.
Vděčná za pomoc,
já stracená slečna.

Musím jít dál,
musím najít cestu.
Jak děda povídal,
jít s radostí k městu.

Cíl svůj najdu,
snů svých dosáhnu.
Do ráje vejdu,
do ráje se dotáhnu.

Zvládnout se všechno dá,
nesmím se bát.
Jak se to povídá,
já to musím dát!

Ze začátku mi to moc nešlo, smazala jsem básničku asi dvakrát...
tohle pak šlo už samo... trvalo mi to asi deset minut :DD

Tak pac a hubana , plno lásky a mírupixel

59. část - Láska

8. září 2014 v 21:08 | Simix |  *Příběh*
O půl roku později


Tenhle víkend byl celkem fajn. Byla jsem s Leošem po dlouhé době na bowlingu a na pizze. Konečně umím bowling hrát lépe. Zítra se jde do školy a já ho zase uvidím. Zazvonil mi mobil. Jáj! To je Adam. Zvednu to. "Ahoj Sádro, nechtěla by jsi jít ven? Jde i Amy. Jíťa nemůže, musela by přijet autobusem. S tou se uvidíme zítra ve škole. Co ty na to?" Sádra je má nová přezdívka od Adama. Týden po tom, co jsem se dozvěděla o Tomově smrti jsem byla opravdu na prášky. No, zlomila jsem si ruku. Někam jsem běžela a upadla. Už si to nepamauji. Nějaké trauma. "Dobře, tak za půl hodinky v parku?" zeptala jsem se. "Budeme tam," řekl Adam. "Tak ahojky," rozloučil se a zavěsil.
Já si dočetla rozečtenou knihu, která byla podle zkutečné události. Začala jsem chodit k psychologovi, kam chodil i Leoš a pomohl mi. Poradil mi napsat knihu. Všechno ze sebe dostat a i když mě to pěkně drásalo, dostala jsem to ze sebe. Kniha je o mých prázdninách ... a jak jinak ... o Tomovi, na kterého už nikdy, ale nikdy nezapomenu. Byl moje první láska. Teď se dá říct, že chodím s Leošem, ale neberu to tak. Musím stále myslet na Toma a to asi nikdy neskončí. Zvlášť, když tu knihu o něm čtu už po osmé. Škola pro mě byla první tři měsíce dost těžká, ale musím žít dál! Tom by to tak určitě chtěl! Katka se Samem stále chodí. Je to fajn, přeju jim to. Jsou to moji opravdu dost skvělý, nejlepší přátelé. Scházíme se každý víkend. Na tom bowlingu byli také. Bylo to fajn. A co moji spolužáci? Sem tam se pohádáme. Tím nemyslím jen Amy, Jituli a Adama ... ale všechny spolužáky. Náš sexy učitel je fakt super a jiní profesoři, také jsou. e všemi si ale nesedím. A ředitel mi dal pouze upomínku za to, co jsem udělala Kamile. Kamila je od té doby jiná. Není tak nafrňaná a když se potkáme, tak se podzravíme, ale nic víc. No a s tou trojkou mých super spolužáků jsem každý den dvě hodiny po škole. Buďto se učíme, procházíme, něco hrajeme, čteme,... tak různě.
A co rodiče? Tatínek pořád pracuje, tam kde pracoval. A maminka? Leží v nemocnici!!
Nebojte, nic vážného. Žádnou ztrátu už nechci. Naopak nám něco přibylo. Miminko. Narodil se mi bratříček a hádejte, jak se bude jmenovat?
Jasně, že TOM!
A teď už mi zbývá už jen žít dál s tím co mám! A tím jsou i vzpomínky! A taky mi zbává jít do parku za mými kamarády ... jsem ráda, že je mám! Už nechci o nikoho přijít!
KONEC

Simix


58. část - Láska

8. září 2014 v 21:02 | Simix |  *Příběh*
Oba na mě koukali ale úplně vážně. "NE!" zakřičela jsem a běžela do nemocnice a třískla za sebou dveřmi. Všimla jsem si, že rodiče šli hned za mnou. Doběhla jsem do nemocnice a opravdu mi tam sdělili, že Tom umřel. Měla jsem šok! Jak se tohle mohlo stát. Vždyť .. konečně si vzpomněl. Už si mě pamatoval! V nemocnici se po chvilce objevil Sam s Katkou ... moji rodiče je kontaktovali, protože věděli, že jsou to moji nejlepší přátelé. Chtěla jsem ho vidět, ale už to nebylo možné.
Seděla jsem jako tělo bez ducha a koukala pořád jen na jedno místo. Pokud na mě někdo mluvil, nevím o tm. Doma jsem probrečela celou noc. Další den ráno mi volal Leoš, nebrala jsem mu to. Neměla jsem chuť jít do školy. Za těmi svými úžasnými spolužáky. Neměla! Mamka mě ani nechtěla pustit, ale řekla jsem si, že musím dělat jakoby nic a třeba zjistím, že to byl jen sen.
U školy jsem potkala Leoše. Vrhl se mi do náruče a objal mě. "Slyšel jsem, co se stalo," řekl se slzami v očích. Je to citlivý kluk. "Od koho?" zeptala jsem se. "Od Kamily," řekl. "A ta to ví jak?" zeptala jsem se naštvaně. "Byla za ním, prý se do něj zamilovala, když jsi ji za ním prvně přivedla," řekl. "Tak prej přivedla," rozzuřila jsem se. A běžela jsem po celé škole najít Kamilu. Amy, Jíťa a Adam a další, co mě viděli se divili, co se děje. "Hele, jak jsi mohla obtěžovat mého kluka? Ty Krávo! Co jsi mu udělala? Proč jsi za ním byla? Proč musíš všechno kazit?" řvala jsem na ní a praštila jsem ji do nosu. Spustila se ji krev. Hned běžela na záchod s pláčem. Mě dovedli do ředitelny. Hned druhý den školy a tohle se stalo? Měla jsem průšvich a ředitel si nechal zavola rodiče, kteří mu vysvětlili mojí situaci. Odvedli mě domů. O pár hodin později někdo zvonil u nás doma. A po chvilce někdo zaklepal na mé dveře. "Vypadněte," vykřikla jsem. Stal se opak. Otevřely se dveře a vstoupil Adam, Amy, Jíťa, Leoš a .... ta kráva! "Ať vypadne!" vykřikla jsem.
"Chci ti jen říct, co mi řekl Tom, než zemřel," řekla smutně Kamila. "Prý si pamatuje, miluje a jinou nehcce," řekla a sklopila hlavu. Já neměla už na nic sílu. Otočila se a šla. Co jiného by tu taky dělala, utěšovala by mě? "Ptali jsme se tady tvého kámoše, co se ti stalo a ...pověděl nám to, můžeme pro tebe něco udělat?" zeptala se Amy. "Nechat mě být, prosím," řekla jsem ve vzlycích.
Jíťa mě pohladila po vlasech a všichni tři odešli. Leoš uůstal. Co když se to stalo kvůli němu? Že se Tom naštval? Moc vzpomínal? Namáhal hlavu? "Ty za to můžeš taky, ty a tvoje holka," řvala jsem a začala do něj bušit pěstmi. On mě ale chytil a pevně objal a já už jen brečela a brečela ...
"Není to moje holka a udělám cokoli proto, aby jsi byla spokojená," řekl Leoš a já ho taky objala, ale neví, že já už šťastná a spokojená nikdy nebudu!!

Simix


Měli jste pravdu, děkuji :)

7. září 2014 v 15:15 | Simix |  *řečičky a věcičky*
Milý zlatí, já Vás miluju <3

Jak vidíte, je článek, což znamená, že ten problém s přihlášením na blog, je vyřešen.
Chtěla bych poděkovat těm, co mi napsali na e-mail. Nečekala jsem tak rychlou odezvu.
Napsala jsem SB (spřáteleným blogům), že s tím mám problém, ať mi kdyžtak dají vědět na e-mail, co s tím ...
A hned jak jsem to udělala, jsem se tam přihlásila a tři e-maily ohledně toho, už :)
Moc Vám děkuji, opravdu jste mi pomohli. Díky vaším zprávám jsem zjistila, že tento problém nemám jen já.
Jeden e-mail byl o tom, ať se zkusím přihlásit z tabletu nebo z mobilu, v čemž nemám bohužel takovou možnost.
Tablet nemám a můj mobílek má s internetem trošku konflikt. Ale moc děkuji za radu. Vážím si toho :* (CeriseBook357)
Dále následovaly dva e-maily ve smyslu, že je problém s Google Chrome, ať to zkusím přes jiný prohlížeč. Já a stahování, to je někdy problém a Explorer jsem už pár roků nepoužívala ... navíc bývá pomalý. Ale v počítači mi stále oxiduje.
Klik klik a Explorer nastartovaný ... přihlásila jsem se na blog a ups ... špatný heslo (ještě než jsem věděla, co s tím, díky Vám, tak jsem si změnila heslo)... :DD
Druhý pokus už byl dobrý a rychlost není zase tak špatná .. uvidím jak to bude pokračovat.
Ale moc děkuju za tyto rady :* (Mo Nii a Sibyll) ... Bez toho bych nevěděla co dělat :)
Opustit blog a založit nový nebo na to totálně srát, protože tenhle blog je můj nejstarší a špatně by se mi opouštěl? :)
A pouze trůchlit a vzpomínat, jaké to bylo na něj chodit? :D Díky Vám to tak nebude :)
(Blog opustím až budu chtít, ale kdyby opustil on mě, asi bych to nepřežila :O :DD)

A děkuji i těm, co napsali pozdějí: Ess., Natka, ... přestože jste napsali později a já už věděla, v čem je problém, moc si vážím Vaší ochoty a pomoci :) :* Mám nejlepší AFFS (SB<3 d
Děkuji i jiným blogerům, co mi psali své rady :3
Možná příjdou ještě další e-maily s radami ...ale už jsem zachráněna :DD
Každopádně kdyby s tím měl někdo podobný problém jako já ... zkuste to co já :)

Každopádně to znamená, že můžete čekat další články :)
(Každopádně opakuju každopádně :DD)
Jen nechápu, proč mi přihlašování na blog přes Google Chrom předtím šlo v pohodě?!

P.S. - Už vidím, že někteří lidé Explorer zbytečně odsuzují. Funguje dobře. (Nepřechválit, hlavně ho nepřechválit)!!
Ale na to že je to pomalá a stará strýček (Explorer nemůže být teta je to muž :DD) nezapomínáme! :/

Tak pac a pusu a 2m2esdl.gif image by Lowinkamír s vámi s láskoupixel

Máte co číst! :)

5. září 2014 v 19:52 | Simix |  *řečičky a věcičky*
Ahój, ahóój, ahóóój :)
Zdravím všecičky lidičky :)
(možná jsem zase trochu hyperaktivní jako u středečního článku :D)
Tento článek je "rozcestník" dá se říct... a ne jen to!
V tomto článku bych Vám chtěla sdělit, že jsem zveřejnila asi tři díly příběhu, už zbývají dva díly a doufám, že Vás ukončení nějak moc nezklame :)
Takže koukněte dolů, pokud chcete přečíst....
Kdo nečetl od začátku, nebo ho to nebaví, samozřejmě nemusí.
Je to plně na Vás ... ale za nějaký ten koment bych byla ráda :)
Druhou věcí je, že článek, kde jste v anketě (ten středeční) hlasovali,
jaký článek chcete na mé narozeniny, bude Deníček o mých 17. narozeninách ... samozřejmě můžete hlasovat dál, ale zatím je tam nejvíce hlasů :)
Anketu najdete i v tomto článku :)
A k tomu třeba přidám i nějaké jiné věci, tak snad se budete mít na co těšit,
a snad se Vám to bude líbit.
V poslední řadě bych asi mohla napsat, že se SB (AFFS) snažím pilně obíhat, i když se na nás "škola docela položila" :D
Nebudu Vás zbytečně nudit a zdržovat dlouhým článkem, vždyť tu toho máte dost ...
Takže koukněte dolů ... přestože bude víkend, dva dny asi nic nepřidám ...
Nechápu, proč to tak dělám, když o víkendu bude určitě více času než v týdnu, ale tak, jsem trošku na hlavu :D
No zkrátka podle komentů, když jich i dole bude dost, přidám další článek co nejdříve :)
Každopádně se chystá nové video, tak pak dám vědět, nebo ho najdete na YT :)
Asi tak zítra ...
Podle toho, jak to budu stíhat :)
Tak pac a pusu a 2m2esdl.gif image by Lowinkamír s vámi s láskoupixel

57. část - Láska

5. září 2014 v 19:50 | Simix |  *Příběh*
Včerejší táborák byl fajn. Kluci skákali přes oheň a holky se nasmýly. Sem tam jsem pomyslela na Toma a doufala jsem, že se nerozšíří to, co jsem pověděla Amy, Jitce a Adamovi. Věřím jim. Moc je neznám, ale věřím. I Leošovi. Ale vědět to nemusí. Všichni se pomalu probouzeli a ti co do půl deváté spali, byli zbuzeni takovým zvoncem. Následovala snídaně. Po ránu všichni byli tichý. Ke všemu, neměla jsem náladu se s někým bavit. Sem tam se na mě Amy usmála a Adam smutně kouknul. Nemusejí tohle dělat. Po snídani jsme si opakovali, jaká jména všichnni už známe a kdo si pamatoval více jmén, vyhrál pytlík bonbonů. Byla to naše spolužačka Klaudie a se všemi se rozdělila. Myslím, že mám dobré spolužáky a vycházíme spolu. Uvidím, jak to bude pokračovat. Pak jsme hráli plno dalších her. Bylo to fajn. K obědu jsme měli houbovou polévku, která potěšila málo lidí a bramborovou kaši s řízkem, kterou snědli opravdu všichni. Když jsme si chvíli odpočinuli vyrazili jsme domů. Cestou jsem se opravdu nasmála. Padaly naprosto skvělé hlášky. Těším se, až tu bandu uvidím zase. Už to bohužel bude ve škole při učení, ale nevadí. Rozloučila jsem se a šla domů. Adam to má při cestě a tak šel kousek se mnou. Domů jsem vrazila veselá a konečně docela šťastná. Mamka a taťka se tvářili bohužel strašně vážně. Proč? Mám rodiče, kteří mě povzbuzují a chtějí, abych byla veselá a když už jsem, tak se tváří, jako by jim umřela v ložnici veverka. "Sandro? Posaď se!" řekl mi tatík. "No dobře a co se stalo, mamka potratila?" zetpala jsme se vážně. "Ne, to ne, ale ... " řekla mamka a nevěděla, jak větu dokončit. "Já to řeknu drahá," řekl táta a podíval se na mamku a pak na mě. "No ... tvůj Tom ... umřel. Praskla mu cévka v hlavě, nebo tak něco. Je mi to moc líto," řekl táta a položil mi ruku na rameno. "Ne, děláte si ze mě sradu, že? V první školní den? Jako opravdu? Takhle mě nervovat?" řekla jsem naštvaně.

Simix


56. část- Láska

5. září 2014 v 19:40 | Simix |  *Příběh*
Vymyslel to parádně. První věc na programě byla taková, že jsme sio sedli do kroužku a každý něco málo o sobě pověděl. Když jsem přišla na řadu já: "Jmenuji se Sandra, je mi 16 let, ráda čtu a ..... a .... mám .... a mám kluka. Moje maminka čeká miminko a těším se na něj," dořekla jsem. "Opravdu kluka? A co tak nejistě?" zeptal se mě někdo ze spolužáků. "Ehm ... nevím, jestli vám to můžu říct ... no.... prostě .... to je jedno," řekla jsem. Učitel viděl mé rozpaky a požádal, aby pokračoval další.
Amy říkala: "Jmenuji se Amálie, ale mám ráda, když mi říkáte Amy. Je mi 15 let, ale za týden budu mít narozeniny a všechny vás zvu na pořádnou oslavu!!" všichni začali tleskat a učitel je utěšoval.
Pokračovala Jíťa: "Zdravím své nové spolužajdy, já jsem Jitule a je mi 16 let. Mám bratra a sestru a pěkně mě štvou. Hraju na kytaru a tu jsem si vzala sebou k táboráku, pokud nějaký bude," ozval se potlesk. A dál mluvil Adam a to víte, kluk co se předvádí. "No, tak ahoj. Já jsem Adam a jmenuji se Adam," pár holek vyprsklo smíchy a pár spolužáků zavrtělo hlavou. "No a mám mladší sestřičku a rád hraju fotbal," řekl. Představování pokračovalo dál. Pak jsme hráli takovou hru, že jsme měli říkat jména spolužáků, co mají modré oči, pak hnědé, a tak dál ... Bylo to fajn. Už znám jménem skoro všechny. Ale pamatovat si to chvilku potrvá. Následoval oběd, který uvařila přítelkyně našeho milého profesora. Bude tam s námi. "Kdyby neměl přítelkyni, skočila bych po něm," řekla sebevědomá Jíťa a my se začali smát. Měli jsme gulášovou polévku a následovala houbová obáčka, kterou moc spolužáků nejedlo. Mě chutnala. Docela. Houby nejsou v oblibě. Po obědě jsme si odpočinuli a následovala procházka po lese. Náš profesor učí biologii a tak po nás vyžadoval názvy různých rostlin, které nám ukazoval. Něco jsme se přiučili a něco už věděli. Pak jsme hráli míčové hry. Užívala jsem si to. Skoro jsem si ani nevzpomněla na Toma a spol. Dokud se mě Amy nezeptala. "Copak je s tvým klukem? Víš, jak jsi o tom nechtěla mluvit." "Třeba jindy," řekla jsem smutně. "Já chcu teď a nikomu to neřeknu, neboj," prosila a já jí to teda řekla. "Ou, to je mi líto," řekla a pokračovali jsme v profesorově programu. K večeru se chystal táborák. "Jdu si pro kytaru," řekla Jíťa. "Jdu s tebou," vyjekla Amy a šly. Adam seděl vedle mě. "Copak, nějaká smutná," řekl. "Ale ne, užívám si to tu," řekla jsem a usmála jsme se na něj. "To je fajn," řekl a také se usmál. Amy s Jíťou se vrátily a povídaly si. Bavily se především o kytaře a táborácích. Já se bavila s Adamem o základní škole. Když se sešeřilo a oheň už docela vysoko plál, začala Jíťa hrát na kytaru a všichni kolem ohně začali zpívat. "Dojdu si na záchod," řekl Adam a odběhl. Amy si chtěla zkusit zahrát na kytaru a tak jí Jíťa kytaru půjčila. Amy to vůbec nešlo, ale nidko neřešil, jen se všichni smáli a i Amy. Jíťa se ke mě naklonila. "Je mi líto tvého kluka," pošeptala mi. "Amy ti to řekla?" vyvalila jsem na ni oči. "Nechtěla, ale je jako malé děcko. Milá, roztomilá, vždyť tov vidíš. Vylechtala jsem to z ní," řekla se smíchem a i já se začala smát. "Nikomu to neřeknu," slíbila mi. V to jsem jen doufala, nemusí to vědět všichni. "A co?" zeptal se Adam, dkyž přišel. "Ale nic," řekla Jíťa. "A já myslel, že budeme kamarádu," a dělal uraženýho. "Můj kluk je v nemocnici, přejelo ho auto, spokojenost?" řekla jsem Adamovi a pousmála jsem se. "Aha, chápu, to je mi líto," řekl a smutně se na mě podíval. Už jsme o tom ale nemluvili, tak to byl fajn večer. Už to vědí všichni tři moji nový kámoši ze třídy. oufám, že to bude jen mezi nimi a nerozšíří se to dál.

Simix


55. část - Láska

5. září 2014 v 19:34 | Simix |  *Příběh*
Další den ráno jsem už o půl sedmé stála před školou. Postupně jsme se tam všichni z naší nové třídy scházeli. Když jsem přišla, Jíťa už tam byla. Prý musí dojíždět a tak stává hodně brzy a tady je prý už od šesti. Nechápu. Pak přišel Adam a pozdravil nás. Povídali jsme si a čekali na zbytek třídy.
"By mě zajímalo, kde je ta Amálie, snad půjde. Byla by škoda, kdyby ne," strachovala se Jitka.
"Nebój," řekl Adam. "Hele, už jde," a ukázal prstem někam za mě. Otočila jsem se. Jakmile jsem ji viděla, musela jsem se smát, ale už jsme přeci velké deti a nebudeme se šikanovat a posmívat se. Amy měla dva roztomilé culíčky a celkem krátkou a malou teplákovou soupravu, ale musím uznat, že jí to slušelo. Vypadala roztomile. "1,2,3,4,....12,13,14,.....18,19,20,21,...24,25! Vypadá to, že jsme všichni, vyrazíme," řekl náš sexy třídní učitel. Nejdřív to máme jako pochoďák, dojdeme do nedaleké vesničky a tam prý náš učitel má chatu. Je tam les a budeme hrát prý různé hry. Měli jsme si vzít spacáky, protože tam budeme přes jednu noc. Jsem zvědavá jaké to bude. Bude mi chybět Tom, Katka, Sam, i Leoš... ale Kamila rozhodně ne, nezávidím Leošovi, že s ní chodí do třídy. "...., halo Sandro? Budeš celou cestu mlčet?" Ptala se Jíťa. Oni si zatím totiž povídali a já přemýšlela nad těmi, co mi budou chybět. Samozřejmě i rodiče. "Jojo, však jsem tady," řekla jsem. "To vidíme," řekla Amy a začali se smát. Tak jsem si s nimi tedy povídala. Bavili jsme se o tom, co nás může na té chatě a po celý školní rok čekat. myslím, že jsem si našla dobré kamarády ve třídě, ale uvidíme. Cesta byla dlouhá, ale utíkala rychle. Dokonce jsme si všichni zpívali, říkali hádanky a vtipy. Naptříklad jsme hádali jména spolužáků, která si ještě pořádně nepamatujeme. Když jsme dorazili na místo, oněměla jsem úžasem. Chata byla naprosto nádherná. Byla tam zahrada. Posekaná tráva. Rostli tam květiny. Tady si to užiju. Učitel nás pozval do chaty, abychom si odložili zavazadla, která jsme museli táhnout celou cestu sebou a svolal nás ven, kde nám řekl svůj naplánovaný program pro nás.

Simix


To se nestane, ale neumírá se na to :D

3. září 2014 v 22:22 | Simix |  *řečičky a věcičky*
Ahojky :)
No, jaksi jsem tak čekala, že budu mít do narozenín 100 odběrů na YouTube, ale to jsem trochu přepískla, dá se říct :DD
Narozeniny mám 15. září a odběrů mám 83, dobře, teď už 84 (děkuju) ... posledních pár dnů to moc totiž nestouplo :D
Ale tak to je jedno, toto můj dárek k narozeninám hold nebude ... Bohužel :/ :D
Příjde časem .. jindy... :)
Napadlo mě ... že Vám 15. září zveřejním nějaký článek na přání... když budu mít ty narozeniny, tak ať mě to něco stojí :DDD (Bože, cože? :D Píšu nějaký tuposti...blbosti :D Ale neva :DD)
Jakmile přišel nástup do školy, přivítala mě i má školní hyperaktivita .. to vědí ti, co se mnou tráví ve škole nějaký ten čas :D Především přestávky ... asi :D Co já vím, možná i hodiny .. :D
Minulý rok docela i jo asi ... trošku ale jenom :D
A po dvou měsících jsem měla dnes tři karamelky za celý den, ale zjistila jsem, že z nich hyperaktivní nejsem (což jsme si s kamarádkami minulý rok myslely) :DD
Takže to shrnu ... K narozeninám nebudu mít 100 odběrů, ale nezabije mě to :D (samozřejmě) :DD Ne že bych je mít nechtěla ...
... Další věc ... až budu mít narozeniny, což bude 15. září, zveřejním článek, který bude více lidí chtít ... (viz. anketa, kterou doufám nezapomenu vložit... - vyberu třeba i více věcí s nejvíce hlasy) :DDD :DD -> chytá mě virtuální smích :D
... No a v poslední řadě - cože jsem to chtěla? Jo.. vlatně nic .. to už byly řeči o mé hyperaktivitě ... jaktože mám ve škole energii a o prázdninách tak nějak ani ne? Divné... nemělo by to být obráceně? :O :DD

Tak pac a pusu a 2m2esdl.gif image by Lowinkamír s vámi s láskou pixel


První školní den po letních prázdninách ...

2. září 2014 v 18:56 | Simix |  *Mini Diary*
Zdravím v novém školním roce!
Některé z Vás zajímalo, jak bude vypadat můj první školní den... a tak Vám to prozradím :)
Nevím jestli psát i podrobnosti ve smyslu, v kolik hodin jsem vstávala, ale neřešme, pojďme na to ...