Listopad 2015

#winter_design2015

30. listopadu 2015 v 18:00 | Simix |  *Moje grafika*


Jak jste si již určitě všimli, mám nový design.
Takový zimní... osobně se mi líbí a možná i víc než ten podzimní.
Jaký je Váš názor?

Vyrobený ho mám už delší dobu, ale nastavila jsem ho v pátek (27.11.2015).
Nevím, jak dlouho mi trval vyrobit, nikdy si u toho čas nehlídám.
Každopdáně doufám, že se Vám bude líbit tak,jako mě :)
+ jsem si vyrobila pozdrava novou jmenovku. :3


X


Přeji hezký zbytek dne!! :*

Rozsvěcení Vánočního stromku

29. listopadu 2015 v 18:45 | Simix |  *Mini Diary*


Už dva dny mám v plánu napsat tento článek, kažodpádně jsem netušila, co v něm budu psát, protože nejdřív jsem to musela prožít.. a tak jsem si to nechala na teď.
Od rána jsem dělala plno věcí.. učila se, hrála na klávesy, cvičila, poslouchala písničky, zpívala,...
Prvně jsem si myslela, že toho budu mít hodně a že nebudu stíhat, pak jsem ale zjistila, že jsem si nějaké věci do školy zapomněla na intru... uvědomila jsem si, že se tedy nemám už nic moc co učit a tak jsem .. no nehci psát, že jsem se nudila. Já se umím zabavit. Zkrátka jsem nebyla tolik ve stresu, že dneska nebudu něco stíhat.

Kolem půl páté jsme s bratrem vyrazili na náměstí, kde od čtyř bylo divadlo a od pěti tam mělo být rozsvěcení Vánočního stromku. Pršelo. Prší. Kdyby radši sněžilo.
Bratra hned zajímalo, kde je stánek s jídlem, přestože doma před odchodem večeřel.
Musela jsem neustále chodit za ním a vyhýbat se deštnikem lidem. Nakonec si stejně nic nevybral, všechno bylo prý drahé. Pak šel ke stromku, který měl být v pět rozsvícen, lehce byl napřed, protože jsem nechtěla vrážet do lidí. On za mnou pak přšel a začal mě táhnout. Lehce provokoval. Shazoval mi čepici... no klasika. Začala jsem skoro litovat, že jstem tam šla, ale z důvodu, že miluju světýlka... jsem to tam vydržela.


Těsně před rozsvěcením stromu se za námi objevila kamarádka A., kterou jsem neviděla už nějaký ten týden. Podle fotek na fb, insta a všude prostě jsem viděla, že má jiné kamarády a tak jsem ji nechtěla obtěžovat, nepřišla jsem si pro ni tolik důležitá. Možná si pamatujete na ty chvíle, co jsem psala, jak moc nechci přijít o ty lidi, co jsem tu poznala... a nechtěla. Trápila jsem se, když jsem je nějakou dobu neviděla, přestože to byla jen chvilka. Stýskalo se mi po nich. Nastala lehce změna. Smířila jsem se s tím, že většinu z nich prostě nebudu vídat. A najednou pro mě bylo docela těžké vidět A. ... Bratr pak odešel a já s A. fotila světýlka. Přece jen mi bylo do pláče (vysvětlení trochu dál). Pak jsme narazily i na kamarádku Š., s kterou jsem toho přes léto hodně prožila. Při zdravení i loučení jsme se zdravily vždy objetím, jak s A. tak se Š. a tentokrát ne. A mě prostě bylo do pláče. Neviděla jsem obě několik týdnů a smířila jsem se s tím, že nemáme na sebe tolik času a že mají i jiné lidi, s kterými se vídají a ani jsme si dlouho nepsaly a začalo mi to být tak nějak jedno. Ale dnes jak jsem je viděla, mi bylo a teď pořád je zase do pláče. Přišla jsem si u nich najednou taková cizí a nepotřebná. Přestože vím, že mě obě mají rády a já je taky. Máme dokonce naplánované, že si dáme na Vánoce dárek, ale prostě jsme za poslední dobu mezi sebou vytratily kontakt. Myslela jsem si, že mi to je jedno... ale po dnešku. Já nevím. Začala jsem si teď dost rozumět se svojí spolubydlící na intru, takže jsem si myslela, že když teď nejsem moc kontaktu s A. a Š., tak to nebude vadit. Zkrátka jsem se jim nechtěla vnucovat a chtěla jsem, aby se takyněkdy ozvaly ony.
Teď pláču. Nevím proč. Vždyť mi to teď všechno bylo tak nějak jedno. Psala jsem o tom i v jednom z článků. Dokonce mi Š. řekla, že viděla "někoho", o kom jsem se lehce nenápadně zmiňovala už také. Já ho neviděla už dlouho. Není to B. O tom už nebudu psát, pokud to nebude třeba a myslela jsem, že už nebudu psát ani o "něm". Už mi je stejně tak nějak jedno a to opravdu. Ale ten pocit, že byl někde tam mě trochu nakopnul, ale náhle zase opustil, když jsem si uvědomila, že prostě jsem na něj už zapomněla a že to nemá cenu. Že je mladší, že mě asi nechce, že ho nevidám, ... sejde z očí, sejde z mysli.
Zrkrátka .. tak moc mi na těch lidech některých tady tak záleželo... a chci si zvykat na to nebýt s nimi tak moc... Asi.. já nevím. Až se budu zase stěhovat. Na jednu stranu se těším, na druhou stranu mi to bude chybět...samozřejmě, ale ještě je čas.
Ještě před měsícem jsem si říkala, jak si tady užiju svoje první Vánoce, zimu,.. stejně jako jsem si užila léto. Dřív jsem sem za babičkou a dědou jen jezdila a nikoho jsem tu neznala a teť tu (zatím) bydlím a poznala jsem tu dost lidí.. s většinou z nich se už nevídám. Myslím, že se už opakuji, ale u většiny mi to už ani prostě nevadí. Ale jak jsem potkala dnes ty dvě po delší době, tak nevím... Před tím jsem byla docela v pohodě. Celkem veselá a v pohodě a najednou s nimi depresivně... Jako minule s Vojtama. Nevím proč.
Ale objaly mě... když jsme se loučily.

Co se týče Vánoční výzdoby a světýlek... můžete se podívat u mě na insta :)

ZDE


Měla bych se učit ještě němčinu... Fakt hodně se mi chce (ironie).

A co Vy?

Naposledy

28. listopadu 2015 v 15:00 | Simix |  *Téma týdne*

... Naposledy...


#Songs

26. listopadu 2015 v 20:00 | Simix
Co napsat dneska za článek?
Hmm.. co takhle něco oddechovějšího?
Pár písniček? Třeba písničky co jsem za poslední dobu poslouchala nebo poslouchám a líbí se mi?

Liebster Award TAG po 13.

24. listopadu 2015 v 21:15 | Simix |  *TAGy*


1.) Poděkovat za nominaci
2.) Napsat o sobě 11 faktů
3.) Zodpovědět 11 otázek od blogerky, která mě zatagovala
4.) Nominovat 11 blogerek a vymyslet jim 11 otázek

Jak už jsem psala v u minulého Liebster Award, dnes nebudu nikoho nominovat, ale napíšu fakta.. tak jdeme na to...

Zima střídá podzim

23. listopadu 2015 v 18:00 | Simix |  *Vlastní témata*

Když jsem ráno pohlédla z okna, zdobily ho kapičky. Vypadaly jako rosa. Rosa na skle. Bylo to krásné. O několik hodin později jsem šla ven s bratrem. Otevřel dveře, vyšel ven a já ho následovala a strnula jsem. Sněžilo. Co to bylo za řeči, že tato zima bude bez sněhu? Bylo to tak jemné a krásné sněžení. Třpytilo se to ve vzduchu. Bylo chladno. Šli jsme však na smluvené místo. Strávili jsme venku přes hodinu a já promrzala. Byla mi strašná kosa. Pochopila jsem, že přichází zima. Pochopila jsem, že pochmurný podzim střídá zima, přesto jsem pozorovala plno prvků podzimu. Opadané oranžové listí kolem, odrážející se stromy v rybníce,... Byla to krása. Věřil by tomu někdo? Ale na tu atmosféru... na tu zimní atmosféru se už těším.
Cestou domů jsem se těšila do tepla. O půl hodiny později jsem šla ven opět, tentokrát zachumlaná do bavlněné čepice, teplé dlouhé bundy s rukavicemi na rukách. Střípky zmrzlých kapiček okolo... Zima.


SIMIX

Liebster Award Tag po dvanácté

22. listopadu 2015 v 10:10 | Simix |  *TAGy*
Už delší dobu mám toto uložené v rozepsaných, ale teprve teď jsem to zjistila, protože jsem byla nominovaná do dalšího Liebster Award od Vall, který tu uvidíte příště.
Tentokrát jsem byla nominovaná od Sarah. Takže děkuji moc :D

Rodičovské schůzky?

20. listopadu 2015 v 21:23 | Simix |  *Mini Diary*
Myslím, že jsem včera měla nápad na nějaký článek, ale už nevím, na jaký.
Dneska mě však napadlo napsat o dnešním dni. Takže deníček? :)

Nejsem Belieberka, ale poslouchám JB

18. listopadu 2015 v 16:30 | Simix |  *Vlastní témata*
Řekla jsem si, že psát o tom, o čem se právě chystám psát, je zbytečné... na druhou stranu nevím, co přidat a něco bych ráda, tak proč ne?
Nikdy jsem nebyla fanynka Justina Biebra, ale poslední dobou poslouchám dost jeho písničky.
Líbí se mi. To, že poslouchám Justina Biebra ale neznamená, že jsem Belieberka, nebo jak se to píše. Nic proti němu nemám. Nehejtuju ho, ale ani ho nežeru a neomdlívám kvůli němu.... Prostě dobrý zpěvák. Beru ho normálně, jako plno dalších... ale poslední dobou se mi jeho písničky moc líbí.
V tomto článku chci jen lehce okomentovat pár jeho nových písniček... No co okomentovat... Jak se to vezme... Komentovat je ani moc nebudu ...

Takže bych chtěla poprosit ty, co nemají rádi Justina Biebra, případně One Direction si promyslete, jestli se do článku pustíte... nikdo Vás do toho samozřejmě nenutí :)

#prayforparis

16. listopadu 2015 v 21:28 | Simix |  *Vlastní témata*
Neoriginální! Plno lidí se k tomuto už vyjadřovalo. Jsou toho plná média.
Já většinou o podobných událostech skoro nic nevěděla. Zprávy jsem neviděla už dlouho.
Třeba ta minulá událost ve Francii "Je suis Charlie".. nebo tak něco. O té právě nic moc nevím.
Dělám plno jiných věcí a televizi jsem vypustila, abych stíhala to ostatní. Jenže je pravdou, že je dobré něco vědět. Něco o světě. Něco, co se týká všech.. i nás. Jasně, je toho i plný internet.
Teď budu znít jak ten největší negramot. Nepamatuji si ani přesně, kdy jsou nějaké svátky.
Jsem prostě úplně mimo v tomto ... Nezlobte se na mě.

Že se něco děje ve Francii jsem zjistila přes facebook. Profilovky s francouzkou vlajkou, statusy s #prayforparis, obrázky Eiffelovek. Zmínila jsem se o tom bratrovi a ten mi pověděl, co mu řekla babička. O tom, co se ve Francii v Paříži stalo. Zkrátka o tom teroristickém útoku. Nechápu ty Araby. Proč?
Víc se k tomu ale stejně nebudu vyjadřovat, protože názorů na toto je dost. Teda lehce vyjádření samozřejmě napíšu...

Chtěla jsem napsat...
Včera.. jsem si řekla, že bych se mohla koukat na SuperStar. Nevím, jak dlouho Superstar je, ale koukala jsem zatím jen třikrát. Jak jsem psala.. na televizi nekoukám... Hned jak skončila SuperStar ... tak tam byly Střepiny a hádejte o čem mluvili? No jasně, že o té Paříži.
Před pár dny jsem si říkala, že nebudu nic řešit, že se prostě nenechám jen ta rozhodit a do včerejší noci to fungovalo. Od pondělka do včerejší noci!! Netrápila jsem se ničím takovým jako je v předminulém článku, pokud se nemýlím. Neřešila jsem je,ho,... Prostě to šlo.
No a včera jsem se rozbrečelela... Kvůli té Paříži. Už jsem měla jít dávno spát, ale já koukala na tu hrůzu. Že se ostatní Evropské země, ale i Amerika ... snaží Francii pomoct. Chýlí se k 3. světové válce? :O Ano, já mám strach! Nikdy bych nevěřila, že by se toto mohlo stát. Možná časem.. někdy hodně v budoucnosti.. Nevěřila bych tomu, že by to mohlo zastihnout nás.
Pamatuji si.. jak kdysi dávno jeden můj ex mluvil o 3. světové... o tom, že si přeje Světový mír. Když šlo o něco reálnějšího, tak ponožky. A já si přeji teď totéž. Světový mír. Případně ty ponožky... ale nebudeme vtipkovat. Dřív jsem si přála být šťastná... ale světový mír s tím také souvisí. Denně umírá plno lidí, ale válka? Umře jich zdaleka víc!!

Docela ráda jsem přemýšlela nad tím, jak to asi vypadalo přesně v první světové, ve druhé světové a podobně. Prostě jsem se zkoušela vžívat do toho období ...nikdy jsem nepočítala, že by to zastihlo naší generaci.

Všude samé #prayforparis... kolik lidí se ale opravdu pomodlilo?
Já nikde žádný #prayforparis a ani nic podobného nedala. Promiňte, jestli jsem pak podle někoho pitomá, že jsem to neudělala.. Ale tím, že si někam napíšu #prayforparis, nikomu nepomohu ... Já vlastně nepomohu této situaci nijak a tak i plno z nás. Ale tu včerejší noc ... jak jsem to viděla v těch střepinách... a děda mě pak vyhodil spát... jsem brečela... a přestože nejsem úplně věřící člověk... jen když jde o vážné věci... tak jsem se modlila několik minut. Brečela jsem u toho a prosila jsem o Světový mír. Toto je vážné. Skoro nikdy jsem neměla přehled ... ale tohle je teď všude.
Já nechci válku, ale nechat to být .. to asi nepůjde. Arabové by nás pravděpodobně zničili ... Ale co to do nich vjelo? Asi jsem byla dost naivní, když jsem myslela, že prostě jsme v míru... že válka je někde támkle na východě a my jsme mimo...

Ten pocit, že uprchlíci utekli před válkou, ale válka běžela za nimi...


No ... a přes dnešek mě rozhodili i obyčejnější věci... co právě předtím ty týdny, co jsem měla deprese... Věci, co mě umí slušně potrápit. Pár babičiných řečí, pocit z nedostatku času ... a pak venku s pár spolužáky bratra. Ne, že bych s nimi ráda nechodila ven, to ano. Je s nimi sranda, ale má to někdy takové ..taková nedobrá atmosféra někdy vládne. Kdo četl minulé články.. možná ví, o čem mluvím. Jeden se zase chvílemi choval tak uraženě.. zrovna ten jeden, co se mi docela líbí a chce se mnou chodit, ale řekla jsem si, že se tím nebudu zabývat. A pak dva z nich mleli nějaké blbosti a urazili nějakou bandu Romů a málem se porvali. Já se snažila uklidnit situaci a odehnala jsem od sebe ty, co šli do sebe. Teda snažila jsem se. Venku zrovna s námi byla i jedna kamarádka, s kterou jsem se delší dobou neviděla.. ale když jsem viděla její šťastné fotky s jinými kamarády a kamarádkami na facebooku a instagramu, nechtěla jsem ji obtěžovat... a prostě jsem si řekla, že se nebudu trápit ani kvůli tomuhle. Mám svých věcí dost... a můžu být přeci doma a dělat věci, co mám ráda.. být v klidu. Dohánět nějaké věci, na které nemývám moc čas a tak. Netrápit se. Ani ohledně druhé kamarádky, kterou jsem neviděla ještě déle.. nemluvě o svém.. teď už ex B., na kterého se mě zrovna ta jedna kamrádka ptala... šla jsem pak domů a měla jsem slzy opět zase skoro na krajíčku, ale dokolečka jsem si říkala, že musím být v pohodě... že jsem si řekla, že se nenechám tak rozhodit, že musím být silná.

Nevím, jak hodně smysluplný a srozumitelný je tento článek ... ale víc k tomu asi pát nebudu.
Snad jsem nepsala moc velké hlouposti :)
Buďte silní a pozitivní.. i když to častokrát nejde a je to těžké ... !! :*

Síla slov

15. listopadu 2015 v 18:30 | Simix |  *Téma týdne*
Už delší dobu jsem koukala na toto téma týdne... "Síla slov" ...
Dlouho jsem se myslím na žádné téma týdne nevyjadřovala, tak to jdu zkusit právě teď ...
Jenže jak začít? A jak to pojmout?

Někdy je to trochu jinak, než si člověk myslí... možná!!

14. listopadu 2015 v 20:22 | Simix |  *Pocity*

U Vall jsem četla tyto překrásné citáty, které k tomuto článku docela sedí :)

Neplač. On za to nestojí, všechno jednou přebolí. Že naučil tě lásce? To bavit se jen chtěl pak ani sbohem neřekl a tiše odešel.
Je mnohem lepší zapomenout a usmívat se, než vzpomínat a být smutný.

Ten pocit, když to vypadá, že vám všichni kluci jsou už tak nějak jedno.
Ten moment, kdy si řeknete... už se nebudu trápit. Ať už chci někoho, koho nebudu mít, ať už chce někdo mě, koho nechci já,... cokoli. Po několika týdnech, co se vám váš kluk neozval. Příjde mi, že už za to ani nestojí... Tohle mě tak už ani netrápí. Na začátku to vypadalo, že mě moc chce... choval se tak a najednou se mezi námi přetrhl kontakt. Jsem na něj naštvaná, ale na druhou stranu mi je to už jedno... Prostě zž s ním nechodím. Cítím se zase volněji a šťastněji. Je to divné? Nevím.
Třeba jsem myslela, že jen díky chození s ním (protože jsem ho měla ráda) na někoho zapomenu (toho jsem měla ráda víc). To se nedařilo, ale toho člověka jsem neviděla ještě déle, než ... dá se říct... ex přítele... a co sejde z očí, sejde z mysli, ne? Postupně. Možná bolestně. Vzpomínky to sice občas vrátí. Stačí třeba jen pouhá fotka toho člověka,... Ale tak, řekla jsem si, že se kvůli těmhle věcem už nebudu trápit. Což je těžké ale... co jiného mám dělat, že?
Je tu plno dalších kluků co se mi líbí... ale už asi žádného z nich nemiluji. Je tu plno kluků, co mě chce.. ale já si říkám... bez vztahu je mi v něčem lépe. I když ano... je krásný pocit být milovaná a milovat. Být hýčkaná, cítit pocit bezpečí, romantiku, ... Ráda bych to měla... A aby to bylo oboustrané. Žádnými druhými lidmi burané. Ale když jste free ... single... je to taky fajn. Navíc je těžké rozhodovat mezi nimi. Když nechcete někoho z nich úplně ztratit, naštvat a nebo ranit. Když nevíte. Navíc některé vztahy jsou nemastné, neslané... když v nich druhý není šťastný a myslí třeba na někoho jiného.. to pak není ono.
Ale tak když je to člověku spíš jedno, méně se trápí, ne? Já momentálně, když řeším kluky s takovým ... jakoby odměřením... jsem víc happy.
Snad to nezní moc bezcitně. Chtěla jsem timto článem jen říct...já vlastně nevím.
Že prostě ráda bych měla vztah, s oboustrannou láskou. S láskou, kdy by ani jeden z nich nemyslel současně na někoho jiného. Aby milovali upřímně sebe, když už spolu jsou.
Sama chci už jen do vztahu s oboustranou láskou.. ne nějaký vztah ve smyslu .. Hele budeme borci, když to spolu skusíme! Jen tak, pro srandu hele!! Já jsem to už tak párkrát zkusila. Už nikdy víc...
To už radši se kochat hezkými kluky, ale nezamilovat se, pokud to nebude někdo, kdo se zamilje do té osoby taky.. vzájemně. Zní ti lehce naivně. Existuje vůbec pravá láska? No... hlavně chci být šťastná. Ať už s nebo bez...
Nějak jsem ztratila tu hlavní myšlenku... nebo ne? Já teď nevím ...
Ale don't care!! :D Když mi to bude tak nějak víc jedno, budu v pohodě... ono se to nějak vyvrbí... asi.
Jaký na to máte názor Vy?

Exkurze

12. listopadu 2015 v 22:00 | Simix |  *Mini Diary*
Dneska jsme jely na tu exkurzi do Býchor do dětského domova se školou. Byly tam především děti, o které nemají rodiče zájem, nebo se o ně nemohou starat. Něteré děti jsou feťáci...

Vstala jsem o pár minut dřív, byla jsem na snídaní o několik minut dřív, vyšla jsem o několik minut dřív... přišla jsem v čas. Jelo nás celkem 20 minibusem. Mimochodem byl pro 16+1 osob :D
Já ale seděla na pohodu v zadu v minubusu, po levé straně spolužačka a po její levici další dvě.
Cestou jsem poslouchala písničky v mobile, ačkoli tam hrálo rádio, ale cestou zpátky se to některým nelíbilo, podle toho co jsem se sluchátky vyslyšela :D


V dětském domově jsme si odložily a byly jsme uvedeny do tříd. Něco jako exurze v diakonii, o které jsem už psala ... nebo exkurze ve vídeňské škole, kde jsem byla před dvěmi roky s babičkou a jejími kolegyněmi.. učitelky.
Ve třídách jich nebylo moc. Předem nás upozorňovali, že budou kluci trochu ... rozrušení, když tam vejde tolik holek. Že jejich spolužačky budou žárlit, ale nakonec vůbec.
Plno žáků tam o učení nejevilo moc zájem.. jako asi normálně my všichni ostatní, lehce podřímovali. Někteří byli ale pilní a v plném soustředění. Jeden učitel tam povídal nějaké nesmysly. Byla to prý suplovaná angličtina ... v tom případě by to ještě šlo... ale povídal tam o nějakém bláznivém skotu na koloběžce. A další nějaké nesmysly, které jsem moc nepobírala...
Dva studenti dokonce tomu učiteli tykali. Chtěl, aby si nepokládali hlavu na lavici a snažil se jim ji zvednout :D a oni na něj: "Co děláš?" a lehli si znovu. Pak si je zapsal na nějaký papír a pak už seděli v pohodě. Pak jsme měli lehce ... no .. jak to říct? Přednášku? Od ředitele školy a ředitelky dětského domova... pokud jsem to dobře pochopila. Prostě nám vyprávěli o této instituci, dětech, případech,... Byl mi hic a potřebovala jsem na záchod ... + to téma nebylo nejpřijemnější. Něco mi to připomínalo. Jakmile jsem se ale odvážila jít na záchod bylo lépe... Toalety jsem chvíli hledala, všechny dveře zamčené, ale zeptala jsem se nějaké paní v nějaké kaneláři, sborovně, nebo či co to bylo. Dala mi klíček a pozvala mě na jejich učitelské, kam pak přišly i další tři spolužačky.
Taky jsme měly možnost nahlédnout do internátních pokojů. Měli to tam barevnější, než na našem intru, který je ... bílý. Pokoje jsou bílé. Pak nám ředitelka ještě něco povídala. Teda nevím teď jestli to byla ředitelka. Ale za provedení jsme řediteli dali bonbonieru a ředitelce květinu.
Polovička z nás se vracela do školy na češtinu. Popravdě to asi nemělo cenu. Prvně jsme šly na oběd a pak jsme stejně měly ještě přes hodinu čas, než hodina byla a dělaly jsme si pouze zápisek. Ani ne.. spíš učitelka něco říkala a zápisek si máme pak udělat sami.
Kdybychom dnes nebyly na exkurzi, šly bychom do kina, jako ostatní ze školy. Už jednou se to odložilo, protože si jeden herec něco udělal, ale tak exkurze taky dobrá. Měly jsme volno od školy...
Snad to tentokrát nebylo tak dlouhé :D
Tak se mějte...
Má Vás ráda!

Be free

11. listopadu 2015 v 21:35 | Simix |  *Mini Diary*
Hele, co takhle dneska zase trochu toho mého života?
Juhůů!! Všichni se radujeme.. to je zase radosti!! :D

No.. ale ... jak začít?

#autumn #fashion #outfits

9. listopadu 2015 v 21:11 | Simix |  *Obrázky*
Stále máme podzim, takže přidám nějaké outfity...
Nejsou vyrobeny mnou, ale jsou z we<3it!
Schválně.. jaký se Vám bude líbit nejvíce?
Souhlasíte s takovýmito outfity na pozdim?
Co je Váš styl?

Tak zase pár slovíček...

8. listopadu 2015 v 18:16 | Simix |  *řečičky a věcičky*
Dneska bych napsala zase pár slov volně.

Prvně bych Vám chtěla poděkovat za pěkné a pozitivní komentáře. Umí to potěšít.
Zvlášť, když člověk je s náladou trochu vedle... jistě chápete. :)

Nevím, jak hodně toho budeme mít do školy v dalším týdnu. Když bude čas, můžete počítat s tím, že se tu nějaký článek v týdnu objeví. Zítra asi ne, měla bych se učit na občanku a slovíčka z angličtiny, takže doufám, že se to opravdu stane. Ale zkrátka, uvědomuji si, že nechci tvrdnout jen ve stresu a učením od nevidím do nevidím.. Takže si konečně chci půjčit v knihovně nějakou knihu zase, trávít i na blogu, youtube, samozřejmě s kamarádkami na intru,... to učení samozřejmě taky. Jo... a chci si to na pokoji nějak ozdobit. Ačkoli mám teď spolubydlící, její strana pokoje je nějak vyzdobená, moje stále taková chudší :D

Tento týden jsem netrávila ani tak moc venku, jako na blogu. Od letních prázdnin jsem se vlastně blogu nevěnovala tolik, jako přátelům a chození s nimi ven. Což je samozřejmě dobrá věc... netvrdnout u počítače. Ale od podzimních prázdnin (takže tento a minulý týden), se blogu docela věnuji. Což je pro mě taky dobrý pocit, protože jsem skoro i zapomněla, jak mám blogování ráda. :)

Dneska i včera jsem myslela, že nebudu stíhat plno věcí. Nakonec jsem to všechno přes celý víkend tak nějak zvládla. Včera jsem dokonce dala 2 díly Upířích deníků ... po několika měsících, takže aplaus!! Zase to ve mě vyvolalo plno emocí. Skoro bych zapomněla, jak ten seriál žeru!! A taky jsem se trochu učila. Nevím, co si z toho pamatuju, ale doufám, že něco ze mě ve škole vypadne.

Ještě se podívám na slovíčka z angličtiny. Oběhnu. A pokud bude čas, koukla bych se na další díl Upířích deníků.. ale to se uvidí.
Včera jsem netrénovala na klávesy/klavír, ale dnes jo... Moc mi to ale asi nebude stačit. samozřejmě na to budu muset v týdnu několikrát trochu ještě kouknout. Učitel mi minulou hodinu zadal další skladby na hraní a já si je neoznačila, takže nevím, jaké mám hrát nově... takže jsem je .. do háje... ani nerénovala. Tak když nevím jaké, že?

Taky jsem sestříhala další video ...

A mám krásných 333 odběrů :)

Jo a ... ten blonďák to asi už vzdal... už se tak tři dny neozval.
Co se týče B., ten se neozval ještě déle.. ale to už mi je jedno.
Možná je lepší být volná... má to plno výhod... Na druhou stranu ... být s někým... je to hezký pocit. Takový pocit bezbečí, ne?
Člověk si nevybere... Ale nějak to neřeším.. jsem teď docela spokojena :)
Hlavně si přeji, abych vše stíhala a zvládala. Abych zvládla školu a byla šťastná ...

Tak dneska zase volnější článek ...
Tak se mějte...

Podzimní TAG

7. listopadu 2015 v 18:00 | Simix |  *TAGy*
Tak dneska tu máme ten tag. Po delší době zase nějaký tag.
Já mám osobně tagy moc ráda ... u jiných především :)

Diplomek

7. listopadu 2015 v 10:00 | Simix |  *Moje ceny*
Dostala jsem po dlouhé době nějaký diplomek. Už si ani nepamatuji, že bych se do něčeho zapojovala ...
Každopádně děkuji za diplomek Áje :3


Dneska zlehka...

6. listopadu 2015 v 19:19 | Simix |  *řečičky a věcičky*
Takový pocit, že jste konečně docela zase veselí, ale nějaké řeči nebo prostě něco vám tu náladu zase kazí... Ale tak ... člověk do toho nesmí jen tak spadnout!! O tom si ale dnes nebudeme psát... :)
Zkrátka pořád platí, že se mám lépe, než jsem se měla minulé dva týdny :)


Porpavdě mě teď nenapadá, co přidat za článek...
Mám chuť psát volně nějaké věci, jako momentálně dělám.
Také mě však napadlo přidat nějaké citáty.. samozřejmě ty pozitivní, že?! Zkrátka nějaký ten článek do té rubriky, kde by měly být pozitivní a motivační články. Moc se to nevede, co?
Nebo nějaký podzimní článek ... co tag? Jo, to bych si mohla připravit na příště.
Deníček jsem přidávala včera, takže je to zbytečné. Nebylo by co napsat. Ke dnešku asi není nic moc co psát. Maximálně to, že se mi moc nevydařila písemka z matiky...Jen z blbosti. Úkol mi šel, ale v písemce jsem to pokazila.. měla jsem se na to víc podívat... ale to já nééé ... no nevadí... hlavně zvládnout čtvrtletku. Please!! Musím se na to podívat, ale ještě je čas.. do 13.tého.. což je pátek... tak snad nebudeme mít smůlu.

Tak mě napadlo, dlouho jsem nepřidala žádná svá videa...
Od posledních videí, co jsem sem dávala, jsem jich pár zase natočila...




No a o víkendu bych sestříhala další, co mám natočený s kamarádkou ještě z podzimních prázdnin, jen doufám, že to bude k použití.

Dnešní článek lehce o ničem a kecací (krátce) ...
Chtěla jsem přidat nějaký volnější článek za včerejší dlouhý :)
No a po delší době by mohl být nějaký ten TAG...
To mi tak připomíná, dodělala jsem už tu CHALLENGE s mými videi? Pamatujete si o co jde, ne?
Tak se mějte ...
Napište jak se máte a co je nového :)

AHOJ




Návrat do školy po týdenním volnu!

5. listopadu 2015 v 17:52 | Simix |  *Mini Diary*

Je už asi trapné psát to znova, ale poslední dva týdny před tímhle byly pro mě takové depresivní, jak jsem psala v minulých článcích. V tomto týdnu se to lepšilo tak nějak den ode dne.

V pondělí
Rozhodně nenapíšu, co se dělo do detailů.
Čekala mě z domova cesta do školy i s kufrem. Jeden týden jsem si od toho odpočinula... no ale přišlo to zase. Tentokrát s kufrem bez koleček a obzvlášť těžký, jak jsem měla na prázdniny sebou hodně věcí. Dokázala jsem ho sice dotáhnout všude, kam bylo potřeba... na nádraží, z nádraží do školy, ze školy na intr... to mi ale už pomohla spolužačka.
Ráno se mi chtělo skoro až brečet, protože jsem to za celou cestu na nádraží musela několikrát pustit, ale zvládla jsem to. Čekala jsem, že si ke mě ve vlaku přisedne Fiki, ale nesedla... Psala mi SMS kde je, ale toho jsem si všimla až ve škole a ona si myslela, že se s ní nebavím. (Promiň Fiki). Rozdávali se písemky z předminulého týdne a známka nebyla moc dobrá... Při vzpomínce na to, co mi říkala babička a prostě za ty dva dny depresivity jsem se lehce rozbrečela. Naštěstí si mě nikdo nevšiml. O angličtině to přetrvalo. Myslím, že jsem v ájině dostala 2 a docela mi to zlepšiloi náladu. O psychologii se to zlepšilo ještě o nco víc a byla jsem schopna se i usmívat. Ona škola není zase tak zlá. Plno učitelů je docela fajn a pokud nám nedávají hodně učení, umí i potěšit a pobavit. To o konverzaci němčiny jsem byla schopná se už smát, když se učitelka s námi zase rozebírala, kdo kdy chodí spát a několik spolužaček se pochlubilo, že jedou nonstop a spí až někdy .. někdy déle.
Třeba když se profesorka spolužačky zeptala, co dělá ve čtyři hodiny, kdy dohraje počítačovou hru. Spolužačka to nechtěla říct... pak řekla, že fotí východ slunce... V ten okamžik prostě výprsk smíchu. Ale tak známe to... u daných situací je třeba někdy být, aby druhý posoudil, jestli je to stojí za zasmání... Zkrátka se mi zlepšila nálada... ale přesto jsem zase měla deaktivovaný facebook. Pár spolužaček se mě ptalo proč.. však tam přeci nemusím jen chodit, proč si ho hned deaktivovat. No jasně, to je pravda. Ale když ho nemám vůbec, příjdu si 'volněji', protože nemám potřebu se tam koukat, jestli někdo napsal... Ale to popravdě ani teď už ne, jak jsem ho těch pár dnů nebyla. Teď už tam zase jsem... od středy, tomu se ale ještě dostanu.
Z tělocviku byli nějaké zkoušky pro čtvrťandy, takže my se jen proběhli a protáhli bez dozoru, jen na pokyn. Pak jsem myslela, že by nás mohli pustit domů. Skoro nikdo tomu nechtěl věřit a co se stalo? Šli jsme domů.

Hodlala jsem se učit pedagogiku, ale s dvěma kamarádkami z intru jsme šly do Kiku, DMka a Kauflandu ... chěly jsme koupit nějaký dárek kamarádce na intru.. má nová spolubydlící.. už nejsem na pokoji sama.
První noc na novém pokoji se mi nespalo moc dobře. Pokoje, i když je zataženo, jsou hodně osvětlené, ale tenhle obzvlšť... a ta dál.



V úterý
Kontrolovali jsme úkoly z němčiny... Ze speciální pedagogoiky jsem dostala dvojku a jedna mínus... takže good!! Měli jsme psát z pedagogiky, ale nestalo se tak. Psali jsme ale z gramatiky a z biologoe. Den předtím jsem se na to lehce připravila. Hlavně jsem se právě učila tu pedagogiku, šla jsem kvůli ní i o něco déle spát a nakonec se nepsalo. Je to zbytečné ponocovat.
Biologie ale byla velice primitivní. Měli jsme k obrázku doplnit názvy kostí. Některé už byly doplněné a do rámečku jsme měly doplnit zbylé. Myslela jsem, že to bude chtít i latinsky, ale chtěl to jen česky. Písemka byla jakoby na dvě části. Popis celé kostry a popis lebky. Kostru jsem mu tam popsala i latinsky. Lebku jsem neuměla popsat vůbec, ale měla jsem to vyfocené v mobilu a opsala. Neměla jsem tam ještě jedno, když se to vybíralo, ale to mi řekly dvě spolužandy, co seděly předemnou. Já na podvádění moc nejsem, ale někdy to může člověka třeba zachránit, ne?
Jinak to bylo tak nějak na pohodu. Když člověk myslí aspoň trošku pozitivněji a není v depresích a ve velkém stresu, dá se to pak všechno zvládat dobře.
Taky jsem si řekla, že k méně depresí dosáhnu tak, když se zbavím toho blonďáka z intru, co mě otravuje... Začíná se mi to asi dařit... Ale do včerejška se mě strašně domáhal i přes kamarádky z intru... Dokonce už i přes kamarádku spolužačky, s kterou dřív chodil. I když jako uvědomuji si, že se mi líbí no ... Ale necítím se na to.
Zase se šlo do Kauflandu, tentokrát s věši skupinou z intru. Neměla jsem pak už moc dobrou náladu.. Chtěla jsem jít i dřív spát, ale spolubydlící byla dlouho ve sprchách a já pak byla protivná.

Ve středu
Zkoušela z němčiny. Popis obrázku. Skoro vůbec jsem si to nepřipravovala... ale to co mi řekla mě docela dostalo: "Leze to z tebe taky jako z chlupaté deky, ale hezky sis to připravila. Jedna."
A mě lehce přijde, že to bylo spíš na dvojku, ale jsem ráda, a proto jsem mlčela.
Poslední dobou mi nešla tak dobře matika, jako minulý rok, ale tento den to byl odobré. Kotrolovali jsme úkol , který jsem zrovna měla dobře a zítra z toho píšeme.
Na hudebku jsme byly jen tři, jinak nás je tak šest. Dvě spolužačky hrály na klavír, protože v ted den hrají ony + ještě jedna, co tam nebyla a já s dalšími dvěmi mám hrát ve čtvrtek. tentokrát učitel řekl, že budu hrát jako náhradnice... Já nechtěla, nakonec se to ani nestihlo. Psaly jsme i písemku.. přestože jsme byly jen tři a dopadla jsem dobře. Mám 1-2, takže nice!!
Psali jsme z angličtiny, přišlo mi to docela jednoduché, tak uvidím, jak to dopadne. Po IKT, na kterých jsme řešili maturitní ples se šlo na oběd a pak domů (na intr).
Já si na intru dělala zápisek z pedagogiky, který jsem stejně musela dodělat další den ráno.
Spolubydlící měla na intru dvě návštěvy... Šlo se na večeři... No .. nebudu to rozebírat do detailů a popíšu to jednoduše... Zkrátka jsme mé spolubydlící K. uspořádaly narozeninovou oslavu. Nečekala to. Já neměla žádnou takovou super oslavu ani na osmnátiny, ale užila jsem si to, i když to nebyly moje narozeniny. Do zmrzlinového dortu jsme napíchaly svíčky a kamarád z intru ji měl prvně zdržet a pak nalákat na pokoj. Vosk lehce kapal na zmrzlinu a začínalo se to lehce roztékat, ale nakonec to bylo super (dobrý nápad píchnout svíčky do zmrzliny, že?). Čepičky na hlavách, balónky na zemi, focení, hudba.. i kytara... Pinkání do balonků. No bylo to fajn.. Pak se šlo i chvíli ven, ale já šla dovnitř dřív, protože jsem zjitila, že mi volala a psala babička... musela jsem ji napsat na mail, protože jsem nebyla na FB a neměla jsem kredit.
Když už je řeč o FB, ten jsem si založila ve středu a pouze jsem si vypnula upozornění. Přála jsem tam ráno K. k narozeninám a přidala jsem tam i naší fotku, tak jsem si ten fb pak i rovnou nechala... Je trapné ho pořád rušit a zase obnovovat. Ale asi tam moc chodit nebudu ..
Jsem ráda, že se už snadněji připojuji na notebook.
S K. jsme chtěli jít co nejdřív spát, což si říkáme často... a jdeme o něco déle, ale tentokrát to bylo mega. Nejdřív jsme zpívaly karaoke... Domluvily jsme se tentokrát, kdo se kdy vysprchuje.. K. to pak oddalovala :D Když jsme se chytaly spát, řekly jsme si snad padesákrát dobrou noc, ale povídaly jsme si ještě půl hodiny. Taky máme nové peřiny a spí se mi už nádherně.


Čtvrtek (dnes)
Hrála jsem na klavír ... nakonec jsem to uhrála na dvojku. Psali jsme z občanky... možná jsem už psala, že někteří z nás z ní propadají a já mám také lehce podprůměrné známky, ale vůbec jsem se na to včera neučila... No.. ta oslava a pak jsme dělaly i jiné věci. Ale učila jsem se na to v pondělí o podzimních prázdninách snad půlku dne.. i když toho tentokrát nebylo hodně.. jako například dvacet stran. Ve škole jsem si to párkrát přečetla a ačkoli jsem to rozhodně nenapsala na jedničku, tak ani ne na pětku nebo čtyřku, takže zatím lehce spokojenost a uvidím, ja kto dopadne :)
A odpadla nám poslední hodina. Šla jsem se třemi spolužačkami na oběd.
Pak jsem s jednou z těch spolužaček šla na intr společně s další ... která je na jiném intru.
Udělala jsem si úkol z hudebky, pustila se do článku.. a už je rozepsaný přes tři hodiny :DD
Pak jsem šla s holkama tady z intru na večeři.. Byla tortila... A jako docela sranda, když to člověk neumí balit. No byla jsem tam se spolubydlící přes hodinu, protože jsme čekaly na další kamarádku, co teprve přišla... nechtěla jíst a tak jsme to jedly za ní.
Teď zase dopisuji článek... Pak půjdu za holkami ke klavíru, řekli, ať za nimi pak zajdu. A taky bych ráda oběhla a udělala si k tomu capuccino. Mrkla bych na matiku, z které budeme zítra psát... A taky bych si mohla přečíst biologii, kdyby zkoušel. Dnes chci jít spát kolem desáté, lépe před desátou... Naštěstí se toho tentorát nemusím tolik učit.

Co se týče zítřka.. po škole jedu domů... A když se někdo ozve, nebo já se někomu ozvu, půjdu ven... jinak bych ráda zase trochu odpočinku :D :D Takže blog a tak :DD Taky bych konečně mohla začít číst po třech měsících nějakou knihu :O I love this, but I'm busy!!
Jo a jak jsem někdy minule psala, že se budu koukat po dlouhé době na Upíří deníky, nakonec se to tak nestalo, takže přes víkend snad napravím... Jojojo... kecy Simix.. to chci vidět.. i když ten seriál miluješ!!
A co vy?
No nic, mějte se...

Padá listí, fouká vítr...

3. listopadu 2015 v 18:00 | Simix |  *Básně*
Jednou jsem takhle v noci před spaním vymyslela podzimní básničku, tak snad to bude stát aspoň trochu za to :)


Padá listí, fouká vítr,
ruce v kapsách mám.
Teplá bunda, teplý svetr,
listí kam se podívám.

Padá listí, vítr fouká,
kráčím polní cestičkou.
Srnka na mě plaše kouká,
má statečnost maličkou.

Padá listí, kaštam tu a tam,
děti pouští svoje draky,
Jsou všude kam se pdodívám.
po nebi jich dnes pluje mraky.

Padá listí, na lavičce sedím,
piju čajík, odpočívám.
Ježka náhle támhle vidím,
má-li blechy, nepovím Vám.

Toť je báseň o podzimu,
kochám se těmi barvami.
Čekám již i na zimu,
to bude podzim za námi.




Kráčím v listí

1. listopadu 2015 v 22:15 | Simix |  *Vlastní témata*
Nazuji boty, dopnu bundu ke krku a otevřu pomalu dveře. Slyším, jak vítr popohání drobné lístky po chodníku, vzhlédnu do nebe, nadechnu se a vyrazím do toho pochmůrného a sychravého počasí. Kráčím listím.
Nikoho nikde nevidím. Všichni asi sedí v teple a v pohodlí domova. Pohlédnu na komíny. Vznáší se nad nimi kouř a to utvrdí mojí myšlenku. Kráčím po chodníku z kopečka přes park, kde jsem občas bývala s přáteli. Stále nikde nikdo. Přes lavičku přeběhla malá zrzavá veverka a zmizela v korunách stromů. Chvilku jsem sledovala padající listí, potom mojí pozornost upoutalo menší workout hřiště. V mé představě tam dovádělo pár puberťáků, jak tomu opravdu bylo. Někdy dřív. Nebude tomu tak dávno. Zavrtěla jsem při vzpomínce hlavou a s rukama v kapsách jsem se vidala dál podél řeky, která si pomalu protékala svým tempem. Kopla jsem do kaštanu, který byl předemnou na cestě a nenechala jsem se rušit bandou pobudů, co si mě prohlíželi od hlavy k nohoum. Dál jsem kráčela v listí. Pohlédla jsem na rybáře, kteří poklidně lovili ryby, jak tomu tady v tomto období bývá a šla dál. Cestičkou, kterou mám prokráčenou tam i zpátky. Cestička, po které jsem kráčela s přáteli, případně občas projela v létě na kole. Pousmála jsem se a s úsměvem došla k lavičce, kde čekala kamarádka. Přivítala mě vřelým obejmutím a dál jsme kráčeli v listí podzimem společně do čajovny zavzpomínat na staré časy.

Takový kraťoulinký text... Není to úplně podle pravdy, ale jsou tam i reálné prvky. Snad se Vám to líbilo a když budete chtít něco podobného, ráda se do toho pustím :D
Tak se mejtě :)
Mám Vás ráda !!