Leden 2016

Byla jsem svědkem maturitního plesu.

31. ledna 2016 v 20:00 | Simix |  *Mini Diary*

29. leden 2016 pátek



Tak jak už bylo řečeno, byla jsem na maturitním plese o rok staršího bratránka.
Prvně jsem si říkala, že tam budu jen tak sedět, přihlížet a že si to neužiji.
Ano, seděla jsem tam, přihlížela jsem, ale bylo to moc krásné a já si to užila.
Ale neseděla jsem celou dobu...

Babička mi navlnila vlasy a chtěla co nejdříve vyrazit, abychom pak z balkonu viděly na to hlavní dění tam dole. U stolu tam už seděla druhá babička a děda bratránka, které moc neznám. Také tam byla maminka strejdovi přítelkyně/manželka a i oni dva. Jsou to milí lidé a bylo to tam s nimi fajn.

Maturitní ples začal vystoupením Leap parkouru, což je parkourová skupina mých dvou bratránků, což už asi možná vítě. Starší bratránek, ten který měl ten maturitní ples, vystupovat nemohl, měl poraněnou nohu a tak natáčel. Vystupovali tedy mladší bratránek a ještě další dva kluci, kteří se parkouru také věnují. Byla jsem na bratránka moc pyšná. Ale to v průběhu maturitního plesu na oba. A ne jen na plese. Jsem na ně pyšná pořád. Mám opravdu šikovné bratránky. Sice jsem očekávala, že by mohli ukázat trochu víc, protože toho, co dělali, jsem se už docela překoukala, ale stejně to obdivuji. Já se bez trampolíny do salta vůbec nepřiměji.

Následovalo předtančení maturantů. Bylo to hezké. Myslela jsem, že bych si to natočila, ale nenatočila. To všechno právě dělal mladší bratránek na zrcadlovku, co vystupoval v parkouru. Měl to za úkol. Také jsem chtěla chvíli natáčet, ale to hlavně proto, abych s ním aspoň chvíli byla, protože to je zrovna bratránek, s kterým moc času netrávím. Spíš s tím starším. Třeba natáčíme videa. A také jsem asi trošku chtěla, aby lidé viděli, že toho šikovného parkouristu znám :D

Nechyběl proslov maturantů. Byl to maturák dvou tříd. Zdrávky. Z bratránkovi třídy měl proslov jeden kluk - Č., kterého znám z léta, kdy mě společně s bratránekm masírovali. Dělala jsem figurantku a oni se zrovna věnují masážím právě. Šlo na něm vidět, že má trému. Kluk z té druhé třídy mluvil na pohodu. No a šerpování. Moderátoři vyvolávali maturanty po dvou nebo třech a procházeli po koberci mezi dvěmi řadami ostatních maturantů na nějakou hudbu. Spestřili to nějakými tanečky. Lidé po nich házeli drobné. Chudákům to padalo na hlavu. Také lidé vystřelovali takové ty flitry a papírky. Víte, co myslím, ne? Jako když někdo něco vyhraje.
Také jsem mězi maturantkami poznala dvě děvčata, co jsem poznala na základce.

Babička odešla a bylo domluvené, že si potom přendám věci k tetě, mamce bratránků, která seděla u stolu se svými přáteli a klukem a holkou cca v mém věku. Ta holčina se mě zeptala, jestli bych si s ním nezatancovala. Bylo mi to takové divné, že se nezeptá on, ale chápu, že buď nechtěl a nebo se styděl. Stál u zábradlí, kam jsem šla zrovna s tetou, abychom se podívali dolu na sál. Asi si myslel, že jdu za ním a tak jsem se ho rovnou zeptala, jestli si chce zatancovat a tak jsme šli. Polka. Jenže jsme udělali jen pár kroků a skončilo to. Šli jsme zase zpátky a pak už jsme netančili. Hrála hudba spíš na trsání ve formě diskotéka. Takže jsme chodili trsat jen tak v kroužku ... já, teta, její přátele a ti dva. Pak se tam právě objevil i starší bratránek ke konci, o kterém jsme si mysleli, že ho bolí noha a taky, že bolela, protože to šlo dokonce i poznat, ale tančil i se spolužačkami a zkrátka se snažil. Na konci si mě vysadil chvíli i na záda a točil se. Chudákovi pořád padala šerpa a tak jsem mu ji připevnila svojí sponkou. Dokonce se na mě při tancování usmíval jeden kluk. Původně jsem si nebyla jistá, zda je to na mě a tak jsem se usmála a pak přestala a on udělal to samé a tak jsem se znova usmála a on také. Z toho jsem posoudila, že to bylo na mě. No a pak na mě pár kluků koukalo. Také jsem tam viděla dvě holky od nás ze školy a jednu kamarádku. Šla jsem ji pozdravit, objala mě, což jsem nečekala, protože se s ní zase tolik nebavím.

Půlnoční překvapení bylo hezké. Jedna třída měla tančení na téma Western, tenkrát na západě, nebo tak něco a bratránkova třída to měla naprosto úžasné. Začalo to tmou, měli černé kápě a jakoby "zapalovače" a třeba udělali dva kroužky a jeden stál u prostřed a jakoby předával oheň dál a ostatní to rozsvěcovali podle toho, kdy se jich dotknul. No bylo to nádherné. Pak se rozsvítilo, odhhodili pláště/kápě a tančili. Bratránek tam pak měl vystpuepníčko s Č., kdy byl Č. převlečený za holku a tančili sambu, nebo tak něco. Taky tam bratránek udělal nějaký ten tríček a překulil se přes Č. No byla jsem na něj pyšná :D Jak už jsem psala. Bylo to hezké.

Pak už jsem byla docela unavená. Tetu a mě pak jeden její kamarád vzal autem dom. Neměly jsme to daleko, ale do kopce :D
Pak jsem nemohla nějak usnout :D
Samozřejmě my z toho hluku hučelo v uších, ale nic nepřijemného.
Jsem zvědavá příští rok na svůj. Snad nám to hezky vyjde.

No tak asi tak nějak to probíhalo. Ještě teď mám pásku na ruce :D
Co vy a maturáky?
Tak se mějtě.


no

30. ledna 2016 v 18:13 | Simix |  *řečičky a věcičky*

Zrovna nemám nějak chuť psát článek, což je u mě asi docela divné, ale tak aspoň oběhnu. Ani do toho se mi teď moc nechce. Měla bych se aspoň něco učit, protože na příští týden toho máme hodně a kdybych si to měla nechat všecho jen na zítřek nezvládla bych to.
Takže oběhnu, zveřejním tento krátký článek a na něco se vrhnu.

Jen tak lehce zmíním, že včerejší maturták bratránka jsem si užila a rozhodně očekávejte nějaký stručný deníček ohledně toho.

Dneska jsem měla docela dobrou náladu, ale nějak mě přešla chuť na všechno.

Asi ani nebylo třeba tento článek psát, ale chtěla jsem dát vědět.
Mohla jsem naspat aspoň nějakou úvahu, nebo tak.
A před týdnem jsem s bratránkem natočila video. Měl na sobě kápy, kterou potřeboval na maturiťák a využili jsme ji i ve videu :D
Téma na video vymyslel on a celé ho i zpracoval, takže pochvaly a i kritiku mu vyřídím.
Já byla pouze herečkou :)


Nevím, jestli se ozvu zítra. Podle toho, jak budu mít chuť a čas no :D Heh! Známe to.
Já většinou tu chuť mám, ale s časem to někdy je horší. Tak uvidíme. Kdyžtak bych jen oběhla.

Tak se zatím mějte krásně.


Pololetní prázdniny

29. ledna 2016 v 17:49 | Simix |  *Mini Diary*


Tak co? Pololetní vysvědčení máme na stolech. Jak na tom jste? Já jsem spokojená.
Celkově ten den byl takový docela pohodový.
Hodina angličtiny vypadala tak, že jsme četli v /bridži/ :D a mohli jsme si prohlédnout i nějaké otázky, co se maturity týče.
Následovala hudebka. Psali jsme z mollových stupnic a z intervalů. Ty stupnice jsem docela pochopila, za coč jsem neuvěřitelně ráda. Naopak ty intervaly byly trochu problémem.
Opravil to rovnou a mám 2-. I další dvě spolužačky měly tuto známku a byla to ta nejlepší. Také ale berme na vědomí, že nás tam bylo pět- na specializaci hudbení výchovy nás není moc. Pak jsme ještě opakovaly. Trošku se i konverzovalo a nevím, jak k tomu došlo, ale učitel začal říkat něco o tom, že není možné, aby někdo z nás trpěl hlady, že my netrpíme hlady. Kdyby tak veděl. Třeba jsem to, co řekl, nepochopila dobře, ale prostě... Trošku se mi vytratil úsměv z tváře a také jsem tam zaronila slzičku, ale nereagoval na to. Dál jsme měli pedagogiku, která vypadala tak, že jsme koukali na film, který přinesla spolužačka. Jmenuje se o Útěky domů. Neviděli jsme to ani z daleka do konce. Další hodinu se rozdávala pololetní vysvědčení. Naší třídu navšítivl i pan ředitel, aby nám dal varování. Jsme totiž třída s největší absencí.
A teď se nechci vytahovat. Spíš jenom pochlubit. Paní profesorka při rozdávání vsvědčení spoustě lidem ze třídy říkala, že se zhoršily. Teď jsem si říkala.. No kruci, co řekne mě?
Nakonec jsem byla mile překvapena. Řekla, že jsem se zlepšila, co se týče posledních dvou roků. Je pravdou, že trochu jo, ale jinak jsem na tom skoro stejné. Ale průměr 1,8 jsem neměla docela dlouho no. Tři trojky. Jo, jsem moc spokojená. Mám i spolužačky, které trojky moc nesnesou. Ještě jsem teda zvědavá na druhé pololetí a maturitu, ale budu se snažit. Na příští týden toho máme už zase hodně.
Mám spravený tablet. Jen se strašně špatně nabíjí. No a teď mi ani nějak nejde snap. Včera šel. Škoda.


A dnes? Učila jsem se na písemku z psychologie, protože je tam toho malinko (aha :D), hrála jsem na klávesy a písnička, co mi minulé týdny nešla mi začíná docela jít, takže radost. No a taky jsem dnes s bráchou byla u mamky. Byli jsme se projít, nalakovala jsem si nehty, aby se mi to hodilo k šatům na bratránkův maturitní ples, na který dnes jdu. První maturák, na kterém budu. Tak jsem docela zvědavá. Původně to vypadalo tak, že by tam šel se mnou i můj kamarád P., ale nakonec nevyšlo to, abych mu předala lístek. Takže tam budu spíš sedět a koukat. No co, i to. Prý se tam seznámým s pár lidmi. Tak uvidíme. Nalakovala jsem i mamace nehty, ale mnohem světlejší barvou. No a teď se budu muset za chvíli začít chystat. Chtěla jsem se vyfotit na ten snap, ale stále se mu nějak nechce. Tak uvidíme ...

A co Vy?
Jak se máte?


Lída Baarová

28. ledna 2016 v 13:00 | Simix |  *filmy a seriály*

Dneska to je další recenze, o které jsem se také již zmiňovala.

Úplné zatmění

26. ledna 2016 v 16:38 | Simix |  *filmy a seriály*

S dnešním novým článkem Vám přináším recenzi o filmu Úplné zatmění.
Patří to do literatury a týká se to dvou 'prokletých básníků' a to Jeana-Arthura Rimbauda a Paula Verlaina. Paní profesorka nám tento film doporučila a mě Jean-Arthur Rimbaud docela zaujal. Chtěla jsem se na film podívat, ale nijak a nikde mi nešel pustit a stahovat jsem si ho nechtěla, což jsem nakonec i musela udělat, protože by to jinak prý nešlo. Ještě ten den, kdy mi to nešlo pustit jsem se dívala na ukázky a zjistila jsem, že Rimbauda hrál Leonardo DiCaprio. Nikdy jsem tohoto herce neřešila, dokud jsem neviděla Velkého Gatsbyho, kde se mi jeho role velice zalíbila. A i on. Byl ještě velice mladý. Jdou vidět dost změny, ale hezký je stále. Ne? :D

Možná je to úplňkem, psala Š.

25. ledna 2016 v 20:04 | Simix |  *Mini Diary*

Název článku se zase brzy vysvětlí...


Včera, když jsem se sprchovala a šla jsem si lehnout, se mé myšlenky stále točily kolem Lídy Baarové a kolem existence, života a dřívější doby aneb to, co jsem psala v minulém článku.
Těžce se mi usínalo. Uklidnila jsem se ale tím, že jsem si začala představovat přírodu.
Strašně mi tepalo na spáncích, ale pomalu se to utlumovalo. Teď to bude znít úchylně a nadrženě, ale začala jsem se hladit a chválit svoje tělo za to, že dobře pracuje. Vole! Zní to bláznivě. Ale byla to jakoby taková terapie. Nebo opravdu nevím, jak to nazvat. Chápete?
No, snad jste to pochopili správně. No a pak jsem asi usnula. Opravdu nevím, na jak dlouho. Maximálně to byly dvě hodiny. Ve dvě ráno jsem se probudila s bolestí hlavy. Nevěděla jsem, čemu to pokládat za vinu. Je pravdou, že někdy málo piji, ale ten den jsem pila docela dost. Pak jsem si říkala jestli to nebude tím, že spolubydlící měla na intru malou lahvinku vodky. Ale pššt! Dala mi loknout, aby se mi lépe spalo. Já jinak alkoholu opravdu nic nevidím a tahle byla docela hnusná :D Bylo to ale opravdu malinko, tudíž pochybuji, že by to bylo z toho. No a Š., kamarádka, mi napsala, že to bude třeba úplnkem, protože ona to tak mívá. Já teda ne. Třeba to ale úplňkem bude, netuším. Já většinou trpím, nebo spíš trpěla klasicky na migríény. Je možné, že se prostě zase objevila, ale v lehčím stádiu, protože to nebyla taková nehorázná bolest, kterou při migrénách prožívám. Převracela jsem se a taky jsem si dala něco studeného na hlavu. Pokapala si ji hlavou. Nemohla jsem něolik hodin usnout, ale kupodivu jsem byla v pohodě a uteklo mi to docela rychle. Častokrát bych se vztekala, že nemohu spát, ale tentorkát jsem si říkala. Třeba aspoň na hodinu zaberu a bude to fajn. Mám dojem, že jsem pak chvilku usnula, než mi zvonil budík. Fajn bylo ale to, že jsem neměla tak velký problém se stáváním. Nebyla jsem unavená a tolik rozespalá. Udělala jsem si čaj a bylo mi i o něco lépe. Ve škole to celkově šlo. Až na konverzaci z němčiny. Prezentovali jsme prezentace. Nedostalo se na všechny. Ani na mě. Tudíž očekává, že ji to odprezentujeme příští pondělí. S čímž jsem si ulevila, ale najednou jsem si vzpomněla, že tam asi nebudu. Dala mi seřváka, že jsem ji to měla říct, a že bych prezentovala hned. Já ale zapomněla na to, že mě čekají v pondělí nějaký debilní rovnátka. Po té, co všichni odešli, jsem se robrečela. Jedné spolužačce, co byla zrovna na záchodě jsem sbalila věci a viděla mě brečet. Začala mě utěšovat hned po té, co se dověděla, že jsem dostala seřváa jako jednou ona a také se rozbrečela, takže oboustranné pochopení. Budu se v pondělí snažit na konverzaci němčiny dorazit, abych prezentaci odprezentovala. Ještě ji doladím.


Docela mě ale potěšila jedna drobná věc. Pozdravil mě jeden kluk, který dřív chodil jeden čas k nám na základku a naposledy jsem s ním mluvila někdy před dvěmi roky. To bylo ale jen pár slov, jinak jsme si ani moc nerozumněli. O to nejde, jde o to, jak hezky mě pozdravil. Já docela deep, skoro jsem ho ani nepoznala, myslela jsem, že je to nějaký blbeček, co do mě brzy asi vrazí, ale on mi řekl "Ahoj, Simi." A já trochu opožděně "Čau." Ale potěšilo.

Příště očekávejte článek podle toho, co se bude dít. Když bude něco, co bych chtěla sdělit ohledně mých prožitků a zážitků.. bude zase deníček. Pokud ne, vrhla bych se na nějakou z těch dvou recenzí, které jsem zmiňovala včera.

Tak se mějte :3

Já jsem jinak v pohodě, řekla bych.

24. ledna 2016 v 22:50 | Simix |  *Mini Diary*

Jáj, podívejte na co jsem teď přes reklamu narazila. Není sladký? A ta očka :3 Ale o to vůbec tady nejde!!

Potřebuju se vypsat. Chci se vypsat. To ke mně už prostě patří. Jen... nevím, kde začít. Jsem trošičku zmatená. A když někdo na fb chtěl, abych mu napsala, copak se děje, nedokázala jsem to, protože co bych mu napsala? Tady to nějak zmáknu... tady je tady. Já nevím. Je to takové mé "místo". Přečíst si to může už kdo chce. Je mi to u pozadí...

Nápad vystřídal nápad a ten další a pak nebyl žádný

23. ledna 2016 v 17:48 | Simix |  *Pocity*

Ten nápis je takový.. no, ani nevím.
Teď Vám tu ale vysvětlím, co jsem tím myslela.

Ten správný se někde asi schovává.

22. ledna 2016 v 18:10 | Simix |  *Pocity*

Každý to má ve vztazích a v lásce různě. Někdo má na to štěstí a jiní naopak ne.
Znám pár lidí v mém věku, co mají vztah třeba i víc jak rok a stále spolu dobře vychází.
Také znám jedince, co v lásce nemívají moc štěstí a jsou zrovna sami. Já nevím, mezi kterou skupinu se mám počítat. Možná do té druhé. Většinou, když se mi někdo libíl a já myslela, že je to nadějné, nakonec to ani tak nadějné, jak jsem občas myslela, nebylo. Naopak většinu kluků, kteří mě kdy chtěli, jsem třeba nechtěla já. Láska je složitá a na druhou stranu krásná věc. Přijde mi, že je takovým prchavým okamžikem, nebo jak to nazvat. Taková nestálá. Člověk nikdy pořádně neví, co ji může roztříštit na kousíčky střepů. Nevím, zda to tak opravdu bylo, ale v dřívější době mi ta láska přišla taková opravdivější. Plno starých lidí spolu stále je.
V dnešní době si plno lidí zakládá i déle rodiny. Kdo ví, kdy si založím rodinu já. Nechci to uspěchat. Na druhou stranu nechci být ani stará svobodná žena bez dětí... bez své rodiny.
Do rodiny bych šla jen s přítelem, s kterým by mi to opravdu klapalo a bylo dost nadějné, že to vydrží hodně dlouho, nejlépe do konce života. Že se budeme stále milovat, i když to třeba nebude taková ta mladá láska plná nadějí, iluzí, s růžovými brýlemi. Ale zkrátka, aby jsme byli dobrý pár a nějak spolu zvládali plno věcí. Mnoho párů v dnešní době je rozvedených. Ne všichni, ale něltěří, hlavně ti mladí, se rozvedou, jakmile se vyskytne problém a neřeší ho jinak. Něco v tom smyslu říkala naše profesroka na občanku. Co se týče těch mladých lidí...plno kluků nevydrží s jednu holkou, ale i naopak. Plno holek nevydrží s jedním klukem. Tak nějak možná vzníkají tak zvané mrchy a děvkaři... když se opakovaně v tom druhém pohlaví zklamou. Někdo třeba takový je už svojí povahou, ale na druhou stranu věřím v to, že takoví nejsou všichni. Člověk musí mít jen štěstí a dobře hledat. Nevím. Je to těžké. To vím. Ale vím i to, nebo aspoń věřím, že nejsou všichni stejní. Neházím všechny do jednoho pytle. Proč? I když poznáte spíš lidi, co vás zklamali, nemusí být takoví všichni. Jen jste neměli možnost je poznat.


Můj nejdelší vztah byl půlroční a ráda na něj vzpomínám. Byl to ten můj nejlrásnější vztah s A. Doufám, že zažiju opět něco podobného, ale už na pořád. První kluk, s kterým jsem byla v kině. První kluk, kterého jsem opravdu moc chtěla a on mě taky chtěl, takže oboustranné. První kluk, který jezdil za mnou a já za ním. První kluk, kerého jsem si jako kluka pozvala domů a představila rodičům, první kluk, u kterého jsem byla i já. Poznala jeho rodiče a sestru a fenku. Když mě vozil na zádech, nebo nesl v náruči do kopce a z kopce mě držel za ruku. Když jsme si psali slohovky až do dalšího dne. Když jsem byla na obědě nervózní, když si sedl ke mě na obědě a klepala jsem se, chtěl mi pomoc se toho zbavit. Povídal si o mě s jeho spolužáky a kamarády a já o něm se svými spolužačkami a kamarádkami. On však má již jinou. Dřív to byla jeho kamarádka, o které mi občas něco řekl. On byl pro mě zatím tím nejlepším. Doufám, že něco takového ještě bude. Kéž bych kdysi nebyla tak blbá a nepustila ho k vodě jen kvůli tomu, že byl na mě nepříjemný, protože byl naštvaný, že jsme se v létě moc neviděli. Hodně jsem toho pak litovala. Už se ani nezdravíme. Občas něco jako pozdrav. Spíš ne. Ach ty časy, co jsme se pomalu seznamovali a sbližovali. Bylo to tak romantické a krásné. Nemůžu říct, že by mi teď chyběl, ale chybí mi někdo tak chytrý, hodný a romatický, jako on. A už ho čeká maturita. Tak ať se mu daří... Přeji mu to. Už i za ty hezké chvíle, co se mnou strávil.
Pár dalších vztahů předtím i po bylo, ale to nebylo ono. A ani nevydržely dýl jak měsíc.
No... jeden krásný vzath tu ještě byl a to s B., kterého jsem poznala na koupališti něco málo po tom, co jsme se s bratrem přistěhovali. Ale nebyl to on, kdo mě prvně okouzlil, na něm mi začínalo záležet víc až postupem času. Také to s ním bylo krásné. Když mě chtěl poprvé políbit, ale nevěděl, jak na to a nadával si do srabů, když jsme seděli ve tmě na hřišti na zemi a on mě držel a nebo ležel a já seděla na něm. Byl to takový pošuk, u kterého nebylo divu, když si nějak ublížil. Stáli jsme spolu v dešti. Když mi ze začátku asi měsíc, nebo dva chodil naproti na nádraží, když jsem přijela z intru a vzal mi kufr. Když nám kradl jablka na zahradě. Když jsme seděli na plotě a dělali, že mluvíme s keřem a popelnicí :'D. A když pak začal pracovat a neměl na mě čas. Přes měsíc. Pak za mnou sice na silvestra přišel a já se citíla strašně šťastně, ale pak zase nic a... je konec. Už podle toho, co jsem četla u něj na asku. Má nové objevy. A to si dřív myslel, že by ho žádná nechtěla. Teda.. mluvil o tom. Beze slov si ke mě uzavřel cestu. Měli jsme si o tom asi promluvit, ale já nejsem taková, abych se mu vnucovala. Už to nehodlám řešit a hodlám čekat... čekat v lepší zítřky. A už doufám opravdu v někoho, kdo mi vydrží i dýl jak půl roku. Vžila jsem se trochu do role A. ... i já ho opustila, když jsme se dlouho neviděli a on se pak ke mě choval mrzutě. A to samé, když jsme se dlouho neviděli s B. a já se k němu pak chovala mrzutě. Byla jsem naštvaná, že na mě neměl čas no. A to A. asi kdysi taky...


No co, toto už nezměním... i když bych chtěla, asi ani už nechci, protože teď plánuji hlavně udělat maturitu, věnovat se rodině.. mamce a tak, dokud se s taťkou a bratrem neodstěhujeme. ... Počkám. Budu dál kráčet po tom světe... Třeba jednou se k mým krokům někdo přidá. Každopádně nebudu asi věřit klukům tolik, jako do dnes. Nic proti nim... ale člověk nikdy neví, kdy odejde za jinou... to se může stát ale i u holek, samozřejmě.
Přijde mi, že pro někoho je mít holku/kluka jen módním trendem.

Buď sbohem.


Úvaha- žiji ve správné době? Minulé životy?

21. ledna 2016 v 18:00 | Simix |  *Vlastní témata*



Někdy si říkám, jaké by to bylo žít v jiné době.
Neláká mě ani tak budoucnost plná robotů, jako spíš minulost.
Narodila jsem se do správné doby? Asi ano, když tu jsem.
Třeba jsem žila ale i v jiné době. Existují minulé životy? Je možné, že kdyby mě někdo uvedl do hypnózy, nebo čehože, vybavila bych si minulý život? Zda-li je to tedy možné.

Neříkám, ani nepíši, že nemám ráda dobu, ve které žiji. Mám. Možná jen zvědavost mě nutí k tomu chtít aspoň vyzkoušet pár období z minulosti. Je blbost žít několik set let a zksuit prožít všechna ta období, která bych chtěla. Ráda bych třeba žila tak dlouho a byla stále mladá, ale to by mě třeba pak ani nebavilo. O tom vlastně život není. Život je o tom, že se někdo narodí a později umře. Je to koloběh života a k tomu to patří. Člověk si pak možná i víc váží života. Stále tedy nevím, jestli toho patří ty minulé životy, ale každý věří v něco no.

Pravěk, starověk, středověk.. všechno má něco do sebe a jsou v něčem kouzelné a neuvěřitelné. Každá z těch dob nám rozhodně něco přinesla. Kdyby se něco v minulosti třeba jen lehce změnilo, třeba bychom neměli to, co máme teď. A to jak dobré věci, tak ty špatné...
Spíš mě ale láká novověk, ale období od 18. století až do součastnosti. Možná ta móda. Styl. Retro. Já nevím.
Je pravdou, že z dějepisu jsem si toho mo nezapamatovala, ale možná bych si to ráda vyzkoušela sama. Nebyl internet, nebylo plno věcí. Já vím. No a? V nějakých věcech to bylo asi i těžší.








Sny. Budoucnost. Okno. Hvězdy. A tak dál...

20. ledna 2016 v 18:00 | Simix |  *Pocity*

Článek ze dne: 19.1. 2016 - úterý



Dream. Dremer. Drem. Dreamer. Dream. Dremer. Drem. Dreamer. Dream. Dremer. Drem.


Najedená. Sama na intru. Sedím na okně. Není to dvakrát nejpohodlnější, ale mám to ráda. Ten parapet by mohl být ale větší. Ale tak, nedělám to často. Možná proto to mám ráda. Není to rutina. Stejně jako když jdu v prostředku silnice, když je tma a nejezdí žádná auta. Ani to není často. Když kouknu dolu z okna, vidím projíždět několik aut. Občas projdou nějací lidé. Někteří, ve snaze přejít, se rozhlíží do prava i do leva. Většina řidičů zastavuje, ale objeví se i takoví, kteří by zastavit mohli, ale naopak mi přijde, že přidávají na plynu, aby mohli co nejrychleji projet, aniž by museli zastavit a nechat člověka projít. Už i mě, jako chodci, se to stalo.
Když se podívám nahoru, vidím pomalu tmavnoucí nebe. Včera jsem viděla měsíc. Teď ho nevidím. Docela zajímvé je, že ve dne jsem ho viděla. Někde tam asi bude. Chtěla bych vidět i hvězdy. Občas takhle večer pár hvězdiček vidím, ale poslední dobou mi to nestačí. Chci představení svíticích a blikajicích vzdálených hvězdiček, třpytivých teček. Jednou, když jsme byla malá a jsme s rodiči jeli autem na dovolenou k moři, sledovala jsem nebe. Plno hvězd. Souhvězdí byla krásně vidět. Měsíc byl velký. V úplňku. Stejně jako v ten večer, když jsem byla s jedním bývalým. S tím, který mi byl dost dobrým klukem, ale takový je už ten tam. Jen doufám, že takový ještě někdy nějaký bude. Na trvalo. Který mě bude milovat jako pan Gatsby miloval Daisy. No. Z auta jsem neminula ani východ slunce. Slunce bylo tak velké a oslepovalo mě. Celkově, celou dobu od chvíle, co jsme vyrazili na cestu, byla na nebe krásná podívaná. Už jsem to dlouho neviděla. Musela bych být asi úplně na jiném místě. Na místě, kde jsou hvězdy krásně vidět. Miluji úkazy na nebi. Just dreamer. Proč nemůžeme vidět takové to krásné hvězdné nebe, jako bylo ve filmu Velký Gastby. Velký Gastby byl velký snílek. Nadějný člověk a plno toho dokázal. A co vlastně čeká mě? V budoucnu? Tam někde v nedohlednu? Jak mi půjde maturita? Co bude s mamčou, až budeme s bratrem bydlet s taťkou? Už se to blíží. Na jednu stranu se těším. Nikdy jsem neměla ráda změny a teď? Přála jsem si být odtamtud, kde jsem kdysi byla. Nedělalo to moc dobře na psychiku. Chtěla jsem tam, kde jsem teď. Jakože u babičky a u dědy, pokud nepočítám teď intr, ale už mi chybí trocha víc soukromí. Na intru ho teď mám. Ale... myslím tím jen, mít vlastní pokojíček. A mít ho trochu podle svých představ. Nemusí být ani tak velký, což asi ani nebude. Chci se v něm jen cítit dobře. Na to mám ještě tak rok. A co moje kariéra? Od začátku nového roku mě láká být modelkou. Dřív se mi nelíbilo, jak jsou hodně hubené, ale pozanala jsem modelky z Victora's secret a ty jsou krásné a zdravě hubené. Cvičí a tak. Nevadilo by mi být ani zpěvačkou, ale na to si zase tolik nevěřím. Spíš budu pracovat s dětmi, když se na to už zaměřuji. Taky bych se ráda věnovala youtubu. Ale co bude za rok? Natoř za tři? Kdy budu mít rodinu? A jakou? Na to nespěchám. Jen doufám v to, že budu mít dobrý život. Chci mít smysl života. Nějaké cíle. Chci být šťastná. Mít milujícího přítele a trávit čas s blízkými. Mít i chvíle pro sebe.



Ano. Myslím tak nějak pozitivně.. třeba ve škole to bylo fajn, ale zároveň mi je z tohoto přemýšlení nějak smutno.
Věřím ale ve svou dobrou budoucnost. Prosím si o jednu dobrou budoucnost!!

Hvězdičky hvězdičky...

Mějte se.

Kontrola SB

19. ledna 2016 v 18:30 | Simix |  *Info o SB*

Dlouho jsem netřídila spřátelené blogy a pomalu Vás mám, zase a opět, čím dál víc.
Pamatujete ty časy, jak jsem Vás každý měsíc třídila podle toho, jak jste chodili na můj blog?
Too hard and time was going.

The Great Gatsby | Velký Gatsby

18. ledna 2016 v 20:10 | Simix |  *filmy a seriály*

Moje citlivá dušička se opět projevila.


Jak plyne čas, tak se naše třída pomalu chystá na maturitní ples. Ještě rok... ano, ale už se začínáme připravovat nebo spíš promýšlet. Většině třídě se líbí téma Velký Gastby. Já ještě nedávno nevěděla, o co přesně jde... už to vím. Je to dva dny zpátky, co jsem to viděla, ale stále to mám čerstvě v hlavě a nemůžu to dostat ven. Hned napíšu recenzi ... zatím ale ještě moment.

Prvně se mi návrh Velký Gatsby nezdál, protože už minulé lyceum podobné téma mělo a já nemám ráda opakování, opičení.. použijte jaké slovo chcete. Já mám radši originalitu. Ale jakmile jsem to dokoukala, řekla jsem si, že klidně. Ta doba se mi docela líbí. A ten film taky!

Když jsem byla u mamky, viděla jsem ukázku v televizi a 'doma' babičce jsem řekla, že bych se na to ráda podívala, kvůli tomu maturáku. Babička si myslela, že to zrovna ten den nedávají a já si myslela, že jsem se spletla a tak jsem se pustila do blogování. Jenže ono to bylo a já teď nevěděla, co vlastně chci. Blogovat, nebo koukat? Nakonec jsem šla koukat a nelituji toho. Až na to, že mi to nějakým smutným způsobem utkvělo v hlavě. No a o reklamách jsem byla na blogu. Takže vyřešeno.
Hned další den, v neděli, co to opakovali jsem koukala znova. Vyvolávalo to ve mě skoro stejné pocity, jako prvně... více vyjádřím později.


Jako v korzetu.

16. ledna 2016 v 14:30 | Simix |  *Téma týdne*

Dnes k tématu týdne.
Jak to ale pojmout?

Zase nový facebook.

15. ledna 2016 v 19:21 | Simix |  *Mini Diary*

Už je to víc jak čtyři dny, co jsem deaktivovala svůj minulý facebook kvůli tomu viru.
Můj mobil je stále tak nějak v řiťce, ale uvidím, co se s tím bude ještě moct dělat.

Jak už říká název článku, založila jsem si nový facebook.
Za žádnou cenu jsem si nechtěla zakládat nový facebook.
Někteří lidé, co jsem měla mezi přáteli mě přijali až po nějaké době a teď si mě třeba ani nepřidají, ale nějak jsem to hodila za hlavu. Další věcí, proč jsem nechtěla nový facebook, ale vrátit se na ten minulý, bylo proto, že jsem tam měla plno fotek. Plno vzpomínkových fotek. Pro vzpomíkové fotky nemám jenom instagram. Bohužel/bohudík pro někoho, na ten teď delší dobu asi nic nepřidám. Záleží na kamarádu mobilu.
No a navíc jsem nechtěla, aby si plno lidí myslelo, že jsem si je smazala z přátel. U nějakých je mi to i jedno. Stejně si to pár z nich už myslelo, nebo myslí. Ale zkrátka je mi líto, co se nějakých lidí týče, líto, protože se mi s nimi hezky psalo a tak jsem se tam chtěla vrátit. Než jsem facebook odinstalovala, změnila jsem heslo a na to jsem si teď nemohla vzpomenout. Bylo to v šoku z toho viru. Na druhou stranu, bylo docela lákavé začít znovu a vidět, kdo si mě opět přidá a kdo ne a tak.
Každopádně jsem teď byla posledních pár dnů aktivní na asku a nějací lidé se mě dokonce ptali, proč nejsem na facebooku.
Docela mě to štve. Příjde mi blbé zakládat už po několikáté nový facebook. Navíc mě na něm sledovalo docela dost lidí :D A taky jsem na jedné profilvce měla skoro stovku lajků :D Vím, že na tom nezáleží, ale sledovat jiné lidi, jak tam mají přes dvěstě likes, je docela zarážející.

No ale tak co už, prostě mám nový facebook.


Svůj první facebook jsem měla v sedmé třídě na doporučení spolužačky, přidávala jsem si i lidi, co jsem neznala a fotky byly takové... dětské :D
Pak mi ho zrušili kvůli nějakému viru. Rozesílal se všem.
Měla jsem další facebook, založený na mámin mail, protože na něj nechodila, přesto jsem se bála, že to zjistí, ale nakonec to bylo jedno.
Ten jsem si smazala kvůli tomu, že se mi tam v létě 2014 někdo dostal. Nebo to byl možná také virus, ale někdo z mého profilu prosil lidi o telefonní čísla a o nějaký kód na hru ,který bral peníze a jeden kamarád tomu naletěl a pak jsem měla problémy. A já přitom celý týden nebyla na internetu, protože jsme byli na horách, kde internet nemáme.
Následoval facebook, kterému teď dávám sbohem a tam jsem si přidávala lidi, které jsem znala. Teda bylo možno mě sledovat, ale žádosti jsem přijímala jen lidem, které jsem nějakým způsobem znala a v tom hodlám pokračovat.
Prozatím jsem poslala žádost jen asi pěti lidem a dál budu vyčkávat, kdo si mě přidá.
Až časem si zkusím přidat ty, co jsem měla na facebooku mezi přáteli doposud.
Zatím tam mám jednoho člověka. Zdravím V.


Dá se..

14. ledna 2016 v 14:25 | Simix |  *Mini Diary*

Chci napsat článek, pořádně ale nevím jaký.
Napádá mě deníček, ačkoli ten je tady posledních pár dnů denně.
Mě osobně to nevadí, co Vám? Může být další? Tentokrát třeba kratší?

Uf.

12. ledna 2016 v 18:58 | Simix |  *Mini Diary*

Dnes je rozhodně o něco lépe.
Na to, že včera jsem měla chuť jen brečet, dnes se skoro celý den spíš usmívám.

No... bude tu zase deníček.. ačkoli, jak už jsem psala, jsem myslela, že nebudu pár dní na blogu aktivní, abych se věnovala klavíru a škole. Dnes to však krásně zvládám a tak napíšu i kratší článek... zase deníček.
Teď už jen, aby byl teda krátký, znáte mě...

Tady si ze mě snad dělá někdo srandu?

11. ledna 2016 v 22:33 | Simix |  *Mini Diary*


Říkala jsem si, že se na pár dnů vykašlu na blog, a že se místo toho budu více věnovat klavíru, ale teď se mi stala taková věc a já jsem v šoku. V klidu jsem se učila slovíčka na angličtinu a celkově byla docela v pohodě a připravovala si do školy.
Ani nevím, kde mám svůj deníček, ale prostě.. potřebuju se vypsat a abych pravdu řekla, většina z Vás je pro mě opravdu podporou a oporou. Ačkoli takovou virtuálnější, ale třeba mi dokážete i nějak poradit. Jistě mi poradí i někdo v blízkosti, ale já zrovna potřebuju nějakou útěchu.. vypsání. Teď. Uklidňování spolubydlící na intru mě bohužel nějak neutěšuje. Ale chápu, že se snaží. Je to zlatíčko. Pomáhá mi i s klavírem, když je třeba. Takovej ňoumík šikovnej :3
Já mám chuť strašně bŕečet a brečím. Ano, to zní, jako bych selhala. Selhala v pozitivním mylšení.
Buď jsem prostě pesimista, kterého asi těžko něco zachrání, nebo se mi jen dějou špatné příhody a život mě zkouší. Možná oboje. Nestalo se nic, co by se nestalo komukoli z Vás. Je to dost možné, že to stalo i Vám...
Ale jak se k tomu mám dostat?

Začnu od začátku dnešního dne. Dnešek se nevydařil a měla jsem chuť ve škole brečet.
Nasbírala jsem čtyři čtyřky, přestože jsem se snažila... dvě z literatury, kterou si mimochodem mám opravit a jsem zvědavá, jak to do konce týdne stihnu, když se bude uzavírat klasifikace.. nebo kdy ... teď nevím. Pak z matiky, která mi teď nejde a v pátek píšeme čtvrtletní písemku a já jsem v tom totálně ztracená. No a pak z angličtiny, z které budu sice příští rok maturovat, ale mám tam docela dobré známky... ale tak hlavně ze slovíček.
Dnes jsme psali další tři písemky a mám dobrý pocit. Nepřestávám věřit, že se mi to tentokrát povede. I když jsou to předměty, kde nic moc ani nemusím zlepšovat, ale tak, aspoň bych si to nepokazila...


Celý den ... skoro vlastně pořád... jsem měla obavy z toho klavíru, ačkoli ho mám až ve středu, ale jak jsem psala, potřebuji na to čas (zase všude ty tečky, já vím, pardon). Když jsem přes víkend trénovala, nešlo mi to, ale o tom je článek dole.
Po škole mi to spolubydlící trochu ukázala a já na to více kápla. Chce to ještě trénink. Zítra rozhodně budu ještě hrát a na trojku bych to možná dát i mohla. Spolužačky ale prý pokusí profesora ukecat, aby jsme to zatím ještě hrát nemusely, protože jim to také dělá problém.
No uvidíme... Lehce pochybuji.

Měla jsem dnes i lepší náladu.
Připravovala jsem se do školy. Odpověděla u minulého článku na Vaše koemtnáře, které mimochodem opravdu potěšily. Děkuji Vám!!

No a teď k tomu ... včera jsem rozklikla na mobile fb stránce naší třídy tahák na dějepis, který vypracovala spolužačka a můj mobil začal stahovat nějaké blbosti a úchylnosti ... jajáj.. pravděpodobně virus.
V klidu jsem se podívala dneska na facebook přes notebook, mobil vypnutý.. teda... možná jsem ho vypnula až později.. a najednou... na stránku naší třídy (na fb) se zveřejňovala přes můj účet exotická, sexuální a já nevím co, videa. Byla jsem v šoku a začaly se tam objevovat komentáře. Pak se to začalo zveřejňovat i na jinou stránku. Spolubydlící mě utěšovala, ale sama nevěděla co přesně dělat. některé spolužačky pochopily, že je to virus, ale já nevěděla, co s tím dělat. Antivirus mám. Bohužel ty příspěvky nešly ani smazat, nebo aspoň nevím jak ...
Vyřešila jsem to tím, že jsem si opět deaktivovala facebook a nechala vypnutý mobil, ale pomůže to? Spolužačka psala, že se ji to dělo taky, ale nehodlám čekat, až se to bude posílat všem. Prý ji to časem zmizelo...
Sama jsem zvědavá, kdy se tam vrátím. Nový si zakládat už vlastně ani nechci.
Netuším, jestli ten virus zmizí sám jako té spolužačce, nebo proti tomu budu muset něco udělat...


Něteří si možná říkáte proč tak vyšiluji. Já se cítím ale docela hrozně... Někdo pochopí, že je to virus, někdo si o mě poymslí bůh ví co. Trapas. Já jsem prostě v šoku. Říkala jsem si, co si pomyslí moje babička, pokud se to začne zveřejňovat i na stránce. Že má úchylnou a perverzní vnučku, která to musí ukazovat světu? Já taková nejsem. A co si pomyslí ostatní? :D

Po dnešku toho mám opravdu zase akorát tak dost.
Co pozitivitu nechat na další týden? Nebo na zítřek? Třeba bude líp. Budu v to věřit.

To vypsání a hudba mi docela pomáhá... jsem víc v klidu. Už ani nebrečím.
Zítra bude líp a něco se s tím udělá. Doufám.
Známky nějak ještě domakám. S tím virem se něco udělá..teda snad a na klavír zítra budu ještě hrát.

Co vy? Chcete si také postěžovat? Ať si tu nestěžuji jenom já ? :D
Měla bych se jít učit ta slovíčka, ať neponocuji, ale já byla vážně v šoku a potřebovala jsem se vypsat, abych aspoň o trochu spala klidněji.
Možná si poslechnu pár dotazů ve smyslu: "No Simono, co to bylo za úchylnosti na tom facebooku?" Jiní zase třeba: "Proč sis zase smazala facebook?" Opravdu se na to netěším a asi se mi nebude chítí odpovídat... radši bych se zahrabala :D
Ale víte co? Nehodlám si teď s tím lámat hlavu, jinak bych už to vážně asi nevydržela a měla bych chuť udělat díru do zdi ...

Mějte se rádi lásky <3

Klavír. Klavír. Klavír.

10. ledna 2016 v 16:16 | Simix |  *Pocity*

Od flétny přes kytaru ke klavíru...


Už na základní škole jsem si přála hrát na klavír, ale ráda jsem byla i za kytaru, která se mi dostala do ruky díky bratrovi, který hrát nechtěl, nebylo místo a navíc měl na to malé prsty... a to byla ta kytara dětská. Ok, začala jsem tedy místo něho chodit na kytaru a ačkoli měla učitelka plno, jedna "příbuzná" se za mě přimluvila a učitelka našla pro mě místo. Musela jsem trénovat na děstkou kytaru, ale ona mi pak půjčovala i svou, dokud jsem jednoho dne... myslím, že to byly Vánoce, nedostala vlastní, kterou mám do dnes. Od doby, co chodím na střední, nemám na ní čas. Chudák leží opuštěná na skříni. Od druhého ročníku jsme začali na specializaci hudebky hrát na klavír. Vytoužený klavír. Začala jsem se na něj učit. Fajn pocit. Nikdy bych ale nevěřila, že mi začne přinášet takový stres a strach z dalších hodin klavíru. Hudebka pro mě byla vždy radostí, ale změnila se ve stres. Proč vlastně?


Chtíč hrát na klavír se nezměnil, stále chci hrát na klavír. Je to opravdu krásný hudební nástroj. No ne? Těžší to je, když nemáte klavír, na který můžete trénovat. Naštěstí mám klávesy, které se klavíru nevyrovnají, ale aspoň něco. Bohužel je to menší, ale co se dá dělat. Je pravdou, že ve škole máme ve spoustě tříd klavír a že je klavír i na intru. Jinou věcí je však to, když děláte i další věci. Učíte se na jiné předměty, protože neexistuje, bohužel, jen klavír. Také se člověk věnuje plno dalším věcem a nebo je klavír obsazen. Někdy zkrátka pocit, že nestíhám vše, co by bylo dobré stíhat, mě uvádí do úzkostí a depresí. Mám strašně ráda čtení, ale to je třeba jedna z věcí, kterou stále odkládám, abych dělala jiné věci. Někdy si čtu ve vlaku, když jedu z intru, ale někdy, když mám těžkou tašku? Už nevozím takový ten kufr na kolečkách. Štval mě ten hluk koleček a navíc ve sněhu? Ve sněhu to vláčet nebudu... ok, takže si teď ničím záda velkou taškou přes rameno. Snažím se cvičit, měla bych cvičit a někdy i cvičím (na záda hlavně)... ale zase ten čas. Zní to jako výmluva. Když myslím pozitivně zvládám i víc věcí, ale klavír mě vždy vyvede z pozitivismu, protože se bojím... Že buď věnuju klavíru moc času a nebudu mít čas na nic jiného a nebo, že se klavír dostatečně nenaučím a nezvládnu to. Rozbrečím se, rozklepu se... Potřebuji na to víc času, nejde mi to hned.
Včera večer do té doby, než jsem šla spát a dneska ráno jsem se zkoušela poprat s Ddurem a nechce se se mnou kamarádit.
Zvlášť, když je na klavír čím dál víc skladeb, víc složitější... což je jasné. Přeci člověk nebude hrát pořád to jednoduché a to samé, to by se nikam nedostal. Nerozvíjel by se. Nezlepšoval.
Ale ten pocit, že je toho čím dál víc a vám to nejde. Potřebovali by jste víc času na trínink, ale ne vždy je ke klavíru snadný přístup. Zvlášť, když nejste klavírní virtuóz, potřebujete více času, případně nějakou pomoc. Nevím.. každý to může mít jinak. Někdo na to může být talent.
Jak už to tak vypadá, já asi nejsem. Jdou mi třeba jiné věci. Ačkoli jich není třeba moc, ale jsou takové věci. Něco málo určitě. Něco umím. Náš učitel na klavír není zlý, ale častokrát obyčejné věci jako třeba: "Jaktože nemáš zase ostříhané nehty?" Jsem asi nešikovná, nebo nevím, ale já si na jedné ruce nedokáži ostříhat nehty... maximálně nějakým způsobem otentovat. Na kytaru jsem zrovna nehty na ruce, kterou si neumím ostříhat, potřebovala.
"Jaktože si nepočítáš?" Jo, tohle někomu přijde hrozně primitivní a samozřejmé, protože to ke klavíru patří a ne jen ke klavíru, ale já se v tom někdy ztrácím. Stejně tak poslední dobou v matematice. Ne že bych neuměla počítat, ale poslední dobou je to pro mě neznámá země.
Zním jako negramot? Prý začneme hrát i na flétnu a možná i na kytaru,což by pro mě byl docela plus, protože to už docela umím, ale ten pocit, že ještě neumím pořádně na klavír... a budu to potřebovat k maturitě. Přidává se nám Ddur a já si teprve zvykám na Cdur. Co až přijdou mollové stupnice? No prostě... kde je moje pozitivita? Od začátku roku jsem si řekla, že budu pozitivní. Minulý rok jsem se o to snažila taky... vydrželo mi to aspoň měsíc a pak jsem to zkusila tak nějak znova. Tentokrát? Vydrželo mi to asi tak týden. Jestli vůbec. Ale... budu to zkoušet znova a znova. Nebudu se vzdávat. To bych se musela zbláznit, když bych se pořád jen hroutila. I co se týče mamky... mám o ní sice obavy, ale všichni mi hustí do hlavy, že jsou to její starosti a je to pravda. Pokud je silná, nějak to zvládne. A pokud jsem já silná, tak také ... Co se týče toho, už se tolik nebojím.
Docela souhlasím s paní profesorkou na občanku co říkala.
Pozitivita... nasezené růžové brýle. Naivita. Nečekáme to zlé a pak nás to shodí...
Negativita nás přivede do blázince.
Realista... zlatá střední cesta.
Asi jsem to tu už zmiňovala.
Každopádně svojí cestu pozitivismem budu následovat dál. Ne extra naivně. Ne s velkými růžovými brýlemi. Budu ale věřit, že když se chce, tak to jde a plno věcí se dá nějak zvládnout :) Držte mi pěsti, psorím.

A co Vy?


Shrnutí týdne?

8. ledna 2016 v 20:00 | Simix |  *Mini Diary*


Tento týden mi utekl docela rychle, ale při vzpomínce na Vánoce mi to přijde jako dost dlouhá doba.
V pondělí o tělocviku jsme měli bruslit. Táhla jsem se na intr s bruslemi a nakonec se nebruslilo, ale jistě nás to bude někdy čekat. Přitom učitelka říkala, že budeme od začátku ledna chodit celý měsíc. Jinak se ten den nic moc nedělo, řekla bych.
Už si nepamatuji co se odehrávalo přesně v dny tohoto týdne.
Na jisto mohu napsat, že jsme psali z angličtiny, a že z toho nemám moc dobrý pocit.
Také jsme psali z pedagogiky, z té mám mnohem lepší pocit. Už si ani pořádně nepamatuji, co písemka obnášela. Pouze téma.
Také jsme psali z češtiny. Tato písemka se skládala ze tří částí... no .. z toho mám takový neutální pocit.
Dnes jsme psali z biologie. O biologii se mi dnes udělalo špatně. Profesor řekl něco ve smyslu, že si člověk může vyzvracet i část tenkého střeva... Nevím, zda se mi udělalo špatně z toho, nebo z něčeho jiného. Šla jsem na záchod... bylo mi strašně slabo. Bylo mi horko a zároveň zima na hlavu. Lehla jsem si na zem a lekla se mě uklízečka. Uklízečka mi chtěla pomoct, ale já ji řekla, že to bude dobré a tak odešla... I pár spolužaček mělo obavy. Prý jsem byla strašně zelená/bílá.
Pak jsme psali i z matematiky. Ačkoli mi poslední dobou matematika moc nejde, úkol jsem den předtím udělala docela i bez problémů, ale ta písemka mi projela.. i co se týče času, mezi prsty jako nic. Daří se mi být pozitivní.. teda, co se přípravy do školy týče, ale škola mě z této cesty stále shazuje. Docela jsem se kvůli matice rozbrečela, protože tam teď nemám nejlepší známky... a navíc mám stres z klavíru, protože je toho čím dál víc a víc... Musela bych být u toho klavíru hodiny, abych se to všechno naučila, ale na to taé není nejvíce času.
No každopádně, pozitivní chci být tak i tak... i když, jak vidím, bude to těžké, ale nějak to zvládnu. :) Už to zní pozitivně, co? :D
Pamatujete, jak jsem psala o profesorce na občanku, že by mi řekla, že je lepší být realista?
Nedávno nám něco takového řekla a znělo to tak rozumně... jako všechno, co řekne -_-
Optimista má velké naděje, iluze... nečeká, že ho v životě může potkat i něco špatného, nepočítá s tím nejhorším a pak je překvapen a doplatí na to. Něco jako naivita? Nebo tak nějak...
Nedokáži ji přesně citovat. Naopak pesimista, to nemusím ani psát.. takový člověk by se musel zbláznit.
Dneska mi spolužačka řekla, že jsem optimista v pesimistovi. Nebo obráceně? To už opravdu netuším.
Po škole jsem se stavila ještě na intru, abych ještě dobalila a tentokár jsem nejela vlakem. Vyzvednul mě taťka, protože ode mě něco potřeboval a tak jsem doma byla i o něco dřív. Skoro o hodinu, takže to je fajn.
Teď budu znít jak blázen a nebo optimista... ale ta silnice byla tak krásná :D
Svítilo sluníčko, hrálo nám rádio, ... no zkártka mi bylo docela příjemně.


A teď tu máme víkend.
Už mám naplánováno, co budu dělat.
Mám z minulého týdne natočené video, chce ho jenom sestříhat a vydat.
Pak mě také čeká nějaké to učení a trénink na klávesy/klavír, abych toho pak nemla moc.
Ten klavír bude opradu třeba, je tam toho teď docela dost. Držte mi pěsti :3
No... nerozepsala jsem se nějak extra moc, jako většinou, ale chtěla jsem to zkusit i méně, ale co je, to je ...
A jak jste se měli Vy?
Mějte se!

Dotazník

7. ledna 2016 v 15:00 | Simix |  *řečičky a věcičky*

Vytvořila jsem takový dotazník, kde je asi pět otázek, co se mého blogu a youtubu týče.
Zajímá mě jen, co si o mě myslíte a co bych měla zlepšit. Netýká se to přímo tak mě..jako spíš toho co tady, na blogu a na youtube dělám :)
Kdo nechce, nemusí dotazník vyplňovat.. samozřejmě. Nikdo není nucen.
Takže kdo chce a je zvědvý, co dotazník obnáší... s plnou parou do toho ...

ZDE

Děkuji.

Citáty - o úspěchu a neúspěchu

6. ledna 2016 v 15:00 | Simix |  *Motta a citáty*


Tak jako se střídá den s nocí, střídá se úspěch s neúspěchem, radost se smutkem a láska s nenávistí.

Pesimismus vede k neúspěchu.

Chceme-li být úspěšní, pak by náš smutek z prohry nikdy neměl být větší než radost toho, kdo nad námi zvítězil.

Každý úspěch, jehož dosáhneme, nám udělá nepřítele. Chceme-li být oblíbeni, musíme být průměrní.

Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí.

Svůj úspěch hodnoťte podle toho, čeho všeho jste se pro něj vzdali.

Tajemství úspěchu v životě není dělat, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme.

Tenhle se mi líbí asi nejvíce:
Neúspěch nás učí, že porážka se dá přežít. Neuspět není ostuda. Ostuda je bát se vstát a zkusit to znovu.

To by myslím stačilo :)
Jaký se líbí Vám? Znáte je?

Každý někoho potřebuje...

5. ledna 2016 v 15:00 | Simix |  *Pocity*

Tato písnička se hezky hodí k tématu... Nakonec je to delší článek než jsem zamýšlela a týká se tak nějak kluků, kerý mi svým způsobem zasáhli do života, tak pokud Vás to zajímá? :D
Zkrátka takové to pátrání p otom pravém... asi!

Pojďme s novým rokem myslet pozitivněji!

4. ledna 2016 v 15:00 | Simix |  » For life «


Asi si pamatujete, i v menu v popisku to tak nějak vidíte, že jsem člověk, kterého někdy přepadají pesimistické myšlenky. Třeba ze vzpomínek, z pocitu osamění... ne takový, že bych kolem sebe neměla lidi, co mě mají třeba rádi, ale něco mi k tomu chybí... asi. Já nevím. No a někdy úzkosti a prostě zase pesimistické myšení, co se týče školy.. že je toho moc, že je málo času... Že málo stíhám a pak jsem akorát i protivná.
Každopádně.. mám vyzkoušené, že když myslím pozitivně, že mi jde všechno lépe a mám dny i o něco krásnější. Vnímám i ty hezké mališkosti a to je, bych řekla fajn. A i víc stíhám... když to prostě beru.. pozitivněji. Mám ten pocit.
Mám dojem, že by na toto paní profesorka na občanskou nauku řekla: "Pozitivita? Holčičko nebuď naivní. Buď realista!" Nebo něco v tom smyslu. Realista... však ano. Ale tak můžu být čím chci a kým chci. Není to její život :) Tak jdeme se trochu pozitivně naladit? Aspoň trošičku?
Máme tu nový rok, tak proč to aspoň nevyzkoušet? Třeba se nám v tomto roce bude dařit víc... já sama v to věřím. Takový ten pocit, že bude.. cítím to. No.. možná jsem kapku naivní, ale tak .. uvidíme... já prostě věřím! :3 Ačoli mě čeká ročníková práce, praxe... a mámuž teď trošičku strach... že propadnu velké trémě... ale to chci vypustit a naopak věřit, že to v pohodě zvládnu...
Pak bratránkův maturiťák... no hodlám si ho užít ... a připravit se na svůj, který bude příští rok...
No a pak mě, a jistě i Vás, čeká plno dalších věcí ... Tak jdeme do toho! Zvládneme to! Musíme! :D

Zakončení roku 2015 a start roku 2016

3. ledna 2016 v 15:00 | Simix |  *Mini Diary*


Tento článek patří mezi další přednastavené.
Je napsaný dne: 1.1. 2016
Po delší době to bude deníček.
Jak jsem se rozloučila s rokem 2015 a přivítala rok 2016? Jsem spokojená? Nebo naopak zklamaná?


Vánoční dárek od Hannah

1. ledna 2016 v 15:00 | Simix |  *Moje ceny*

Dostali jsme od Hannah takovýto diplom, který vlastně udělala pro svá SB (spřátelené blogy)!
Děkujeme. A mimochodem, její blog slaví (slavil) osm let své existence!! :)


No a tudíž uspořádala takovou oslavu s několika soutěžemi, hádanek a tak...
Takže jsme měli možnost něco získat...



Děkujeme...