Únor 2016

Blackout in the house

28. února 2016 v 20:56 | Simix |  *Mini Diary*


Občas se stává, že v domáctnostech vypadne proud, že někdo něco vyhodí... rozumněno jak, a tak dále. Ano, to se nám stalo právě v pátek, přesně po té, co jsem dopsala článek. Poslední věta o tom i vypovídá. Psala jsem něco ve smyslu, že děda vyhodil proud, a že se rozčiloval, ale jak to vlastně bylo? Porucha začala u mikrovlnky. Trošku problém se zavíráním a babička to prý rychle zavřela a všechno to ... BUM PRÁSK zhaslo. Nevím, jak to pořádně popsat. Já měla sluchátka na uších a poslouchala písničku z youtube, dokud se mi to prostě nevypnulo a pak šup- tma. Já stihla jen tak tak zveřejnit článek. Bratr rychle vypojil nějaké věci, hlavně od počítače, ale na něco zapomněl. Někam šel a já zůstala v pokoji sama a najednou jsem slyšela od jeho počítače syčení. Dostala jsem strach a začala jsem volat. Byla tma, nic jsem neviděla. Nevím, jestli baterkou a nebo to děda nahodil, ale myslím, že ano, protože pak něco střídavě i svítilo, ale viděli jsme jak se z toho počítače nehorázně kouří. Vyhořel. Děda ho rychle vynesl ven. Chudák bratr, byl z toho celý pryč. Když jsem pak viděla dědu sedět na posteli s hlavou v rukách, udělalo se mi úzko. Babička pak začala obvolávat a shánět pomoc. Dokonce nějak divně hučely pojistky nebo co to a já měla docela strachm, že to bouchne. Bohužel se v tom až tak nevyznám. Při svičkách u stolu jsem si psala do deníčku a bratr si četl. Byla jsem stejně docela unavená a chtěla jsem si jít lehnout, ale bratr si pak chtěl říkat hádanky. Dorazila pomoc. Dělali něco na sloupu. Bylo nám řečeno, ať se nedotýkáme nic kovového, aby nás to neprobilo. Nějak po desáté jsem usnula. Ráno, když jsem se vzbudila, jsem neměla tušení zda už to jde. Ale bratr slyšel, že babička u sebe v ložnici kouká na televizi a tak se ji zeptal. Řekla, že to nějak v jednu opravili. Něco nefunguje protože to vyhořelo. Babička s dědou a bratrem jeli koupit mikrovlnku, nějaké žárovky a bratrovi notebook. Také jsme zjistili, že nám nejde internet. Jako v sobotu mi to bylo docela jedno, stejně jsem byla u mamky a většinu dne bych internet nepotřebovala. Cestou domů jsem si ale stejně koupila data a časopis. No... a na dnešek jsem inernet potřebovala už i kvůli nějakým úkolům do školy a tak jsem jela na intr místo v půl osmé večer už ve čtyři. Jsem docela unavená, ale docela zvládám. Jen jsem chtěla dát vědět a tak.


Není to ani tak dlouhé koukám :)
Tak se mějte :3


Školní týden.

26. února 2016 v 20:12 | Simix |  *Mini Diary*

Ráda bych lehce popsala tento školní týden, ale nechci se rozepisovat přímo do základů.
U mě je to někdy známo. Už si ale úplně dané situace a dny ani nepamatuji, takže se mi to snad povede stručně. :D

Nové video

25. února 2016 v 20:16 | Simix |  ¤ My videos ¤

Tak zrovna jsem dostříhala video.
Docela mě štve ale to, že se mi posunula hudba.
Mělo to být tak, že když jsem si nasadila, nebo sundala sluchátka, tak se hudba změnila a taky to tak bylo, ale po té, co jsem video uložila a pustila si to, hudba hrála trochu jinak.
S tím už nic nenadělám. Musela bych to sestříhat úplně odzačátku a to se mi s tím zabývat čas už nechce.
Je to zase taková hloupůstka, ale doufám, že se Vám to bude líbit.
Příště bych natočila video o té mé motivační knížečce, jak jsem se tu zmiňovala včera.

S tímto videem mi pomohli bratránci, kteří točí na kanál Leap parour, takže se na ně můžete podívat aneb reklama za to, že mi pomohli natočit něco dalšího. Hlavně starší bratránek. Mladší by to natočil asi úplně jinak :D
Když natáčím s bratránkem vypadá to pokaždé nějak podobně ... a tím myslím nějaká scénka. :D


Jo a lidi, děkuji za 410 odběrů a 40 135 zhlédnutí na mém youtube kanálu! :)

Mám chvíle, kdy si říkám... je správné natáčet? Třeba se ztrapňuji. Bůh ví,co si o mě kdo říká.
Ale toto je silnější: Baví mě to a je to zpestření mých dnů. Někdy na to sice nemám tolik času, ale tvořím si sama pro sebe vzpomínky a můžu koukat, jak se vyvíjím. A nějakým lidem se to i líbí :3 Je to fajn!

Zítra očekávejte s velkou pravděpodobností deníček!

Tak pište názory a mějte se!


Motivace pro život

24. února 2016 v 18:10 | Simix |  » For life «

Dnes bylo fajn, ale o tom zrovna psát nechci. To až někdy v deníčku. Mohla bych ale napsat to, že už při cestě do školy jsem se chovala praštěně a bez ohledu na všechno a nakonec se mi vydařil celkově i celý den. Neříkám, že je to tím, ale většinou, když ráno jsem v pohodě, je v pohodě i většina dne :)


Tuto fotku jste mohli vidět už ve videu z hor. Je to můj takový blok, který mi 'svázala' babička, za což jsem ji docela dost vděčná. Vytvořila jsem si z toho takovou motivační knížečku. Napadlo mě o ní natočit časem video :) Co si do ní asi tak přibližně píši, jak si ji vedu apod. Ve videu z hor na ní je takový spoiler, tak kdyby jste chtěli.

Jsem opravdu docela pesimista, ale častokrát se mi vede být i optimistou. To už někteří víte.
Dnešek byl pravdu na pohodu a taky jsem se o hodině fotila, jakoby nic. Takže dnes jsou na snapu, instagramu a facebooku nějaké mé fotky :D To jsem dělávala v prváku. To focení a tak. V prváku jsem byla sice taky dost nešťastná, ale brečela jsem jen večer doma, přes den jsem poslouchala písničky, častokrát i o hodinách a byla jsem jinak docela happy. Zvlášť ve škole s těmi lidmi. Dokonce některé spolužačky si to pamatují. Nestresovala jsem se tolik školou, jako spíš jinými věcmi. Třeba těmi problémy doma, ale nebylo to tak vážné, řekla bych. Ve druháku se k tomu přidal i stres ze školy. Chodila jsem i pozdě spát. Občas jsem měla hysteráky, že to nezvládám. To mi aspoň mamka, která na tom psychicky nebyla právě zrovna nejlépe, byla docela oporou. A ve třeťáku, teď je to mnohem lepší. Ale zopakovala jsem si to, kdy mi bylo skoro všechno spíš šumák o hodinách. Ne, že bych nedávala pozor. To dávala, ale dnes to bylo takové volnější mi přišlo... i když jsme se normálně učili. Možná je to pozitivnějším mylšením? :D
Ale docela se tu rozepisuji o věcech, o kterých jsem ani nechtěla. Stále si ale jen říkám, že bude líp. A asi i je :)

Některé už tu možná byly... ale nevadí!






V jednom z videí ... v Room intr touru .. jste mohli vidět na zdi i takový pozitivní obrázek s různými pouitivními větičkami :3
Ačkoli je to docela smutné, opět všechny tak nějak opustit, až se budu opět stěhovat, začnu opět jinak a znovu svůj život a budu se snažit, aby byl jen lepší.
Je to lehce sobecké, co se nějakých lidí asi týče, ale pokud nepočítám ty lidi z rodiny, ostatní se beze mě stejně nějak obejdou. Jsou to vlastně jen proplouvající ryby, jak jsem se již zmiňovala. Ne, že by mi nechyběli... Ale musím jít dál. Je to pro mě hodně smutné... nerada jsem někdy od někoho odcházela a beze slova... ale od roku 2015 přijímám změny. Život takový je.
Původně jsem si to tak nevybrala, ale přijmu to, co se mi nabízí a co je zatím asi nejlepší.
Je mi to jen stále líto ohledně mamky, protože ji nechci nechat více samotnou. Ale je silná! Musí se snažit. Stejně tak já, stejně tak vy a stejně tak ostatní...

Zda se Vám to dostatečně pozitivní?

Obrátit se zády k věcem a lidem v minulosti není sobecké, je to jen síla k tomu začít znovu a líp. Jít dál a někam se dostat. Být s lidmi, kteří za to opravdu stojí! (moje slova)

Teď by znělo docela pesimistiky, kdybych napsala... no jo, jenže, co když to tu nejlepší už bylo a my to hodili do své minulosti? No... i to je možné, ale může nás to potkat znovu a pokud se něco už stalo, tak se to stalo a prostě to tak má být. Sami jsme to mohli nějak ovlivnit. Sami jsme se třeba rozhodli. A prostě to tak už je.

Snad jsem nepsala velké blbosti.
Mějte se!


Diplom

23. února 2016 v 20:00 | Simix |  *Moje ceny*

Dneska sem dávám "pouze" diplom od Hannah za hádanku. Hannah? Moc ti děkuji.
Hádanka byla zde.

Prvně mě napadla Becky G, protože jsem opravdu netušila, ale jeden komentář, který upozorňoval na účes mi hodně moc pomohl :D Takže asi tak :) Ariana je moc fajn :3


Příště očekávejte opět něco z toho, co bylo v plánu.
Mžná něco k té motivaci a pozitivitě...
No, nechte se překvapit.
Mějte se!



Mimoni

22. února 2016 v 18:55 | Simix |  *filmy a seriály*

Mimoni

(film)


Animovaná komedie
USA
2015
91 min

Co můžete na blogu čekat?

21. února 2016 v 18:39 | Simix |  *Seznamy činností*

Mezi prvními věcmi, co jsou viditelné už teď, je zase lehčí změna vzhledu blogu.
Doufám, že se Vám to líbí :)


Také dva dny nebyl článek, ale obíhala jsem.
Ani nevím, proč článek nebyl. Nechtělo se mi? Nevěděla jsem co? Každopádně, co bych ráda tento týden zveřejnila?

- recenze na Mimoně
... už asi tak před týdnem jsem viděla Mimoně. Před víc jak půl rokem mi je spolužačka stáhla a viděla jsem je až minulý týden :D

- pokračování asi již zapomenutého prvního dílu příběhu.. jméno už nevím :D
... jde o to, že jsem asi před necelým půl rokem za pochodu vymyslela tak nějak jeden příběh a Vám se to myslím líbilo a chtěli jste pokračování, který jsem si napsala na papír a pak ztratila. V pátek jsem ho náhodně objevila, tak snad ho zase neztratím :D

- Nějaký ten deníček
... klasika, asi se zase vypíši a dám o sobě vědět.

- Nové video.
... Měla jsem natočená dvě videa. Outfity a cover na písničku Uncover. Otfity mi přišla jako hloupost, ale nějak to třeba ještě domyslím a Uncover mi nešel zveřejnit :D
Tudíž jsem dnes trošku spoléhala na bratránky, jako občas a vymýšlelo se. Častokrát nevíme co a ono něco vypline... většinou blbost, ale je to docela sranda a opět něco vzniklo.. teda až to sestříhám :D A pak mi ho dala asi i sem :)

- Něco pozitivního.
... nesmím zapomenout na to, že se snažím myslet pozitivně. Někdy se mi to nedaří a někdy dobře. Tak každý jde někdy dolu a někdy nahoru, že? No, ale před chvílí jsem si vzpomněla, že mám pro tuto záležitost i rubriku, tak bych do ní něco opět šoupla :D

- Diplom od Hannah
... dostala jsem od Hannah za hádanku diplom. Brzy zveřejním.

MOJE TVORBA

No a víc mě toho asi nenapadá :)
Teda prozatím :)
Tak snad vše, co jsm tu zmiňovala, v průběhu týdne vydám.

Také teď opět dost trávím na asku, hlavně na své nové "strance" s obrázky ... ZDE.
Ale můžete mi psát i na souromý - ZDE.

Bohužel nám již skončil víkend... utekl mi opravdu rychle.. ani jsem toho moc nedělala. Zvlášť do školy ne... moc jsme toho neměli :D (Díky!)

Mějte se a držte se v práci a ve škole :3

Ask- účet na obrázky

19. února 2016 v 22:01 | Simix |  *řečičky a věcičky*

Asi minulý týden jsem si na asku založila účet na obrázky.
Pořádně nevím, jak mě to napadlo a hned po chvíli jsem si říkala, že tam asi moc chodit nebudu,.. kvůli času a tak, ale když už jsem si to založila, tak bych docela ráda. Založila jsem ho v jeden den, co jsem nemohůa usnout. Bylo opravdu pozdě.. nebo spíš moc brzo. Měla jsem takovou divnou náladu a útěchu jsem hledala v hudbě a v obrázích... mám dojem.

Máte rádi obrázky?
Tak se tam můžete jít mrknout...
Budu tam trávit v okamžicích, když budu mít blbou náladu, když se budu nudit, připadně budu mít čas... možná to bude tak jednou týdně, ale já myslím, že i to bude stačit.

ZDE

Do komentářů mi můžete napsat, jaké obrázky máte rádi.

Tak se mějte :3
Jdu spinkat... jsem unavená :)
Užijte si víkend.


Jde to docela poklidně...

18. února 2016 v 18:27 | Simix |  *Mini Diary*

Nemám vůbec žádný nápad, jak začít tento článek. Jsem docela dneska vyčerpaná, ale alespoň toho na zítřejší den do školy nemáme zase tolik, takže si dnes půjdu lehnout dřív.Teda doufám. Pokud teda moje spolubydlící nebude zase dlouho zpívat a nebo nebude dlouho svítit :D

Kde bych ale začala? Nebo spíš pokračovala?

Zrovna by se mi hodil můj zápisniček, který má moje spolužačka J., protože jsem ji ho dala, aby mi tam něco zapsala, prý mi ho donese. Docela by mi zrovna pomohl v tom, abych věděla co napsat.

Tento týden je docela v pohodě. Teda aspoň mě to tak přijde.
Pondělí bylo v pohodě, učitelka na angličtinu nebyla ve škole a o tělocviku jsme byli zase bruslit. Úterý bylo původně docela plné. Měli jsme psát z občanky, z pedagogiky, z konverzace angličtiny a mělo být zkoušení z biologie, speciální pedagogiky a očekávala jsem i diktát z češtiny... tudíž na většinu předmětů z toho dne něco. Mám ale docela smlouvavé spolužačky a písemka z občanky byla usmlouvaná na dnešek. Písemka z konverzace z angličiny také na dnešek. Ditát se nepsal a zkoušené byly jiné holky od nás ze třídy. No zkrátka se to nějak zvládlo. Momentálně ani nevím, zda mi tento týden utekl rychle nebo pomalu.

V úterý, nebo ve středu, teď si nejsem přesně jistá, jsme měly v plánu se spolubydlící zaspat. Já častokrát nezaspávám a když ano, většinou tu školu krásně stihnu. Za celý svůj školní život jsem zaspala asi jen jednou, nebo dvakrát a neměla jsem nějaký problém, tak jsem si řekla, proč ne. Přišla s tím ona a já ani nevím, proč jsem souhlasila, ale nakonec nám to nevyšlo. Já neměla odhlášenou snídani a nechtěla jsem si ji nechat propadnout a tak jsem stejně vstala, šla na snídani a pak jsem si opět lehla, protože byl ještě čas. Navíc jsem v domnění, že si pospím šla spát docela dlouho. Po nějaké době spolubydlící volala ale maminka a poznala na ní, že ještě spí. Jako na zavolanou. Zalekla se a šlo se do školy normálně. Odložily jsme to na dnešek. Já si běžně snídaně neodhlašuji ale byla paštika, kterou tolik nemusím a tak jsem si ji odhlásila ještě předtím, než jsem tušila, že to bude chtít K. přesunout na čtvrtek. Když jsem to napsala B., nechtěl se k tomu prvně vyjadřoval a když se dověděl, že jsme to neudělaly, napsal mi, že jsem srab. Jinak ty konverzace s ním docela nic moc. Nakonec se to zaspání nevydařil ani dnes. Cca dvě spolužačky s tím počítaly a pak se trochu divily no :D Nevadí. Když jsem neměla tu snídani spala jsem asi o půl hodiny déle. Jít spát jsem měla v plánu dřív, ale moje spolubydlící prvně zpívala a tak jsem si zazpívala s ní a pak dělala něco do školy a měla rozsvíceno a mě se tak těžce usínalo. Rozhdně nemám stále v plánu zaspat. Jen nás napadla challenge.. vstát dýl a stihnout všechno za deset minut. Já bych to dala, ale narozdíl od ní bych si letěla ještě dolu pro snídani, kterou bych si vzala aspoň do školy. Ale ne ... jsou to jen nápady.



Když jsem v úterý, přišla do školy začínala jsem mít lehce pocit, že to bude na nic. Nebo fakt nevím, ale po pár obyčejných komentářích spolužaček ohledně mého příchodu a po trojce z němčiny jsem byla docela přešlá. Ale tak trojka je dobrá, já jen, že jsem tam měla zbytečné chyby a čekala jsem tak dvojku. No... po hodině mě to ale přešlo. Jak už jsem psala, na to, že jsme na ten den toho měli mít docela dost, se to zvládalo v pohodě a asi po druhé hodině jsem dokonce pozdravila i svého ex A., což jsem opradu hodně dlouho něudělala, ale on na mě koukal tak, jako by čekal, až ho pozdravím a tak jsem ho pozdravila a dokonce se i usmála a on mi pozdrav opětoval. Možná i ten úsměv, to už nevím. Po delší době mi přijde, že ho potkávám zase čím dál častěji. No nic.

Včera (středa) po škole, když jsme šla z oběda z náměstí k nám do školy na klavír mě zastavil P. - můj bývalý spolužák a nejlepší kamarád a chtěl si se mnou povídat. Byl tam se svým spolužákem. Tak jsem tam s nimi chvíli byla no. Také jsem myslela, že se ten den budu jak ten největší šprt jenom učit. Odmítla jsem jednoho kamaráda, který se mnou chtěl jít opět ven. Skoro všechny jsem ignorovala na fb a najednou příjde spolubydlící K. s tím, jestli s ní nepůjdu do hračkářství pro jejího bratra koupit dárek. No a co se stalo? Šla jsem. Dlouho jsem tam nešla. Cestou tam mi volala mamka. Nevím, co to má znamenat, ale častokrát, když pomyslím na mobil, nebo mamku, tak mi volá. V ten okamžik jsem ho vytahovala, abych si zapnula zvuk, kdyby mi někdo volal a najednou mi začal vyzvánět. Náhoda? V hračkářství jsem si koupila propisku, zápisník a takový boží deník. Radši jsem tam neměla chodit, ale já takovéhle věci miluji!! Pak jsme otestovaly pár voňavek v DM a objevila jsem jednu boží a teď mi od ní voní bunda. Pak jsme byly i v Kauflandu, kde si K. potřebovala dojít na záchod a já si koupila ledovou kávu. Jinak kafe nepiju. No a snažila jsem se co nejrychleji v domění, že tam na mě K. bude čekat. No a ono ne. Tak ji volám a řekla mi, že je uvnitř u pokladny, takže jsem na ní musela čekat nakonec já. Na ten zááchod si prý ani asi nedošla, protože tam bylo plno.

To jsem si ještě tak vzpomněla... pamatujete na blonďáka z intru, o kterém jsem psala, že mě otravuje? No.. dlouho jsem ho tu neviděla, ale po dlouhé době se mi opět ozval.. že mu chybím.. to byla jedna SMS a další, jestli někam nezajdeme. Prvně to bylo v neděli, jestli vychovatelce na intru neřeknu, že mají zpoždění vlaku. Není to takové to otravování co dířv, ale co ho to zase popadlo?

Dnes o hudebce jsme hrály na klavír. Já jsem doprovolně šla jako druhá, abych to měla za sebou, ale ani jsem nestihla s profesorem projet druhou skladbu... učil mě, jak si mám uvolnit ruce... tak zazvonilo a dramaťák .. aneb naše spolužačky (akorát jiná specializace) nám obsadily aulu, kde jsme měly být a tak jsme už po druhé za tento rok (ten ještě není tak dlouhý) byly u profesora v kabinetě a braly teorii/historii.
No ... takže klavír jindy no.

No a já myslím, že je to k tomuto týdnu vše.
Doufám, že to není moc hektické...
Původně takovéto deníčky píšu v pátek, ale nevadí.
Chtěla jsem dnes něco napsat.. ani jsem nevěděla pořádně co.
Pro dnešek končím.

Mějte se!



Každý by měl najít sám sebe. Každý by měl najít své místo. Nebo ne?

16. února 2016 v 18:47 | Simix |  *Pocity*


Když se třeba něco učíme ve škole, nebo někdo něco řekne, častokrát se to spouje s něčím, co zažívám. Nevím, zda je to náhoda, nebo je život postavený na tom, že se všechno propojuje. Někdo o něčem mluví a ono se ti to třeba děje. Skoro všechno je tak propojené. Všechno s něčím souvisí.


... Když dneska na večeři ze srandy moje spolubydlící řekla:
"Mám ráda jen svého psa. A rodinu. Všichni ostatní jsou jen proplouvající ryby v oceánu, které proplavou a já pluju dál." Však to tak ale je a do života to patří.

Já si před půl rokem myslela, že jsem asi našla své místo a své lidi. Zkrátka místo, kde jsou lidi s kterými si moc rozumím a cítím se s nimi velice dobře, jenže nic není stálé. Možná jsem našla, možná nenašla... pokud ale ano, není to tu napořád. Mizí to. Pomalu, ale jistě. A i kdyby se to nějakým drobným způsobem vrátilo, nebude to napořád. Možná je to dobře. Život by pak byl stereotypem. Musí se dít stále něco nového. Jinak by se člověk asi zbláznil a je lepší přijimout nějaku tu změnu. Třeba bude i k něčemu dobrá.


Dnes profesorka o občance řekla, že Američané jezdí za prací, že jsou kočovní, ale že Češi jsou usedlí. Nemají rádi změny. Já se změn dřív bála a nechtěla jsem, ale od minulého roku je přijimám... otevírám jim náruč a ... nepřijdu si jako ti usedlí Češi... přijdu si jak kočovník. Nejsem pokaždé na stejném místě. Poznávám různá místa, kde pobývám nějaký čas a pak skoro beze slova zmizím. Možná to ale zní moc cestovně.
Ale zkrátka ... znala jsem nějaké lidi, poznám nějaké lidi, znám nějaké lidi... ale nebudou tu vždy. S tím se v životě člověk musí smířit. Zbydou vzpomínky.


Možná stále hledám své místo a víc sebe samu. Netuším, zda mi v tom okolnosti pomáhají a nebo mi to dělají složitějším.

Říká se, že silní lidé brečí. Víte... já se cítím docela na brečení, ale nejde to. Dřív bych vybrečela oceán slz.
Také jsem si dřív myslela, že síla člověka je nebrečet... ale já už nevím. Vy ano? Brečí silní lidé?

Tak se mějte :)

Valentýn aneb prostě 14.2. 2016- neděle

15. února 2016 v 18:41 | Simix |  *Mini Diary*


Moje valentýnská neděle byla... Taková, jako by se vrátily ty chvíle, co nastaly po létě. Chodila jsem ven s těmi lidmi, které jsem poznala v místě, kam jsem se přistěhovala na konci minulého školního roku. Čas utíká a pomalu to bude už rok. Teda, nechodila jsem ven s těmi všemi, co jsem tu poznala. Jen s tou menší většinou. Psala jsem tu o tom docela hodně.
Pak ale skočil depresivní podzim a nastala zima a s ní skončili moje venky s nimi. A v tu neděli se to nějak zlomilo. Nevím, na jak dlouho. Zda to bude další nedělí (dalšími víkendy) pokračovat a nebo to tou nedělí opět skončí. Myslela jsem, že na mě nmají čas, že mě nepotřebují. A já si ten čas vlastně také nenacházela. Nějak to prostě skončilo, nebo spíš ustálo... já kašlala na ně a oni na mě. No ale teď k té neděli...

Papírová města

13. února 2016 v 18:00 | Simix |  *filmy a seriály*

Stáhla jsem si Papírová města a na horách jsem se na to podívala.
V tomto článku si budete moct přečíst, jak to na mě působilo a jak se mi o líbilo.
Viděli jste Papírová města? Četli jste?

Jo aha?

12. února 2016 v 18:00 | Simix |  *Pocity*

xxx
xxx

Pamatuji si ty časy, kdy jsem se třeba zakoukala do nějakého kluka a měla ho v hlavě. Myslela jsem na něj, představovala jsem si, jaké by to bylo, kdybych s ním trávila čas. Začalo to asi v šesté třídě. Jenže jsem byla spíš dítě neštěstí. Pokaždé jsem se dokázala před tím dotyčným nějak ztrapnit. Občas jsem mívala pocit, že se dotyčnému také líbím, ale většinu času se spíš věnoval jiné. Jo, byla jsem z toho docela holka nešťastná, ale nějak jsem se tu o tom už rozepisovala. Někdy dřív. Bylo pár kluků, kteří mě třeba chtěli, ale já ne.

Nástupem na střední školu se stal tak nějak převrat. Nebyla jsem to já, kdo toužil po nějakém klukovi, vlastně ano, samozřejmě že toužila, ale bylo to takové jinačí a většina kluků chtěla mě.
Najednou začalo období, kdy jsem buď odmítala, nebo s nimi chodila ven. Poznávala. Ověřovala. Brala jsem to kamarádsky a pár mých spolužaček si ze mě dělalo srandu, že je střídám po týdnu :D Ne.. já taková opravdu nejsem. Spíš jsem to brala kamarádsky. i když dva vztahy se z toho pak vyklubaly. Ale já o tomto tak úplně nechci psát. O tom jsem už někdy psala.


Chci psát o takovém tom stavu, kdy máte kluka, ale po nějaké době se to nějak rozplyne. Rozplyne tak, že na sebe nemáte čas, že se Vám přestane ozývat, přestanete se vídat... jako se to stalo mě s B. Pak občas napsal, že udělal chybu, a že mě stále chce. Počítal na vteřinu, jak dlouho spolu jsme. Pak se přestal na nějaký ten měsíc ozývat zase úplně. Na asku jsem se dověděla, že má jinou a o se nestalo? Zrovna dnes mi napsal, že to bylo /fejkový/, že chce, miluje a nechce ztratit mě. Byla jsem na něj prvně neuvěřitelně naštvaná, ale pak jsem se smířila a řekla jsem si, že se teď stejně věnuji jiným věcem, a že bychom na sebe prostě neměli čas. Začal mi trochu chybět vztah a jakmile se nějací kluci dověděli, že s ním už nejsem, začali se mi opět dvořit.. nebo opravdu nevím, jaké slovo použít. Neměla jsem ale na to, abych s někým ten vztah začala. Byla jsem jen s jedním kamarádem venku. Já potřebuji většinou více času. No a dneska jsem se rozhodla, že mu dám šanci na to, aby mi to všechno osobně vysvětlil. Pamatujete, jak jste mi někteří psali, ať si s ním o tom zkusím promluvit? Vůbec jsme spolu nemluvili. Po dlouhé době s ním zkusím jít ven a promluvit si o tom všem. Uvidím, co se stane... třeba se to spontánně nějak vyvine. Třeba mě naštve a já mu uteču :D Nebo naopak.. třeba mi donese nějaký dárek, což popravdě docela i pochybuji. Kde jsou ty časy v prváku, kdy jsem od A. nebo od F. dostávala růže? :/ :3

No, uvidím, jak to bude...
V neděli se uvidí.

Tak se mějte a držte mi pěsti :3




Ok, jsem zpět!

11. února 2016 v 20:23 | Simix |  *Mini Diary*
Ahoj kamarádi,

jak píšu, jsem zpět. Chyběla jsem vám? Věřím, že aspoň trochu.
Můj notebook teď trošku usíná. Tím myslím, že se strašně pomalu načítají stránky, spíš vůbec. Nahrávám nějaká videa a fotky z hor a dole bratránek /aplouduje/ video, tak to bude třeba tím. Jsou to docela velké kvality.

Jak asi víte, neměla jsem přístup k internetu, takže nějakou tu chvilku po tom, co jsem přijela jsem trošku zasypala instagram pár fotkami, jak jsem již slibovala.Bratránek si hrál na fotografa a já na modelku :D No také se nějaká ta fotečka objevila na facebooku. Zkrátka jsem trochu projela sociální sítě. Zase tolik mi to ale nechybělo, určitě jsem si od toho určitě odpočinula. Asi jsem pořádně nedala všem vědět, že budu pryč a asi třetí den mi volala dvě čísla + jedna sms z toho. Nevzala jsem to. Jeenou proto, že to vyzvánělo chvilku a po druhé jsme spali a tak jsem to vypnula. Možná jsem ty čísla měpa uložená v paměti minulého mobilu. No a teď trošku k tomu, jak jsem se měla. Natáčela jsem tak trošku vlog, takže eo komce tohoto týdne by snad mohl vyjít.

V sobotu jsme vyrazili do Orlických hor. Řídil starší bratránek. Bráchovi bohužel při cestě nebylo moc dobře. Po příjezdu to byl tak nějqk relax. Program dalších dnů vypadal asi takto:

Do oběda - učení nebo tak nějak poflakování
Po obědě - dvě hodiny lyžovačka... nevím, zda to mám nějak rozepisovat. Myslím, že není ani moc co. První den jsem dost čekala na bráchu, další dny byl pomalu lepší než já. Bratránkům to však (samozřejmě) šlo lépe :D
Odpoledne- televize, procvičování se starším bratránkem didakťáků z češtiny, sudoku, focení, sudoku, hry, učení... poflakování.
Večer- filmy, poflakování...

Moje rýma se trochu posunula ze stádia smrkání do stádia, kdy jsem ráno nemohla moc mluvit a když jsme šla spát, tak jsem kašlala, ale přes den pohoda.

Nějak takto vypadal celý ten pobyt tam. Těšila jsem se na to, užila si to... teď mám možnost dělat další/jiné věci. Minulý rok, mám pocit, jsem to více prožívala... všeobecně ten pobyt na chalupě a lyžování. Bylo i o něco více sněhu.

Také jsem konečně viděla Papírová města, určitě bude recenze, pokud nezapomenu...
A dnes bych se ráda koukla na mimoně.


No já končím, ať to stihnu...
A jak jste se měli vy?
○Simix○

Ohlašuji neaktivitu brouci

6. února 2016 v 10:00 | Simix |  *řečičky a věcičky*

Ahoj přátelé,

už jsem to jistě zmiňovala v nějakém článku, že pojedu na hory a nebudu mít přístup k internetu. OD SOBOTY DO ČTVRTKA.
Už se těším. Bude to docela relax. Teda... až na dostatek pohybu na lyžích... doufám! Chci lyžovat. Takže věřím a doufám v sních :D A bez zranění!! Doufám ještě víc!! :D Každopádně se budu muset i trochu něco učit. Na úterý po prádzninách toho máme opravdu hodně, že se mi to nevešlo ani do diáře.
Každopádně neočekávejte aktivitu na blog, facebooku, snapu, youtube, ani další sociální síti.
Možná pak zase trochu zasypu instagram :D S tím možná i docela dost počítejte.
Pak to všechno tady zase "doženu". :D
Taky bych ráda natočila nějaké to videjko. Tak snad něco dopadne. Třeba zase něco s pomocí bratránků, případně staršího bratránka. Dokonce už má video z maturiťáku. Zde.
Akorát mi je docela líto, že neuvidíme mamku tento týden v sobotu, ale to vydrží. Vím, že na tom není psychicky dobře a že jsme vlastně jediný, koho má a to, že je ještě mezi živými záleží docela na nás. (Věřte si tomu kdo jak chce. Ale já vím své totiž. Víš... babi? Prostě mám o ni jenom strach. Prvně se musí postavit víc na svoje nohy, což ty sama víš a sama mi to cpeš, ať se tolik nestresuju, ale dokud se pořádně na svoje nohy nepostaví, tak se stresovat budu. Hodně to vypadá, že se na svoje nohy nepostaví a vy ji už nevěříte, ale já v to ještě lehce věřím. No... s tímto končím. Měla jsem do teď skvělou náladu.. pomalu a hezky si ji kazím.) Připadám si, že jsem to pomalu jen já, koho má. Zatím.

Přestala jsem ještě v čas... nálada v pohodě :)

Každý má prázdniny jinak a někdo z Vás už ani ne, protože pracujete, ale tak přeji Vám krásný týden.
Tak se mějte a čekejte tu věrně na mě.
Případně si přečtěte starší články, děkuji :)

Věci se stávají opět bláznivými, nebo jsem bláznivá já?

4. února 2016 v 21:16 | Simix |  *Mini Diary*


No... když jsem byla v prváku, poznávala jsem plno nových lidí. Lidi ze školy, lidi od lidí ze školy a lidi i od těch lidí. Mezi nimi bylo i pár kluků, co se mi líbilo a o něco víc kluků, co mě chtělo.
Nechci se tady vychloubat, ani nic takového. Chci opět zapsat pár svých nových zážitků a pocitů.
Poslední dva dny, teď nevím jistě, jak dlouho, my to přijde opět takové bláznivé jako v prváku. Nevím, jestli v dobrém slova smyslu, nebo v tom špatném. Má to své pro i proti.
Akorát v prváku to trvalo celý školní rok, když se to tak vezme. Ze školy jsem se tolik nestresovala a spíš jsem řešila kluky, přátele, nový prostředí, nové lidi. Druhák byl pravým opakem. Více stresu, co se rodinných problémů týče a více stresu, co se školy týče. Na poznávání se s novými lidmi jsem dlabala a doteď jsem byla naopak ráda, že nemusím poznávat ještě větší množství lidí, kteří by se mnou chtěli trávit čas a rozhodovat se v tom, kdo je pro mě lepší, co se třeba kluků týče. Jenže v létě to tu bylo zase a teď je to tu opět. Poznávání více lidí... více rozhodování, více věnovaného času.
Častokrát mi dělalo problém být ve velké skupině lidí. Když už, tak s někým, koho dobře znám a cítím se v pohodě, ale být sama před hromadou lidí? Ne. Jsem pak taková ... v napětí docela. Když už sama, tak úplně sama. Samozřejmě by to nešlo na věčnou chvíli. V právku jsem měla i takový problém, že než jsem si více zvkla na ty lidi okolo, klepala se mi na obědě ruka. Já o tom tak úplně nechci psát. Chci pást o svých posledních pár dnech.

Ve škole mi to teď docela jde. Samozřejmě to nechci zakřiknout.
Stručně popíšu poslední dva dny.
Nějak si nepamatuji,co se pořádně dělo, až na věci, které mě uvědli trošku do šoku. Takového lehce "šoku". Takového spíš překvapení. To se netýká učení o kterém se budu také zmiňovat.


Středa
Psali jsme z němčiny. Mám z toho docela dobrý pocit. Následovala hudební výchova. No stress. Žádné zkoušení. Ani z klavíru. Už druhým týdnem, ale přesto se občas snažím hrát, abych to úplně nevypustila. Vytleskávali jsme rytmus a případně jsme ho hráli na samozvučné nástroje. Triangl, dřívka, bubínek, tamurína... Šlo mi to. No a také jsme zpívali. Z angličtiny jsme psali ze slovíček z konverzace. Dnes jsem z toho dostala známku a za jedna. A IKT, dělali jsme dotazníky. Pohoda. Rozhodně mohu říct, když člověk bere věci trochu více pozitivněji a nestresuje se. Zkrátka nemá zrovna období depek, tak to vše jde lépe.
No a následoval oběd. Bohužel nešla žádná spolužačka, takže jsem do toho davu musela jít sama. Ale už mi to nedělá takový problém. Dá se tomu říkat asi sociofobie, ale dá se proi tomu aspoň trochu něco dělat a já jsem na tom o něco lépe. Byla docela řada. Na naší školu chodí jeden youtuber, což jsme se dozvěděla nedávno, že natáčí. Nebo prý už ne, jak jsem se o něco později dověděla. Nebudu psát ale jeho jméno. Předemnou stála jeho holka, tak si tam stoupnul, ale o to nejde. Najednou se za mnou obejvil i jeho spolužák a spolužačka. Toho spolužáka znám. Říkejme mu T. - Psali jsme si ještě rok předtím, než nastoupil na naší školu, ale nikdy jsme se osobně nebavili. To až ten den. Docela mě to právě překvapilo. Představil mě své spolužačce. Ok. Pak jsem si sedla ke stolu. Sama. Oni k jinému. On a ten youtuber si o jedno místo odsedli od té své spolužačky, netuším proč. Ona si pak sedla jinam. Pak se pan youtuber přisedl ke své holce no a najednou T. si sedl ke mě. Dost mě to překvapilo. Nečekala jsem to a ptala jsem se ho, co se děje, ale nepověděl mi to. Rozhodně v tom nebylo nic takového nabalovacího, protože má údajně holku. Od prváku, co si ke mě takhle sedl můj ex A. jsem takhle asi s nikým neseděla a obávala jsem se právě, že mě přepadne zase klepání, na které jsem mimochodem přišla v deváté třídě. Možná dřív. No ale byl oto docela dobré. Povídali jsme si o učitelích a pak si sedla k nám i ta jeho spolužačka. To jejich stěhování jsem moc nechápala, ale i já se spolužačkama to máme také někdy podobně. No takže jsme si povídala s nimi oběma a bylo to fajn. Dá se říct další nové seznamování/sbližování. Právě jako hlavně v prváku a v létě po mém přistěhování. Jak si tak uvědomuji, já jsem docela introvert.. teda ne úplně. Hodně lidí si to o mě nemyslí. Ale já to tak vidím. Nedokážu většinou sama od sebe navázat kontakt nebo přátelský vztah. Vždy musím dát nějaký signál a většinou to právě stačilo a ono to pak vždy šlo samo. Například úsměv, žádost o přátelství na fb,... Mám na to možná jen štěstí. No každopádně mě to docela potěšilo. Přepadla mě taková nálada poslat pár dalším lidem ze školy žádnosti o přátelství, jako jsem to dělala v prváku, ale už na to moc nejsem. Přijde mi to více trapnější :D Nevím proč. Takže jsem poslala asi třem lidem. Zkouška dalšího seznamování a sbližování? Možná mi to z toho prváku trochu chybí. A taky musím bojovat proti té sociofobii nebo jak to nazvat.
Zveřejnila jsem také novou profilovku. Ten den jsem měla opět nějak chuť fotit, takže fb a insta byl obohacen o moje fotky. Nikdy! Nikdy se mi nepovedlo mít u profilovky tolik kometářů jako u té, co jsem tam právě dala. Nikdy jsem se nepovažovala a ani jsem nikdy nebyla za takové ty topky, co mají u profilovek několik stovek lajků a několik desítek kometnářů. Tak co to? :O

Čtvrtek
Začalo mi psát opět o něco víc kluků. Zvlášť když se asi dva dověděli, že s B. už nejsem. Spíš mi opět začali víc psát ti, co mi dřív dost psali. Nestěžuji si. Píše se mi líp s klukama. A kluci jsou také valstně od prváku skoro jediný, s kým si píši. A někteří dost naznačují a někteří přímo píší, že by se mnou chtěli chodit, a že jsem taková a taková ... a
Jako potěší to a opravdu strašně moc, ale je to strašně složité. Nechci opět začít chodit s někým, s kým mi to nevydrží dýl jak půl roku, třeba i víc jak rok. Chci už něco vážnějšího. Navíc řešit to, který z nich je ten správný a ostatní opět "ztratit" jako kamarády jen proto, že jsem si vybrala jiného. Ale já je vlastně chápu. I když bych chtěla vztah a chybí mi to, dám tomu čas. Já nevím. Já se teď hlavně věnuji mamace a škole, ale možná bych potřeboval opět trochu toho rozptýlení. No je to zapeklité.
Teď trochu ke škole a k tomuto tématu se ještě vrátím.
Psali jsme slovíčka z angličtiny. Nevěnovala jsem jim tolik času jako obvykle věnuji, ale napsala jsem všechny a podl toho, co pak říkala profesroka, tak asi i správně. Takže super a no stress. Kéž by mi to tak vydrželo ještě hodně moc dlouho :D Buď jsou starosti se školou a nebo s kluky no :D A nebo se vším :D Následovala hudební výchova. První hodina zpívání. Zpívali jsme California dreamin', ale učitel po mě chtěl,abych zpívala víc nahlas, že mi to při rozezpívání šlo víc nahlas. Tak si mě vyzkoušel opět z rozsahu a zjistil to, co už věděl. Že vyzpívám hlavovým tónem dobře výšky- soprán, ale nedám vůbec to, co je mnohem níže. Řekl, že nemáme lidi na tuto písničku a začali jsme zpívat něco jiného :D Další hodinu si nás vzal dokonce do kabinetu. Jako nejsem si s tím jistá, ale asi nebyla žádná třída volná. Ty jo, kdyby byla, tak si nás tam asi nebere. Říkal, že si to tam předem poklidí a pak nás pozve. Dělala jsem si srandu z toho, že to zní jako rande a ostatní, co s námi na hudebku nechodí to také tak chápali. Vtipkovali ve smyslu, že si budeme "šplhat". :D Tak samozřejmě se nic špatného nedělo. Měli jsme teorii! A tím myslím teorii hudebnívýchovy :D Však nikdo nehceme mít problémy. Vole! :D
Následovalo divadlo. Byli jsme na Maryše. Jako.. mohla bych o tom třeba napsat nějakou recenzi. Takovou divadelní, ale nevím nevím. Ani nevím kdy. Nebude teď moc možností.
Po divadle jsme šli na oběd. Tentorkát jsem byla s dvěmi spolužačkami. Potom jsme ještě měli češtinu. Naštěstí jsme rozebírali Maryšu, kterou jsme už ve škole brali, ale tak bavili jsme se o té hře. Sranda byla, že jsme začínali dříva dva lidé to nevěděli. Jedna spolužačka přišla úplně rudá, protože spěchala a jeden spoulžák přišel přesně na konec hodiny, protože o tom nevěděl.
No... na intru večeře a taky mě jeden kamarád vytáhl ven. Osobně jsem ho viděla jen jednou v prváku a ten den jsme si trochu zopakovali. Mě je těžké častokrát vytáhnout ven. Vždy odmítám, nebo se na něco vymlouvám, ale nějak na mě asi přišlo zase to období, co jsem měla v právku a tak jsem šla. Procházeli jsme se. U konce našeho setkání se choval, jako by se mnou chtěl chodit, nebo tak něco. A taky mě strašně pevně objímal, jakoby mě nechtěl už nikdy pustit. A pravděpodobně mi chtěl dát i pusu, ale tomu jsem se vyhnula. Než jsme se sešli, psali jsme si na fb a jako přišlo mi i pár smsek no a před chvíli mi přišla smska od někoho jiného a já jak mám tamten mobil v opravě a asi jsem měla ta čísla uložená v paměti toho mobilu, tak nevím od koho to bylo. Po dlouhé době opět nějaká žádaná. Už je to zase taky... No, nestěžuji si, ale má to i své proti. To rozhodování. Chce to hlavně čas :) Také mi včera napsal někdo na ask, že mě miluje. Opravdu netuším kdo. Myslím ale, že ten, s kterým jsem byla dnes venku.
Nezním snad jak nějaká děva :DD
Také bych se měla trošku učit na zítřejší písemku z matiky. A aspoň kouknout na biologii, kdyby zkoušel. No a první hodina- němčina - nám odpadá. Máme samostatnou práci. Takže můžu přijít až na druhou hodinu, tak bych se na školu podívala i zítra ráno. Na obíhání to už nějak nevidím.. no i když. Po té kontrolce nemám zase tolik spřátelených blogů, že? :D

No nic, držte mi pěstí.
A mějte se krásně.

No ták.

3. února 2016 v 5:00 | Simix |  *Mini Diary*

Mám se krásně. Škola docela jde. Ta je v pohodě. Zatím a budu se snažit, aby i dál byla.
Akorát neoplývám nápady. Já, ta co měla vždy hromadu inspirace a nápadů. Ani jsem nemohla vymyslet zajímavý název článku. No nevadí už. Ono se to někde jen ukrývá a brzy to zase přijde.


Už dva dny jsem nachlazená. Tyto dva dny jsou provázené kýcháním a neustálou potřebou kapesníčků. Chodím s jednou ucpanou dírkou. Ale jinak je mi fajn. Žádné deprese, ani myšlenky o existenci a filmech nebo seriálech. Nevím, na jak dlouho a jak to bude zítra, ale momentálně jsem v pohodě (jo, jasně, kolikrát to ještě napíšu?)
Nikdy nebývám nemocná, ale když už, dokáže mě v tomto období navšítvit pořádná rýma. Snad to nebude nic vážnějšího, ale věřím, že ne. Dnes si jedna spolužačka dělala lehce srandu ze žloutenky, chřipky a umírání, ale myslím, že to nebrala extra vážně. Spíš s nadhledem. Humor. Lehce černý. Včera byla stejně nachlazená jako já, dnes na tom vypadala o něco lépe. Já se momentálně udržuji v teple. V sobě po delší době teplou polévku z pytlíku a před spaním si udělám ještě čaj. Mám za sebou i pár vitamínu ve formě jablka. To mi připomíná, že jedné mé spolužačce dnes o angličtině natekl jazyk po té, co snědla jablko. Chudák.

Jak už jsem v minulém, možná v předminulém článku psala, nemám teď nějak o čem psát.

Příští týden máme jarňáky a tak se chystáme na hory. Trochu si zalyžovat. Odpočinut si. Jakože od takové té, jak to nazvat? Civilizace? Od běžného života? Od internetu? Od učení? No to nevím. Něco se učit trochu budu, ale nebude toho moc. :D Docela se těším, akorát jsem tak nějak slyšela, že sníh zase není, tak nevím, jak to bude. Každopádně pak dám když tak předem vědět, kdy tu nebudu. Aspoň krátkým článkem o neaktivitě. Nejpozději v pátek to snad stihnu, kdybychom nakonec opravdu jeli. Přednastavovat nic nebudu. A obíhat také samozřejmě ne. Také je čerstvě po kontrolce, takže spřátelených blogů teď nemám moc. Aneb... podívejte se třeba na minulý článek a do menu :D


Jo. Také myslím chtěl někdo vědět, jak mi to dopadlo v pondělí s prezentací.
No.. nakonec jsem tohle pondělí ve škole nechyběla. Spletlo se to a chybět budu až pondělí po jarňákách. Krásně jsem pezentaci z němčiny stihla. Strašně mě píchalo srdce a strašně mi bušelo. Tréma. Nervozita. Klasika. Akorát většinou moje srdce nedělá takový blázinec. Teda jak kdy. Ale něteré spolužačky, většina, na tom byla podobně. Paní profesorka mě na prezentaci vzala jako poslední se slovy. "To nejlepší na konec." A já se slovy, že to opavdu nemám nejlepší šla prezentovat. Na začátku jsem se zasekla s tím, že jsem místo "Ich habe eine Presentation uber Masenmedien und Kulturelle Personlichkeiten", řekla "Icha habe Person..." Pak jsem začala "vyváděť" s tím, že to neřeknu :D Ale tak začala jsem si s větším klidem znova. Tréma byla myslím znát, ale navazovala jsem oční kontatk jak s paní profesrkou, tak se spolužačkami. Což většina nedělala. Měla jsem pocit, že oproti nějakých spolužačkám jsem to měla víc odbité, ale učitelka mě pochválila, že jsem se s tím dobře porpala. Akorát mi vytkla, že jsem mluvila hrozně rychle, a že jsem místo konnen (znát) řekla wissen (vědět), nebo tak něco. Nakonec se většina z nás ani nedověděla známku, protože nám ji profesroka neřekla. Minulé pondělí ji ale ostatním, co prezenovali, řekla. Toť k té prezentaci, kdyby to někoho zajímalo.

A také nesmím zapomenout na dnešní vtipnou hlášku Mišelin (=napsáno podle Klárky :D) - děvčátka z intru. Když jsem dnes po víc jak měsíci po škole šla s Mišelin do Penny a přecházely jsme přes přechod a zastavilo nám auto, řekla: "Proč nedá blinkry, když zatáčí, měl by blinkat."
To je něco podobného, jako když někdo řekne: "Policajti chodili po dvou a pak po čtyrech"... nebo tak něco. Kdo jste to jak pochopil? :D

No, to by stačilo :)
Mějte se :3

Jak dopadla kontrola SB?

2. února 2016 v 17:36 | Simix |  *Info o SB*

Kontrolka byla neohlášená a někteří nemají teď ani moc čas... zapsalo se Vás docela málo, ale pár blogů jsem si nechala mezi oblíbenými. Děkuji těm, co tu jsou víc jak skoro dva roky. Např. Vall a Kix, ale třeba i Janii, Monica, Hannah apod. Už nevím přesně jak dlouho, ale nejdéle si tu pamatuji Kix a Vall... nerada bych někoho zapomněla.

Jak to vypadá aktuálně můžete vidět již v menu.

Nevím, jestli budu přibírat teď nové. Domluvili bychom se, kdyby mě blog opravdu zaujal :)


Tak se mějte :)
Větší článek očekávejte spíš až tak zítra třeba...
Teď nějak neoplývám nápady a ani se nějak extra nic neděje :)