Březen 2016

Slepota

31. března 2016 v 18:22 | Simix |  *Téma týdne*


Venku je opět krásně. Ráno bylo ošklivě a někteří nevěřili, že by mohlo být víc jak 15°C.
Nakonec je. Momentálně ležím na posteli a odpočívám. Dnes jsem byla zase strašně unavená. Na zítra do školy máme už jenom němčinu. Jsem samozřejmě ráda. Poslední dva dny toho bylo docela dost. Teda bývá toho i víc no, ale dejme tomu. Před chvílí jsem byla se spolubydlící v Penny no a pak šla na balet. Večer možná něco natočíme. Dnes jsem chtěla vydat video, co jsem natáčela s bratránkem, ale on ho asi smazal... Takže super! Bylo to docela dobré video, je škoda, pokud ho opravdu smazal. No nic...
z dneška, stejně jako ze včerejška, jsem měla trocu obavy, co se školy týče a naonec jsem to zvládla. Hurááá. I klavír jsem přežila s dvojkou. Takže docela dobré. Jednička se sice dlouho nevyskytla, ale s dnešním výkonem jsem osobně spokojená.

No a já tu dnes nechci psát deníček :D
Chci, nebo spíš jsem viděla téma týdnea řekla jsem si, proč na to něco nenapsat.
Opravdu nevím co... Nemám nápad, ale jdu zaimprovizovat! :D Jdu něco vymyslet...



Každý den projdeme kolem stovky lidí, každý den se pozdravíme s desítkami kamarádů, s plno z nich prohodíme pár slov, s pár dalšími několik vět. Častokrát jsme obklopeni tolika lidmi a každý je v něčem trochu jiný. Ať už ve svém vzhledu, nebo v povaze a možná přece jenom v tom davu hledáme někoho, kdo pro nás bude originálním a vyjímečným. Možná se cítíme beznadějně, že nemůžeme nikoho najít, možná je nám to šumák a možná jen čekáme, že se někdo sám objeví. Někdo třeba někoho takového už našel a nechce ho ztratit. Ať už je to nejlepší kamarádka, kamarád, přítel, přítelkyně, nebo někdo z rodiny...Častokrát si třeba říkáme, že někdo takový je strašně daleko od nás, a že nás k němu čas jednou zanese. Možná. Při nejhorším žádnou spřízněnou duši nenajdeme a nebo jsme možná slepí a neuvědomujeme si, že někoho takového máme v blízkosti, ale vůbec nám to stále nedochází. Nevidíme to. Může to být vlastně kdokoli. Někdo ze školy, z rodiny, z města, kde bydlíte,... kdokoli z okolí. Kdokoli z těch, které známe. Jenže to nevidíme a nechápeme a hledáme jinde. Jsme slepí.


Já se omlouvám, nenapadlo mě nic lepšího. Jako jo... docela se mi to líbí, ale je to krátké a mohla jsem to víc promyslet, ale není moc nápad :D

Zkuste do komentářů napsat aspoň pár vět vašeho vyjádření na téma týdne "Slepota". Nechtěla jsem to pojmout jako slepota taková... nevidoucí člověk.

Tak se mějte!

Je hezky, ale ani pes mě nevykope...

29. března 2016 v 20:00 | Simix |  *Mini Diary*

Dnešního dne jsem se trochu obávala a nakonec byl velice fajn. Obávala jsem se věcí do školy, ale nakonec to dopadlo tak, že se nedělo nic extra náročného. Jsem za to ráda. Není teda o čem moc psát. Jako mohla bych psát detailně, co se dělo, ale byly by to hlouposti.
Jako třeba to, že jsem nemyslela na kluky a dokonce jsem si řekla, že na to prostě kašlu. Pak sice mě jeden kluk, co se líbí většině holkám ze školy, pustil ve dveřích a já se na něj pousmála, ale tím to všehno končilo. Nevím, jestli dnes, nebo včera, ale měla jsem pocit, že nejsem na vztah připravená... ještě před pár dny jsem tu psala, jak chci nějakého kluka k sobě. Pro pocit bezpečí, romantiky a blablablah. S B. to totiž opravdu nevypadá dobře. Prej "Já už na Tebe čas budu mít." Jasně... to už nebudu poslouchat :D Není to přesně ten šálek čaje, který hledám. Ani já nejsem dokonalá, naopak... Já si počkám.
Venku je opravdu krásné počasí a já zase seděla na okně. Jako ano, šla bych ven, to počasí úplně vybízí, ale na druhou stranu se mi nechce. Hezky se nahřívám u okna. Jeden kamarád se mě přes fb snaží vytáhnout ven. Pokouší se o to už po několikáté, ale za celou dobu, co ho znám, jsem s ním byla dvakrát. A já mu už ani na jeho prosíky moc neodpovídám, jen když nejde zrovna o tohle. On je fajn, ale nějak mě to neláká. Jak už ho znám, také má občas takové ty úmysly... ne přímo perverzní, ale k tomu blízké. hezky se s ním povídá, to ano. Ale prostě se mi nějak nechce. Častokrát se mi po škole a ke všemu, když je další den taky škola, nechce. Cítím se taková ospalá. Ani to sluníčko mě nechce moc probrat. Budu hezky tady, pak se budu učit a prostě takový ten "chill". Miluji sice psaní, ale koukám, že se moc tentokrát nerozepisuji. Poslední dobou píšu hodně do osobního deníku. Ne že bych se nechtěla svěřovat vám...


Zrovna v rádiu mluvili o jarní únavě :D Nedokážu přímo říct, zda mám jarní únavu, takto se cítím častokrát po škole.
Okno mě omrzelo, profukoval sem sudený vítr, jdu s notebookem do postele.
A jak je to u Vás? :)

Velikonoční pondělí

28. března 2016 v 20:51 | Simix |  *Mini Diary*

Doufám, že se nebudu moc rozepisovat, abych tu nebyla dlouho!




Dneska jsem měla jednu z horších nálad, vlastně se to střídalo. Chvilku mi bylo fajn, chvilku naopak. Vůbec netuším. zda má na tom podíl změna času, nebo to je blbost. Spíš je to blbost... nebo mě to mohlotak ovlivnit? Ne, to ne... Nevím :D

Jak asi víme, dnes bylo Velikonoční podnělí? Přišlo k Vám hodně koledníků? K nám totiž nikdo. Slyšela jsem, že chodí čím dál méně. Co si o tom myslíte?
Samozřejmě mě vymrskali rodinní příslušníci. Krom taťky, protože odjel ještě ráno a myslel, že spíme. Je mi to docela líto, ale není to nic vážného. Pracovala jsem na nějakých prezentacích. Včerejší večer před spaním jsem na jedné pracovala a dnes dopoledne jsem zjistila, že se mi smazala. Začala jsem znovu + další. Teď jich máme mít docela dost. Ani jsem se nic jiného moc neučila. Ještě se podívám na němčinu, ale neměli jsme nic moc na zítřek plánované, tak snad to bude v pohodě. Přehrála jsem si to, co mám umět na klavír. S bratrem jsem byla na zahradě a hrála kroket. Sluníčko mi zlepšilo docela náladu, bylo opravdu hezky, ale později mi bylo zase na nic. Dokonce mi ve vlaku bylo k pláči a málem jsem se ani před těmi lidmi neudržela a abych pravdu řekla, ani pořádně nevím proč. Možná. Docela mě ale potěšilo to, co mi řekla baička na nádraží :3 Pobavilo :)



Napsala jsem sms panu profesorovi na hudebku, protože jsem s nimi vystupovala se sborem, tak abych věděla, kde přesně jsou. Zpívali jsme narozeninovou písničku pro Svěráka. Natáčelo se to. Z mojí třídy tam nikdo nebyl. Zase já se jen hnala. Na jednu stranu je to fajn. Dorazila jsem do kina, řekli mi, kam si mám dát věci a kam mám jít. Obávala jsem se, že si tam nebudu mít s kým povídat, ačkoli tam byly holky, co znám, ale ony tam měly své spolužačky a já ne... No ale nějak jsem si poradila a do řeči jsem se i zapojila. Byl tam zadarmo i dost a šampaaské, ale já si nedala. Byl tam i jeden hezký mladý kameraman. Pár holek si ho vychválovalo. Měla jsem pocit, že na mě koukal. Nechci být, ale paranoidní. A mě se stejně ani tak nelíbil, jako holkám. Pak se prezentovala Obecná škola, akorát trochu jinak. To už jsme ale mohli jít pryč a já šla na intr a měla jsem ještě docela dost času na nějaké věci...
Taky mě docela dostal instagram dneska. Všude TURN ON NOTIICATION a takový blbosti. Úplně jsem se lekla, co to má být a proč to vlastně musí být? Když už někoho sleduji, tak asi chci vidět jeho příspěvky, ne? No ale co už.

No a co vy jinak dneska?

Velikonoční tag

27. března 2016 v 19:25 | Simix |  *TAGy*

Máme tu další tag. Velikonoční. Před chvílí jsem si říkala, že by bylo i fajn natočit i Velikonoční video, ale na to je trochu pozdě. Tak snad příští rok :D


1. Těšíš se na Velikonoční pondělí, nebo se ho děsíš?
Spíš se ho děsím, než abych se těšila. Ale přece jenom je to moc silné slovo.
Bratr mi našlehá tak, jako by můj zadek napadaly včely.
Ani nevím, jestli někdo přijde. Jsou to moje první Velikonoce tady. Našla jsem si tu plno kluků kamarádů za tu dobu, ale asi tak pět z nich ví, kde bydlím a už s nimi nejsem ani tak v kontaktu, tak opravdu nevím, jestli přijdou. Na jednu stranu nechci, aby přišli, na druhou stranu by to bylo fajn. Teda jako, pocit, že si na mě vzpomněli a doťapkali až k nám. Ale posledních pár roků k nám už nikdo nechodil... tam kde jsem bydlela předtím. Teda... pokud nám jenom třeba nefungoval zvonek. Přijde mi, že kluci začínají chodit s pomlázkou čím dál méně. Říkají si .. chm... nějaká vařená vajíčka.. tss. A čokoládová ... seženu i jinak. Jednou jsem slyšela, že se spousta vařených vajíček válela i na zemi. Nevím.

2. Jak vypadá tvé Velikonoční pondělí?
Řekla bych, že skoro stejně, jako každé jiné, akorát nejsem ve škole.

3. Necháváš se vymrskat dobrovolně?
Tak, není to tak, že bych dobrovolně skákala před každou pomlázku, ale ani neutíkám. Teda pokud vím, že nejde o někoho, kdo šlehá tak, že to strašně bolí.


4. Co dáváš koledníkům?
Když jsem byla menší a ještě jsem bydlela s mamkou a ještě k nám kluci a páni chodili, tak jsme jim s mamkou dávaly docela dost věcí. Čokoládová vajíčka, vařená vajíčka, stužky a nebo nějaký ten panáček :D Teď, pokud někdo přijde, máme vařená vajíčka zdobené takovou tou starou klasikou. Lístky obvázané obvazem a uvařené v cibuli (slupky), možná bych obětovala i nějaké to čokoládové vajíčko od mamky. Pokud někdo přijde. Mě ale bude stačit, když mě vymrskají příslušníci z rodiny mužského pohlaví :D

5. Upekla jsi někdy Velikonočního beránka?
Nene, myslím, že ne.
Většinou jsme dostávali od starých paní, s kterými jsme se znali, asi od babičky... spíš mazanec... a nebo jsme kupovali. Tak to bylo za časů s mamkou. Tyto Velikonoce máme babičky beránka.

6. Umíš plést pomlázku?
Nemám ten pocit :D

7. Už tě někdy vykoupali ve vodě, aby jsi neuschla?
Tak tuto tradici asi neznám. Myslela jsem, že se mrská pomlázkou, aby holka neuschla, a že
kluci se polívají vodou. Třeba za pozdní příchod a tak :) Toto neznám :D Ani babička ne :D


8. Chodíš po dvanácté s pomlázkou na kluky?
Nechodím :D Slyšela jsem o tom, že chodí i holky a někde jsem i viděla, ale já mám prostě za to, že chodí jen kluci :D

9. Jaký máš celkový názor na Velikonoce?
Velikonoce nejsou špatné. Zdobení vajíček mám ráda a pletení pomlázek je taky docela fajn, ale ten jejich účel se mi už moc nelíbí. Kdyby se třeba na Velikonoce objímali a kluci darovali holce pomlázku a holka klukovi vajíčko, aby se neuschlo.. nebo já nevím ... :D Já vím, trochu trapný nápad. Nebo hledání vajec, jako je v jiných zemích.. Ale jsme v České republice a máme české tradice.

10. Králíčci nebo kuřata?
Já nevím :D Asi spíš křálíčci :D

11. Chodila jsi někdy na pomlázku?
Ne. Ale to neznamená, že jsem nikdy nikoho nevyšlehala :D

12. Pečeš nějaké Velikonoční dobrůtky?
Já a pečení, to asi bohužel nejde moc k sobě. Ne, že bych nikdy nic neupekla. Makovec nebo párkrát bábovku a jednou jsem ji dokázala slušně pokazit, ale na Velikonoce jsem zatím nepekla nic.


13. Zdobíš si Velikonočně dům?
Mamka vždy zdobila. A já nějakou tu velikonoční odzobičku v pokoji také třeba měla.

To by bylo asi vše.
Tak si užijte Velikonoční pondělí.

Jáj, teď jsem si vzpomněla, jak jsem jednou na Velikonoce četla komentáře na blogu... Pokaždé někdo napsal, kolik kluků u nich už bylo... apod. :D


Propisku do ruky...

26. března 2016 v 18:26 | Simix


Beru do ruky svůj deník a mezi propiskami hledám tu, která by ještě psala. Až na čtvrtý pokus mám to štěstí. Otevírám na prázdné stránce a pokračuji ve svých zápiscích. Po pár řádcích mi dopíše další propiska, tak pátrám po další přeživší. Když najdu pokračuji a píšu o svých pocitech, zážitcích a tužbách. Takové ty věci, pro které je deník určen. Vypisuji se ze svých myšlenek a pocitů.
Při pohledu z okna si říkám, jaké rozdíly jsou mezi americkými a českými domy, středními školami, lesy,... Proč můj reálný život ovlivňuje i něco, co bylo podáno pouze hereckými výkony? Proč se mě to tak emotivně dotýka? Co udělat pro ty, co se cítí sami, jako já někdy? Uvnitř. Ale jiní i okolo... To mi častokrát až tak nevadí. Nevadí mi samota jako spíš pocit, že jsem sama. Sama na všechno. Skoro. Nevadí mi být nějakou dobu úplně sama... někde... nevadí mi klid a ticho.. zaplním ho hudbou a pohyby, co by měly připomínat tanec a zpívala bych... ale s pocitem, že tu pro mě stále někdo je. Trošku mi ale něco chybí...Možná to je pocit bezpečí a opory v pevné chlapecké náruči, kterému by na mě záleželo a věnoval se mi a já ho milovala... a on mě. Jenom mi to prostě chybí a možná jsem nenašla ještě to pravé ořechové.

Jinak se mám vlastně krásně! :)



Má motivační kniha? (video)

24. března 2016 v 20:00 | Simix |  ¤ My videos ¤

Dnes jsem konečně vydala nové video.
Slibovala jsem ho tady na blogu a dodržela.
Natočila jsem ho už v sobotu, ale video se nahrávala strašně pomalu, sestříhala jsem to až včera.
Nebyl moc čas na videa. Pokud to vyjde, budu natáčetněco s bratránkem a také něco se spolubydlící na intru, tak uvidíme.

Snad se Vám video bude líbit.
Mě osobně se zdá, že se mi povedl začátek. Líbí se mi i to, jak jsem to uvítala. Celkově jsem se svým dílem docela spokojená.

Teď záleží jenom na Vás, jak mi to zhodnotíte :D :3

Jediné, co mě docela mrzí je to, že pár lidí chtělo ve videu pozdravit, napsala jsem si jejich jména na papírek, ale ten jsem za tu dobu, než jsem se k tomu dostala, ztratila... :/ Měla bych si zavést nějaký svůj jůtubový deníček :D

Tak se mějte :3

Cítí to kvítí ve vzduchu?

23. března 2016 v 20:20 | Simix |  *Obrázky*

Napadlo mě dnes přidat jen pár obrázků. Jarních. A nebo víte co? Zkusím jich sem dát, co nejvíc :D
Bude to tak i tak takový relaxační článek.
Můžete si k tomu pustit zde hudbu a nebo vlastní samozřejmě.. vše je na Vás :3




Přeji příjemné kochání...














Uvědomila jsem si, že se víc líbí letní, zimní a podzimní obrázky :3
Jarní jsou také moc hezké ale...
Jaké se více líbí Vám?



Ale strašně se mi líbí obrázky tulipánů a podobné oblohy :3



Nečekala bych, že mi takovýto obrázkový článek zabere skoro stejně dlouho, jako kdybych něco delšího psala... Najít obrázky, uložit, vložit,... docela to zabere.


Poslední dobou nejsem nějak aktivní na svém obrázkovém asku O.o :D

Tak se mějte :3



Jarní tag 2016

22. března 2016 v 19:11 | Simix |  *TAGy*

Opravdu dlouho tu nebyl nějaký tag a mě napadlo udělat jarní.
Myslím, že je to dobrý nápad, když nám to jaro tak nějak už přichází.
Našla jsem tag, kde jsou otázky ve smyslu: Tvůj oblíbený jarní lak?
A blablabla a to opravdu nemám, takže jsem našla jiné.


1. Oblíbená jarní květina?
Abych pravdu napsala, tak ani nevím. Sněženky jsou hezké, no ale spíš mám radši květiny, co rostou až délele. Nemám tucha.

2. Oblíbené jarní oblečení?
No, podle mě nějaká mikina a kalhoty. Postupně se ubírá. :D Na podzim bych naopak volila nějaký svetr. Ono je to ale v celku jedno. A zima je plná kabátů a bund.. pokud je teda sníh nebo mráz, že? :D

3. Oblíbená jarní barva?
Myslím, že do jarních barv se dá klidně počítat tyrkysová a ta je má nejoblíbenější, takže asi ta.
Ale také asi meruňková... jakože taková lososová :D Víte, ne?

4. Oblíbená jarní vůně?
No asi rozkvétajicích květin. Nemám alergii, takže krása.

5. Oblíbený jarní nápoj?
No, momentálně mě napadl jako první ledový čaj a ani nevím proč :D
Každopádně asi jo. V zimě a na podzim jsou to spíš čokolády, kakaa a čaje. V létě třeba voda, šťáva a tříšť. Nevím, proř tu sice cpu osotatní období, ale neva :)


6. Co máš ráda na jaru?
No asi takovou tu energii. Probouzení. Začíná svítit sluníčko a většina lidí má i lepší náladu a mě začíná hrabat (v dobrém, samozřejmě). Mám ráda všechna období,ale před dvěmi roky to bylo jaro. Každé období má něco krásného (i špatného), o tom jsem někdy dávno psala článek. A zrovna teď jsem ráda, že přichází jaro. Ještě před měsícem jsem chtěla docela sníh a nevadilo mi, když ještě trochu opožděně sněžilo, ale už jsem se začala těšit zase na teplo. Méně oblečení.. no .. budu se muset zase holit... ach jo :D

7. Co nemáš ráda na jaru?
Ano, sice má všechno nějaké nevýhody, ale mě teď žádná nenapadá. Možná tak to, že mě bratr zas pořádně seřeže pomlázkou. Asi teda. On dává strašné rány. Stačí to přežít! :D

8. Děláš jarní úklid?
Nedělám tak úlplně jarní úklid. Moc třeba neuklízím, ale když už, tak pořádně. Takže všechno vyházím ze skříní. Vyházím zbytečnosti. Utři prach. Vyluxuji. Všechno srovnám a to mi trvá i několik hodin. Někdo to dělá po trochách pravidělně a někdo po delší době a pořádně... a někdo vůbec no. S mamkou jsme na jaře myly okna. Nebo spíš ona myla. Jinak jsem každou sobotu vysávala. Nevím, jak to má babička s jarním úklidem a asi nás zapřáhne, ale plánujeme poklidit i v domě, kde jsem s bráchou a rodiči předtím bydlela. A když budou ty velikonoční prázdniny, mohla bych si najít nějaký čas na trochu úklidu i v pokoji, který sdílím s bratrem (dočasně).

(Magnolia)
Tenhle strom mi bude docela na jaře chybět.
Ještě, když jsme bydleli TAM, měli jsme ho na zahradě a vídala jsem ho skoro denně.
Toto ale není vlastní foto, ale z We<3it!

9. Oblíbená jarní činnost?
Já ani nevím! :O Na jaře mě to častokrát táhne dost ven, když je hezky. Jinak určitě ráda dělám věci, co dělám i jindy. Poslouchání hudby atd.

10. Kdy pro tebe začíná jaro?
Když začíná být opravdu hezky. Začínou mít takovou pohodovější náladu. Cítím energii ve vzduchu. Sliníčko. Zkrátka jaro. I vzduch voní tak nějak jinak. :D Nevím, jestli to vnímáte také.

Je zvykem, že se rozepisuji i mnohem více, ale podle mě je to dostačující. :)

Tak se mějte!

Jojo.

21. března 2016 v 18:08 | Simix |  *Mini Diary*


V sobotu večer, no, bylo o trochu déle, jsem napsala takový pociťový článek. Prvně se mi půlka smazala, po druhé se mi neuložila... A teď jsem si říkala, mám to vydat? Když to není kompletní a už to nenapíšu tak, jak bych to napsala předtím? Nebylo by to už tak prožité.
Psala jsem něco o tom, že mi bylo krásně a zároveň smutně a rozepsala jsem se o tom. Momentálně to tak dobře už nenapíši. Vlastně zrovna teď nemám chuť o tom, co jsem psala, psát. Jediný člověk, co věděl, co tam bylo napsané jsem byla já a tak to i zůstane. Ne, že by to bylo tajné, plánovala jsem to vydat, ale to už je jedno :) Také jsem tam psala o tom, jak mě dost ovlivňuje můj
momentálně nejoblíbenější seriál. Třeba něco podobného napíšu zase jindy.

Dnes bude asi zase deníček. Když člověk nemá jiný nápad, vždy o zachrání deníček. Tedy, skoro vždy. Spíš se nechci moc zdržovat a tak napíšu to, jak se mi dnes dařilo.

První hodinu jsem se obávala, že mě vyzkouší z literatury. Většinou to známkuje přísně, ale dnes mi to přišlo mírnější. Teda na její poměry. Jedna spolužačka šla dobrovolně, další byla vytažena nečekaně a já jsem si byla skoro jistá, že pujdu. Ráno jsem si to sice opakovala a něco málo jsem o tom věděla. Bála jsem se, že se mě zeptá na Antonína Sovu, protože toho jsem moc neuměla, ale prvně se mě zeptala na díla Otokara Březiny, která nevěděla spolužačka přede mnou a to já věděla. Byla jsem ráda, že se mě na to zeptal. Pak se zeptala i na něco o Antonínovi.. na jeho osobní život. Řekla jsem ji dvě věty, co jsem věděla. A taky mi položila nějaké otázky, co jsem snad ani v sešitě neměla, ale myslela jsem, že by to tak mohlo být a tak jsem to řekla a taky, že to tak bylo. Posadila jsem se s dvojkou. Nějak jsem se o tom rozepsala.


Druhou hodinu jsme psali ze slvoíček z angličtiny. Oznámkovala to ještě o hodině a mám jedničku. O přestávce jsem si koupila v automatě horkou čokoládu, což je úplně zbyteční psát, ale na to se napojuje něco... co vlastně asi nebudu psát. Jde jen o jednoho blbouna. No, asi to tu nebudu prodlužovat. Další hodina v pohodě. O dějepise přinesl profesor opravené písemky. Mám jedna mínus. A následující dě hodiny onverzace němčiny také super. Přinesla staré písemky ze slovíček a mám za jedna. A to nekončím. Následoval oběd- ne, nebyla jsem sama, to většinou jen ve středu. Šla jsem se spolužačkou a pak si k nám přisedly další dvě. No a pak byl tělocvik. Dělala se stojka na známku. Když jsme ji trénovali, jedna spolužačka nám chytala nohy a pomáhala nám. Pak se to ale známkovalo a učitelka řekla, že tam natáhne jen ruku, aby jsme nepřepadli. Začala jsem se trochu bát. Musela jsem tu trojku udělat tříkrát, protože jsem prý neměla nohy u sebe. Ale dala mi jedničku. Kdybych se specializovala na tělocvik a ne na hudebku, tak mi to paní profesorka možná zhodnotí přísněji. Spolužačka mi totiž ještě předtím neustále opakovala, ať dám břicho dozaději, abych byla opravdu rovně, jenže to jsem se pak překlopila. Když jsem to udělala potřetí, úplně jsem cítila, jak vysím ve vzduchu. :D
Pak jsme hráli florbal. A pak jsem šla na intr. Večeře, blog, učení, sprcha a spát.
Dnes zním jak šprt... co se těch známek týče, ale já jsem happy. Ono to častokrát jde i bez mega učení. Někdy je třeba i jen štěstí. Zítra to bude o něco těžší. Písemka ze speciální pedagogiky a asi bude zkoušet z občanky. Ale dá se to zvládnout. Tak uvidím. A co Vy?

Jo a taky se trošku učim na klavír Faded... kousek už umím :)
Taky jsem si všimla, že jsem v tomto článku přestala řešit kluky. Možná je tady na blogu nebudu už řešit. Uvidím příště. Jo.. asi to tak bude správnější.

A je docela fajn... že od středy máme volno... Velikonoční prázdniny. Částokrtá to volno potřebuji, ale tenrokrát zvládám dobře. I když .. nějaký čas navíc se samozřejmě hodí. Aspoň na videa. Už jsem natočila nějaké včera, ale šel pomalu internet a tak jsem ho nesestříhala a nebyla jsem ani tady.

Už bych asi mohla začít přidávat pestřejší články, ne jen deníčky.
Zase by to chtěla nějaká témata, tagy, apod. Všechno bude.. časem :D

Řekla bych, že spíš náhodně.

19. března 2016 v 19:43 | Simix |  *Moje ceny*

Získala jsem další diplomek od Hannah za hádadnku.
Řekla bych, že to bylo náhodné, že jsem vyhrála.
Podívala jsem se na obrázek, co Hannah nakreslila jsem si a říkala jsem si. "Jo, zpěvačka. Jaká by to mohla být? Jaká by měla na sobě toto?" Řekla jsem si "Zkusim jen tak z prdele Jojo, protože to možná měla." A co? Je to tam :D


Děkuji :3


Přežila jsem.

18. března 2016 v 19:10 | Simix |  *Mini Diary*

Tento článek bude takový deníček za dva dny - čtvrtek a pátek. Nechtěla jsem totiž psát deníček i ve čtvrtek, protože by jich tu bylo už přehnaně moc a tak to shrnu tady.


Čtvrtek
Ráno jsem snídani stihla opravdu velice rychle, a než jsem se spolubydlící vyrazila do školy, učila jsem se slovíčka na angličtinu, protože na to, abych se je učila večer, ten den předtím, jsem byla moc unavená a tak jsem si je aspoň jenom přečetla. Ten den předtím, tedy ve střdu večer, jsem se pokoušela nějak dát dohromady občanku, protože jsme psali. K tomu se ale ještě lehce dostanu.
První hodinu jsme měli angličtinu a paní profesroka málem zapomněla na to, že máme psát ze slovíček. Připomněla to pak náhodně spolužačka, která si chtěla napsat ta minulá, protože chyběla. Vidím to ale dobře. Myslím, že jedno slovíčko jsem akorát napsala trošku špatně :D
Pak hudebka. Hrála jsem na klavír. Minule jsem oproti dnešku byla v pohodě. Dnes jsem trochu panikařila. K první skladbě mi řekl, že to umím, ačkoli jsme se tam zadrhla. Dnes jsem se zadrhávala snad u všeho. Ani nevím, co mi dal za známku, ale myslím, že je to jedině dobře.
Častokrát panu profesorovi u klavíru brečíme a plno spolužaček z jiných specializací si trošku myslí, že nás deptá. On je milý, akorát po nás chce pravidelný trénink - což je samozřejmostí a hledá nám tam pořád nějaké chyby. Ať už uvolňování rukou, nebo cokoli. Ale jinak je dost milý. Akorát pak psychika u nás trošku zlobí. Zní to docela divně. Sama nevím, proč se nám začnou někdy kutálet slzy po tváři. Z důvodu, že to neumíme? Stres? Myslím, že to bude takový mix. No a o přestávce mezi dvěma hodinami hudebky mě jedna spolužačka "oddala" s další spolužačkou. Z toho další spolužačka natáčela a ta poslední hrála svatební pochod na klávesy. Byla to sranda. Po tom klavíru mě to opravdu potěšilo a pobavilo. Sešli jsme se zde za přítomnosti židliček a stolů, abychom oddali D. Teplou, podle čehož už je jasné, že si bere sleščnu Simonu K. a blabalbal...
V průbehu školníhiho dne, až do šesté hodiny jsem si stále opakovala občanku. Nakonec přišla šestá hodina. Napsala jsem to skoro jako vždy. Tudíž to bude zase okolo trojky a z důvodu, že písemka byla rozdělena do dvou částí cca po dvanácti otázkách. Možná to budou trojky dvě. Zázrakem by byla dvojka a nedivila bych se nějaké té čtyřce. Každopádně stále jsem moc ráda za tu jedničku, co jsem dostala v minulé písemce. Na tu snad nikdy nezapomenu. Moje první jednička u této profesorky. Myslím, že i poslední, ale o to nejde. No a vlastně to bylo jinak ve škole v pohodě. Hlavně jsem chtěla přejít tyto tři věci: písemku z angličtiny, klavír a písemku z občanky. To bylo pro dnešek pro mě nejstresovější a pak pohoda. Končili jsme i dřív, protože nám "odpadla" literatura. Máme samostatnou práci.


Pátek
Já to věděla. Věděla jsem, že když přežiju čtvrtek, pak už to bude pohoda. Říkala jsem si, to už třeba i ty tři hodiny matematiky :D No a co se teda dnes dělo?

Probuzení. Vstávání. Příprava. Snídaně. Přečetla jsem si dějepis. Ani ne celý. Včera na inru po škole jsem se dá se říct jen flákala. Šla jsem do školy. Skoro celou dobu jsem ve škole psala kamarádce dopis (ona ví o kom je řeč :3), protože jsem na něj dosud neměla moc času. Zároveň jsem samozřejmě dávala pozor. Němčina. Pohoda. Biologie. Pohoda. Zkoušel, mohla jsem v klidu psát. Dějepis. Psali jsme písemku. Dostala jsem od spolužačky tahák. Většinou to i s tahákem napíšu tak na dvojku. Tentokrát myslím, že by to mohla být i jednička, i když jsem na poslední otázku odpověděla nějak divně a ani ne kompletně. No uvidím. Dokonce si asi pan profesor zapamatoval i moje jméno. On totiž ty otázky diktuje a čeká, až si odpovíme a mě to někdy trvá a řeknu mu, aby počkal nebo to zopoakoval a on na mě: "Můžu pokračovat Veroniko?" A já, že nejsem Veronika. Podíval se do svého zasedacího pořádku a řekl. "Simona. Veronika za tebou." No a pak se mě ptal i několikrát a už řekl Simčo. Bylo to hezké slyšet, když ještě nedávno nevěděl, jak se jmenuju. Poprvé v životě mi náš nedoslýchavý starší pan profesor na dějepis řekl Simčo. Líbí se mi, když mi lidé říkají Simčo. Případně Simix. Celkově dnešní písemka byla fajn. Dokonce říkal, že s tímto tempem nám to bude diktovat do Velikonoc, ale že stejně už na pomlázku nechodí... a já se začala smát. No a pak matematika. Probíráme řez tělesy, není to zase tak těžké. Paní profesorka ale na konci hodiny zvýšila hlas, protože ve třídě byl docela hluk. Většina po této hodině šla domů a já spolu asi s dalšími osmi šla na volitelnou matiku. Kdybych ve druháku věděla, že budu mimo tento matematický svět, nepřihlašuji se na to, ale mě matematika ve druháku šla. Myslela jsem, že bych z ní mohla maturovat, ale teď to vidím spíš na angličtinu. Spletla jsem se hold no. Slyšela jsem ale, že bude maturita z matematiky povinná, doufám, že mě se to ještě netýká. Na začátku nepovinné matematiky nám učitelka řekla, že zvýšila hlas jen kvůli tomu, že se v hluku nemůže soustředit, a že akorát udělala chybu za kterou se omlouvá a napsala znova zadání a ukázala nám, jak to mělo být správně.
Kupodivu jsem tentokrát nepadala do únavu jako pořád o těchto hodinách. Nakonec jsem se dočkala oběda. Šla jsem s kamardkou ze čtvrtého ročníku, která též chodí na tuto matematiku. Bylo to poprvé, co jsem s ní byla sama, ale hezky jsme si povídaly. Po obědě jsem šla na intr balit. Na nádraží jsem potkala kamarádku, která chodí k nám do školy, ale byly jsme i spolužačky na základce, než odešla na gympl. No a ve vlaku jsem později narazila na jinou mou spolužačku ze základky, která je také na stejné škole, ale na trochu jiném oboru. Tak jak jsme si povídaly jsem si s ní už opravdu moc dlouho nepopovídala, protože se už tolik nevídáme. Na nádraží na mě čekal děda a také jsem si všimla tří kamarádů. Bylo mi divné, že tam jsou, protože oni vlakem nejezdí a hned jak jsem šla s dědou ven, šli také. Naivně jsem si říkala, že tam byli třeba kvůli mě, i když jo.. je to asi dost naivní, ale neviděla jsem jinou možnost, když vlakem nejezdí a dali se na odchod hned po nás. I když, co se týče dvou znich, dlouho jsem je neviděla a ani si s nimi nepsala. Jeden mi pak ale dokonce zamával. A najednoho jsem pořád koukala, protože jsem toho jediného na živo viděla poprvé. Častokrát mi psal, jak chce jít se mnou ven a nedopadlo to ani jednou. Za prvé, mě je častokrát těžké dostat ven, pokud opravdu nechci nebo se na to necítím a on dvakrát ani nepřišel. No co už. Když mě děda hodil domů, napsala jsem mu, jestli jsou ještě venku, protože jsem za tak krásného počasí, jaké dnes bylo, chtěla jít ven. Jaro na mě opět přišlo. No protože jsem si opravdu asi naivně myslela, že tam byli kvůli mě, jenže on mi doteď ještě ani nezobrazil. Buď má něco velkého na práci nebo jel ignor. No nic, vytáhla jsem ven bráchu. Naštěstí jsme se dnes nehádali. Mělo to ale jednu podmínku. A když jsem to splnila, byl na mě moc milý a šel, kam jsem chtěla. Dokonce jsme potkali jeho spolužačku, s kterou jsem dřív chodila dost ven (A.), ale už se mi skoro vůbec neozývá a já ji také ne. Chodí s jinými. Běžela ke mě a objala mě. Jako většinou, když mě vidí. Šli jsme kousek s ní a pak jsme se dost procházeli. Řekla jsem ji, koho jsem viděla na nádraží a co se jednoho týče, říkala, že prý jel pryč, že není možné, že jsem ho viděla, ale byla jsem si jistá. Dost se spolu teď baví. Pak mě napadlo, že možná proto byli na nádraží, třeba přijel.. nebo fakt nevím. Spíš vypadalo, jakoby na někoho čekali. No během toho, co jsem byla s bráchou venku jsem ho viděla znova s třemi holkami a jednu z nich znám. Teda já ho neviděla. On na mě zakřičel a pozdravil. Zamávala jsem. Ta holka, kterou z nich znám nehnula ani brvou. Při podobné vzdálenosti mě před několika měsíci ale pozdravila, tak nevím. No a teď jsem tady. Po dlouhé době procházka... a s bráchou. Před týdnem myslím chtěl jít ven, ale já ne. Tak jsem ho vytáhla dnes. Bylo opravdu hezky a řekla jsem si, že čas na procházku si najdu. A potkala jsem tak nějak zase pár lidí no ...

Snad jsem se nerozepsala moc.
Možná je to přece jen díky těm dvěma dnům trochu delší :D

A co Vy?

Páni.

17. března 2016 v 19:00 | Simix |  ¤ My videos ¤

Jako jsem to dělala celý tento týden, napsala bych nějaký deníček, ale myslím, že už by to bylo trochu moc a tak jsem se pustila do článku na trochu jiné téma a deníček bude opět zítra.
Tento nápad na článek se mi vylíhnul v hlavě už dřív, ale píšu ho až teď. Spíš jsem si možná říkala, zda se mám o tom zmiňovat.
A o čem?
No vlastně se to po delší době týká mé tvorby na youtube. A zrovna teď to nebude o tom, jak jsem docela dlouho už nic nenatočila. O víkendu se to ale pokusím napravit. :D
A o co teda vlastně jde?
Jde o jedno video, které má ze strany diváků, na mé poměry, obrovskou aktivitu.
Je to video, které jsem točila asi tak před rokem? Každopdáně poslední dobou mi na něm přistává plno komentářů a má strašně moc zhlédnutí a taky lajků .. no a taky dost dislajků, ale přece jenom lajky vedou! HUH! :D
A o jaké video tedy jde?
No... hodně z Vás ho už asi vidělo.

Měla jsem tam ještě dlouhé vlasy. Od té doby jsem byla už jednou ostříhaná a stihlo mi to zase dorůst skoro do původní délky. A prostě skoro 14 000 zhlédnutí, 228 likes a 58 dislikes. V to bych totiž pomalu už ani nevěřila. Na jednu stranu je to super pocit, že to má takovou sledovanost. Na druhou stranu si říkám... Jáj, ježiši kriste, to video vidělo čím dál více lidí. Vždyť je to trapnýýý :D Váš názor?
Co se týče komentářů, nechybí chvály ani nadávky.





Abych pravdu řekla, na většinu hejtů se mi hezky odpovídalo... a s humorem :D
Ale víc je těch hezčích komentářu, řekla bych :)

Co se týče toho, že jsem si nosila do školy tablet a nabíječku: Už nenosím. Nabiječku už nesmíme, přesto si holky nosí a tablet jsem nosila proto, protože mobil nechytal wifi a tak nějak i blbnul. To jsem měla ještě jiný mobil, než mám teď :D

U ostatních videí taková aktivita není. Časem třeba bude, ale je pravdou, že toto je asi docela vyhledávané video- jakože to téma a proto ho vidělo hodně lidí.

A také 443 odběratelů, poslední dobou to stoupá nějak rychle.
Je to super i když někdy jsem si třeba řekla, jáj, bůh ví, kdo to uvidí a třeba se ztrapním... Už mi to začíná být ale docela jedno. Jsem se svojí tvorbou spokojená, i když někdy je to docela crazy :D Takže děkuji!

Tak se mějte :)

Úterý

16. března 2016 v 16:29 | Simix |  *Mini Diary*

Smíříte se opět s deníčkem? Já vím, že je teď skoro pořád. Ani nevím, proč mám potřebu sem psát deníček, když si to tu může vlastně přečíst každý. Každý! A to i ten, kdo opravdu nemusí. Na druhou stranu, nepíšu už takové detaily, které by mohly někoho poškodit a také tu mám nějakou odezvu a podporu. Normální deníček by mi na to, co píšu, nic neřekl. Žádný názor, žádnou radu. Vy ano, za což Vám samozřejmě děkuji.

Včerejší den byl docela v pohodě, i když jsme toho psali strašně moc.
První dvě hodiny byly v pohodě.
Pedagogika - profesorka asi čeká, že píšeme strašně rychle. Chtěla, abychom jí to odevzdali, když jsem byla teprve v půlce, ale dala nám ještě čas. Vidím to docela dobře. Průměrně.
Co se týče zápisků, asi taky věří v naše rychobleskové psaní, protože na nás strašně moc spěchá. Píšeme si toho strašně moc a navíc docela spěchá. Čeká, že ji budeme poslouchat a zároveň opisovat to, co je na tabuli.
Dál jsme psali z gramatiky- vidím to také docela dobře. Průměrně. Opět. Uvidím.
Další hodinu byla biologie a to jsme také psali. Profesor na to zapomněl, ale oni mu to připomněli. Což je docela nezvyk. No, nakonec bych to radši nepsala, protože otázky zněly tak, že jsem nevěděla, jak na ně odpovědět. Z biologie jsem donedávna mívala jedničky, ale už ne. Jsou to tak dvojky, nebo dvě mínus, což není špatné, ale jak už jsem asi psala, mrzí mě to. Dokázala jsem to zkrátka i lépe. A tato písemka také nevypadá nejlépe, ale aspoň na trojku by i dopadnout mohla, ale stejně mě to mrzí.
Další hodina občanka- některé zkoušela.
No a pak jsme psali z konverzace z angličtiny ze slovíček. Měla jsem dost chyb ve spelingu, ale dostala jsem jedna mínus. Příště by to byla prý už dvojka. Ale super.
No a pak jsem si šla trénovat na klavír.


A dnes?
První hodinu jsme z němčiny měli psát. Když jsem přišla do učebny, kde býváme, nebyli tam. Hledala jsem je. Když jsem se opět vrátila do té učebna, byla tam už jiná třída a zeptala jsem se jich, jestli nevědí, kde je ta moje. Ukázali na tabuli a řekli, že ve třinácce. Proč jsem se na tu tabuli nepodívala rovnou? Do třídy jsem přišla pak akorát naštvaná a uřícená, a když mě holky pozdravily, já jim ani pořádně neodpověděla a pak mi to bylo docela líto. Ale mělo to docela jednu výhodu. Viděla jsem někoho, na koho teď občas myslím. Nejde o nic vážného. Prostě jeden člověk :D S písemkou jsem ale velice spokojená, tak uvidím, jak dopadla. Následovala matika a docela v pohodě. Pak hudebka. Z důvodu, že hraji na klavír až zítra, tak jsem vlastně měla takové volno. Hrály tři jiné spolužačky a já + ještě jedna hrajeme až zítra, takže jsem si psala takový plán, co budu další dny dělat, abych lépe stíhala a abych v tu chvíli měla i co dělat. Já se umím zabavit :D Vlastně jsem se už dlouho nenudila. Vždy, když je u mě nějaký náznak nudy, začnu třeba něco psát, nebo cokoli dělat. Pak jsme hrály trochu na flétnu. Nic moc. Na to, co umím. Ne, že bych toho uměla hodně, ale my hrály velice primitivní základy. Pak angličtina na pohodu. Pak IKT/počítače, to už jsme psali písemku... jakože práce na počítači. Prvně jsem měla obavy, že mi to vůbec nepůjde, ale nakonec docela šlo. Akorát jako jediné se mi aktualizoval počítač a jako jediná jsem tudíž začala o něco déle. Nebyla jsem ale jediná, kdo to nestihl a někdo na tom byl prý ještě hůř. Budeme naštěstí pokračovat příště. Následoval oběd, na který jsem šla se dvěmi spolužačkami. Jako docela sranda. No a pak jsem šla do školy hrát na klavír. Tam, kde pravidelně v tu dobu hrávám zrvona někdo byl a tak jsem hledala jinou volnou učebnu s klavírem, ale nic. Šla jsem tedy do té učebny, kde bych normálně byla a byla tam jedna kamarádka, která byla u nás na intru, ale už není. Po několika minutách mě pustila. Stále mi nejde jedna skladba a čekala jsem, že to zvládnu nějak natrénovat, ale ono stále nic moc. Místo toho, abych byla silná a trpělivá, jak se mi to poslední dobou s klavírem i daří jsem se prostě po delší době opět ropzbrečela. Dlouho jsem už u klavíru nebrečela. Jsem zvědavá, co mi zase zítra řekne. Jedna moje spolužačka se dnes u klavíru rozbrečela taky a to na ni byl milý, ale našel ji tam zase plno chyb. A prostě nervy, stres ... psychika prostě. Hodně z Vás to možná zná. Dlouho jsem nedostala z klvíru jedničku a opět to nebude jednička. Protože prostě nebudu umět zase jednu pitomou skladbu asi z pěti skladeb. Možná si to zkusím ještě tady na inru, ale budou tam i holky, a taky se musím učit ještě občanku a slovíčka na angličtinu. A ta občanka.. tu vůbec neumím. A většinou, když mám pocit, že to umím, tak dostanu tak za tři. Tak fakt nevím, jak to zvládnu.
Budete mi zase držet pěsti? :O :3 (pokud na mě nezapomenete). Budu ale věřit, že to nějak dám.

Když jsem ubrečená přišla na intr, trošku jsem se lekla, protože spolubdlící měla na intru společnost své spolužačky.

Příště bych už mohla taky zase jednou napsat něco trochu jinačího, než deníček :D

A co Vy?
Mějte se.


Pondělí zmáknuto.

14. března 2016 v 18:09 | Simix |  *Mini Diary*

V minulém článku jsem zněla docela šprťácky.


Když jsem dorazila na intr, spolubydlící tam opět zatím nebyla.
Pustila jsem si hudbu a při trsání jsem si vybalila a připravila do školy.
I s trásním jsem to stihla za půl hodiny a za půl hodiny i sprchu a celkově prostě. :D
Už jsem se ten den nic neučila. Ve vlaku jsem si stihla přečíst biologii a nepřijde mi to moc složité, otázkou je, jak napíši zítra písemku. Dnes se na to ještě podívám.
Tudíž jsem šla spát něco málo po desáté.


Ráno jsem si akorát přečetla literaturu, ale nezkoušela. Prošli jsme si minulé písemky. Čekala jsem to horší. Dostala jsem 2 a 3, ale docela mě naštvalo to, že mi o bod unikla 1 a 2. To jsem vůbec nečekala. Angličtina. Psychologie. Dějepis. V pohodě. Přišla konverzace z němčiny a zkoušení. Já jsem si to popravdě včera jen sepsala, přečetla a zksuila říct, ale říkala jsem si, že to není těžké a že bych to zvládla i odinprovizovat. Nakonec jsem tak řekla něco, co bylo v tom papíře a našla mi tam dvě chybky, jinak mi pochválila slovní zásobu, a že jsem si to hezky připravila a myslím, že mi dala jedničku. Následoval oběd a už to vypadalo, že opět s nikým nepůjdu, ale šla spolužačka, která dlouho na oběd nešla (Zdravím L.) . Minulé dva roky jsme spolu chodívaly. Šla pak ještě něco vykopírovat a koupit do papírnictví. Ráda jsem šla s ní. Následoval tělocvik. Zkoušeli jsme si hvězdy, stojky apod. Jedna spolužačka mě a pár dalším trochu pomáhala. Byla na mě opravdu milá. Vlastně pořád je na mě dost milá, i když se spolu moc nebavíme, ale docela mě mrzí, že mi nepřijímá žádost o přátelství na fb, ale co se dá dělat. Častokrát ze školy a do školy jdu bez toho, aniž bych pořádně pozdravila holky, protože ne vždy mi třeba odpověděly všechny, ale dnes? Při odchodu jsem řekla "Tak ahoj holky," a odpověděly mi dokonce asi i všechny, co tam byly. No celkově dnešní den byl moc fajn. lepší bych ho ani neočekávala. Třeba by lepší i mohl být, ale já jsem spokojená. Zítřejší den bude myslím horší. Až zveřejním tento článek a oběhnu, vrhnu se na úkol z matiky. Přečtu si pedagogiku, protože budeme psát. Už jsme ji měli dávno psát a tudíž jsem se ji už učila, myslím, že bude stačit, když si to jen zopakuji a párkrát projedu :D Dál biologie. Tu jsem se moc neučila, ale vidím to podobně. No a pak slovíčka z angličtiny. Vidím to s nimi stejně. Měly jsme je psát už minulý týden, ale holky to odložily. Učila jsem se je se spolužačkou minulé pondělí, než jsme šly na ten koncert Japonek, o čemž jsem se tu už zmiňovala.
No a to by bylo vše. Další detaily z dneška psát nebudu.Vlastně ty časy, co jsem psala všechno do detailů jsou už pryč a myslím, že je to dobře. Články bývaly častokrtá moc dlouhé. Někteří pamatujete.

A jak jste se měli Vy?
Držte mi opět pěsti, pokud jste drželi.. možná to pomáhá :D
Spíš jste ale nedrželi... však nějaká holka z blogu... vždyť ji vůbec neznám, že? :D
I přesto děkuji za ohromnou podporu tady na blogu :3

Píšu jen tak pro odreagování.

13. března 2016 v 16:05 | Simix |  *Mini Diary*


Jak se máte při dnešku? Zítra pro většinu z nás zase škola, co? Po zbytek dnešního dne se budu učit.


Den jsem započala trénováním na klávesy (klavír), zacvičila jsem si už i kvůli zádům, abych nebyla jak stará hrbatá časrodějnice. Také jsem si udělala na internetu úkol z němčiny, který jsem si chtěla udělat už včera, ale ten server nefungoval a tak jsem napsala paní profesorce mail a ona mi ten úkol poslala do mailu. Po obědě jsem se vrhla na zápisek z literatury, který jsem se doteď učila a poté, až to tu skončím, budu pokračovat. Už jsem si radši i zabalila něco na intr, abych to pak vůbec stíhala. Taky se ještě budu muset naučit text na konverzaci z němčiny, ale něco z toho už umím, tak si to spíš jenom připomenu. Teda doufám. No, pak jsem chtěla pokračovat úkolu z matiky, který máme odevzdat sice až ve středu,ale je trochu delší a tak jsem si ho načala i trochu dřív. Sama paní profesorka doufala, že is začneme dřív. No a pak mě čeká ještě biologie, kterou nechám pravděpodobně až do vlaku. Z biologie jsem mívala od minulého roku především jedničky, ale toto pololetí jsem chytla už 2x dvě mínus. Není to nic hrozného, ale představa, že jsem to dokázala na jedničku a teď se to lehce pokazilo mě moc netěší! Tak snad to dám. No, na intr dorazím nějak kolem deváté hodiny. Vybalím, připravím do školy a vysprchuju. Nejraději bych byla, kdybych si mohla pak jít lehnout, jako většinou, ale možná to trochu protáhnu a ještě budu dělat něco do školy, abych byla připravená. Každopádně nehodlám moc dlouho ponocovat, aby si můj mozek odpočinul :D Maximálně do jedenácti to snad všechno zvládnu. Je doela blbé, že se mi to nahromadilo takhle na neděli, a že jsem si to měla udělat dřív, ale v pátek jsem byla ráda, že jsem dorazila a že si mohu odpočinout. A také jsem konečně zase koukala na TVD, na které nemívám moc času a je mi to docela líto, protože ten seriál miluju!! :D Ale jsou i důležitější věci a proto se k tomu nedostávám tak často. No a v sobotu? Také jsem trénovala na klávesy. Pak jsem byla u mamky. Pak jsem byla na blogu, protože mi tu lehce klouže návštěvnost a to mi je také docela líto. I když.. opět... jsou důležitější věci, jasný. Já vím. Ale blog je pro mě taková relaxace a to opravdu potřebuju. Každý potřebuje nějakou relaxaci. No a pak jsem si chtěla udělat úkol na němčinu, ale nefungoval ten server a tak jsem napsala té učitelce a úkol jsme si udělala až dnes. Pak jsem také napsala mail/dopis na angličtinu. No a na dnešek mi zůstala ta větší část.
Tak mi držte pěsti, ať to nějak zvládnu. I Vy to nějak zvládněte. Hlavně přežít úterý, protože mě čekají ke všemu i slovíčka z angličtiny, které jsem se ale už učila, pedagogika, kterou jsem se sice také učila, protože jsme měli psát už minulý týden, ale holky to opět odložili a na úterý toho máme opravdu hodně. A to se na něco plánuji podívat i v pondělí odpoledne, protože bych to přes víkend opravdu už nezvládla :D bych musela jet nonstop. Nebudu to nějak hrotit, ale chci to umět všechno nejlépe aspoň na dvojku. Néé.. já nejsem šprt! Ale moje pololetní vysvědčení mě motivovalo k tomu, že bych mohla mít klidně i vyznamenání. Což se spíš nestane. Od prvního stupně jsem tak krásné vysvědčení ale neměla. Každopádně nehodlám být jako jedná má spolužačka, které je do pláče i z jedné chybičky. Perfekcionista?


Tak se mějte :)

"Don't you worry child!"

12. března 2016 v 18:46 | Simix |  *Pocity*

...

There was a time, I used to look into my father's eyes.
In a happy home, I was a king I had a golden throne.
Those days are gone, now the memories are on the wall.
I hear the songs from the places where I was born.

...


Brekeke

11. března 2016 v 18:19 | Simix |  *Mini Diary*



Přesně! Nemohl mě napadnout lepší název pro článek. Vlastně ani nevím, co pořádně napsat.
V páteční dny bývám taková unavená. Ze celého týdne? Z cesty z intru domů? Ani nevím. Spíš bych řekla z těch tří hodin matiky :D Fakt! Únava mě přepadne většinou až o té matice :D
Zbytek dnešního dne přežiju tak, že dopíšu tento článek, oběhnu, kouknu na seriál a půjdu v deset spinkat. A tak bych to docela ráda udělala přes celý víkend. Někdy se to trošku přetáhne. :D Tento týden jsem měla zpátky z Egypta i spolubydlící a chodily jsme spát tak o hodinu déle, než když jsem chodila já, když tam nebyla. Ale tak aspoň nějak v jedenáct jsem tenti týden chodila. Jindy jsme bývaly vzhůru i déle a to už nechci provozovat. Je hezčí a lepší se vyspinkat!
No co myslíte?

V dnešním článku budu opravdu jen žvatlat a ani pořádně nevím co. Spíš to za chvíli ukončím.

Tento týden se ani nic nedělo. O pondělním koncertě dvou Japonek jsem se myslím už zminovala a jinak se vlastně nic nedělo. Akorát se opět ozval B. Zkrátka je už jak zákon shválnosti, že se ozývá asi tak po měsíci. Ale co už. Never mind.

Také jsem dlouho nenatočila video o tí pozitivní "knížečce" a ani popravdě nevím, kdy to natočím. Tento víkend mám už rozvžený a zaplněný především učením. V sobotu teda část dne i s mamkou samozřejmě. Jako vždy. Příští týden se mnou asi opět natočí něco bratránek. Napsal, že má pro mě vymyšlené nové video, ale že ho se mnou natočí pod jendou podmínkou a to pod takovou, že se s ním zacvičím. Ráda. Jen doufám, že nebudu mít moc učení.

Poslední dobou se mi začaly strašně líbit modré oči. Líbily se mi vždy spíš zelené a takové nějak okolo.

Tak to bylo asi tak nějak všechno v "bodech".
Jdu teda oběhnout a hodit si trochu relax!

A co u Vás?


Where are you now? / Faded

10. března 2016 v 18:09 | Simix |  *Hudba*


Bývaly časy, co jsem ráda poslouchala rádio. Od Frekvence 1, Impulsu, přes Kiss Deltu až po Fajn rádio. To zní, jako by ji bych bylo strašně moc, ale vlastně to byly jen tyto čtyři. Impuls ani tolik ne. Začalo to Frekvencí, kdy jsem vlastně pustila rádio v pokojíku a už to jelo. Pak jsem si oblíbila Kiss, protože tam hráli písničky, co se mi líbí. Pak jsem se dala nějak na Fajn rádio, protože mi přišlo prostě fajn a hráli tam stejně super písničky. Co chodím ale na střední školu, už to budou tři roky, tak jsem rádio neposlouchala. Byly to pouze stažené písničky v mobile a nebo písničky na youtube.

Před týdnem jsem opět začala poslouchat rádio v mobile. Netuším, jak mě to napadlo. Možná se mi nechtělo nic stahovat a nechtěla jsem poslouchat ty, co mám stažené třeba v tabletu, ačkoli jsou také moc fajn, ale tak rádio je v něčem lepší. Jsou tam i aktuální informace a zprávy a je to jedna z možností, jak i něco vědět o okolí. Nemluvě o těch super písničkách ... A já právě nesleduji zprávy, protože si na to nenajdu čas, ani se mi tolik nechce. Ale jak všude slyším, je dobré vědět něco o naší situaci, abych nezůstala potom nechápavě zírat. Je to tak. Někdy ale lepší něco nevědět. Jak to máte Vy?

Kažodpádně jsem jsem se tady chtěla zmínit o jedné písničce, kterou jsem poznala, mám dojem, nedávno díky Fajn rádiu. Mimochodem to rádio hrálo v létě na koupališti skoro nonstop a stále mi některé písničky léto připonínají. Někteří asi pamatujete, co jsem tu psala a jak to pro mě bylo strašně emotivní a zvlášť pak smutné, když končily prázdniny. No o tom tu vlastně nechci už psát. Ne teď.

Tou písničkou je:


Moc se mi líbí. Ten videoklip je také zajímavý. Trošku ho nechápu. Jak ho chápete Vy?
Že se 'Lady G' do někoho zamilovala, ten umřel a v dalším životě se s ním opět setkala a přitom už byla vdaná? Netuším. Třeba to nemá nějaký hlubší význam a jde tam třeba už jen o to, že si říká, kde je, jak říká název písničky. Ale na druhou stranu také nechápu tu, jak do ní někdo střílí. Jak si to vysvětlujete Vy? Lady Gaga je docela hezká, ale příjde mi, že má takový ostrý nos a rysy, nebo opravdu netiším. A takový zvláštní tvar očí.

No... jenže na Fajn rádiu to hráli, myslím, v této verzi:

A takhle včera, jak jsem se zrovna učila (asi) a měla jsem otevřené okno, jsem slyšela z venku tuhle písničku. Jen chvíli... a řekla jsem si: "Jáj, to je tahle, ta je boží!" Na druhou stranu i taková smutná. Ve mě teda budí takové ty smutné pocity, i když byla ráda byla pozitivní, ale svět mi pak příjde takový docela smutný už i kvůli tm hezkým věcem. Že jsou třeba vzácné apod.Já nevím :D Nevím, jestli projelo nějaké auto, ve kterém řidič poslouchal právě toto, nebo někdo prošel, ale bylo to docela na max no :)

Stejný název písničky nese i písnička od Union J nebo Justina Biebra. ta od Justina mi připomíná léto a také se mi moc líbí :3


To je pravděpodobně vše, co jsem k tomu chtěla :)
Znáte tuto písničku?
Máte jinačí styl?

Už bych konečně mohla natočit taky nějaké to video, co? :D

Mějte se!

Ale jo.

9. března 2016 v 16:29 | Simix |  *řečičky a věcičky*


* * *
Středy mám v týdnu snad nejraději. Máme pouze šest hodin. To sice i v pátek a taky je to posldní den školy v týdnu, ale není to tak pěkný den. Je takový utahaný a unavený. Mometnálně nám svítí krásně sluníčko (i když se sem tam schová), vykreslila jsem si další mandalu, poslouchám fajn rádio a je mi tak zkrátka příjemně. Po škole jsem trénovala na klavír. I včera jsem trénovala. No a teď píšu tento článek. Ten bude tenotokrát takový jednoduchý. Dnes jsme ve škole psali z matiky (2-) a z angličtiny velký test (ještě nevím, jak dopadl). No zítra mě čeká klavír, písemka z pedagogiky a uvidíme, co dál. Držte mi pěsti a ať se daří i Vám!

Chtěla bych jen tak bokem poděkovat za hezké komentáře u minulého článku!


Koncert Japonek

7. března 2016 v 21:33 | Simix |  *Mini Diary*

Dnešní den je fajn. Už jen záleží na tom, jaký bude ten zítřejší. Říkám si, zda mě nevyzkouší ze speciální pedagogiky. Zítra bude 8.3.
8+3 je 11, já jsem jedenáctá. Ale také klidně může vzít někoho, kdo je osmý a taky třeba zkoušet vůbec nemusí. To je ve hvězdách a já netuším, co mě čeká, ale snad budu mít štěstí.
Ráda bych popsala dnešní den a také vysvětlit, proč vlastně píši až teď.

Zamknuté dveře

5. března 2016 v 19:49 | Simix |  *Téma týdne*


Dnes jsme byli s bráchou u mamky. Dnešní návštěva byla příjemná, až na pár neshod s bratrem. Opět. Ráno jsem trénovala i na klávesy, ale rozhodně to chce ještě víc. Teď se mi ale už nic nechce. Nejradši bych si tu vykreslovala mandaly a poslouchala písničky. Prostě takový relax. Ale asi zkusím ještě někam pokročit v ročníkvé práci. Původně chtěl se mnou jeden kamarád, s kterým jsem ještě nikdy nebyla venku, ven. Prý by šel i jeden, kterého znám více, ale nedal vědět, kde sraz, takže asi nic. Pokud čekal, že se ho zeptám, tak asi omyl. Původně jsem se docela těšila. Ale se mi stejně už nikam nechce.
Dneska jsem to zvládla shrnout víc v kostce, ale stejně jsem dnes nechtěla psát deníček. Spíš mám chuť se zamyslet, napsat článek na nějaké téma... Tudíž jsem si vybrala téma týdne, i když vůbec nevím, co napíši, ale jdu opět improvizovat. Snad se Vám to bude aspoň líbit :)

Konec školního týdne.

4. března 2016 v 20:00 | Simix |  *Mini Diary*


Školní týden mi utekl opět docela rychle. Týden na intru bez spolubydlící, která byla, nebo ještě asi je, v Egyptě, byl docela v pohodě. Chodila jsem spát i dřív. Ne, že bych si na spolubydlící stěžovala, mám ji ráda a je s ní veselo, ale je tam větší klid a já někdy potřebuji klid.

Jak vypadal můj dnešní den?
Minulé dny jsem tu tak nějak už popisovala :)


Němčina byla pro mě v pohodě. Někteří byli zkoušení, ale já již byla. Měli jsme dělat nějaká cvičení v učebnici. Následovala biologie, kde bereme rozmnožovací soustavu a pan profesor přinesl umělé dildo a staré kondomy :D Zkoušela jsem ho nasadit, ale opravdu to neumím :D
Náseldoval dějepis, z kterého jsme psali. Jak jsem se včera asi již zmiňovala, s jednou spolužačkou jsem se na intru dějepis učila a byla jsem docela ráda, že jsem si aspoň něco zapamatovala. Navíc jsem měla ale vyjednaný tahák od jiné spolužačky. Nakonec to vidím tak na trojku. A pak následovala matematika, kterou jsem opravdu nechtěla. Nic se sice nedělo, ale z minulé písemky jsem nedostala moc dobrou známku a matika, pokud dané látce nerozumím, strašně unavuje. Nakonec jsem to přežila, ale čekaly mě další dvě hodiny matiky. Tentokrát nepovinné. Asi si říkáte, protč na ni chodím, když mě matika unavuje a tak dále a tak dále, ale mě minulý rok šla a právě minulý rok se rozhodovalo zda na tyto dvě hodiny nepovinné matiky budeme chodit. Především kvůli maturitě, ale ještě na začátku školního roku o pár hodinách této matiky jsem se rozhodla, že budu radši maturovat z angličtiny, která mi jde teď naopak o něco lépe. Tak uvidíme. Na matiku to ale opravdu nevidím. Tento školní rok to ještě vydržím a dochodím to. Nejsem jediná, do to tak má. :D Když jsem se chystala z učebny do další učebny, vešel tam jeden kamarád, který tam měl zrovna se svojí třídou hodinu. Za celé dva roky, co tam je, jsem s ním mluvila jen dvakrát a to jsme se ani někdy nezdravili. Poprvé, když jsme spolu mluvili to bylo jen proto, že jsem mu něco musela předat. Tak se mě ptal na pár věcí a já pouze odpovídala. A to samé bylo dnes. Docela mě to udivilo, že na mě začal mluvit. Vešel do třídy, chvíli na mě koukal, pak mě pozdravil, já jeho. Pak se mě zeptal na pár věcí a byl u mě tak strašně blízko. Nemám tucha proč. Když jsem šla pak na záchod, viděla jsem jeho holku a říkala jsem si, že kdyby tam byla s ním, že na mě asi nemluví :D
Po přežité matematice jsem šla s holkama na oběd. Jedna kamarádka si pak chtěla koupit šaty, ale nakonec žádné nevybrala. Já šla pak na intr balit. Na nádraží jsem potkala bývalého spolužáa ze základky. Vzpomněla jsem si, že byl jednou jediný, kdo stál za tím, abych pokračovala v kronice třídy. Ostatní se mnou totiž přestali být spokojení. No ale stejně, ze základky už nejsem pomalu s nikým v kontaktu. Už tak nějak s nikým. Sem tam je potkám, ale je to čím dál méně. Na nádraží mě vyzvedl pak děda ...
A co mi nechybělo? Bráchovo skajpování a prudění mě :D Svým způsobem ho taky prudím ... já vím :D No a teď je víkend. Doufám, že si odpočinu, případně natrénuji skladby na klavír/klávesy atd.

Užijte si víkend :)

Překonávání

3. března 2016 v 19:39 | Simix |  *Mini Diary*


Trošku se napojím na minulý článek a budu tak nějak pokračovat...
Ráno jsem si přivstala. Jen o pár minut, ale přesto jsem byla rychle připravená a vyrazila jsem do školy dřív. Hledala jsem učebnu s klavírem, kde by bylo volno a já mohla ještě chvíli trénovat.
V domnění, že v jedné učebně nikdo není, což byla naivní chyba ve škole plné studentů, jsem tam vešla. Viděla jsem asi čtyři studenty prvního gymplu, o kterých byla asi trošku zmíňka včera. Jednoho z nich jsem se zeptala, jestli bych tam mohla hrát a nebyl proti, ale jeden se asi chtěl učit a tak odešel z učebny. Nechtěla jsem ho vyhodit, samozřejmě, ale nic neřekl. No. Byla jsem nervózní a trochu jsem se klepala, ale snažila jsem se být v pohodě a překonat to. Naštěstí jich tam nebylo zase moc a já to docela v pohodě odehrála. První hodinu jsme měli angličtinu. Z písemky, kterou jsme psali jsem dostala dvojku, což jsem opravdu nečekala a jsem spokojená. Dopadlo to lépe, než jsem čekala. Na to, že jsem měla pocit, že tomu nerozumím, tak ano. Následovala hudebka a trochu nervy z toho, že mě čeká zkoušení z klavíru. Při hře jsem se vůbec neklepala, za což jsem ráda, ale zase tam našel chyby, ačkoli jsem myslela, že to docela umím a dokonce o něco lépe. Posadil mě s dvě mínus. No o mínus lepší, než posledně no. Zadal mi nové skladby. Dej Bůh štěstí, ať to není nějak těžké a ať to zvládnu natrénovat. Druhou hodinu naší specializace... tudíž ta hudebka, tak jsme hledali volnou učebnu, jinak bychom byli opět v kabinetě. Specializace na dramaťák z naší třídy nám totiž už po několikáté obsadila aulu.Oni mívají hodinu původně jinde, ale něco trénují a nějak náhodně k tomu zrovna potřebují aulu. Nakonec jsme byli v učebně výtvarky, kterou jsme měli v prváku, ještě, než jsme se rozdělili na specializace. Výtvarku z nás mimochodem nemá už nikdo, protože ji neotevřeli. Chtělo na ni málo lidí. Zpívali jsme nějakou písničku a já si vzpomněla, už jen díky té učebně, na pár věcí z prváku. Na ty hezké okmažiky. Příjemné. A na období, kdy jsme ve druháku chodily na sbor, ale teď už nám to kvůli rozvrhu nevychází. Je mi to docela líto. Bavilo mě to a mělo to pro mě hezkou atmosféru. Ten zpěv. Sborový zpěv. Ne jako u většiny, kterou to nebavilo nebo nebaví. Líbilo se mi, když třeba sněžilo a my zpívali vánoční písničky.



Pedagogika, občanka... skoro nic se nedělo. O pedagogice zápisek, o občance zkoušela. Nastala psychologie, z které jsme psali. Ani jsem se na to tolik neučila, protože tam bylo plno věcí, které znám a které si pamatuji. Polovičku z toho jsem měla stejně už naučenou, protože už jednou jsme z toho měli psát a nepsali. I když.. já měla pocit, že ano. Byla ale jedna otázka, které jsem moc neporozumněla. Zeptala jsem se profesora, co tím myslí a házela jsem na tabuli, kde otázka byla, smutné a zklamané pohledy. Možná jsem vypadala lehce i na pláč. :D Chvilku na mě asi koukal a najednou za mnou přišel. Přečetl si část, co už jsem tam měla, řekl, že je to dobře a snažil se mi přiblížit pokračování odpovědiy. Koukal na mě tak mile. Já si stejně s touto otázkou moc rady nevěděla a tato jeho pomoc mi moc nepomohla. Tuto písemku bude prý známkovat na dvě známky a vidím obě tak za dvě. Dřív jsem si říkávala při jeho písemkách, že to bude nějaká víc jak dobrá známka, ale častokrát byla o něco horší. No ale poslední dobou jsem si třeba i říkala, že by to bylo horší, ale on i já jsme byli překvapeni .. mile překvapeni.. jedničkou. Ne jednou. Uvidíme, jak to bude teď. Přišlo mi to jako snadné téma. Teda dvě témata, když z toho budou i dvě známky.

Následoval oběd, na který jsem tentokrtát šla se třemi spolužačkami. Ve školní šatně jsem viděla sedět jednoho studenta naší školy, o kterém jsem tu asi psala, že se mi docela líbí, jenže jsem se asi i zmiňovala, že se mi jich líbí poslední dobou trochu víc. Tím, že se mi líbí, myslím jen to, že se mi líbí nic víc a nic míň. V okamžiku, kdy jsem ho tam viděla.. z jeho třídy jediného, takže asi na někoho čekal, i když chvilku po té, co jsme přišli my, odešel... jsem si vzpomněla na to, jak jsem v prváku takhle čekala, až se objeví jeden kluk. A., s kterým jsem později i chodila. Neřiíkám, že tento kluk čekal, až se tam objevím, já jen, že jsem si na to vzpomněla. S jednou z těch spolužaček, s kterou jsem šla na oběd jsme trochu řešily vztahy.
A v momentě, když jsem říkala něco ve smyslu: "To nevadí. Počkám na jiného, pravého." Se na mě podíval jeden z kluk, co se mi také docela líbí :D Docela funny :D Tím prosím Vás nemyslím, že by to měl být on! Však já ho ani pořádně neznám. :D


Po obědě následovala literatura. Doufala jsem, že mě nevyzkouší, protože toto téma jsem se zrovna moc neučila a naštěstí nevyzkoušela. Ještě jsme se ani nedověděli známky z písemky, kerou jsme psali před několika dny. Bůh ví, jak dlouho to opět potrvá. Jo a z té matiky, jak jsem včera psala, že by to nemuselo dopadnou až tak zle... docela dopadlo. Za čtyry.

Po škole jsem s jednou spolužačkou šla k nám na intr, kde jsem se s ní učila dějepis, ale od další spolužačky mám slíbený tahák.

Pak jsem se pustila do tohoto článku a teď jdu s jednou kamarádkou z intru do Penny.
Pak oběhnu a pak se budu učit slovíčka z němčiny. "Hurá"!! No radši bych šla spát!!

BTW. Z Penny zpátky. S Kinder králíčkem, Capíčkem a mini bagetkou. Po té, co mi ta prodavačka zboží namarkuje mi řekne, že růžový králíček je sice o dvě koruny dražší ale že má v sobě uvnitř Kinder vajíčko. Jako vážně?!! Brzo mi to řekla. Fakt hodně brzo :D Mám modrého no!!
Brzo nebude :D

A co Vy?
Mějte se!

Jsem bohužel docela nervák. Nebo to chce třeba jen více sebevědomí?

2. března 2016 v 20:00 | Simix |  *Mini Diary*


Dnešní můj den byl docela ... no spíš já byla docela taková... vystreslá. Velký podíl na tom měla nervozita. Začalo to zkoušením z němčiny. Tentokrát jsme ji zpaměti měli odvyprávět daleko více textu, než jindy. Naštěstí mi to šlo si to docela jednoduše a rychle zapamatovat. Ani mě nevyvovala. Jen půlku třídy a zbytek chtěla nechat na příště, ale já byla nervózní už od začátku hodiny a chtěla jsem to mít za sebou a tak mě kvůli tomu nakonec vzala. Krásně jsem si začala, jenže pak mě chtěla doplnit a začalo to. Ztratila jsem se ve svém naučeném textu a lehce jsem zpanikařila a říkala si, že mě už kruci zase doplňuje, že už to bude zase horší známka, že ji to už neodvyprávím. Nahlas jsem ji řekla, že jsem to celý asi zapomněla, že jsem se ztratila v tom, co jsem chtěla říkat. Nejradši bych začala od začátku, ale ona mi říkala, že to umím, že jsem to jistě nezapomněla, ať přemýšlím, co říkám a ať jsem v klidu. To mě trochu povzbudilo. Nakonec jsem se zase trochu vzpamatovala a odříkala jsem ji to. Stačilo povzbuzení. No a za dvě. To jde. I spolužačka mě pak pohladila po zádech. Kdyby byla ve škole jedna naše citově labilní spolužačka, která je na tom o něco hůře v tomto než já, tak by ji po zádech asi nepohladila, protože ji kvůli tomu nemá ráda. Je až tak nervózní a citlivá, že brečí i kvůli jedné chybě, i přesto, že má jedničku. A je pořád ve stresu a všeho se bojí. Nakonec to zkárátka nebylo tak hrozné. Minule mě ale učitelka naštvala, řekla jsem ji to plynule a jen se mě na něco zeptala a dala mi trojku. O tom jsem se tu ale již zmiňovala. To už nebudu hrotit.



Následovala matika, z které jsme měli psát a taky že psali. Večer na intru jsem si dělala úkol. Trvalo mi to dvě hodiny, ale to byla jiná látka. Na tu, z které jsme psali jsem se už tolik nepodívala, protože jsem se chtěla věnovat i dalším předmětům a matice jsem už tak věnovala dvě hodiny na vypočítání toho úkolu. Písemka skončila strašně naškrábaně a se škrtáky, ale neřešila jsem to tolik, jako tu němčinu. Ono to nakonec nemusí dopadnout ani tak zle. Pak byla hudebka. Kdybych musela hrát na klavír, jak už asi víte, na stresu a nervozitě by mi moc neubylo, ale já se učila slovíčka na angličtinu. Z angličtiny jsme měli psát z budoucích časů a ze slovíček a já se právě podívala jen na ty budoucí časy, kterým jsem totálně nerozumněla a na slovíčka jsem úplně zapomněla a vzpomněla si na ně až před hudebkou. O hudebce holky hrály na klavír. Já budu zítra, bohužel jsem si ale zapomněla na intru noty a tak jsem po obědě ve škole nemohla trénovat a tady na intru jsem se ke klavíru zatím nedostala, tak doufám. Pak jsme hrály na flétnu, to je pohoda, měla jsem ale docela rozklepané ruce, ale ne až tak, abych nemohla hrát. I toho je mé tělo bohužel schopné. A pak následovala teorie. To šlo bez stresu. :D
No a angličtina. Pár slovíček jsem si zapamatovala, většinu jsem znala a asi pět slovíček jsem si napsala na lavici. Spolužačky samozřejmě připravené taháky :D Neříkám, že všechny. Ze slovíček mám za dvě, ale budoucí čas se dovím až zítra. Čekala jsem, že hodina počítačů bude více pohodě. Pálely mě oči. Je to pro mě takové jinačí, než notebook. No a pár věcí mi tam nešlo a když jsem se hlásila, učitelka na mě jen koukla a prošla kolem mě pomáhat jiným. Aspoň pak mi pomohla. Ale měla jsem chuť praštit do klávesnice :D Zkrátka jsem byla už nějaká přešlá.


Následoval oběd. Bohužel se mnou nikdo nešel, protože holky oběd neměly.. zase. Když jsem v davu lidi, bez někoho, koho bych znala a povídala si s ním, cítím se strašně nepříjemně a nervózně. Když už sama, tak úplně. Abych se chovala přirozeně a ne, abych nevěděla, co dělat s rukama, jak se chovat a kam koukat ... a nebýt nervózní. Je někdy těžké si hrát na seběvědomou holku, které je skoro vše lhostejné. Já taková totiž tak úplně nejsem, ale snažím se být v pohodě. Proto to slovo hrát. Všude kolem mě bylo plno gympláků od nás ze školy a nějaké jejich pohledy na nervozitě opravdu neuberou. Zvlášť když jsem zjistila, že část z nich si sedlo ke stolu, kam jsem si dala už tašku a bundu. Teď jsem si říkala. kruci, mám si sednou jinam a nebo tam? No sedla jsem si tam. Snažila jsem se, abych byla přirozená a neklepala se, ale přesto se mi chvěly ruce. Zním tu tak strašně bláznivě a citově labilně. Já vím. Myslela jsem, že jsem chvění rukou už přešla. Myslela jsem, že mě to od prváku přešlo. Od doby, kdy jsem tu poznávala plno nových lidí. Kdybych seděla s holkama jsem v pohodě. Ty tam ale nebyly. Skoro žádnou středu nechodí. Kdyby tam nebylo aspoň tolik lidí. Mezi těmi gympláky byl i kluk/kamarád, který se ke mě jednu středu sednul. Jak jsem popisovala to jejich divné přesouvání od stolu ke stolu, jestli si pamatujete, ale teď mě poslední dobou ani nezdravil. Ne,. že by mi to nějak extra vadilo, ale je mi to docela líto. Cestou z jídelny jsem si říkala, už abych byla na intru. Od kašny mi zamával bývalý spolužák, nejlepší kamarád a jeho spolužák, můj nový kamarád... už cca týden. Zavolali si mě k sobě a můj super kámoš mě hned objal :3 No, pak se mě ptali, jestli s nimi nechci do hospody. Nechtla jsem. Chtěla jsem být co nejdřív na intru. V pokoji. V klidu. Sama. Řekla jsem, že musím jít hrát na klavír. Na intru se mi chtělo brečet.
(Před chvílí za mnou přišel kamarád tady na inru, jestli jdu s nimi na večeři. Strašně jsem se ho lekla, vždy se ho leknu!! Takže .. jsem po večeři a za chvíli půjdu ke klavíru :D)

Ještě bych ale chtěla nejak dokončit tento článek. Nevím, jakou příčinu má tohleto moje klepání a nervozita. Buď bych potřebovala více sebevědomí. Více si věřit. V nějakých věcech si věřím, ale možná bych měla víc. Každopdáně nechci být namyšlená. Nebo že by to bylo tím,co se dělo doma? Opravdu netuším, ale bylo by dobré to nějak ... vypnout. Jindy jsem naopak zase v pohodě a nemám s nervozitou moc potíže. Nevím, čím to je. Mamka mi někdy říkala, že jako malá jsem byla sebevědomější a více schopnější než jsem pomalu teď a já to tak vidím také. Jako malá jsem byla docela statečná a tolik jsem se nebála něco vykonat. Kam to utíká? :D

Plno lidí by řeklo, že jsem společenská, extrovertní, ale někdy mi zrátka stačí nějaká náhoda nebo štěstí k tomu, abych se s někým novým seznámila. Když jsem s někým koho znám, umím se odvázat a jevit se sebejistě. Většinou, když jsem sama v davu, je to těžší.

A jak to máte Vy?

Z proudu myšlenek v hlavě jedné holky.

1. března 2016 v 18:00 | Simix |  *Pocity*



* * *

Venku sněží. Pomalu jaro a ono sněží. No, možná by to nikdo nečekal. Sníh se tento rok trošinku opozdil. Sedím za školní lavicí, o hodině občanské nauky, a poslouchám, jak je moje spolusedící spolužačka zkoušená. Spolužačka před ní vyvázla o mínus pětce. Já jsem ráda, že zkoušená jsem už byla a s průměrným výkonem. Se svou, již oznámkovanou, písemkou v ruce jsem nadmíru spokojená. Toto bych nikdy nečekala. Před sebou prázdný kelímek od horké čokolády ze školního automatu. To mi připomíná, viděla jsem jednoho kluka, co se mi tu začal docela líbit. Trošku si ale uvědomuji, že se mi teď líbí o něco více kluků. Ne moc. Stačí mi k tomu pět prstů na jedné ruce. Je to u mě ale docela nezvykem. Většinou mě to táhlo pouze k jedinci. Zkrátka, že se mi z toho davu líbil jen jeden. Je v tom lehce chaos. Vztahy, láska? Je to docela tákové nestálé, přijde mi. Nechci si s tím teď ale nějak extra lámat hlavu. A B.? Zase mezi námi zavládlo ticho. Jako by mu šlo jen o to, aby na den V nebyl sám. Možná tak i na silvestra. To asi ne. Já nevím. Nevyznám se v tom. No co. Mám sama sebe. No a samozřejmě 'své' lidi- lidi z rodiny. Co bych bez těch někdy dělala? Jsem ráda, že je mám. No, i když někdy... !! Známe. Běžné. I kamarády mám, ale někdy si nejsem jistá. Zkrátka i člověk obklopen lidmi se cítí sám. Někdy. Často. ... To co má zrovna člověk v hlavě.