Srpen 2016

Opouštět to, na co si zvykneme.

29. srpna 2016 v 21:35 | Simix |  *Vlastní témata*
Delší dobu nebyl opět článek. Nepočítala jsem ani, jak dlouho, ale jedním z důvodů je ten, že jsem o víkendu byla pryč. Byla jsem u nevlastního dědy a babičky, kde jsem trávila čas s jejich vnoučaty. Trošku jsem zaspamovala snapchat, instagram a něco je i na fb. Zkrátka nějaké fotkys nimi... s prťaty.
No, ale psaní jsem si neodpustila ani tam. Měla jsem sebou deníček a na jeden volný papír jsem zkrátka něco psala...a to bych přepsala teď sem. Byla to zase hromada mých aktuálních myšlenek, které teď nejsou plně aktuální, ale stále jsou ... to prostě myšlenky, které se v mé hlavě vyskytují (lel, logika).

Moje Nej TAG.

23. srpna 2016 v 14:02 | Simix |  *TAGy*

Tak po delší době jsem byla zatagovaná do jednoho tagu a tentokrát do Moje NEJ tagu od Natalie. Tak děkuji :) Aspoň je co psát :D

Nečekané dárky...

19. srpna 2016 v 22:04 | Simix |  *Vlastní témata*
Dneska jsem ze sebe dostala a vyťukala do klávesnice tolik slov, abych napsala nějaký článek, který by se dal číst. Kolik jsem toho napsala, tolik jsem toho i smazala. Prvně to byla básnička, kterou jsem vymyslela, když mi propukla angína, ale dnes jsem usoudila, že jsem měla v tu dobu asi horečku a jsem schopna vymyslet i lepší básničky, ačkoli se mi básnička v dobu, kdy jsem ji vymyslela, dost líbila. Druhým pokusem o článek byl stejně jako třetí téma týdne. Ať už jsem chtěla nebo nechtěla, popisovala jsem jednoho člověka... Popisovala jsem ho z té horší stránky a pak měl přijít obrat jakožto změna názoru... že prostě, i když je to člověk, co má chyby, tak by ho někteří lidé mohli vidět i z té dobré stránky. Nakonec jsem všechno smazala. Do písmene.
Vlezla jsem si do sprchy a otevřela si opět blog, že bych teda zkusila zase něco napsat... a jo, něco mě napadlo. Chtěla bych trochu pořešit přijímání dárků. Když Vám někdo nečekaně nabídne dárek... jak ho příjmete?

No, že jsem se dokopala...

15. srpna 2016 v 18:41 | Simix |  ¤ My videos ¤
... zdravím milé slečny, milí páni a milé paní, zkrátka ti, co navštěvují nebo právě čtou můj blog!

Co se týče mé angíny, myslím, že už mě opustila a doufám, že nadobro. První tři dny byly nejhorší, pak to bylo ale lepší. Dělala jsem takové běžné a obyčejné činnosti, na které jsem běžně nemívala čas, ale už mě to ani tolik nebaví a radši bych se podíval zase ven. Dneska jsem se ven dokonce podívala, ale to z důvodu, že jsem šla na kontrolu. Původně bych ještě asi tři nebo dva dny měla dobírat antibiotika, ale pravdou je, že v sobotu jsem se z nich nějak osypala. Nakonec jsme se s doktorou dohodly, že dneska je brát ještě budu a z důvodu, že už se cítím mnohem lépe, mi ukončila neschopenku a zítra nastupuji opět do práce... lépe řečeno na brigádu. Ačkoli budu muset vstávat v pět hodin, docela se tam už těším. Bude to po týdnu nemoci asi docela dřina, což je i tak... Jediné co vím jistě je to, že do konce týdne nebudu po práci/brigádě běhat zase ven za kamarády a přítelem, ale budu se zatím ještě šetřit, aby si mé tělo pomalu zase zvyklo na větší aktivitu. Od doktroky jsem se stavila u vedoucí. Trochu se divila, že tam jsem a ptala se mě, zda jsem už opravdu zdravá, aby se mi to nevrátilo, ale že je samozřejmě ráda, že se vracím. Zbývá mi dochodit ještě dva týdny a budu mít odpracováno. Možná mi to bude docela i chybět, ačkoli moje první výplata, která dnes přišla, nebyla úplně nejslibnější. Já jsem ale spokojená, protože jsem si nikdy tolik peněz nevydělala. Když se to tak vezme, je to moje druhá brigádička. Taková lepší. Tak od osmnácti je více možností, že?
To by bylo tak nějak deníčově.

Dnes jsem také natočila video a dokonce ho rovnou sestříhala.
Mám pocit, že mi nezabralo ani tolik času a jsem docela i spokojená.
Jinak spokojení mohou být ale samozřejmě diváci, na což jsem samozřejmě připravená.
Je to především video, ve kterém povídám o tom, co na mém blogu je už vcelku známé.
Doufám, že moji práci příliš nezkritizujete :)




Nevím, kdy natočím další video, ale ráda bych natočila podzimní outfity. Mám nějaké kousky oblečení v šatníku, které jsem třeba ještě vůbec nenosila a na podzim se to docela krásně i hodí. Nebudu ale předbíhat, zatím je tady ještě léto.

Nevím jak Vám, ale mě osobně přijde, že píšu nějak... nevím, jak to popsat, ale líbí se mi to. Nepřijde mi to tak dětské, jak se někdy umím vyjadřovat :D


Tak Vám přeji hezký den.

Where is my sunshine?

12. srpna 2016 v 17:00 | Simix |  *Vlastní témata*


Myslím, že i minulý rok touhle dobou jsem si říkala, že prádzniny nám už skončí a že se šíleným krokem blíží škola (víte, jak to myslím, ne?). Přitom, abych pravdu napsala, se toho ještě plno dělo. Plno srandy, teplo ještě taky bylo. Však minulý léto bylo tepla víc než dost. Byla jsem strašný negr, teda lépe řečeno, byla jsem krásně opálená. Vydrželo mi to i přes zimu, ačkoli to samozřejmě trochu slezlo. S kamarádkou, co jsem tu blíže minulý rok poznala, jsme si posílaly do podzimu fotky, jak naše opálení drží :D To byl samý snap za snapem, ale pak už to opadlo.
To snapování... rychleji než opálení.



Ano, uvědomuji si, že svým způsobem stále básním o minulém létě. Plno z Vás jistě ví, jak mě minulé léto nadchlo. A já ne a ne přestat o něm úplně psát. Ale toho tu už bylo hodně.
Toto léto není tak krásné, jako to minulé. Není tak teplé a není tak free. Ale také mi toho dost přineslo... Docela dost negativního, ale i pozitivního. Vše špatné je i k něčemu dobré. Ne?
Toto léto se mi naskytla práce mezi lidmi- nové prostředí a tak. To brzké vstávání, než jsem si trochu zvykla, mě fakt ale štvalo :D Také mě zastihla moje první a doufám, že i poslední angína.
No a taky jsem se trochu naučila hrát šipky, ačkoli v tom stále moc nevinikám... vlastně skoro vůbec, ale na tom tolik nezáleží. Docela dost jsem si zahrála i bowling a i toto léto jsem nezmeškala několik dní na koupališti, ačkoli to nebylo takové živé, jako minulý rok... ale nějaké dny byly dost podobné a stejně užité. Ale tak, už nikdy nebude takové, jako bylo dřív... to by bylo ke všemu už ohrané. No a poznala jsem jaké jsou i jiné věci.... jej.




Teď týden ležím a zbavuji se angíny. Řekla bych, že to jde velice dobře, protože můj krk mi už nezakazuje polykat to skvělé jídlo, na které mám třeba i chuť. Říkám si, že ta angína mi přinesla možnost, abych se podívala na něco do školy, že na to je zkrátka čas, když člověk nemá co pořádně dělat, ale na druhou stranu... tch?
Ale jako, je pravdou, že s povinno četbou jsem pokročila hodně ani se mi nezdá, že bych toho tolik přečetla... Pokud bch to počítala i s knihami, co jsem přečetla v prváku, tak mám víc jak půlku povinné četby - 20 knih, co jsem si vybrala, přečteno. No, tak ještě bych mohla trošku protáhnout ty prstíky, co se kláves (klavíru) týče, protože z minulých článků, kde jsem se o tom zmiňovala, jsem se k tomu zatím nedostala. Ale tak, víkend na to ještě je... a v pondělí, po kontrole, se uvidí, co bude dál. Zda ještě dochodím těch pár dnů na brigádu... týden. No, zkrátka, jak budu ještě dlouho doma.



A tak, jak jsem začínala tento článek, ho asi i ukončím... pokud se nerozepíšu nějak víc.
Začala jsem ho tím, že to vypadá, jako by léto a prázdniny už končily. Uteklo to rychle a škola se blíží. Počasí teď stojí za nic... a.... no zkrátka bych se už vnitřně loučila s létem, kdybych se nepodívala na internetu na předpověď počasí pro budoucí dny. Ošklivě má být ještě tak nějak do té doby, co budu doma. Pak by se mělo zase oteplit, tak doufám, že se to nezmění. Chtěla bych se totiž s tím létem rozloučit ne vnitřně, ale opravdu si užít ještě aspoň pár dní v teple, se sluníčkem a třeba i na koupališti, protože třeba další pátek by mělo být 26°C. Tak snad.
Prostě zkrátka nějak ukončit léto a říct si... jo, to bylo léto.

Pozn.: Tak prej asi ne. Prý nebudu moct po nemoci do vody ještě tak několik dnů :/ Tak nefím no...




Je pravdou, že už očekávám i podzim. Ačkoli minulý rok byl pro mě pozdim velice depresivním a stalo se to, že se nějak přerušil konakt mezi většinou lidí, vlastně postupně mezi všemi, které jsem tu přes léto a pár dní po létě stihla poznat. Až po novém roce se to začalo zase zlepšovat... Podzim je ale jinak docela hezké období. Začala jsem mít ráda všechna období, protože každé přináší něco... a něco odnáší no. Přišla myšlenka i na Vánoce, protože v práci, před týdnem jedna pošťačka říkala, že to strašně utíká, že prázdniny už končí a za chvíli budou Vánoce. No, zní to trochu přehnaně, ale je pravdou, že to uteče docela rychle. Tento rok nebudu ani tolik opálená. Ne, že bych nebyla... ale méně. Hlavně ruce mám dost, jak jsem chodila na brigádě s poštou. Měla jsem tenké legíny a tílko a opálily se mi hlavně paže :D


A co Vy? Byly tyto prázdniny podle vašich představ? Já si stále stojím za tím, že tamty minulé pro mě byly velice, ale velice vyjímečné a nezapomenutelné. Moc mega!! Ale tyto? Tyto mi ako dost přinesly... jak už jsem psala. Nebyly vůbec špatné. Měly také něco do sebe...
Člověk si nevybere. No ještě .. vlastně dva týdny zbývají ne? To se dá stihnut ještě docela dost věcí :) Nevěšme hlavu :)

Chtěla jsem napsat nějaký článek, který by ... no vlastně jsem svou představu splnila. Ani jsem to nečekala.

Tak se mějte!

Náhody neexistují?

11. srpna 2016 v 18:51 | Simix |  *Téma týdne*

Mám angínu. Je to náhoda nebo osud? Mám bratra. Je to náhoda nebo osud? Bydlím tam, kde bydlím. Nahoda nebo osud? Studuji na škole, na které studuji. Náhoda nebo osud? Je osudem nebo náhodou, že jsem se nedostala na obor, na který jsem se prvně hlásila a dostala jsem se na podobný obor na stejné škole? Je náhoda nebo osud zda udělám maturitu, nebo ne?
Je náhodou nebo osudem, že znám lidi, které znám? Že jsem je poznala, že se s nimi bavím, vídám, zdravím? Existují náhody?
Je náhoda, že lidé, které znám tady, se znají s lidmi, které jsem znala tam, kde jsem bydlela předtím? Je to tak spojené plánovaně, nebo náhodně?

Lidé, kteří věří na osud a na to, že už jim je něco předurčené, náhody neberou v úvahu.
Někdo na náhody nevěří, někdo ano. Věříte vy na existenci náhod? Občas si řeknu, že to byla jen náhoda, ale co když to tak mělo opravdu být?

Je náhoda, když padáte z útesu a nejdou vás někdo chytí?
Je náhoda, když neumíte hrát šachy a najednou vyhrajete?
Je náhoda, když jste něco neuměli, ale dáte to na jedničku?
Je náhoda, když má někdo smtelnnou nemoc a zázračně se uzdraví?
Je náhoda, když jdete někde v zahraničí po lese a potkáte souseda?
Je náhoda, když bylo něco dlouho beznadějně ztracené a vy to najdete?
Je náhoda, že se začnete bavit s člověkem, s kterým jste se dlouhá léta nenávideli?
Co je vlastně náhoda?


A věří lidé více na náhody nebo na osud?
Věří lidé, že mohou události ve svém životě změnit? Že se něco samo náhodně přihodí? A nebo, že už je to prostě dané a nezmění to nic? Buď, nebo a nebo...

A jak to vidíte Vy?


Je to spíš taový krátký, primitivní, úvahový článek na téma týdne.
Chtěla jsem něco napsat, ale nechtěla jsem psát o svém válení doma a nebvěděla jsem, co jiného bych ze sebe mohla vyloudit :D

Tak se mějte :)

Nemít v krku řezáček na maso, bylo by fajn.

8. srpna 2016 v 20:49 | Simix |  *Mini Diary*

Asi jsem se ve včerejším článku unáhlila, že si aspoň ten týden, co budu stonat, si aspoň odpočinu a budu mít čas na věci, na které obyčejně tolik času nemám, protože to věnuji něčemu jinému. Cítím se unaveně, ať už si odpočinu nebo ne, protože to k tomu tak nějak patří.

Dneska byla venku tak krásně, bratr a kamarádi a další... byli na koupališti. Ačkoli já na bazén neměla ani moc pomyšlení, bylo mi líto, že nevyužiji jeden slunečný den aspoň na zahrádce. Má se to prý zhoršit. No co už. Je pravdou, že častokrát bych se povalovala klidně několik hodin, ale najednou, když jsem nemocná a mám možnost, tak mě to nebaví. Když ale stojím, cítím se zase stašně oslabená. Teplota se nezlepšuje. Krk také ne. Jak už sem psala včera, nikdy jsem na nemoci moc netrpěla. Dnes jsem ráno byla u doktorky. Napsala mi neschopenku. Byla mladá a velice milá.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Plno z nás asi předpokládá, že to bude tak na týden, ale jedna holčina mi u minulého článku psala, že se z angíny léčila dva týdny. Ještě mi zbývá nachodit pár dní do brigády... A taky... blíží se škola. Teď bych se s tím asi neměla moc stresovat. Léků, jako teď jsem ješě nikdy snad ani nebrala. Nějaké klotadlo - dezinfekční voda, penicilin, antina, pastilky, ibalgin...

Je pravdou, že jsem oběhla, koula na jeden filmík... ani nechtějte vědět na jakej :D Padesát odstínů černi - parodie na padesát odstínů šedi. Na jednu stranu je to blbost, ale bylo to tak vtipné, že jsem se snažila nesmát, protože mě pak bral krk. Pravdou je, že při jedení je to horší. Bylo to ale fajn a nepřišlo mi to ani moc dlouhé. Byla jsem i na asku... hlavně tom obrázkovém, protože na můj osobní mi teď nikdo moc nepíše. Jakto? :D


* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

No... na čtení knihy jsem se dnes nedostala, neměla jsem na to chuť, ale notebook mě už taky moc nebral, ale řekla jsem si, že napíšu článek a poděkuji vám za milé a povzbuzující komentáře u minulého článku. Děkuji Janče za doporočený animák, v nejbližší době určitě zkouknu. Klidně i ostatní pište návrhy na filmy :D Nebo klidně i na jídlo, které by se krom jogurtů dalo dobře polykat. Ty bych jedla pořád a asi bych se moc neuživila. Ale tak... mě se pekelně polyká i čaj. Všechno. Slyny. Vždy se u toho chytám stolu. WTF? :D :D

Dnes mi telefonovala mamka a kamarádka... nikdy jsem neměla moc ráda telefonování, ale teď je to o něco problematičtější :D

No nic, mějte se uličníci :)

No toto?

7. srpna 2016 v 20:42 | Simix |  *Mini Diary*


Tohle si snad člověk nemůže ani přát!
V létě, o prázdninách, ke všemu, když chodí na brigádu, pracuje a podobně.
Ležím v posteli s bolestí krku s teplotou 38+ a poslouchám písničky.
Nikdy jsem moc nemarodila, většinou jsem byla pouze nachlazená, nepočítaje několik hromad migrén do roka a pár střevních chřipek. Nikdy mě nepotaklo nic podobné angínám a podobným věcem a skoro vždy jsem si říkala, že se tomu nějak vyhnu aneb prostě dobrá imunita a všecko.
Od tohoto léta se to ale docela asi mění... všechno je jednou poprvé... A všechno zlé je i k něčemu dobré.

Od pátka mě začalo trochu bolet v krku. Řekla jsem si, že se toho zase jednoduše zbavím horkým čajem s cítrónem a pobytem v teple. Ono nakonec ne, nešlo to tentokrát tak snadno. Ten den, v pátek, jsem jela s babičkou za taťkou a bratrem... cítila jsem se unaveně a trochu mě bolelo v tom krku, jinak jsem byla v pohodě. Nejvíce mě to bolí při polykání. Když jsem v klidu, tak ano ne. Zrovna jsem několik pár dní měla docela chuť k jídlu a ten řezavý pocit při polykání každého sousta a každého loku to nebylo nic zábavného. U každého polknutí jsem zavírala oči a držela se za krk.

Prý to mám z líbání. Neprotestuju ani nesouhlasím. Pokud je to angína, dá se i vzduchem. Také by to prý mohla být mononukleóza, ale tomu se mi na začátku nechtělo věřit... pak jsem se docela i bála, ale myslím, že to bude opravdu angína. Nikdy jsem angínu neměla. Zítra jsem měla jít původně na brigádu a odpoledne k doktorovi. Po změření mé teploty to dopadlo tak, že k doktorovi půjdu hned zítra a do práce ne. A pokud je to vážně angína bude to tak týden. Je pravdou, že se na tu práci fakt moc necítím. Teď je mi zrovna o něco lépe v posteli, ale jakmile jsem si šla třeba pro čaj, co mi udělala babička, šla jsem jak dřevěná. Možná bych roznášku pošty mohla zvládnout a nebo taky někde padnout. Navíc, při angíně a i tom druhém se má odpočívat. Omezit cukr a mastné... a mají se jíst kašovitá jídla. Podle toho, co jsem si přečetla na netu.




Má to ale i své výhody... nebudu moct úplně nejvíce v klidu jíst, nebudu moct ven, budu se muset léčit.. o prázdninách, ale na druhou stranu budu mít časna ty obyčejné věci, na ktreré mi jindy nezbývá tolik času, protože se věnuji něčemu jinému. Budu víc číst, víc na blogu, zkouknu konečně pár filmů, co jsem ještě neviděla a podobně. Třeba si zahraju i na klávesy po delší době, jestli se do toho dokopu, abych trochu procvičila prstíky a něco si připomněla.
Pro někoho je nemoc peklo, protože se nudí a je mu špatně, pro někoho to je třeba spíš relax.

Pár hodinek už ležím v posteli a cítím se lépe, než mi za poslední dva dny bylo... To jsem třeba i na sluníčku měla mikinu, protože mi byla zima a pořád jsem si sedala jinam a bylo mi slabo, když jsem delší dobu stála na nohou. Jsem zvědavá co mi zítra řekne doktorka.

Dneska jsme slavili i dědovi narozeniny... Ten pocit, že ostatní měli zmrzlinu a já na ni neměla najednou ani chuť... ten řezavý pocit v krku mi to zakazoval, ale jinak bych si docela i dala. No nic... Chvílemi jsem byla i taková mrzutá, že jsem si sama pro sebe kňourala a říkala jsem si ... Já chci umřííít! Což si nějací lidé říkají docela často. Ale tak ... stay strong. Buďme silní.

Btw. Velké bílé fleky jak koruny na madlích mám...

A co Vy jinak? :)
Co prázdniny?