Září 2016

Vzhůru k výškám - Ildikó Von Kürthy

30. září 2016 v 18:44 | Simix |  *Přečteno*

Ahoj u dalšího článku...

Po delší době tu píši článek o nějakých knížkách, které jsem za poslední dobu přečetla.
Přesněji řečeno napíšu recenzi na jednu z těch knih a příště bych napsala další. Pokud nezapomenu, nebo tak něco...
Cože je to tedy vlastně za knihy?
První knihou je Vzhůru k výškám od Ildiko Von Kurthy, což je tak nějak čtení pro ženy, o kterém se dnes ještě více zmíním.
Druhou knihou, kterou jsem dočetla dnes ve vlaku je jedna z knih do mé povinné četby k maturitě. Jmenuje se Stařec a moře od Hamingwaye. Docela zajímavá a zvláštní četba. O tom bych se snad rozepdala někdy příště.

Jen tak bokem bych ještě ráda zmínila, že jsem tento týden viděla po delší době jeden film. Doporučil mi ho spolužák a nebýt jeho, asi bych se na něj dodnes nepodívala. Ne, že bych nechtěla, ale můj notebook vypověděl službu, což už píšu
po několikáté, já vím. Z toho důvodu bych si ho nemohla pustit. Nový notebook je ale už na cestě. Ten pocit, když si zvyknete na jeden a budete mít jiný a pak si budete muset zvykat na ten. Pokud od něčeho zapomenu heslo, které si ten starý notebook pamatoval, tak to bude docela pecka, ale bude to mít jiné klady. Bude to zkrátka new a hezké a tak :D Chápete :) Člověk musí investovat své vydělané penízky z léta, ale ještě mi toho docela dost zbyde. Člověk musí vědět jak na to.
V maturitním ročníku je to strašně moc financí. Zvlášť, když člověka čeká maturitní ples. A to ještě nemám ani šaty. :D
Ale snad najdu nějaké, co se mi budou líbit. To by byla paráda :)
Hodně jsem odbočila. Zkrátka ve středu večer, když jsme přijela na intr, jsem se se spolužákem na jeho notebooku koukli na ten film. Jmenoval se Purpurový vrh (Crimson Peak). Koukali jsme na něj v angličtině s cz titulkami. Byl to opravdu krásný film. Dá se říct, že horor, ale až tak děsívé mi to nepřipadalo. Znám i lepší filmy, ale bylo to opravdu dobré. Hlavně konec byl teda masakr! O tom bych ale třeba napsala v jiném článku. Teď už bych se neměla příliš rozepisovat a odbočovat, pokud nechci, aby byl článek příliš dlouhý.


Podzim!

27. září 2016 v 19:56 | Simix |  *Vlastní témata*

Zdravím Vás
. . . . . . . . . . . . . . .

Timber| A Chill Mix


Zapínám teplou mikinu až ke krku, sbíhám schody a vybíhám do chladného vánku, který s sebou bere i pár suchých lístečku, které se už neudrží na okolních stromech. Zavírám za sebou branku a vybíhám vstříc podzimu v různých odstínech hnědé, ale samozřejmě i v jiných barvách.
Dýchám vzduch, který je přibývajícími dny chladnější a chladnější. Procházím ulicí plnou domků. Spatřím nějakou stařenku, jak sbírá na své zahradě jablka. Na jiné zahradě spatřím tři malé kluky, kteří kopou do míče. Jinak je všude ticho a prázdno.
Dojdu na konec ulice a přecházím silnici do prostoru s mnoha stromy. Pohltí mě různé odstíny podzimu. Žlutá, hnědá, červená i zelená se najde. Jdu listím, občas se mi nějaký lísteček přichytí na nohavici. Zamířím si to k lavičce, po které p
rávě přeběhla veverka a sedám si. Sleduji lisí. Slyším zpívat ptáčky. Zkrátka vnímám to dění všude kolem. Vnímám podzim! Začínám ho mít radši, než kdy předtím. Možná je škoda vnímat podzim depresivně. Proč ho nevnímat ve smyslu relaxace? Aspoň trošku. Odpočinek po aktivním a nabytém létě? Pak příjde ospalá zima a po ní mladé a probouzející se jaro, ale proč předbíhat? Podzim, každá chvilka se musí vychutnat. Ať už jde o jakékoliv období. Vytahuji mobil, dávám si do uší sluchátka a pouštím si hudbu. Usoudím, že písničky typu Cold Wather, Summer, No Money, Kill Em With Kidness a další podobné, bude lepší nechat stranou a pouštím si Podzim, jeden ze čtyř houslových koncertů od Vivaldiho. Listí pomalu usedá měkkce na zem a já zhluboka dýchám. Rozhodnu se vstát a projít se. Pomalu kráčím listím a stále poslouchám hudbu. Kolem mě projde nějaký pán s pejskem. Pejsek se u mě zastaví, očichá mi kalhoty a utíká dál.
Vítr se pomalu zvedá. Listí poletuje dokola a začnou padat dešťové kapky. Začíná mi být zima a já obracím své kroky a vracím se domů. Jdu rázně a svižně. V rychlosti vytahuji sluchátka z uší a i s mobilem uklízím do kapsy. Déšť houstne, natahuji ruce k nebi a začnu tančit a poskakovat jak blázen. Po chvilce si to však rozmýšlím a utíkám rychle domů do sucha. Tam si sundávám mokré věci, obleču si suché. Dávám vařit vodu na horkou čokoládu a pak zachumlaná do deky ji popíjím a čtu knížku.

Byl to docela dlouhý týden.

23. září 2016 v 22:16 | Simix |  *Mini Diary*
Achoj kamaradi,

píšu Vám z tabletu, tak neočekávejte zázraky, můj notebook začíná vypovídat službu. Večer jsem psala na babičině a dědově notebooku otevřený dopis na čestinu a dopis na angličtinu. Vždy jsem takovéto věci psala ručně, ale paní učitelky si usmislily to mít psané na počítači. No, dokud je barva, je tu ta možnost.
V období, kdy notebook potřebuju na určité věci do školy víc, než kdy předtím. Poslední dobou ho ani na nic jiného moc nevyužívám, především tento týden. Na facebook teď moc nechodím a ani nemám nějak velké nutkání a na blogu také nejsem moc aktivní. Myslím, že jsme si ale už vsichni zvykli. Pečená a vařená tu už opravdu nejsem... jak se (někdy) říká.

V úterý naše třida navštívila v rámci pedagogiky Prahu. Byl to docela fajn trip. Prošla jsem se zase po víc jak půl roce po Praze, což je samozřejmě (pro většinu, někoho) fajn :)
Navštívili jsme pedagogické muzeum, lépe řečeno Muzeum Jana Ámose Komenského, kde jsme dostali sešity s otázkami a procházením celé výstavy jsme si je vyplňovaly. Výstava byla především o takových tabulích s textem a informacemi. Člověk si až tolik nic neprohlédl, hlavně četl četl a psal odpovědí, což bylo celou náplní prohlídky. Nakonec jsme si tam koupili učebnici Dějiny pedagogikym zkontrolovali odpovědi a přes zahrady parlamentu a senátu, a také přes staroměstské náměstí jsme došli k... nevím, zkrátka na misto mezi Václavským náměstím a místem, kde je Palládium, zrovna nevím, jak se to tam jmenuje. Bylo kolem dvanácté hodiny a původně se z Prahy mělo jet až ve dvě, ale holky to ukecaly na hodinu dřív, tak na rozchod byla bohužel jen půl hodina. Se spolužačkou jsme se v Palladiu stavily do mekáče, kde jsme potkaly i pár dalšich našich spolužaček. Škoda, že nebylo víc času, abychom se trochu víc v klidu najedli a třeba se ještě někam prošly. Musely jsme jít hledat cesru na nádraží. Mou, vcelku dobrou, orientací (no jak kde) jsme hlavní nadraží (samozřejmě) našly. Byly jsme tam dokonce mezi prvními. Po chvilce odpočinku na intru mě čekala brigáda v Kopretině - charitativní organizace, kde se vede několik kroužků pro malé děti - předškolní. Já vedu kroužek anglictiny a dramaťáčku. Dramaťáček v úterý a angličtinu ve čtvrtek po škole. Je to poze na 45 minut, takže ne až tak náročné. Náročný bylo ale docela úterý, kdy prckové nevydrželi u činnosti, ale já jim to nemám za zlé, jen tam bylo několik maminek, tak jsem byla trochu nervoznější. Ve čtvrtek to šlo ale pěkně, maminky tam nebyly a děti se dokonce vice snažily.

Snažím se pilně připravovat do školy a myslet pozitivně... tímto způsobem se mi opravdu dařilo, ale včera -čtvrtek- jsem byla asi už nějaká vyčerpaná, protože jsem byla docela mrzutá. Dost pravděpodobně kvůli úkolu z IKT, který se mi moc nedařil a měla jsem obavy, že nestihnu další věci. Možná k tomu napomohla i "dívčí chvilka", kterou tento týden mám. Už jsem ani nezvladla spravně spočítat příklady, z kterých jsme dnes psali. Myslím, že jsem ale nedopadla zle, ostatní se ale tvářili po pisemce tragicky. Po sprše, horké čokoládě a teplíčku v postýlce s učebnici občanky mi bylo pak fajn. Z občanky měla totiž zkoušet. Vyzkoušela tři spolužačky, myslím, že jsem to neuměla tak, abych podala výkon jako ony, tak naštěstí, že jsem nebyla zkoušená :D

No a tím bych to pro dnešek ukončila.

Mějte se!
Vaše Simix

Podzimní outfity 2016

17. září 2016 v 22:00 | Simix |  ¤ My videos ¤

Ahoj...

Mám tu video, o kterém jsem se již zmiňovala. Pokud tedy pamatujete.
Jsou to podzimní outfity.
Každý outfit jsem natočila v jiný den.
Začala jsem na konci letních prázdnin, takže bylo docela ještě dost poměrně teplo.
Dnešním dnem jsem své dílo dokončila.
První a poslední outfity natočil bratr, druhý natáčel děda. Třetí jsem natočila sama.

Snad se Vám bude video líbit.
Já jsem osobně docela spokojená.
Kdybych video nedělala postupně, ale najednou, dalo by mi to hodně nervů a času.
Celý den by byl v ... pryč. :D



Lajkujte, komentujte, sdílejte :D :D

SIMIX



Devatenáctka!

16. září 2016 v 19:20 | Simix

* * *
"Bývaly chvíle, kdy mi někdo občas řekl osmnáctko, dnes však přišla ta chvíle, kdy mi někdo řekl devatenáctko! Časy se mění."
* * *



Jinak

Vás vítám u dalšího mého článku!

Zkrátka včerejším dnem se ze mě stala slečna, které je čerstvě devatenáct let. Čekají ji maturita a v tom lepším případě i nějaká vysoká škola. Zní to celkem neuvěřitelně. Málo kdo by řekl, že mi je osmnáct, natož devatenáct. Občas se chovám jak malá puberťačka, ale na jednu stranu má jedna moje spolubydlící na intru, která mi řekla, užij si svých posledních náct/teen, pravdu. A neřekla to jen ona. Prý mám zůstat taková, jaká jsem. Časy a zkušenosti lidi sice mění, ale jak mi připsala spolužačka do narozeninového psaníčka, které mi dala v cukrárně, kam mě pozvala, než jsem jela domů, tak...
"Kdo nebyl dítětem, nikdy se nemůže stát dospělým." - Ch. Chaplin.

A stejně, nějaký rozum mám, puberťačka jako taková nejsem :D

Moje bývalá spolubdlící z intru z minulého roku, mi dnes řekla devatenáctko a dodala, že s přibývajícím věkem vypadám mladší a mladší... no potěší, samozřejmě. Je pravdou, že za takových třicet let to potěší člověka určitě víc.

Ačkoli narozeniny netrvají věčně a přání a dárky přijímáte většinou v onen narozeninový den, je pěkné, když dostanete ještě nějaké dárky a přání dodatečně. I obyčejná kofola od kamaráda, kterého náhodně potkáte u Kauflandu při cestě domů, potěší. (Měla bych mu taky konečně dát ten dárek, co pro něj mám už asi týden k jeho narozeninám! :D)

Vlastně už pár týdnů před mými narozeninami jsem byla zvědavá, kdo a jak mi popřeje, ale v ten den, 15. září, jsem měla takovou suchou náladu. Možná to bylo tím, že mě v noci rušila auta kvůli otevřenému oknu, které bych nejraději zavřela, ale nechtěla jsem se pak dohadovat se spolubydlící. A nebyla to bohužel jediná noc, ale snad až bude chladněji, tak necháme okno zavřené. Jinak je to fajnová holčina.
Ten den jsem šla do školy o něco dříve a stavila jsem se v Penny pro nějaké bonbony. Prvně jsem se obávala, že jich bude málo a nakonec mi ještě jeden celý balíček zbyl na intru.



Dočkala jsem se přání osobně, i přání na facebooku, ale první dvě hodiny jsem byla nějaká přešlá a druhou hodinu se mě dokonce spolužačka ptala: "Simčo? Ty máš narozeniny? O narozeninách přece nesmíš být smutná." Já... nedokážu vysvětlit co mi bylo. Málem jsem se i rozbrečela, ale snažila jsem si vtlačit do hlavy pozitivní myšlenky. Možná jsem prvně čekala něco víc? Ani nevím. Co bych měla jako čekat? Spolusedící se mě snažil povzbudit tím, že mě drbala na zádech. Rok si to tak už děláme pod smyslem, že je to uklidňující. Docela. Celé léto jsem to dělala B., s kterým jsem si podešlí době psali. Vidím to tak, že náš vztah už nebude pokračovat. Dál se k tomu nebudu yjadřovat, ale je to skoro úplně stejné jako minulý rok.
Třetí hodinu se mi nálada docela zlepšila. Další hodinu, o angličtině, mi zazpívali i Happy Brithday, ačkoli jsem prvně moc nechtěla. :D
O hudebce jsem zase měla trochu nervy z klavíru, neříkal nám ani známky, ale možná je lepší nevědět a proto jsem se ani neptala. Byla jsem pak i klidnější. Hlavně možná proto, že jsem to měla za sebou. Pak jsme hráli na flétnu a chodili při tom po aule, což mi přišlo nejdřív crazy a docela i funny, že jsem nějakou chvíli nebyla schopná hrát.

Po škole jsem se chvíli stavila na intr a připravila jsem se na takovou drobnou brigádičku, která mi spadla do klína skoro až sama. Byl to můj první den tam. Kdybych to napsala jinak, v den mých narozenin, čili včera, jsem tam teprve nastoupila. Měla jsem malinké děti učit angličtinu. Ta bude probíhat každý čtvrtek. V úterý budu vést zase kroužek dramatického kroužku, opět s malými dětmi. Prvně jsem se trochu obávala, ale věděla jsem, že to nebude vůbec zlé, že jsou to jen počáteční obavy z něčeho docela nového. Vzpomněla jsem si, jak to bylo na jaře s praxemi. Na začátku obavy byly, ale pak jsem byla spokojená. Když jsem tam přišla, přivítala mě paní, která tam pracuje a zrovna tam byla. Říkejme ji třeba "učitelka". Myslela jsem, že tam bude ta, u které jsem to všechno zařizovala, ale ta tam bude asi jiné dny. Čtyřicet pět minut jsem byla se třemi tříletými dětmi zavřená v takovém pokojíču. Byly to dvě holčičky a jeden chlapeček. Dětí mělo být o něco více, ale byly nemocné. Začala jsem je nějak po polehoučku učit anglické ahoj a představení se. Sranda bylo docela to, když jsem se jich zeptala po nějaké chvíli opakování na anglické ahoj a oni řekly ahoj česky. Nakonec jsem usoudila, že se s nimi budu nomálně česky zatím povídat o věcech, co mají rádi. Zvířátka, pohádky,... Mezi to jsem občas zapojila ty anglické fráze, které jsem si připravila pro dnešní den. Třeba jsem to anglické ahoj zapojila do jejich hry s panďuláčky. Vzala jsem jednoho a postavila ho ke druhému se slovy Hallo! Pak dalšího a dalšího. Ty děti to napjatě sledovaly. Ale děti v tomto věku je docela složité něco učit. Pořád odbíhají k hračkám a nevěnují tomu moc pozornosti, ačkoli se je to snažíte naučit hrou. Pak tam přišla ta paní "učitelka" a zeptala se mě, jak to jde. Moc dobře věděla, že děti budou odbíhat k hračkám a trochu je napomenula a řekla jim, aby si sedli na židličku. Osobně mi nepřijde úplně rozumné je nutit sedět. Chlapeček, který se ze začátku bál zopakovat po mě jediné slovíčko anglicky, to nakonec zvládat o něco lépe, než děvčátka.
Ta paní "učitelka" si zatím povídala ve vedlejší místnosti s maminkami. Později otevřela jiná paní "učitelka" se slovy, že se vystřídaly a zda budeme končit, že 45 minut máme odbytých. Ani mi to nepřišlo, uteklo to rychle a dokonce mě to naplnilo i docela energii. Někomu to může připadat zvláštní. Pak si se mnou povídali maminky o tom, jak to šlo, co jsem je učila. Byly milé. Jsem docela zvědavá na následující dny.


Po chvilce, co jsem se vrátila na intr, mi dala spolubydlící dárek k narozeninám. Lak na nehty a přáníčko, které jsem si tam vystavila na poličku. Napsala mi tam to, co jsem zmiňovala na začátku- že si mám užít posledních náct. Podepsala se jako nesnesitelná spolubydlící, což mě docela pobavilo. Chvilku po tom mi zavolal kamarád, přítel spolužačky, o které jsem se na začátku zmiňovala také (ta co mě pozvala do cukrárny), jestli s nimi nechci jet nakupovat. Na jednu stranu jsem docela i chtěla. Na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem si zrovna lehla. Plánovala jsem odpovídat lidem na facebooku na přání k narozeninám, což s zní asi docela nudně, že? A také jsem si nechtěla nechat propadnou večeři. Nakonec jsme se dohodli tak, že se sejdeme tak za hodinku, po večeři. A jelo se do Pardubic. Cestou tam jsem docela řešila čas návratu, abych se třeba nevrátila pozdě, neměla problém, nebo abych se stihla trochu naučit na písemku, ale jakmile jsme přijeli k obchodnímu domu, tohle všechno šlo stranou a já si řekla, že si udělám krásný narozeninový den. Furt samé povinnosti, nachvilku je odtáhnout stranou.
Jeli jsme tam autem, řídil ten kamarád. Jelo se tam hlavně proto, že chtěl, abych mu vybrala nové oblečení. Vůbec mi do toho skoro nekecal a dal mi 5 000,-. Strašně divný pocit, vybírat někomu oblečení, když ani pořádně nevíte, jaký má vkus a zda se mu to, co mu vyberete, bude líbit. A držet cizí peníze v ruce mi bylo také blbé, ale nebýt letní brigády- práce na poště, kde jsem měla zodpovědnost za větší peníze, jsem si je vzala na starost. Cítila jsem se dominantní, což je také divný pocit, protože nejsem zvyklá někomu rozkazovat, ale on chtěl, abych mu říkala, co se mi líbí a co si má vyzkoušet. Nakonec jsem si i já sama vybrala tričko (za své peníze), když už jsem měla ty narozeniny, udělala jsem si trochu radost. Problémem bylo, najít kalhoty, které by mu byly. Ještě horší, že chtěl co nejvíce věcí a chtěl utratit všech 5 000,- a žádných, že si nechá zbylých ticís korun, nebo že něco koupí své přítelkyni, jak jsem mu říkala. Ta byla později právě mrzutá a bolela ji zraněná noha. Já pozdějí už byla docela unavená a přestávalo mě to bavit a opět se vracely myšlenky na povinnosti. Na učení. Nakonec nám koupil ale BubbleTea. Pak ale odběhl ještě do nějakého obchodu. Fakt horší než nějaká shopaholická pipina. Když jsme jeli zpátky, venku byla už tma. Jízda byla ale super. Svítil měsíček, světla ve městech, hrála nám hudba a houpalo se to sem a tam :D No nic.
Vyhodili mě před intrem, blboun ještě zatroubil se slovy, zda už u nás spí. Trochu jsem na něj vyjela, proč troubí.
Když jsem přišla na pokoj, spolubydlící byla pryč, z vedlejšího pokoje holky taky... Přišli později z venku a tak jsem byla klidnější, že jsem přijela o něco později, než jsem řekla paní vychovatelce a žádný problém nebyl. Dala jsem si sprchu a říkala jsem si, že nakonec ten narozeninový den byl krásný. Zabalila jsem si pár věcí, abych toho na následující den neměla moc, vrátila se spolubydlící. Odpověděla jsem na další přání na FB, připravila do školy a pak jsem si šla lehnout s tím, že jsem si nastavila budíka na dřív, že se budu učit. Učit to, co jsem kvůli menšímu výletu nestihla no. Nakonec jsem se ale cítila plná energie a nechtělo se mi ležet, že jsem si vzala sešit do umýárny a učila 2x jsem si přečetla látku, z které se mělo psát. Budíka jsem nastavila na déle.
Ráno jsem se na to jen letmo podívala a když se dnes psala písemka, rozepsala jsem se tak, že paní profesorka vybírala písemky a já stále psala. Moje spolusedící (spolužačka, s kterou jsem byla v těch Pardubicích) na tom byla daleko hůř, moc toho nenapsala.


Tím bych ukončila tento poměrně dlouhý článek o mých narozeninách!

SIMIX


Pouť.

10. září 2016 v 21:59 | Simix |  *Mini Diary*

* Zdravím *

Je pravdou, že asi moc neobíhám, ale snad v nejbližší době... :D



Po docela dlouhé době jsem navštívila jedno město, kde jsem před dvěma roky ještě bydlela.
Bydlí tam teď mamka a byla tam pouť, takže jsme tam s bratrem vyrazili.
Jak dlouho jsem tam nebyla? No asi to bude víc jak půl roku, ale to nebylo na moc dlouho a navíc jsem nebyla mezi lidmi. No, pokud bych to brala takto, tak je to asi i po dvou rocích... páni... co jsem tam nebyla, jakože nebyla na víc jak tři hodiny na očích lidí.

Přijeli jsme tam před desátou hodinou. Měla jsem smíšené pocity a se smíšenými pocity jsem odtamtud i odjela. Byla jsem v nejistotě, koho tam potkám a jak na mě budou třeba po té době reagovat a na druhou stranu jsem se docela i těšila. Abych pravdu ale řekla, posledních pár roků mě pouť nějak nelákala. Prvně jsem si říkala, že nepůjdu na autodrom, nepůjdu na lavici, a ne, nepůjdu tam a tam... žádné atrakce. Navíc jsem měla sukni ("šaty") a na plno atracích je to nebezpečné, pokud chápete. :D Nakonec jsem byla na takových těch klasikách, na které jsem chodila před pár roky, když jsem tam ještě bydlela a pouť jsem v tu dobu navštěvovala. Měli jsme pár žetonků na autíčka zadarmo a tak jsme s bratrem byli na autodromu. Prvně se mi moc nechtělo, ale nakonec to byla prima a taky jsem si zařídila. To se mi prvně také nechtělo, ale pak jsem nechtěla naopak pustit volant. To je tak, když člověk pozná, že je to fajn a že ho to vlastně baví. Bratrovi se totoiž nelíbilo, že nevrážím do lidí a chtěl převzít řízení. Také jsem byla na velkém řeťězáku. Je pravdou, že je to asi více pro děti, ale já takovéto věci mám docela ráda. Navíc to byl VELKÝ řeťezák, tak proč ne. Občas se pohoupu na hřišti i na obyčejné houpačce. Proč se nemůže holka, které bude za čtyři dny devatenáct, pohoupat, že? Také jsme si koupili nějaké sladkosti, jako třeba turecký med a .. vlastně nic víc asi :D Mamka mi k narozeninám koupila naušnice (sovičky) a jedny jsem "vyhrála" ve štěstíčku, které jsem si koupila. Ty se mi však nelíbí tolik.
Ze začátku jsem tam neviděla nikoho známého a říkala jsem si, že původní obyvatele, které jsem tam znala asi zmizeli. Déle, v odpoledních hodinách, se to změnilo. Z dálky mi dokonce, skoro z toho samého místa, ale jinou dobu, zamávaly dvě bývalé spolužačky ze základní školy.
Také jsem potkala bývalého spolužáka ze základky s jeho přítelkyní. Jsem ráda, že je šťastný. Když se svým způsobem snažil o mě, nedařilo se mu a považovala jsem ho pouze za nejlepšíhio kamaráda. Vydržel dlouho, ale mě už ze svého života vymazal. Myslím, že docela hodně lidí. Nebo já je? Spíš nás k tomu dovedly situace... nebo vlastně, když člověk nechce... no, to je jedno. Prostě už se spolu nebavíme, pouze jsme se podzravili :) Je to docela zvláštní... Jak se dlouholetí přátelé z ničeho nic přestanou bavit.

Předem jsem se domluvila s dvěma lidmi, že bych se tam s nimi sešla. První byl jeden kamrád, ze základní školy, který v onom městě bydlí. Nakonec jsem viděla jen jeho maminku a bratra, ale s ním jsme se nakonec nedomluvili kdy a kde bychom se sešli. Druhým člověkem měl být bývalý kolega z mé letní práce na poště, který přijel ale až v dobu, kdy já odjížděla - poslal mi sms. Ve vlaku jsem se dokonce později z jeho SMS dozvěděla, že má/měl pro mě růži k narozeninám. Překvapilo mě to a docela mrzelo, že jsem si nemohla růžičku převzít. Od prváku jsem růžičku nedostala. Ale co už... Musím se s tím smířit, jen je otázkou, co s ní udělá. Chudáček zvadne. To by zvadla ale tak i tak.. já vím. Ale chápete. No ale tak ... přinesla jsem si aspoň z poutě balonek - Spangeboba.





Bratr odjel dřív než já, ale to jsme ještě stihli zjistit, že někde ztratil mobil, takže jsme následujících deset minut hledali jeho mobil. Když jsme ho našli, to už byl dávno na cestě domů a chudák se nemohl dozvědět, že už ho máme, protože jsme mu nemohli zavolat :D

No nakonec jsem si to docela právě u užila. Trochu adrenalinu, jízdy a hezkých věcí, na druhou stranu jsem byla ke konci už docela unavená a bylo mi líto, že jsem nikde nepotkala toho kolegu a tak různě... Ani jsem nějak nemyslela na to, že to bylo místo, kde jsem prožila jedenáct let a to už je prostě pryč. Šli jsme jen kolem našehho bývalého domu, protože jsem se chtěla podvíat. Jinak jsem to právě brala kupodivu až dost v pohodě :)


Tak se mějte :)


Simix



Museli bychom listovat dozadu.

8. září 2016 v 18:50 | Simix |  *Mini Diary*

Ahoj u dalšího článku...


Když vidím hromadu nových studentů, prváků, kteří začali okupovat naší školu, začínají se mi vybavovat okamžiky, kdy jsem byla v prváku, na jejich místě, já. Ne, že by se mi dřív okamžiky z prvního roku na této škole nevybavovaly, ale čas hodně pokročil a už několik roků prvákem nejsem.
Pamatuji si, jak jsme jako bláznivé opice poletovaly po škole a stále a zatím jako bláznivé opice poletujeme po škole pořád. Ještě několik měsíců budeme. Vzpomínám si i na to, že nám jden profesor, kterého jsme měli naposledy minulý rok, říkal, že je zvědavý, kdy my vlastně dospějeme. Říkával to, když se holky z naší třídy něčemu potřeštěně začaly třeba smát. Teď, když ho občas potkáme vypadá, jako by se mu po nás stýskalo. Dnes dokonce zagestikuloval, jak hodně se mu po nás stýská, když jsme se ho zeptaly, ale kdo ví, zda si nedělal pouze srandu. Už tak vysoký pan učitel si stoupnul na špičky a natáhl ruce. Pravdou ale je, že většině z nás ty hodiny s ním budou docela i chybět a vlastně už i možná chybějí. O nějakých hodinách zkrátka padají zajímavé a vtipné hlášky, nebo se naskytnou i nějaké vtipné situace a toto byl jeden z těch případů. No jo, ty chvilky, kdy o hodinách občas pustil nějaké mé video a mě bylo docela trapně. A kdybych tu měla vypisovat i jiné věci, co se za mého a našeho pobytu celkově na této škole dělo, byla bych tu docela dlouho.
Je to až docela smutné, že dobíhá náš čtvrtý rok a že jsme teď naopak na místě těch před námi. Při vzpomínce, co se za ty skoro čtyři roky událo.
Celkově je to zvláštní.
A ještě jeden pan učitel, kterého jsme měli tři roky a tento rok ho nemáme, nás zdraví dokonce dobrovolněji a živěji, než kdy předtím. Možná mi to tak přijde, ale nevidím to tak sama.
Tolik stresu a starostí a tolik smíchu a poznatků, co nám škola přinesla.

V prváku jsem jsem měla docela potřebu plno z těch lidí ze školy znát a rozesílala jsem těm lidem žádosti o přítelství. Tak jsem poznala i jednu vážnější známost, ale asi ne až tak vážnou, aby vydržela déle jak půl roku. Teď už žádosti o přátelství jen tak na potkání nerozesílám, přijde mi to hloupé a přidávám si pouze lidi, které znám. Je pravdou, že jsem díky tomu poznala hodně lidí a zažila plno zajímavých okamžiků. Na skoro každém kroku jsem se s někým zdravila a byl to opravdu moc fajn pocit, ale to už se změnilo. Sledovala jsem vždy ty starší, především maturanty. Sledovat koloběh na střední škole je docela zajímavé. Odbydeš si své čtyři roky, odejdeš, místo tebe nastoupí další, které nemají ani zdání o tom, že jsi tu byl. Pouze ti, co tam zatím ještě jsou nebo byli dřív, ano. Plno lidí si na školu stěžuje, ale ono to není ani tak zlé. Člověk se to musí naučit mít aspoň nějakým způsobem trochu rád. Bohužel si na to pak ale možná zvykne, a když to musí opustit, je to těžké. Určitě se ale plno lidí těší, až konečně vypadnou.


Všechno se teď motá kolem slova MATURITA. Holky řeší maturitní ples, stužkovací večírek, všechny potřebné věci pro maturitní ples... A bude to hodně peněz. Učitel na hudebku to vidí jednodušše, nechápe tolik chaosu kolem toho, ale tak my- holky... chtějí/chceme mít hezký ples a užít si ho. Být jako princezny a hvězdy večera. Ale ty finance... fíhá. Pak už jde jen o to, zda uděláme maturitu.

Teď sice také sleduju nové lidi ve škole, ale nemám potřebu jim rozesílat žádosti o přátelství a podobné věci. V tom prváku bych se ještě docela chápala, abych se aklimatizovala a podobně, al teď? Když stejně za pár měsíců budu pryč a je tam čekají ještě tři a více roků. Leda, že by mě s nimi svedla nějaká náhoda dohromady a začali jsme se spolu bavit. Teď hlavně učení, maturiťák a maturita, řešení vysokých škol... největší nejbližší nejdůležitější cíle pro následující školní rok.
Jaj...

Je pravdou, že člověk má v hlavě i jiné věci a starosti, ale lepší je to, co ho v životě posune pravděpodobně dál...



Držte mi prosím pěsti, abych úspěšně zvládla poslední rok na střední škole.
S úsměvem do toho!

SIMIX


Nový design - podzim

4. září 2016 v 20:00 | Simix |  *Moje grafika*

* Zdravím *


Jak jste si asi všimli, mám tu nový design. Podzimní. Záhlaví jsem měla vytvořené už poměrně dlouho, alednes jsem tak celkově nějak promýšlela a předělávala vzhled. Postupně se měnil a měnil a za necelou hodinku z toho vzniklo toto. Teda vlastně ani nevím, jak dlouho mi to trvalo.
Prvně jsem očekávala, že vytvořím něco tmavějšího, ale už z důvodu, že záhlaví je poměrně světlé, to nebylo úplně ono. Třeba ještě v průběhu podzimu vytvořím jiný. :)
Jinak jsem ale docela spokojená, takže asi tak.

Ještě před pár dny, než se šlo do školy, jsem si snažila uvědomit, že léto končí a rozloučit se s ním. Ještě dnes bylo docela hezky a s bratrem jsme byli i na koupališti, ale k večeru se zatáhlo a dokonce pršelo. Při pohledu na stromy a listí, které odnášel vítr, mi došlo, že podzim je tak nějak tady a chce to i změnu blogu.




Už od konce léta chystám jedno podzimní video :D A za hodinku razím na intr...

Tak se mějte :)


Simix


Nový školní rok

3. září 2016 v 17:57 | Simix |  *Mini Diary*


Ve sředu jsem si vychutnala ještě pár chvilek prázdnin. Byla jsem na koupališti, kde prvně skoro nikdo nebyl, ale pak se nás tam sešlo docela hodně. Musela jsem ale odejít předčasně, protože mě čekala cesta na internát. Rozloučila jsem se s těmi, s kterými to šlo a vyrazila domů. Cestou na intr se ještě pořídily nové botky (děkuji) a jelo se. Trochu nás na silnici zdržely semafory kvůli nějakým opravám. Jinak budu jezdit vlakem.

Byl to zvláštní pocit být opět na intru, ne až tak špatný. Byl mi přidělen jiný pokoj, než minulý rok. Dozvěděla jsem se, že na intru jsou ubytovaní i nějací Indové, ale zatím jsem neměla nějak tu čest je vidět. Jen jednoho, když mi byl přidělován pokoj. Myslela jsem, že budu na pokoji sama a docela jsem se na to i těšila. Měla bych svoje soukromí a klid, ale nakonec jsem docela i ráda. Následující týden bude sice celá jejich třída pryč, ale je to docela fajn s někým být. S někým, kdo má podobné požadavky jako vy sami.
Hned první den, po ubytování, chtěla jít do Kauflandu a zeptala se mě zda půjdu s ní.
Pod představou, že něco vezme a já, že si spíš nic kupvoat nebudu a půjdeme byla realita taková, že jsme obě nesly plnou náruč věcí. Když jsme něco viděly, zastavily jsme se u toho a přemýšlely, zda to vzít. Já se dokonce jedno uvracela s tím, že něco vrátím. Jsem totiž ujetá na věcičky, které se týkají psaní. Vzala jsem si pár bločků, ale pak je vrátila s tím, že doma a na intru jich pár mám a jsou nepopsané :) Vzala jsem si ale takový hezký stojánek na tužky :D

První den ve škole byl v pohodě. Naše třída šla až na devátou hodinu (ne od osmi), protože jsme tak byli domluveni s naší paní učitelkou třídní. Na začátku musela odběhnout kvůli focení. Nás seznámila jen s rozvrhem, s jedním předělaným pravidlem ve školním řádu a to bylo všechno. Byla jsem pak na nádraží pro průkazku, v knihovně a na obědě. Ten den jsem byla ještě se spolužačkou a jejím pítelem, protože bylo ještě docela brzo a nebylo tolik co dělat. ZATÍM.

Druhý den jsme si hlavně jen povídali. Kromě první hodiny občanské nauky, kdy jsme začali brát novou látku. Ta učitelka taková je. No ale z tohoto dne jsme dostali už úkol na němčinu... nějaé vyprávění a ve čtvrtek píšeme z literatury, ale zatím to je docela pohodka. Začátek školního roku mám ráda, ale pak to bude horší.
Po škole jsem šla se spolužačkou na oběd a pak jsem šla na intr dobalit.
Na nádraží jsem si chtěla potvrdit průkazku, ale byl problém. Mám trvalé bydliště nahlášeno úplně jinde, než bydlím a mám na občance. Tak zase budu muset v neděli, až opět budu na nádraží, dokládat nějaké dokumenty a blabla.




No a dnes je to už ještě více zapeklitější a stihlo se toho pár pohnojit, tak uvidím, jak to bude dál...

A jak to šlo u vás?