Říjen 2016

Výlet do Prahy...

29. října 2016 v 23:44 | Simix |  *Mini Diary*

. - Ahoj - .

Prvně bych Vám chtěla poděkovat za pěkné ohlasy u Diskuse. Vaše komentáře a dotazy na téma byly úžasné. Jsem ráda, že se to takto pěkně rozjelo.

A jinak bych chtěla trochu napsat o svých posledních pár dnech, protože celkově nemám nápad na jiný článek.

Přibližně po roce jsem navštívila před třemi dny s bráchou zimní stadion, abychom si zabruslili. Nějakou náhodou jsme potkali pár kamarádů a kamarádku a bylo to moc fajn. Je těžké to tak nějak popsat, ale myslím, že to tak stačí :)


Poslední dva dny jsme byli s taťkou. Včera jsem natírala u něj zeď na bílo a dnes jsme měli výlet do Prahy.
Užila jsem si to. Brácha neměl dodnes možnost se v Praze více projít a ta možnost přišla dnes, na jeho narozeniny, což je myslím moc fajn. Měl možnost poznat něco víc. Podívali jsme se na Karlův most, kde jsem už několikrát byla, ale vždy jen ve všední dny, kdy tam nebývá tolik lidí. Dnes, v sobotu, byl most přecpaný turisty. Jak jinak. Šli jsme jen do půlky mostu a vrátili jsme se. Na Staromáku to nebylo jinak. Lidi, lidi, lidi... co čekat. :D
V jednu hodinu jsme stáli před orlojem, jako hromada dalších turistů. Taťka nám koupil trdelník. Prošli jsme se. Podívali jsme se do Kotvy a do Palladia. Osobně jsem v Kotvě nikdy nebyla, ale v Palladiu už hodněkrát. Prošli jsme kolem bublin, co někdo vypouštěl mezi lidmi :D Detail. Pak jsme šli na Václavák do KFC, ale cestou jsme se stavili v "ráji hraček". Nevím totiž, jak se to přesně jmenuje, ale bylo tam pár lidí v kostýmech, byly tam velké figurány superhrdinů, kolotoč, tobogán, plno hraček. Skoro jako v pohádce. Jen jsme si to tam tak prošli a podívali se. Pak jsme se podívali i do "ráje sladkosti". :D Všude plno bonbonů, pendreky aj. Pak jsme byli v tom KFC, kde jsem měla sraz i s jedním kamarádem, cestou na nádraží jsme dost pokecali, taťka odešel. No a on, brácha a já jsme si dál povídali.
Byl to moc fajn den.
Ve vlaku byla taky docela sranda s bráchou. Chvíli jsme si povídali. Chvíli byl vážný a koukal z okna a chvíli i tančil :D
Když jsme vystoupili a šli domů, potkali jsme pár kamarádů, u kterých jsme se na chvíli zastavili na pokec.
Zítra mám po dlouhé době sraz s jednou kamarádkou a pak... podzimní prázdniny končí a zase intr a škola.


A jaké jste měli Vy podzimní prázdniny? :)

SIMIX

Diskuse #2 - Vaše názory

25. října 2016 v 20:25 | Simix

Ahoj!

Takže než tam těch názorů bude moc, tak to trošku shrneme a ukončíme.
Ne, že bych nechtěla, aby tam bylo více názorů, ale myslím, že pak by byl i dlouhý článek. Nebo zkrátka myslím, že to stačí. Zároveň bych Vám chtěla za ty názory a komentáře poděkovat :)


Prvně bych asi zveřejnila Váše názory/komentáře/odpovědi... Zveřejním je zase anonymně, ale jinak v komentářích, kde se problematika řešila, si můžete přečíst, od koho jsou :)
Ostatní samozřejmě na to klidně mohou do komentáře napsat i svůj názor. :) Bude to jedině super :)

Tématem/otázkou bylo:
>> Je správné, aby malé děti měly v první třídě mobil? Z jakého důvodu ne, případně z jakého důvodu ano? <<

A Vaše odpovědi zněly:

1. Myslím, že by ho mohli mít už v první třídě, ale nějaký ještě černobílý, aby je zbytečně nelákal fb apod.

2. Já myslím že by to zase tak nutné nebylo.. Já jsem ho dostal asi až ve 4. třídě a fakt mi to stačilo.. V druhé třídě mi to přijde i celkem normální. Protože to už jsou děti samostatnější a chodí asi i samy domů. V první třídě myslím že jezdí pro ně rodiče, nebo je prostě vyzvedávají. Ale přijde mi trošku divný, že ty děti mají občas prostě.. Mobily větší než oni sami. Já měla Nokiu a byla jsem spokojená a támhle slyším jak tam dítě si stěžuje že má jen Samsung -.- Prosím? :D
Ty děti jsou celkově zvláštní. Jako malá když šel někdo starší tak se jen šeptalo: "Bacha jdou deváťáci!".
A teď? Nadávají ti sprostě a dovolují si.. :D

3. Kdybych měla dítě v první třídě a dojížděli bychom z vesnice, tak bych mu mobil pořídila, kdyby se cokoliv stalo :-) ale samozřejmě levnou močku :-D žádný iphone.

4. Já v první třídě ani něvěděla co je mobil :D myslím si, že to není dobrý... svůj první mobil jsem měla až v 10. Jo, doba se posunuje, ale rozhodně bych dítěti v první třídě mobil do ruky nedala.
Ano, někteří se ohrazují tím, že třeba dítě dojíždí, ale já taky dojížděla :-) a zvládla jsem to i bez mobilu :-)...
Asi bych o tom u svého dítěte uvažovala na konci 2, možná ve 3 třídě... ale dřív rozhodně ne a taky by nedostalo hned nějaký Iphone :-) levná močka a hotovo :-D

5. Nad tímhle uvažuji často... Vím od svých známých a od rodiny, že v dnešní době, jak jsou ovlivněni všemi těmišpatnými zprávami své děti většinou vozí do školy i ze školy - v tomto případě není mobil nutný. Pokud však jsou mezi těmi odvážlivci a nechají své dítě jít uplně normálně samotné - mobil doporučuji, ale nějaký, který toho moc neumí. Pouza na volání, protože i mobil sám o sobě je dost nebezpečný - pokud si s ním děcko bude hrát - může být napadeno právě kvůli tomu telefonu a nebo skrze něj :).

6. To je skvělý nápad, na takovouhle diskuzi. :)
Já si stále vzpomínám, jak jsem dostala první mobil ve třetí třídě a přišlo mi to hrozně pozdě. A doteď si myslím, že to bylo pozdě. Dokud jsem neměla mobil, musela jsem být vždycky v určený čas na určeném místě, jak mi řekla maminka, a nesměla se zpozdit, protože pak vyšilovala, když jsem jí neměla jak dát vědět, že se třeba domů dostanu až o hodinu později.
Naprosto souhlasím, že ten mobil by měl mít jen základní funkce, žádný internet, a už vůbec ne hry. Mně třeba nevadí, když si malé děti hrajou nějaké blbinky na počítači, ale mít hry na přenosném mobilu by mohlo nejen zavánět závislostí, ale to dítě by se pak nesoustředilo ve škole, protože by furt chtělo hrát. Internet však pro takhle malé děti vidím jako větší zlo. Já se třeba na internet dostala poprvé v jedenácti, a i tak mám pocit, že jsem tam dělala jen hrozné blbosti.

7. Podle mně záleží na tom, k čemu by mobil využívali /využívají a jak často by na tom mobilu trávili čas, třeba já jsem v první třídě (ach, kde jsou ty časy) mobil měla :) Takže za mne ano když ho budou používat třeba 1-2 hod denně :)

Jaký názor se Vám líbí nejvíce? S kterým souhlasíte a s kterým ne? Osobně myslím, že jsou dost podobné. :)

A jak to vidím já?
Mám na to dost podobný pohled, jako holky. Osobně myslím, že v první třídě je ještě dost brzo. Většina prvňáčku stejně většinou má i nějaký doprovod. Podle mě je i docela dost riskantní jim pořizovat mobil a z důvodu, že takové ty staré se teď už nějak moc nevyrábí, bych jim nový a drahý nedávala. Mohly by ho klidně rozbít, ztratit, nebo cokoli jiného.
Častokrát vidím malé děti na tabletech a dotykových mobilech. Nejsou to třeba zrovna prvňáčci, ale starší děti. Když e vidím, jak jdou třeba po ulici a koukají do mobilu nebo tabltu, docela měto i šokuje. Z důvodu, že jsem asi dost ovlivněna dobou, kdy jsem byla malá já a takový mobil jsem neměla, mi to přijde dost zvláštní. Dnes taková doba asi je. Zní to, jakoby má generace byla už nějaká stará, ale časy se mění.


Myslím, že by to pro tento článek stačilo.
Snad je to všechno :D
Tak se mějte!

SIMIX

Diskuse #2

23. října 2016 v 16:50 | Simix |  *Diskuse*

Zdravím veškeré čtenářstvo :D

(kruci, to jezase jednou slovo)


Je pravdou, že nápady se nějak stále nerodí, ale na něco jsem konečně přišla. Přišla jsem na to, že jsem rok a necelých pět měsíců neúmyslně ignorovala jednu rubriku. Zapomněla jsem, že u mě na blogu nějaká taková rubrika existuje. Jak je to možné? No, stává se.
Tato rubrika se nazývá *Diskuse* a je v ní jeden jediný článek pod názvem Diskuse #1!
Tak proč neudělat další takovou podobnou diskusi/diskuzi?
Zvlášť když je tam #1... chce to další.
Když budete chtít, podívejte se na první diskusi. Položila jsem tam otázku a Vy jste
do komentářů mohli psát své názory. Třeba zrovna právě Vaše odpověď se v první
diskusi nachází, a třeba bude i v té další :)
Ani nevím, jak mě napadl tento název a ani nevím, jestli je úplně nejvhodnější, ale líbí se mi to.

Minulá otázka byla:
Co si myslíš o dětech ve věku 10-12 let, co točí na youtube? Jaký věk je podle
tebe správný na to točit na youtube? :) Točíš ty? Pokud ne, láká Tě to? :)‎

A dnes?

Stále je podzim... (nečekaně)

18. října 2016 v 16:21 | Simix |  *Mini Diary*

~ Zdravím ~

Už bych mohla napsat zase nějaký článek, ale pravdou je, že není nápad. Ráda bych napsala něco, co se točí kolem podzimu. Ale co? Napadl mě třeba TAG, ale ten jsem tu už měla. Před několika roky jsem oplývala nápady a isnpirací mnohem víc, než poslední dobou. Teda aspoň mám ten pocit. Například vím, že jsem psala články o kladech a záporech ročních období a ačkoli už nevím, co jsem v nich psala, jsem s nimi spokojená dodnes. Číst si je radši nebudu, abych pak nebyla zklamaná :D Ale mohla bych Vám je trochu připomenout. Jeden je TADY a druhý TADY. (odkazy se Vám otevřou v novém okně). :)
Zkrátka hledám nějakou insporaci, i kdybych měla opakovat sama sebe z předešlých roků. Nějak ale nenacházím něco, co by se mi líbilo, nebo by se to hodilo.


Od čtvrtka si přijdu jako lítající duše bez těla. Možná by šlo popsat lépe, ale kdo ví? Pořád na ten den myslím.
Bylo to parádní a ačkoli jsem následujícíh pár dní byla bez energie, nejde mi ten den dostat z hlavy. Ještě včera jsme ho se splubydlící řešili. Povídali jsme si o těch lidech, s kterými jsme tam byli a tak. Napsala bych o tom i víc, ale vlastně nějak nevím co.

Mám pocit, jako bych teď v hlavě měla jen jedno a všechno ostatní mě nějakým způsobem unavovalo. Jakoby to jediné dávalo smysl. Nemyslím tak úplně ten čtvrteční den zrovna, ale něco, co s možná lehce souvisí. O to nejde, ale je to věc, která mi dělá radost a zároveň mě trochu trápí, ale není to nic mega. Každý by to bral jinak.
Nic se mi nechce, jsem unavená... důvodem může být i pochmurný podzim a zima, žádné sluníčko, které by dodávalo energii. Na druhou stranu si zase nestěžuji. Poslední dobou mám podzim docela i ráda. Nebo si to možná více uvědomuji. No a brzy přijde zima. Plno světýlek a Vánočních dekorací. Na ta světýlka se docela těším. A možná i na sníh? No... na to, že jsem se nedávno těšila na podzim tu už přivolávám zimu. Vše máale svj čas. Ono to přijde. To co má, přijde. Teda mělo by?



Jsem tak přemýšlela nad kamarádstvím a přátelstvím. Byla období kdy jsem se s někým bavila... Nikdy mi nějaké vážnější kamarádství nevydrželo extra dlouho. Vždy se našel jedinec nebo skupina, ve které jsem se cítila dobře a byla sranda, nebo jsme zažili něco parádního, ale tuto skupinu nebo jedince pokaždé vystřídal někdo jiný. Každým rokem se to tak nějak měnilo. Budu se s někým kamarádit nebo přátelit delší dobu? Třeba i když budu mít rodinu?
Pardon, trochu tu přemýšlím "nahlas" :D

Nakonec z článku není nic velkolepého a extra smysluplného, ale osobně jsem docela ráda, že jsem ze sebe vymáčkla i to málo. Na to, že mi častokrát stačily pomůcky na psaní a já vychrila hromadu písmen, slov a vět, až se tomu někteří divili, tak to teď nějak nedávám. Dokonce už nepíšu básničky a příběhy jako dřív, ne tolik. No a vlastně nějak omezuji i deníček... Možná mě to už nebaví tolik jako dřív, ačkoli mě právě toto naplňovalo, uklidňovalo, uspokojovalo... Ale poslední dobou? Mám pocit, jakoby mě to unavovalo. Třeba se to ještě změní a mám jen horší období, co se psaní píše týče.
Jinak se mi daří velice dobře :) A jak Vám?



No já myslím, že bych to pro dnešek ukončila a porosila Vás, jesli třeba nemáte nějaké přání nebo nápad na článek? :D
Nouze :D

No nic, mějte se :)

SIMIX


Lights are everywhere....

14. října 2016 v 20:17 | Simix |  *Mini Diary*

Ahoj lidi...

Tak zase jednou se něco událo. Něco neobvyklého, něco co se neděje každý den. Neseděla jsem po škole a brigádě jen tak na prdeli na intru s učebnicí, se sešitem, notebookem nebo tabletem v ruce. Vychýlila jsem se z určitího stereotypu.
Vyrazila jsem trochu do světa, respektive do Prahy. Zkrátka jsem šla vstříc opět něčemu novému. Prvně jsem se toho obávala. Napsala bych tu pár důvodů, ale je to myslím docela zbytečné. Protože celkově ty obavy samy o sobě byly zbytečné. Jako skoro pokaždé. Možná za to může trochu ten stereotyp. Člověk je zvyklý na řadu svých pravidelných činností a bojí se, co by se mohlo stát, kdyby nezůstal u něčho, co už dobře zná a zní mu to bezpečně. To by ale člověk zase nic nezažil, nepoznal a svůj život docela i promarnil. Od rána jsem ten den byla nervózní i z hry na kalvír (ve škole) a z té cesty do té Prahy a nakonec to byl jeden z těch nejparádnějších dnů. Teda spíše večerů a nocí.

A co vlastně v Praze?

Život ve tmě.

11. října 2016 v 20:00 | Simix |  *Téma týdne*
"Vidím tmu."

Téma (minulého) týdne
Život ve tmě



Je noc a černočerná t m a. I kdyby nebyla, tak to nepoznám, ale už znám ten pocit. Všude je ticho. Občas za okny slyším projet auto. Vylézám z postele a pomalými kroky jdu na záchod. Cestu mám vrytou do paměti. Slachuji a vracím se do postele. Usínám. Když se opět probouzím, poznávám, že je den. Bílý nový den. B í l ý, co to vlastně je? Co to znamená? Já žiju v černočerné tmavé hluboké tmě. Řekla bych, že jde především o zvyk a také o to, jak se s tím člověk smíří. Já to beru normálně, narodila jsem se tak. Nevím, jak vypadá modré nebe, ale vím, že je modré. K čemu mi to tedy je? Vědět, když nevidím? Neposoudím. Nezhodnotím. Neověřím si to. Nezpoznám, zda to tak opravdu je. Nerozeznám jedinou barvu. Vlastně jedinou. Č e r n o u, černočerně tmavě černou. Prázdnou a přitom plnou. Nikdy si nepřečtu knihy od úžasných spisovatelů, nikdy si nepřečtu, co píší v novinách, nikdy se nepodívám na žádný film ani seriál, ani video. Nikdy nenavštívím žádné muzeum a nikdy nebudu koukat na televizi. Nikdy nepoznám plno věcí. Jediné, co pořádně na tomto světě mám jsou dvě moje l á s k y, věci, bez kterých nejsem. Bez kterých neexistuji! Bez kterých neexistuje nic, pro mě teda určitě. Jen hluk, okolní hlasy a šum.
Je to můj pes, zlatý retrívr a hudba. To dělá můj život krásným. To jediné. To jediné já mám. A taky tmu. Černočernou prázdnou hustou tmu... To je moje společnost.



Píšu na toto téma o něco později, všimla jsem si ho až pozdě. :)
A navíc... článek je přednastavený.

Mějte se!

SIMIX

Crimson Peak

9. října 2016 v 20:20 | Simix |  *filmy a seriály*

~ Crimson Peak - Purpurový vrh ~


Ife zouluka pakati pa nyenyezi.

7. října 2016 v 18:16 | Simix |  *Mini Diary*

ZDRAVÍM...

Víte, že m o n i je pozdrav v čičevštině? Heh, čičevština. Kdo to kdy slyšel? ^˛^
A víte co znamená nadpis tohoto článku? Teda, co by měl pravděpodobně znamenat?

>> Ife zouluka pakati pa nyenyezi. <<
"Letíme mezi hvězdami."

Prostě mě to jen tak nějak napadlo.


...
Nebaví mě to. Nebaví mě poslouchat ty dohady, co a jak bude vypadat, radši se podřídím, abych se nemusela hádat, ale oni si vždy něco najdou. Dobrý kolektiv je otázkou společnosti. Strašná spousta věcí závisí na tom, jak se lidé domluví.
Maturiťák... měla by to být hezká věc, na kterou se bude pak v příštích dnech a rocích vzpomínat v dobrém.
Vzpomínat, kdy děvčata mohly být za princezny v nádherných šatech.
A ne jen to samozřejmě.
Chápu, že je potřeba to prořešit, ale mě tohle nebaví. Ne to řešení maturitního plesu, ale to, jak si někteří za zády jiných stěžují, a pak se kvůli tomu někteří hadají.
Ale to by nebylo jen to... většina si na něco stěžuje, ale nevidí, že dělají také chyby... jako každý.
Třeba naše paní učitelka na němčinu to dneska řekla krásně.
Nešlo zrovna o maturitní ples, ale o docházku některých studentů naší třídy.
Je to těžké vysvětlovat těm, co tam nebyli!



Ve středu jsem prvních pár hodin nebyla ve škole a místo toho jsem ležela s migrínou v posteli na intru. Došla jsem si za paní vychovatelkou pro prášek. Tři hodiny mi utekly velice rychle a na čtvrtou hodinu jsem šla už do školy. Celkově se mi tento týden docela táhne. Do školy toho podle mě nebylo nějak moc, ale včerejší den byl pro mě poměrně náročný.
Od rána jsem měla nervy kvůli klavíru. Také jsem měla trochu obavy ze dvou předmětů, které byly nakonec na pohodu. Ten klavír se mi ale nevyvedl. Po delší době jsem to nervově opět nedala. Ne, že bych to neuměla, ale kvůli stresu jsem nebyla schopna zahrát. Měla jsem obavy, že něco pokazím a pak do mě začne hučet a z důvodu, že se to stalo, tak jsem se rozklepala... Nakonec to ten den neznámkoval... nikomu. Po mém hraní spolužačce, která už hrála známku škrtnul a další řekl, že nemusí ani hrát. Tak to by docela teda šlo a příště to bude snad lepší. Hlavně se nesmím bát, ono to pak snad půjde.
Zkrátka, tento týden jsem se těšila na pátek a na to, až se pojede domů. Možná to bylo také tím, že na mě doma čekal nový notebook. Krásný, červený, LENOVO,... je prima! Kvalitní. No... windows 10. Máme je ve škole, takže to pro mě není úplná novinka.

Zítra prý pojedeme do Jihlavy do Cityparku. Další prima věc, ačkoli mě to nejdřív trochu vyděsilo, protože jsem si už na víkend rozplánovala učení, abych vše stíhala, ale tak kdo by si neudělal výletík do obchodního centra, že? No, možná by se někdo našel, ale chápeme. Snad vše potřebné a i to co bych ráda, stihnu i tak.

Mohla bych připravit články, o kterých jsem se nedávno zmiňovala.
Recenzi na Purpurový vrh a Starce a moře.


Tak se mějte!
SIMIX

Strž, zámek Dobříš

4. října 2016 v 21:06 | Simix |  *Mini Diary*

Exkurze aneb výletili jsme...

Zdravím Vás v dnešním deštivém dni. Úžasný čas pro výlety, procházky, cesty, exkurze,...
Ne, ale jde jen o to, že mi dnes na jedné takové exkurzi, spíše vzdělávacím výletě, byli.

Musela jsem vstávat o hodinu dříve, než běžně, ale zjistila jsem, že jsem to trošku přepískla. Mohla jsem si ještě chvíli poležet, ale na druhou stranu...?
Zkrátka jde o to, že když jsem se vydala před půl sedmou na intru na snídani, bylo tam ještě zamčeno. Vydala jsem se tedy do školy (byl ještě zamčený i intr, zvláštní to pocit být první, kdo ho odemkne), ačkoli jsme měli sraz před vlakovým nadražím. Předchozí den jsem si tam v šatně zapomněla totiž láhev s pitím a novou jsem si nechtěla kupovat. Když už jsem byla ve škole, koupila jsem si v automatu horkou čokoládu a pojedla croasanty, které jsem koupila předešlý den v Kauflandu, kvůli tomu, že tento den nebudu mít pořádně co jíst. Aneb tedy snídaně. V bufetu (který by se prý měl zavirat), jsem si po dlouhé době koupila nějaké jídlo, které mělo nahradit můj dnešní oběd, který jsem si kvůli exkurzi musela odhlásit. Odtamtud jsem to pak měla přesně na misro srazu. Říkám si ale, že kdybych nespěchala tolik z intru, stihla bych snídani i tam a třeba bych si stihla vyzvednout ve škole v šatně to pití, ale nevadí už.


Jeli jsme autobusem. Naše třída, ročník pod námi a ještě sexta? Myslim. Cesta trvala tak dvě hodiny s tím, že jsme asi půl hodiny stáli v koloně.

Naší prvni zastávkou byla Strž. Místo, kde Karel Čapek strávil poslední tři roky svého života. Měl tam dům, z kterého je dnes muzeum pravě o něm a jeho blízkých. Okolí bylo poměrně hezké. Jakože příroda...rozlehlý rybník a tak. Prohlídka a řeč průvodkyně byla docela zdlouhavá a unavujicí, každopadně to byl obohacující okamžik. Ten pocit, že před mnoha lety to tam vypadalo jinak, byl tam někdo známý, někdo z historie a najednou jsme po vrzajicí podlaze chodili my, studenti 21. století.

Po prohlídce jsme nasedli opět do autobusu. Moc daleko jsme ale nejeli. Navštívili jsme zámek Dobříš. Před prohlídkou jsme si na boty museli nasout takové velké papuče, takže jsme se v nich po podlaze šourali jak lachtani :D Prošli jsme šouravým krokem několik pokojů za vypravování mladé průvodkyně. Ta představa, jak to chodilo v tu dobu. Osobně bych si chtěla vyzkoušet žít na zámku, ačkoli si uvědomuji, jaké to má mouchy. Možná si neuvědomuji všechny...
Zámky jsou velké prostory, může to být děsivé, špatně vytopitelné apod.
No a pokud by se žilo způsobem, jakým se opravdu žilo, podle našich zvyků by to bylo trochu crazy. Paruky, kvůli kterým spali v polosedě. V polosedě spali ale prý i proto, protože ležení byla prý poloha pro mrtvé, a proto se báli, že umřou. Nebo tak něco,... Taky se skoro vůbec nemyli, používali drbátka, parfémy a pudr,...
No... určitě žít v naší době má plno výhod, ale představa nádherných robustních šatů a procházení zámeckými chodbami a komnatami je docela hezký. Celkově mám na to ale takový smíšený názor no.


Po návratu jsem se spolužačkou šla do půjčovny šatů, kde si jedny zarezervovala na maturiťák. Už jsem ale měla hlad a bolely mě nohy, tak jsem se těšila na intr. Odpadla mi úterní brigáda, takže docela pohodka, protože na zítra do školy toho moc nemáme. Ale říkám si, kam ten čas od večeře zmizel, když jsem toho snes ani tolik neudělala. Hrála na klavírm přečetla slovíčka na němčinu a byla se spolubydlící v Penny. Taky mi/nám dnes docela hrabalo.

Omlouvám se za případné překlepy a chyby. Většinu překlepů přisuzuji tomu, že je článek napsán na tabletu. Od konce týdne bych ale měla mít už (snad) notebook.

Mějte se krásně!
Simix