Leden 2017

January.

19. ledna 2017 v 17:33 | Simix |  *Mini Diary*

Zdravím Vás, moji milý čtenáři,


už nějaký ten týden tu máme nový rok, leden a já od 31. prosince nic pořádného nenapsala.
Neptejte se, jak je to možné. Sama pořádně nevím. Nejsou nápady a nějak na to prostě a jednoduše kašlu.
Na blog jsem však úplně nezapomněla. Občas jsem si řekla, že jsem dlouho nic nenapsala, ale neměla jsem se k tomu, abych se do toho pustila. (Představte si takové to máchnutí rukou ve smyslu "to je jedno".) Dneska se jedna spolužačka po delší době, s kterou jsme se dřív bavily o mých článcích a videích, opět zmínila o tom, že se zase musí podívat na můj blog a co bych mohla natočit za videa. Je to taková chodící inspirace! :D
Napadlo mě tedy, abych se Vám konečně zase ozvala a trochu prozradila, co mě během těch pár týdnů potkalo.

Naposledy jsem psala poslední den v roce 2016, kdy jsem zveřejnila i video. Takže, když se to tak vezme, není to zase až tak dlouho. (Na druhou stranu, když si člověk uvědomí, že to bylo "už" minulý rok, zní to jako dost dlouhá doba.)

Abych začala hezky pěkně od začátku, navážu tak trochu na minulý článek. Na Silvestr! Doufám, že jste si ho pořádně a bezpečně užili. Já jsem nakonec docela spokojená. Vytáhla jsem tak na dvě hodinky ven kamarádku, abych neseděla jen doma. O půl jedenácté jsem byla však zpátky doma (protože déle nemohla) a odpovídala na přání do nového roku apod. Takže žádná velká akce. Před půlnocí jsem si napsala na takový zelený papírek, co si na nový rok přeji a usmyslela jsem si, že ho spálím, aby to mělo své kouzlo a přání se mi opravdu splnila :D Bráchovi se můj nápad nelíbil a chtěla jsem to udělat někde v poklidu, kde by to nikomu neškodilo a já si to bezpečně zapálila. Nebyla jsem si ale jistá, kde to udělám. O půlnoci jsme si doma přiťukli a tak nějak bratr prozradil můj plán a nakonec jsem papírek spálila v kuchyni nad miskou. Babička mi dala sirky :D
Nechyběly kometnáře ve smyslu, že to strašně smrdí, ale jinak všechno bylo v pohodě a mám docela i pocit, že se to docela i plní a doufám, že splní i to další, co tam bylo. Už si ani pořádně nepamatuji, jak jsem to psala, ale vím co.

Po prázdninách jsem měla na dva týdny praxe ve školní družině a můžu říct, že to byla paráda. Vychovatelky byly milé a má cvičná vychovatelka opravdu dost sympatická. Když jsme řešily, co jsme za ten den zvládly a co bychom mohly dělat den následujicí, zakecaly jsme se třeba i na hodinu a to i o jiných věcech. Skoro jako kamarádka. Děti si mě oblíbily skoro hned a já je také. Objímaly mě, hladily po rameni a po zádech, chtěly si se mnou hrát, chodit za ruku na vycházky, povědět mi různé věci apod. Klasika. Bylo by hodně těžké všechno sem vypsat. Ty zážitky a pocity z toho budou především a jen ve mně. Bylo mi jedno, jestli mi děti vykají nebo tykají. Od nás ze třídy měl někdo problém, když mu tykaly a jiní i naopak. Každý den jsem měla nějaký výstup, nějakou hru, povídání o něčem, nebo nějakou činnost... celkově :D Byla jsem se podívat i do školní klubu, na taneční a keramický kroužek a také na kroužek vaření. Přišla za mnou i kontrola ze školy, jak si vedu pedagogický deník s přípravami a rozbory, a zda na praxe chodím.
Děti mě nechtěly pak skoro ani pustit, když jsem měla končit. Pamatuji si, jak pro mě bylo dřív loučení strašně těžké, ale beru to už nějak v pohodě. Jde o zvyk a navíc v životě je to běžné a normální. První týden praxí jsem si koupila dokonce nový mobil, protože ten minulý na tom byl dost špatně. S tímto jsem dost spokojená. Mám Huawei y5 II v bílé barvě.

No a tento týden jsem opět nastoupila do školy. Opravdu se mi nechtělo. Nějak jsem si zvykla být doma a praxe mě dost bavily. Učit se mi nechtělo, nic se mi nechtělo. A blížící maturita? Ach ne.
Ještě ten den, co jsem ukončila praxe, jsem jela na intr a najednou se vše změnilo, když jsem otevřela dveře tichého pokoje. Spolubydlící tam nebyla. Na intru skoro nikdo nebyl- hromada lidí nemcná, byl tam klídek a pohodička. Dokonce jsem se nemusela ani tolik nutit do přípravy do školy a celkově nemám tak velkou nechuť k učení, což je docela fajn. :)
Nakonec myslím, že i tu maturitu bych mohla zvládnout. Tak uvidíme.
Akorát co člověku leze na mozek, je neustálé řešení maturitního plesu, který se již rychle blíží.

Tento týden mi utekl docela dost rychle... ne že by už končil, ale zítra bude už pátek.
A tak dál a tak dál ... vlastně už skoro nic :D


Snad se máte krásně.
A pokud ne, tak se tak mějte!! :)
Uvidíme... kdy napíšu další článek... možná za dlouho :D
SIMIX