Září 2017

Minulost vs. budoucnost

30. září 2017 v 20:20 | Simix |  *Mini Diary*


Poslední dobou mi přijde, že věci, které se mi v minulosti staly, byly nebo jsou jen pouhým snem, že se vůbec vlastně asi opravdu nestaly. Ještě nedávno jsem si pamatovala, ale teď jakoby všechno z minulosti byla jen mlha nebo pouhé útržky v mlze. Jako bych žila jen přítomností... a budoucností. Jakoby minulost vlastně ani nebyla. Moje živé vzpomínky někam zmizely. Kdyby někdo chtěl, abych jim převyprávěla tu a tu událost, řekla bych možná jen jednu situaci ze sta. Možná taky ne, možná víc. Vlastně bych pomalu ani nevěděla, jestli to byla skutečnost, nebo pouhý sen.

Nikdy jsem nechtěla na nic zapomenout. Ani maličkosti. Proto si už od malička, asi od třetí třídy, píšu deníček. Už mám několikátý. Přišlo asi období, kdybych si mohla pár z deníků přečíst a připomenout si. Nebo nechat v mlze? Třeba někdy později. Jako samozřejmě, že si pamatuji...něco, to by bylo jako nemít identitu. Znám svůj život.

Takhle jsem se podívala do zrcadla, usmála se a vyplázla na sebe jazyk. Jen tak. Prostě jen tak. Uvědomila jsem si jednu věc, na kterou jsem dávno zapomněla. Vzpomněla jsem si na velkou rýhu přes celou šířku mého jazyka a řekla jsem si, že to nemůže být ani možné, že jsem tam vůbec někdy nějakou měla. Vzpomněla jsem si na to, že jsem asi před víc jak rokem neměla sice rovnátka, ale oblouček na horním patře. Bolelo to. Byli jsme na horách na chalupě a já jedla jen krupičnou kaši a ležela, jak to první dva dny bolelo. Šišlala jsem. To je jenom příklad. Nevzpomněla jsem si na to dlouho... na tu drobnost.

Hodně lidí říká, že čas utiká a že tohleto a támhleto strašně rychle uteklo. Také jsem to tak dřív vnímala. Teď to spíš vnímám tak, že to uteklo tak jak mělo. Ani ne rychle, ani ne pomalu, ale že to bylo prostě už docela dávno. Kdo ví, jak to budu vnímat dál?



Posledních pár dnů chtěl jeden člověk, kterého znám sotva týden, abych mu napsala něco konkrítního o své minulosti. Proč bydlím tam, kde bydlím, proč nebydlím tam, kde by jiní bydleli. Nechtěla jsem mu to napsat a ani nenapsala. Proč? Z části proto, že mu do toho nic není, z části proto, že jsem si nemohla nějak vzpomenout. Vlastně, kdyby se nezeptal, skoro se mi to ani nevybaví. Ještě před rokem bych o tom dovedla živě vyprávět. Už jeto ale pryč.



Ne, že bych zapomněla, co se celý můj život dělo, nebo na nějaké lidi, to vůbec, ale už se prostě odehrávají jiné věci a to, co bylo, je to v mlžné představě. Třeba se mi to časem opět více vybaví. Možná po přečtení mých zápisků v deníku, protože jsem schopna psát dost detailně. Ale jakoby s čím dál více zážitky a věcmi, které poznávám, se všechno ostatní dávalo do hustší mlhy. Jakoby ty nové věci vytlačovaly ty staré. Možná se tomu říká čas a možná špatná paměť :D A možná je to jen tím, že teď spíš myslím mnohem více na svou budoucnost než minulost. Na to, že zítra jedu už na kolej, na to, že jsem na seznamováku poznala plno lidí a znova se s nimi uvidím, na to, že budu vysokoškolačka, že to v pondělí začne a že si budu muset zvyknout na něco nového. Zorientovat se tam, kde to neznám. Jakobych začínala opět nový život. Prostě co se stalo, ať už krásné nebo špatné, nechat za sebou. Žádné myšlenky o tom, že čas utíká a já starnu a jdu na vysokou. Nikdy jsem neměla moc ráda změny, loučení, odcházení, ale asi jsem na to připravená víc, než kdy jindy. Myslím na to, co bude, ne co bylo, jako dřív. Možná se jen těším na vysokoškoský život a vytlačuji to staré. Možná nakonec budu na minulost ještě ráda vzpomínat. (Na nějaké věci ani nepochybuju.) Akorát ...těším se na to, co mě čeká... ale klid milý čase, utíkej ladně, utíkej v klidu, pomalu a tiše. Všechno má svůj čas. :) Už lehce myslím na práci s dětmi, na cestování a podobně. Třeba až to všechno přijde, budu zklamaná, ale třeba ne. Třeba vše bude fajn. (Pozitivita je velice důležitá).

Možná je to jen takové období, ale je lepší se na něco těšit, než truchlit nad tím, že něco, co bylo, už není. Jak jsem to mívala někdy dřív. Když se člověk má na co těšit, nemyslí na to, jak ten čas utíká rychle, možná i naopak.

Vše, co jsem tu naspala. Nevím jistě, jestli je to tak všechno správné, ale já jsem prozatím docela spokojená.
Taky jsem nechtěla těmito slovy a větami říct, že odepisuju lidi, které jsem znala dřív, nebo které znám delší dobu. Naopak, jsem zvědavá na budoucí dny s dotyčnými, pokud budou společné, pokud se nepřeruší kontakt. Toto by mi bylo dřív asi mnohem víc líto, než to beru teď. Ještě nedávno. Zkrátka jsem asi otevřená novým věcem a dnům. Lidi se mění. Když jsem v deváté třídě brečela, že nechci odejít. Bála jsem se změny, nových věcí. Strach z toho, co mě čeká. Byla jsem na něco zvyklá a možná jsem se cítila tak i víc bezpečně. Zpětně vím, že je to správné a že člověk musí jít dál. Možná jsem jen odvážnější. Nové věci přináší nové zážitky, nové problémy, nové překážky, nové hledání směru, cesty.



Plno z vás to má tak, jako jsem to měla dřív já, ale chci říct, nebojte se. Nebojte se nových lidí a věcí. Jste na nové škole? Přistěhovali jste se do nového města? Máte blbý pocit, že něco opouštíte... taky jsem měla.




Ok ... začala hrát písnička

Christina Perri - A Thousand Years

a já začala vzpomínat. Kdybych psala tag o písničkách a byla otázka, jaká písnička tě přiměje vzpomínat, tak asi tahle.
Ale i tak...

SIMIX

Seznamovací kurz

25. září 2017 v 18:47 | Simix |  *Mini Diary*
Tak jsem zpět ze seznamováku živá a vlastně i zdravá. Jen mě nehorázně bolely lýtkové svaly (kdybyste mě tam viděli, tak byste se tomu ani nedivili) a měla jsem divný pocit v krku (kdybyste propařili tři noci a byli tři dny v kuse v takové kose, taky byste se nedivili).
Podle komentářu u minulho článku většina z Vás pochopila, že to bude jen na jeden den - jakýsi výlet, ale ne. Bylo to na tři noci. Takhle to stálo víc za to.
Ani tady snad nemůžu napsat vše, to by ani nešlo, ale trochu Vám to přiblížím.


Babička mě dovezla na Vranovskou pláž, kde se seznamovací kurz konal. Na webovkách bylo, že tam máme být ve dvě hodiny. Byly jsme tam o něco dříve, ale i když se přiblížila druhá hodina, nikdo tam vlastně nebyl. Bylo nám to už docela divné. Objevila se tam ale jedna holčina se spacákem, se kterou jsem pak trávila další chvíle. Od ní jsem se dověděla, že nám přišel e-mail o tom, že máme přijet až kolem třetí hodiny. Když přišli instruktoři, dali nám klíče, stravenky/lístky na snídaně a večeře, jakýsi studentský časopis, měly jsme něco podepsat a šlo se k chatkám. Zjistila jsem, že se ta holčina narodila ve stejný den i rok jako já, takže trochu šok a překvapení. K naším chatkám nás vedla instruktorka a instuktor a ptali se nás, jestli nechceme něco vzít. Nechtěla jsem, tak mi instuktor vzal aspoň spacák. Vtipné pak bylo, když ukazoval, jakou chatku má ta holka a ten můj spacák držel stále v ruce a já nemohla jít dál k chatce, kde jsem měla být ubytovaná já (chatka číslo 1, Tobogán - každá "osada" chatek se jmenovala jinak, jedné tam začali říkat Ghetto). V chatkách byla docela dost zima. Šla jsem k chatce za tou holkou... budu psát D., protože psát ta holka, se mi nelíbí. Je to takové nezehké :D No takže, šla jsem za D. a pak jsme byly u mě v chatce a povídaly jsme si, dokud nepřijeli ostatní autobusem z ČB. Celkově přijely čtyři autobusy, ale než přijel ten psolední, tak to trvalo. Byla jsem zvědavá na své spolubydlící, ale ty nebyly stále nikde a tak jsem trávila čas s D. s její kamarádkou, kterou znala přes net a dalšími holkami. Sedělo se, bavilo se, holky si přivezly vlastí alkohol, dávaly se instagramy, jedna slečna hrála na ukulele. Párkrát jsem se byla podívat na svojí chatku, zda tam někdo už není. Byl jeden klíč a tak jsme neměli zamykat, dokud tam nebudeme všichni, abychom se tam měli jak dostat. Těsně před tím, než jsme šli všichni na místo srazu, kde měl začít jakýsi program, jsem se byla podívat na chatku. Byly tam dvě holčiny a hned jsem se s nimi představila a na sraz šla s nimi. Od té doby jsem většinu času trávila s nimi, hlavně s jednou z nich. Program byl takový, že se udělaly fotky, rozdělilo se do skupin, rozdaly se takové ty náramky, jaké míváte na party a šla se hrát seznamovací hra v kroužku. Úplně stejnou jsme hráli i když jsem byla na adapťáku před nástupem na střední školu. Jde o to vymyslet přídavné jméno začínající na písmeno vašeho jména a pak to jen opakují ti vedle vás a nabalují se na to další a další jména. Příklad: Já jsem obří Ondra. Tohle je obří Ondra a já jsem slepá Sára. Ahoj obří Ondro, slepá Sáro já jsem velká Vanda... popravdě tam nikdo takový nebyl, nebo alespoň v naší skupině ne, ale je to jen příklad. Někdo vymyslel něco rozumného a normálního, ale dost začali vznikat i různá nadržená slova, teda hlavně u několika kluků, jinak ne. Další den se na to začalo nabalovat i další slovo. Dost se mi líbilo třeba: Medová Mája s medem, tekutý Tomáš s tekutinami, pekelná Paloma s pádlem a nebo májová Majka s májkou. Já byla slizká Simča se slinou. Ne že by mě nenapadlo nic lepšího, ale podobné věci se prý dobře pamatují. A taky že jo, dalších pár hodin a dnů jsem slýchala podobné věci jako třeba: "Jéé, já vím kdo jsi, ty jsi slizká Simča." Myslím ale, že to od teď nějak zkrátím, protože mi dlouho zabralo sestříhat video, protože včera, když jsem přijela se mi smazalo a tak jsem ho dnes dělala znova. Hned potom se šlo na večeři. Večeře nebyly špatné, pití jsme si museli kupovat. Oběd jsme si vždy museli zamluvit při dopoledních hrách/meetingu. Poprvé jsem oběd měla, ale 115 korun za oběd se mi dávat nechtělo, takže jsem se další den zařídila jinak. Také byl na výběr program, ale plno věcí bylo ve stejný čas. Například výlet na zámek Vranov, swing jump, degustace vín, bumperball, painball, šlapadla, stolní hry apod. Byla jsem na zámku, ale stihli jsme se podívat (ta skupinka, co byla na zámku) i na swing jump, zumbu a taky jsem si já a dva kluci, teďjiž kamarádi, skočily :D Mě ten den ale bolely už tak strašně lýtka a byla jsem unavená. Ale i tak jsem vydávala dost energie bez problémů. První diskotéku jsem tancovala jak utržený divoch se řetězu. Rozjížděla jsem to zbytečně moc. A pak další den výšlap na ten zámek tomu nepřidal. Ujela nám loď, kterou jsme měli jet, protože fronta na oběd byla děsně dlouhá a vyrazili jsme déle. Aspoň jsme ušetřili padesát korun. Hráli jsme na chatce Vodopády (nebo jakže se to jmenuje) a Nikdy jsem. Spolubydlící tam měla i Jelly Beans. Zkrátka jsem poznala dost lidí a ačkoli je znám pár dnů, jaksi jsem si je oblíbila. I ty, kteří byli otravní a třeba to zkoušeli na více holek. Nechci nikoho urazit, ale mě, ale třeba i pár dalším to tak připadalo. I tak jsem si je oblíbila a už se na ně těším. Ačkoli nebudeme ve stejné třídě, budeme se potkávat. Byla tam sranda a padaly fakt super hlášky, které bych si nejraději někam zaznamenala, ale neměla jsem kam. První den chtěla spolubydlící otevřítvíno, ale neměla vývrtku a tak to zkoušela klíčema. Zkoušela jsem to taky a dokonce o kliku... zatlačit to. Nešlo nám to, tak jsme šli k sousední chatce, kde venku sedělo několik kluků a pár holek a jeden se toho ujal. Zkoušel to nožičkou od židličky, ale místo toho, aby zarazil korek, rozbil lahev. Prostě bylo plno způsobů jak jsem se tam s některými poznala. Nebo jakože způsobů... situací... nebo jestli chápete. S někým u tancování, s někým přes seznamovací hry, s některými prostě "ahoj já jsem .. a ty?" apod. Třeba jsme se tři holky seznámily s bubeníky z akce, na které jsme ani moc dlouho nebyly. Jen na začátku a pak jsme šly na chatku. Spolubydlící pak chtěla akorát pak koupit víno a nevěděla kde a náhodně jsme zastavili je, když si sklízeli náčiní do auta a šli s námi, takže jsme se bavili a pozvali nás na pokec a skleničku i do své chatky. Nebyla to chatka jako jsme měli my, ale fakt lucusní a bylo v ní teplo... záchod, kuchyňka... jakýsi mobilní domek a ačkoli se pánům moc nechtělo, objevili se i na diskotéce. Říkaly jsme jim totiž, že tam budeme a ačkoli jsme s nimi hráli taky Nikdy jsem, už jsme se chystali pryč. Díky nim plno z nás má svíticí náramky, které už dosvítily no. Jeden z nich se mnou pak i tančil a povídal si. Zkrátka kde poznat větší skupinku lidí, než na takovémhle seznamováku. Až na tu hroznou zimu to bylo super.
Taky mě dost pobavil a překvapil jeden týpek, co za mnou přišel se slovy: "Nemohla bys mi pomoct.... najít cestu....." a rozhlížel se, takže jsem řekla: "Támhle jsou schody," jenže v tom okamžiku řekl "k Tvému telefonnímu číslu." Bylo to takové miloučké a vtipné, ale řekla jsem, že ne a on pak nechápal, co na tom nefungovalo. Dokonce z automatu vytáhl takovou plyšovou opičku, který nikomu jinému nešla předtím vytáhnout. Už jednoho plyšáka od jiného kluka z onoho automatu mám, ale pak se mě ptal, co chci ještě a já řekla, že tu opičku, ale nešlo jim to... a pak, když už byla venku, jsem si ji ani nevzala. Ale vzali jsme ho s kamarádkou, s kterou jsem tancovala na něco k pití. Jakože toho týpka, co má originální nápady na žádosti o telefonní číslo :) Asi jsem byla na hodně kluků tam docela ostrá nebo spíš odtažitá, ale nebylo to proto, že by nebyli třeba hodní, hezcí nebo originální. Někteří jo. Jen jsem si držela takový odstup, když je moc neznám. Jen u těch, u kterých jsem viděla, že se necpou ke každé holce, že se s nima dá i normálně bavit nebo tancovat, že jim nejde jen o jedno a podobně, tak jsem jim byla otevřenější. Takový byli asi tři ... možná čtyři. :) Někteří nás pozvali i na panáka. Poslední noc byl i ohňostroj.
Taky se mi povedlo poslední den někam zastčit ony polopenzní stravenky a protože mi nechtěli dát večeři bez toho, šla jsem za instruktory a ty ještě jedny měly.
Co víc napsat? Asi bych si vzpomněla, ale myslím, že to stačí. Jsem zvědavá na vysokoškolský život.
Včera i dnes mám takovou nostalgickou náladu... dnes víc.


VIDEO

Pozn.: Máte dvě možnosti. Buď mi na video hoďte like a nebo si hoďte nohou do éteru... éj!
Smějící se Nevím, jak mě to napadlo, ale líbí se mi to... Nevinný

Tak se mějte :)

Moje nová videa

22. září 2017 v 18:00 | Simix |  ¤ My videos ¤

Mometálně se opaluju někde na Vranovské pláži. No dobře, odmyslete si to slovo opalovat, protože celou dobu, co tam budu, má pršet. Zkrátka a jednoduše, jsem tam na seznamovacím kurzu aneb Seznamováku, abych se poznala se svými novými spolužáky na Vysoké škole a vyzjistila o škole různé informace. Ani nevím, jestli se těším nebo ne, ale chci tam zkusit natočit video. Škoda, že má pršet, mohlo by to být příjemnější, kdyby bylo tepleji. Jako, ne že bych tam nechtěla jet, to naopak chci, chci vše vyzjistit a trochu se s těmi lidmi poznat. Na druhou stranu tam není úplně nic, co by mě tam nějak extra lákalo, takže takový neutrál. Možná kdyby mělo být lepší počasí, je tomu jinak.

Dám sem pak video, pokud se podaří něco natočit a něco k tomu třeba napíšu, takže budete vědět, jaké to tam bylo a třeba se někdy na Vranovskou pláž, nebo celkově na Vranovsko přijedete podívat někdy sami. Pokud jste tu samozřejmě už někdy nebyli :D

Možná jste si toho někteří už všimli, pokud mě odebíráte na YouTube, ale přidala jsem před pár dny nějaká nová videa:


VIDEO Nevinný

VIDEO Nevinný


Komentujete, lajkujte, znáte to :D
(Samozřejmě dle vaší libosti) :D

Mějte se!

Recenze: filmy, seriály

20. září 2017 v 10:20 | Simix |  *filmy a seriály*
Tak nedávno jsem se zmínila o filmu It, a také, že bych napsala recenzi. Plno z Vás se pro to nadchlo, takže přicházím s tímto článkem. Nebudu psát pouze o tomto jednom filmu, ale napíšu sem pár dalších, co jsem během léta až do teď viděla. Nebudou to pouze filmy, ale i jeden seriál, o kterém jsem kdysi dávno napsala také zmínku. V tu dobu jsem však ještě nevěděla, o co přesně jde. Tak se pusťme do toho!

~ B-day ~

16. září 2017 v 19:37 | Simix |  *Mini Diary*
Zase trochu instagramu...



15. září 2017



Dort a dárky jsem dostala dnes a ještě dodatečně od těch, s kterými se uvidím později :)

Před pár dny jsem zkoukla dva korejské horory - Death Bell, takže bych o tom napsala recenzi a pak bych napsala recenzi i na It, na kterém jsem byla v tom kině. O prázdninách jsem byla v kině ještě na Atomic Blonde, takže bych vlastně mohla napsat i recenzi o tomto filmu. Možná bych to mohla stlouct do jednoho článku.

Ve čtvrtek jsem skončila na brigádě, ačkoli jsem měla mít už volno, ale kolegyně musela k zubaři a tak jsme se pak střídaly u benzínky, protože já spěchala na autoškolu. No a následující den, včera, byly ty zkoušky a taak.

Přát mi dodatečně k narozeninám ani nemusíte, měla jsem je včera, ne dnes nebo ty další dny, kdy budete toto číst...

Mějte se!

#storyofphotos

12. září 2017 v 18:20 | Simix |  *Fotím*

Dnes je snad první den, kdy nemám ani autoškolu, ani brigádu. První den to možná nebude, ale je to delší doba, co mám takto volný den. Dělám aspoň věci, které bych jinak nedělala. Nemusela jsem vstávat v pět, mohla jsem si přispat. Pak většinou po mém návratu z brigády následoval oběd, učení autoškoly (aneb dopravní předpisy, značky, bezpečná jízda, apod.) a u toho případné usínání a pak autoškola samotná. Příchod domů, jídlo, sprcha, spánek. Tento týden mám o něco volnější, protože autoškolu mám v dobu, kdybych byla ještě na brigádě a tak mám v práci volno. Ve středu tam jdu (na brigádu) naposledy a v pátek dělám závěrečné zkoušky z autoškoly. Na své narozeniny. Ráda bych to zvládla a dala si tak k těm narozeninám dárek. Poslední dobou jsem byla docela už vyčerpaná. Plno lidí musí zvládat za den třeba i více věcí: školu, práci, autoškolu a rodinu k tomu. Někteří takové povinnosti naopak třeba ani nemají. Zkrátka dnes jsem si po delší době mohla trochu zacvičit, poklidit, zatančit, učit korejštinu atd. Učila jsem se i autoškolu a ještě později budu, ale dostala jsem chuť na blogování, když je ten čas a energie (neusínám u toho). Vůbec jsem netušila, co bych ale napsala. V rozepsaných článích mám už víc jak měsíc, možná více jak dva měsíce, rozepsaný článek o korejské hudební skupině BTS, která je velice oblíbená a možná i více než GOT7. Dnes sem ale K-pop cpát příliš nebudu. Poslouchám sice korejský playlist takových poklidných písniček, ale článek o BTS dopíšu jindy. Bych musela vyhledávat alba a písničky, o čemž ten článek je, ale já mám rozposlouchané právě toto a nechce se mi to zastavovat. S tamtím Vám dám ještě chvilku pokoj. Ale jak vidíte K-pop mě stále po vícj ak třech měsících neomrzel. Naopak.

Abych ale došla k tomu, co mě nakonec napadlo za článek.
Někteří mě možná sledujete na instagramu, takže víte jaké přidávám fotky a videa. Mě napadlo, že bych pár fotek, ke kterým se váže nějaký příběh (což ke víceméně ke každé fotce, protože přidávám fotky z různých situací, okamžiků... for memories) přidala sem a něco k nim napsala.

Začala bych v období maturity, těch fotek je od té doby sice veliké množství, ale vyberu jen nějaké a nějak se to pokusím uspořádat.

x Hallo darkness - my old friend x

5. září 2017 v 16:09 | Simix |  *Mini Diary*

Tak se po delší době hlásím. Sedím na zahradě a vychutnávám si trochu sluníčka a větříčku. Nevýhodou je asi jen to, že kvůli tomu sluníčku na to moc nevidím.
Letní prázdniny jsou pryč, nebo aspoň pro většinu z Vás a já mám pocit, jako bych žádné skoro ani neprožila. Teda až na pár dní, možná nějakých pár týdnů. Třeba když jsem měla přes týden dovolenou, nebo jsem zrovna neměla autoškolu a brigádu v jeden den.
Na jednu stranu si na brigádu vůbec nestěžuji. Mám štěstí na hodné lidi a dobrý kolektiv. Padají vtipné hlášky, které mě dokáží rozesmát. Začala jsem si je i zapisovat. I některé zážitky stojí za to, abych si je někam zapsala. Třeba někdy časem napíšu článek jen o tom, co se sem tam při práci přihodilo, nebo nějaké ty hlášky... I dýška někdy stojí za to, ale tak každý den se samozřejmě nesvítí. Hlavně když se roznášejí důchody, to je pak dýšek docela i dost. Co si budeme povídat, všechno v sobě však ukrývá výhody i nevýhody. Vstávání v pět hodin ráno je mazec. Jako, není to nic, co by člověk nezvládnul... pokud nezaspí, nebo tak, ale po zbytek dne a den za dnem mě pak přepadala únava. Minulý rok jsem to zvládala přece jenom lépe. ASi již stárnu no. Toto léto chodím spát před desátou, klidně i víc jak hodinu před desátou a minulé léto jsem chodial vdeset. Časy se mění. Ještě dva týdný v tomto měsíci budu brigádu navštěvovat a pak bych už měla mít volno. V řijnu nastupuji na vysokou školu. Jako bych slyšela nějaké studenty středních škol a žáky základních škol. "Ty se máš, ty jdeš do školy až v říjnu." Jo, je to tak. Pravdou je i to, že jsem měla volno dokonce skoro o měsíc dřív než ostatní studenti nbo žáci. My, ti, co jsme maturovali, jsme měli volno už červnu. To si pamatuji třeba ještě, když někteří chodili do školy a já se smažila na zahradě na sluníčku. Co je ale nutno zmínit, v tu dobu jsem se učila ještě na maturitu. den co den, hodinu co hodinu. Jeto docela zvláštní, ale poslední dobou na to docela i vzpomínám. Bylo to úmorné, ale vzpomínám na to docela ráda. Možná se tím jen uklidňuji. Blíží se mi zkoušky z autoškoly. Mám jízdy skoro každý den, po brigádě. Někdy i ráno, ale to pak mám na brigádě volno, protože tam musím být už od rána. Mám autoškolu každý den, abych měla co nejdříve řidičák. Brzy se stěhuji, nastupuji na vysokou školu... zrktáka, aniž bych si někdy řidičák přála, bude se mi hodit a nebudu muset spoléhat na to, že mě bude někdo někam vozit. Stejně jako pro hromadu Vás, i po mě je autoškola stresující a není den, co bych neudělala chybu. Kolikrát i vím, jak co mám už dělat, ale v oné situaci se zachovám jinak. Udělámchybu, udělám něco jinak, nebo naopak neudělám. Přeji si abych to už měla za sebou a nejlépe, kdybych to měla za sebou úspěšně. Psala jsem, že mě možná trochu uklidňuje vzpomínání na učení na maturitu, ale nenapsala jsem proč. To proto, že to byl pro mě docela nápor, stejně tak pro ostatní, ale nakonec jsem to zvládla a dokonce bez velkého stresu. Doufám v to, že to tak bude i s tou autoškolou. Maturitě jsem se věnovala víc. Byla to snad jediná věc, které jsem se věnovala, pokud nepočítám své začátky fandění Kpopu kvůli Hanče, o čemž tu už několikrát byla řeč. Teď jetu ještě ta brigáda a každodenní únava. Teda, je občas den, kdy unavená nejsem. Kolikrtá bývám unavená i přes víkendy. Zní to jako stěžování stěžování, ale nemyslím to tak. Jen píšu,jak to u mě teď je aproč nepíšu na blog. Brigáda mě i přes tu únavu baví. Autoškola docela taky, ale vždy před ní cítím takovou jakousi úzkost. Věřím, že to časem bude lepší.




Včera, 4. září, plno z Vás nastoupilo do škol. Já více méně také, akorát mi nezačalo ještě studium. Jde o zápis, kterýna vysokých školách bývá. Zápis předmětů, které budu studovat. Vysvětlili nám tam, co znamenají kredity, které musíme sbírat, co znamená semestr a vyplňovali jsme nějaké papíry. Ješě nás čeká na konci září seznamovací kurz. Na jednu stranu se na vysokoškolský život těším. S odstupem času, po maturitě... mi přijde, že mě to studium docela i baví. Aleasi takhle, čeho je moc, toho je příliš a třeba pak během studií budu mít jinačí názor. Na druhou stranu, člověk na vysoké škole musí být už zodpovědný. Hlídat si kredity, splěné zkoušky, předměty apod. Celkově to bude složitější. Jde o to si zvyknout na ten vysokoškolský život a najet na ony koleje.



A najednou mám pocit, jako bych napsala vše, co jsem měla na jazyku, na mysli a v prstech ťukajících do klávesnice. Také jsem měla pocit, žejsem se moc rozepsala a že toho ještě hodně napíšu. Vlastně bych ještě něco mohla jen tak naťuknout. Pamatujete na to, jak jsem nabízela přivýdělek v jednom ze článků a asi i na facebooku? Jak jsem některým z Vás nabízela zboží na facebooku? Je to blbost. Když neseženete lidi, kteří by si od Vás něco koupili, můžete na ton prodělat, zadlužit se, může to nabourat i rodiné vztahy. Jde o takové podnikání z domova. Za prvé, nesjem v tom tak zběhlá, za druhé jsem do toho nespadla až po hlavu a za druhé jde o manipulaci lidí a to mi moc nejde. Proč taky. Nemám tu potřebu. u někoho to může být jiné. Může mu to jít samo od sebe, nemusí s lidmi tolik manipulovat, má známosti a zákazníky, kteří si od něj zboží odebírají a kupují, je to asi individuální. Zkrátka, kdo se v tom umí pohybovat. Chtěla jsem to jen zkusit, to jsem o tom ještě nic moc nevěděla, ale pro mě to asi není. Ne že by mě nebavilo nabízení různých produktů a prodej, ale zjistila jsem, že to obnáší mnohem víc a sehnat lidi, co by to chtěli mi nešlo. Zvlášť teď, když mám málo času... antož s nimi ještě manipulovat. Nechci tím urazit někoho, kdo se v tomto pohybuje, třeba to není vždy o manipulaci. Jde o takové věci jako avon, amway a plno dalších podobných věcí. Každpádně přeju úspěchy těm, co se v tomto pohybují a ne, aby na tom prodělávali nebo si kazili vztahy v rodině kvůli tomu, že jim to nevynáší, že se zadluží, půjčí si apod. Snad mě chápete a rozumíme si. :)

Jo a vlastně, ještě bych chtěla poděkovat za pěkné komentáře u posledního článku, co se týká mého videa. Potěšily... až na jeden, ale pod tím jsem se jen pousmála :) Odběry také docela rostou, docela mě to překvapuje :) Dřív jsem si říkala, že to stoupá pomalu, což je spíš asi pravda, ale nějak jsem si na to zvykla a přijde mi, že to teď docela stouplo a k tisícovce se blížím rychle. Dřív jsem měla touhu mít víc jak 1000 odběratelů, teď by mi ani nevadilo, kdyby se to drželo v rovině, ale měla bych stálé odběratele a byly s mojí tvorbou spokojení. Možná bych ani víc nepotřebovala :)

Omlouvám se za případné chyby a překlepy, ale já na to opravdu moc nevidím :D Furt tady někde lovím šipku od myšky :D

Tak se prozatím mějte a snad brzy :)

SIMIX